Odměna, kterou zasluhuje hákim[1] je omnoho větší, nežli odměna, kterou zasluhuje muftí[2].
Odměna, kterou zasluhuje hákim[1] je omnoho větší, nežli odměna, kterou zasluhuje muftí[2]. To proto, že hákim je zároveň jak také muftí, tak i někdo, kdo lidi silou své moci a autority přinucuje ke spravedlnosti a právu. Proto má hákim dvě odměny, jednu za fetwu, kterou vydává (tj. za samo šarí’atsko-právní řešení) a druhou za její realizaci v praxi, pokud se v tomtéž případě odehraje obojí (arab. al-futjá we l-hukm). Jejich odměny se různí podle jejich záměrů, užitku, který přinášejí a podle škod a zla, které eliminují.
Úsilí a snaha hákima ve věci moci a vlády je omnoho cennější než úsilí a snaha muftího při prostém vydávání fetwy. Avšak odměna, kterou zasluhuje hlavní imám, tedy chalífa, je omnoho větší a cennější, nežodměna muftího i hákima dohromady, protože užitky i zájmy, které chalífa zajišťuje, případně škody, které eliminuje, jsou mnohem dalekosáhlejší a obsáhlejší. V hadíse o sedmi typech lidí ve stínu Alláha Vznešeného v den, kdy nebude žádného stínu, než Jeho stínu[3] se jasně naznačuje, že mezi nimi bude i spravedlivý vladař (arab. al-imámu l-‘ádil), který je pro svou vznešenost a hodnotu v tomto hadísu vzpomenut hned na prvním místě!
Muslimové se shodují na tom, že výkon veřejné moci a služby (arab al-wilája) je jedním z nejcennějších dobrých skutků, které člověk může vykonat, a na tom, že spravedlivé veřejně činné osoby zasluhují omnoho větší odměnu než lidé, kteří žádné veřejné funkce nevykonávají, kvůli ohromnému dobru, které vzniká a plyne z práce jejich rukou, jako je ustavení spravedlnosti a práva (arab. ikámetu l-hakk) a boji proti nespravedlnosti a zlu. Jeden z nich vysloví jen jediné slovo, kterým zamezí stovce tisíc nespravedlností, nebo jediné slovo, kterým uskuteční stovku tisíc dobrých skutků, aktů spravedlnosti, zajištění veřejného zájmu atd. Blaze jim za dobrodiní trošky slov a velké jejich váhy i odměny!
A co se zkažených ve veřejných funkcích týče, či nespravedlivých soudců – to jsou ti nejvíce mezi lidmi hříšní, nejvíce nenávidění u Vznešeného Alláha, kvůli ohromnému zlu a ohromné škodě, která vzniká a plyne z práce jejich rukou, kvůli nesmírnému množství veřejných zájmů, aktů spravedlnosti a dobrých skutků, jejichž uskutečnění stojí oni v cestě. Takoví utrousí jediné slovo, které jim přinese na tisíc hříchů, nebo i více, než to, shodně hloubky škod, jež pronesené slovo způsobí, shodně míře veřejného zájmu muslimů, jež jimi vyřčená slova znemožní uskutečnit. Běda jim pro jejich zatracující slova a propadlý obchod!
Příkladem toho je vůdce, který bojuje vojenskou silou proti nějaké skupině muslimů, zabírá jejich majetek, chytá je a vězní, nebo sám dopomáhá šíření prostituce, alkoholu a ostatních zakázaných věcí, které hněvají Alláha, Pána Země i Nebes. Pokud pak spravedlivý vůdce nařídí vzpomenuté neřesti, které zkažený vůdce šířil, prosazoval a konal, odstranit, bude odměněn za odstranění škod, které předtím vyvstaly jako plod uvedeného zla. Odměna takového spravedlivého vůdce bude záviset na množství zla, které dokázal odstranit.
Blaze těm, kteří se takovými aktivitami zabývají a blaze těm, kteří na tomto poli dosahují hmatatelných a užitečných výsledků. Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Spravedliví u Alláha Všemohoucího zasednou na minbery ze světla, napravo od Milostiplného. Ti, kteří byli spravedliví při výkonu své moci, vůči své rodině a vůči tomu, co bylo jejich úkolem, a obě Ruce Boží jsou pravé!“[4] Zkrátka spravedlivý z předáků (arab. á´ima) – chalífů, vladařů, vůdců, veřejně činných osob, má větší odměnu než všechna ostatní stvoření. Na tom se shodují všichni následovníci islámu, protože právě tito jsou ti, kteří pracují na vykonání veškerého dobra, odstranění veškerého zla a trvají na tom. Pokud pak vládce nařídí realizaci a provedení něčeho z obecného dobra, nebo odstranění nějakého všeobecného zla, dosáhne odměny odpovídající míře učiněného dobra z toho všeho, co přikázal anebo všeho toho, co zakázal, ze škod a zla. Tážeme-li se na jedno jediné slovo, jak jsme uvedli. Stejným způsobem je udělována i odměna jeho pomocníkům, tážeme-li se na přímé vykonání dobra a eliminaci zla.
Autor: imám Abú Muhammed ‘Izzuddín ‘Abdul’azíz ibn ‘Abdusselám ibn Abí l-Kásim ibnu l-Hasan as-Sulemí ad-Dimeškí, zvaný sultánu l-‘ulemá (zemřel r. 660 h.)
Zdroj: Kawá’idu l-Ahkám, 1/120.
[1] Člověk ve veřejné funkci, se zodpovědností, ve vedení. Např. vladař, velitel.
[2] Islámsko-právní poradce. Osoba, která je oprávněna vynášet fetwy, tj. kvalifikovaná islámsko-právní rozhodnutí.
[3] Zaznamenávají ho al-Buchárí i Muslim.
[4] Sahih. Sunen an-Nesá’í, č.5379; Mustachredž Abí ‘Awwána, č. 5647; Sunen an-Nesá’í l-Kubrá, č.5916.