Odsouzení činů tekfírovců v Iráku a aš-Šámu

September 19, 2014 November 8, 2020
Logo XXL

OTÁZKA: Podporujete Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL, ISIS) a chalífát?

OTÁZKA: Podporujete Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL, ISIS) a chalífát?

 
ODPOVĚĎ:
 
Takzvaný ISIL nebo ISIS, arabskými autory jmenovaný Dá’iš, sám sebe zpupně označující za Islámský stát v Iráku a aš-Šámu (tj. historická velká Sýrie) je krutou zločineckou organizací, následující ideologii cháridžovců, neoprávněně prohlašující jiné muslimy za nevěřící (tedy vynášející تكفير tekfír) buď na základě jejich hříchu, nebo prostě jen nesouhlasu s jejich politikou. Nehovoří za muslimy světa, ale pouze sami za sebe. Používají neislámskou věrouku i metody (vyvražďování civilistů, únosy a popravy nvinářů a reportérů, trestání lidí, třeba i smrtí, bez řádného soudu, zastrašování kritiků a likvidace opozice), které jsou islámskými učenci považovány za nepřípustné.
 
Proto tyto teroristy nejpříkřeji odsuzujeme spolu s institucemi českých muslimů (vedle jiných evropských muslimů, např. britských) i my zde.
 
Samotní učenci, kteří v současnosti působí přímo na místě v oblasti syrského Halabu, viní Dá’iš z následujících zločinů:
  1. Křivé obviňování druhých z nevíry a odpadlictví, které se někdy týká jiných protirežimních skupin a někdy dokonce i obyvatelstva Sýrie jako celku.
  2. Prolévání nevinné krve a popravy bez soudu.
  3. Únosy, popravy rukojmých a zdokumentované ozbrojené loupeže armádních arzenálů jiných protirežimních skupin.
  4. Jejich odmítnutí šarí’atské arbitráže mezi nimi a jinými protirežimními skupinami, vnášení rozkolu mezi ně.
  5. Šíření falešných zvěstí o tom, že jejich „chalífu“ uznaly i některé jiné protirežimní frakce.1
Nejsou tedy islámským, ale neislámským, či přímo protiislámským elementem, jejich obětí jsou i nemuslimové, ale především nevinní muslimové, které zabíjejí a náboženství islámu, jehož obraz špiní v očích celého světa. Stejně tak není legitimní jejich “chalífát.” Vůdce hnutí je neznámou osobou, neovládá všechna muslimská území, není schválen učenci a autoritami, nedostalo se mu přísahy na věrnost od muslimské ummy a především pak největší nedotknutelné hodnoty šarí’y – náboženství, život, majetek a potomstvo a čest – nechrání a nezajišťuje, ale pošlapává a odnímá. Proto je uzurpátorem a titulu chalífy není hoden.
Chalífát, džihád a šarí’a v podání Dá’iš a jeho vůdců je vrcholem vulgarárního únosu a pokřivení posvátných konceptů, které lidstvu svěřil Vznešený Alláh, které drží stamiliony lidí v úctě a ke kterým upínají své naděje.
 
Počínání těchto jedinců nepodporujeme a naopak nejpříkřeji odsuzujeme, navazujíce tímto na celou řadu prohlášení nejvýznačnějších učenců dneška2:
 
Kolégium 47 učenců v Saúdské Arábii (včetně šejcha al-Ghunejmána, al-Omarího a dalších) se ve svém prohlášení shoduje, že je nedovoleným aktem a známkou tyranie, pokud se jedna z mnoha skupin sama bez konzultace s ostatními pasuje do role výhradního držitele legitimity, kterou jsou povinni následovat všichni ostatní a tudíž jim musí všichni přísahat věrnost, aby se v jejich očích nestali vzbouřenci, jejichž krev je povoleno prolít. Toto považují zmínění učenci za hlavní důvod roztříštění a vzájemného boje mezi skupinami.
Šejch al-Omarí přímo dodal:
„Skutečností zde je, že každá kapka krve prolitá ve sporech mezi různými frakcemi v Sýrii byla prolita díky al-Baghdádímu a jeho odmítnutí šarí’atského rozsudku, zatímco sám přijal svou vlastní inovovanou verzi šarí’y.”
Kolégium dále uvedlo:
„Není žádný zločin, jehož trest by byl zmiňován více explicitněji a jasněji, než trest za úmyslné zabití věřícího, pro které je viník předmětem celkem pěti hrozeb:
وَمَنْ يَقْتُلْ مُؤْمِنًا مُتَعَمِّدًا فَجَزَاؤُهُ جَهَنَّمُ خَالِدًا فِيهَا وَغَضِبَ اللَّهُ عَلَيْهِ وَلَعَنَهُ وَأَعَدَّ لَهُ عَذَابًا عَظِيمًا
Kdokoliv zabije úmyslně věřícího, bude jeho odměnou peklo a bude v něm nesmrtelný. A Bůh se naň rozhněvá a prokleje ho a připraví mu trest strašlivý. (Nisá:93)“
Saúdský muftí ‘Abdul’azíz Áli Šejch dále označil hnutí Dá’iš za nepřítele islámu číslo jedna.
 
Uznávaný fakíh a předseda Světové unie islámských učenců šejch Júsuf al-Karadawí odsoudil teroristické, krvelačné a násilnické projevy tohoto hnutí a prohlásil jejich chalífát za šarí’atsky neplatný.3
Dr. Ahmed ar-Rejsúní, zástupce předsedy Světové unie islámských učenců a přední odborník na vyšší cíle islámského zákonodárství, prohlásil o pseudostátní formaci Dá’iše:
„Vyhlášení toho, co nazvali „islámským chalífátem“ v Iráku není nic jiného, nežli sebeklam a pouhopouhé sny, bez ohledu, díváme-li se na to z hlediska reality, nebo z hlediska teoretického, dle šarí’e.“
 
Šejch ‘Abdul’azíz at-Tarífí Výzkumník při ministerstvu náboženských záležitostí v Rijádu, KSA a je žákem šejchů Ibn Báze, al-‘Akíla a aš-Šankítího.prohlásil:
„Je zakázáno komukoli, aby svou skupinu učinil měřítkem loajality a nepřátelství, aby všem věřícím dával za povinnost hlásit se výhradně k jeho skupině. Vznešený Alláh pravil:
إِنَّ الَّذِينَ فَرَّقُوا دِينَهُمْ وَكَانُوا شِيَعًا لَسْتَ مِنْهُمْ فِي شَيْءٍ ۚ إِنَّمَا أَمْرُهُمْ إِلَى اللَّهِ ثُمَّ يُنَبِّئُهُمْ بِمَا كَانُوا يَفْعَلُونَ
S těmi, kdož rozštěpili náboženství své a stali se sektáři, ty věru nemáš nic společného! Věc jejich patří jedině Bohu, jenž jim pak oznámí, co učinili. (An’ám:159)“
Dodal:
„Také je nesprávné ve stavu boje a rozstříštěnosti požadovat, aby všichni následovali jen jednu z mnoha skupin a té přísahali naprostou věrnost se vším, co z toho plyne. Tato přísaha patří džihádu, vytrvalosti, trpělivosti a reformě. Je nesprávné, aby se vůdce nějaké frakce nazýval vůdcem věřících (arab. emíru l-mu´minín), spíše se má nazývat vůdcem armády, jednotky, nebo pluku. Vůdcovství ve všeobecnosti podléhá konzultaci (arab. šúrá) mezi věřícími a nikoli jednomu jedinci. Honba za tituly vede pouze k hádkám, konfliktům, zášti a zlu. (…) Proto je podpora Dá’iš nedovolená, neboť zahrnuje podporu toho, co odpore Zákonu Božímu.“
 
Šejch Sulejmán ibn Násir al-‘Alwán, přední znalec hadísů, říká:
„Al-Baghdádí není chalífa muslimů, jakkoli moc by si to přál. Spíše je vůdcem jedné z mnoha frakcí. Vynucovat si přísahu věrnosti a zabíjet ty, kteří to odmítnou jsou činy křivdícího, nikoli činy dobrého a spravedlivého.“
Také řekl:
„Pokud s jeho činy nesouhlasí přímo jeho někdejší velitel, jak můžeme čekat, že mu budou na věrnost přísahat ostatní?“
 
Šejch Muhammed Sálih al-Munedždžid, žák šejchů Ibn Báze, Ibn Džibrína, al-Barráka a dalších, zodpovědný redaktor portálu IslamQA.com a imám mešity Omara ibn ‘Abdul’azíze v Chubáru říká:
„Pokud se nějaká skupina domnívá, že založila islámský stát a svého vůdce nazývá vůdcem věřících, který by měl být poslouchán každým, kterému by každý měl přísahat věrnost a kterému by se každý měl podřídit a nebouřit se jeho rozkazu, pokud se nějaká skupina domnívá, že jí založený „stát“ má právo určovat hranice, delegovat starosty měst, nakládat s národním bohatstvím a přídodními sroji, že ostatní musí být donuceni k poslušnosti takovému státu násilím, že jsou jediní oprávněni zakládat islámské soudy a veškeré další soudnice mimo těch jejich jsou nelegitimní, pak taková skupina je bezpochyby odchýlená a jejich tvrzení prázdná. Pokud by byla pravdivá, zajisté by vedla k velké soutěživosti o kontrolu nad různými regiony a měla za následek obrovský rozkol a krveprolití.”
 
Dr. Hasan Sálih ibn Hamíd, ředitel Institutu pro vyšší islámské vzdělávání při univerzitě Ummu l-Kura v Mekce a člen islámského poradního koncilu uvedl:
„Nikdo nemá právo jít bojovat do Sýrie za al-Baghdádího skupinu, ani se přidat k jeho hnutí. Oni jsou frakcí, která šíří rozkol, neboť kdykoli byli hnáni k šarí’atskému soudu, aby se spory vyřešili, odmítli jeho stanovisko a kdykoli bylo vyhlášeno příměří, oni znovu rozpoutali válku.“
 
Šejch Sálih ibn ‘Abdul’azíz al-Fewzán uvedl:
„Dá’iš je cizorodá, bezohledná a zločinecká organizace. Kdokoli je obeznámen s tím, co nás postihlo v Iráku a Afghánistánu, jak byla bezprávně prolévána krev rukama některých ignorantských jedinců mezi námi samými, ten pochopí závažnost toho, k čemu došlo nyní v Sýrii.“
 
Šejch Selmán al-‘Awda odsoudil na svém facebookovém profilu spektakulární popravy rukojmích pořádané touto skupinou, ohradil se proti jejímu konání, které je protiislámské svým obsahem i vyzněním a které lidi od islámu jen odstrašuje. Dále napsal:
„Islámský chalífát je něco, co má sjednocovat celou muslimskou ummu ve vší její různorodosti. Není záležitostí jedné frakce, ani jednoho regionu, který jen prohlubuje roztříštěnost a podněcuje k výsměchu.“
 
Dr. ‘Abdulkerím Bekkár, jeden z předních autorů současné islámské mysli, zaměřující se na islámskou civilizaci, otázky obrody a výzvy k islámu a autor 40 děl na toto téma, o této frakci říká:
„Setkal jsem se s několika hledači nauky a s několika fakíhy, kteří byli přímo v Sýrii. Při Tom, vedle Něhož není jiného boha, nehovořili o ničem jiném, nežli o odsouzeníhodných činech členů Dá’iš. Oni a režim al-Asada jsou dvěma stranami téhož zla.“
 
Dr. Šafí’ al-‘Adžmí, imám mešity Abú Hámida al-Ghazálího v Kuvajtu říká:
„Neslyšel jsem o jediném učenci, ať již v Sýrii, nebo mimo Sýrii, který by tuto frakci nějak chválil, měl o nich dobrý názor, podporoval je, nebo je bránil. Naopak všichni je shodně odsuzovali jako agresory. Od začátku je al-Baghdádího cílem oslabit bojovníky a některé skupiny již oslabil.“
 
Šejch Abú Basír at-Tartúsí, přední zastánce syrské revoluce mezi učenci, zakladatel několika revolučních skupin a autor mnoha děl o islámu, prohlásil:
„Skupina známá jako Dá’iš představuje fanatiky typu cháridžovců. Dokonce ve svých rysech i činech klasické cháridžovce překonávají. Spojují v sobě fanatizmus, agresivitu, nepřátelství a prolévání nedotknutelné krve. (…) Vyzýváme všechny upřímné jedince, kteří jimi byli poblouzněni a stále ještě zůstávají v jejich řadách, aby šiky této zbloudilé skupiny urychleně opustili, zpřetrhali své vazby s nimi a veřejně se této skupiny zřekli.“
K pokání a ukončení působení vyzval členy této frakce i šejch Abdulláh Sa’ad al-Mutajrí.
 
Šejch ‘Adnán al-Arúr, sám původem Syřan a žák předních soudobých učenců, byl tázán přímo na Dá’iš a odpověděl:
„Určil snad Alláh podmínky, které musí být splněny, aby mohl být přijat soud na základě Koránu? Odkud potom tyto podmínky berete? (…) Kdo jsou náboženské a další autority, se kterými jste konzultovali založení vašeho „státu?“ Je vaším cílem boj proti sekulárnímu diktátorovi, nebo boj proti jiným, kteří toho dosáhnout chtějí?“
Na jiném místě charakterizuje zmíněnou skupinu takto:
„Dá’iš jsou buď cháridžovci, nebo režimní infiltrátoři. Tato frakce se skládá ze tří druhů lidí – brutálních tekfírovců, zkažených infiltrátorů a lidí, kteří jimi byli oklamáni.“
 
Mezi těmi, kteří odsoudili Dá’iš jsou i učenci džihádu, v čele s Abú Muhammedem al-Makdísím a jejich řady opustil i šejch Abdulláh al-Masrí. Šejch al-Makdísí o nich poté prohlásil:
„Nestydíme se prohlásit, že se zcela zříkáme činů těch, kteří se opovážili prolévat krev muslimů, ať už jde o kohokoli. (…) Jak můžete čekat, že sjednotíte všechny Syřany, včetně křesťanů a věřících dalších vyznání, když rozdělujete i samotné muslimy?“
 
Vedle jmenovaných odsoudili tuto skupinu i četní další učenci v Sýrii, Pákistánu, Indii, Turecku, Indonésii a jinde ve světě, včetně těch nejrenomovanějších.
 
Prosíme Alláha, aby pomohl ummě Svého milovaného, Muhammeda صلى الله عليه و سلم, před jejími nepřáteli, byť se ohánějí islámskými slogany. Ámín.
 
 
 
1Viz http://halabnews.-com/newa/42813.
2Fetwy jednotlivých učenců viz: http://www.islam21c.com/politics/conclusive-scholarly-opinions-on-isis/