بسم الله الرحمان الرحيم
بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu):
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ حَقَّ تُقَاتِهِۦ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než jako muslimové (Álu ‘Imrán: 103).
A nejlepším vedením je Muhammedovo صلى الله عليه وسلم, jenž pravil:
وَشَرَّ الأُمُورِ مُحْدَثَاتُهَا وَكُلَّ مُحْدَثَةٍ بِدْعَةٌ وَكُلَّ بِدْعَةٍ ضَلاَلَةٌ وَكُلَّ ضَلاَلَةٍ فِي النَّارِ
„…A nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“ [1]
Vznešený Alláh seslal lidstvu správné vedení a spásné rozlišení ve svých slovech, která uspořádal do koránských veršů a súr podle zákonitostí, které stanovil On Sám. Každý verš je ucelená konstatace sama o sobě, která je součástí většího významového celku. A každá súra v sobě obsahuje alespoň jeden uzavřený významový celek.
Jednou z takových je i súra an-Nás, česky Lidé, 114. v pořadí, tedy podle pořadí úplně ta poslední. V ní Vznešený Alláh říká:
قُلْ أَعُوذُ بِرَبِّ ٱلنَّاسِ مَلِكِ ٱلنَّاسِ إِلَـٰهِ ٱلنَّاسِ مِن شَرِّ ٱلْوَسْوَاسِ ٱلْخَنَّاسِ ٱلَّذِى يُوَسْوِسُ فِى صُدُورِ ٱلنَّاسِ مِنَ ٱلْجِنَّةِ وَٱلنَّاسِ
Rci: „Utíkám se v ochranu Pána lidí, vládce lidí, Boha lidí, před zlem našeptavače pokradmého, jenž našeptává do hrudi lidí, ať již je z džinů či z lidí!“ (Nás: 1-6)
Zamysleme se nyní nad obsahem slov, které všichni známe a které často opakujeme, mnohdy v situaci, kdy s modlitbou spěcháme a nemůžeme se na ni plně koncentrovat.
Vyvodíme z nich osm ponaučení.
I.
Koránský příkaz قل kul – rci, řekni, implikuje nutnost pronášení tzv. استعادة isti’ázy – prosby o ochranu coby přikázaného způsobu uctívání, který navíc může být směřován pouze k Alláhu Jedinému a nikomu dalšímu kromě Něho. Alláh pak bude v další části súry popsán několika svými charakteristikami ve vztahu k lidem.
II.
Samotná prosba o ochranu v sobě implikuje trojí:
1. slabost člověka a jeho závislost na Alláhu, bez něhož je vydán na milost i nemilost nejen vnějším vlivům, ale také tomu, co se odehrává v jeho nitru.
2. nepřekonatelnou sílu Alláha, o níž se člověk může opřít a s níž je schopen překonat cokoli, zároveň s tím, že proti ní nic nezmůže.
3. jasné rozdělení světa na síly dobra a síly zla, které člověka nevyhnutelně nutí zvolit si či vybrat, ke které z nich se připojí.
III.
První zmíněnou Boží charakteristikou v této súře je pojem رب الناس Rabbu n-nás, pán lidí, označující někoho, kdo se stará o člověka a pečuje o něho, poskytujíce mu vše, co potřebuje, přinášejíce mu vše, co je mu ku prospěchu a chráníce ho před vším, co by mu mohlo ublížit či ho jakkoli ohrozit.
IV.
Druhou je pojem مالك الناي Máliku n-nás, vládce lidí, implikující bezvýhradnou moc Boží, které nelze nijak odporovat a absolutní a Boží bezkonkurenční vlastnictví člověka a svobodu nakládání s ním, ze které se nelze nijak vymanit.
V.
Třetí je pojem اله الناس Iláhu n-nás, Bůh lidí, coby jediný skutečný, reálný objekt uctívání, vedle kterého vůbec nic jiného nemá právo na uctívání, zbožšťování, podrobování se a službu v jakémkoli ohledu. A to je pravý význam tewhídu a naplnění slov ﻻ اله إلا الله lá iláhe ille lláh – nic nemá právo na uctívání, kromě Alláha.
VI.
Po popisu Boha nastupuje předmět ochrany, o kterou Ho prosíme. Je to zlo (شر šerr) připsané našeptavači (الوسواس al-waswás), síle stojící původně mimo člověka samého, ale aktivně se vplétající do samého jeho nitra, podněcující v něm to nejhorší, co se v něm nachází. Zároveň s tím je tento našeptavač pokradmý (الخناس al-channás), který působí opatrně a neznatelně, krůček po krůčku a který se vždy vzdálí, pokud se člověk rozpomene a pokusí se ho odehnat silou své vzpomínky na Alláha.
VII.
On našeptává do hrudí (arab. صدور sudúr) lidí, nikoli do srdce (قلب kalb) člověka. Použití množného čísla u hrudí a určitého členu při lidech implikuje obecně lidskou zkušenost, tedy každý z nás takové našeptávání zažil alespoň jednou. Ba co více, zažívá ho stále. Je však na něm, zda zůstane jen v jeho hrudi, anebo bude vpuštěno i dále do jeho srdce.
VIII.
Ať je již z džinů či lidí, tedy ať jde již o nepřítele druhu neviditelného, který plamen zla a našeptávání zažehne, skrytého lidským smyslům, anebo o našeho soukmenovce stejného druhu, který udržuje jeho plamen. Alláh chrání před obojím zlem. A na člověku je vybrat si stranu, buď bude na vítězné straně dobra, kde stojí i jeho Pán, Vlastník a Bůh, anebo bude na té mrzké a nízké straně, která prohrála už předem. A tak každý z nás vede uvnitř sebe svůj boj mezi svou dobrou a svou špatnou stránkou, mezi tím, co v něm šejtán využívá pro své nekalé záměry a tím, k
am ho naklání jeho přirozenost a kam ho zamýšlí posouvat jeho Stvořitel.
Závěrem lze říci, že je Boží milostí, že některé súry jsou delší a jiné naopak velmi krátké, jen o několika málo verších. Když stojíme při modlitbách a máme recitovat něco z Koránu, můžeme díky tomu délku své modlitby přizpůsobit situaci, ve které se nacházíme. A i přesto těchto pár veršů tvořících jednu krátkou súru také tvoří významový celek, který není o nic méně důležitější, jako zvěsti v delších súrách. I on má začátek, prostředek a konec, jakož i ústřední nosnou myšlenku. A tím, že je súra kratší a má méně veršů, obsahuje na každý z nich o to více významů, poselství a větší část tohoto celku. Právě díky ještě jedné milosti Boží i když spěcháme anebo nás přemáhají svody a pokušení a modlit se déle je pro nás namáhavé, jsme vybízeni díky větší porci informace k tomu, abychom o Koránu a jeho významech rozjímali o to více.
Někdy se, žel, stává, že lidé podceňují krátké súry, které se učí i malé děti. Nevěnují jim dostatečnou pozornost a považují je za něco neřku-li všedního. Není tomu zdaleka tak. Ani náhodou. Právě jsme toho byli svědky.
Prosíme Alláha, aby nám dal možnost rozjímat nad Koránem, učit se ho a aplikovat jeho učení v našem každodenním životě, v co největší porci, abychom ho respektovali a nepodceňovali z něj ani ten nejmenší díl. Ámín.
________________________________________________________________
[1] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1578 na autoritu Džábira ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه.