OTÁZKA: Je dovoleno přednášet páteční kázání (chutbu) jinak, nežli v arabštině? Musí být chutba v arabštině i v případě, že jí nikdo nerozumí?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Je dovoleno přednášet páteční kázání (chutbu) jinak, nežli v arabštině? Musí být chutba v arabštině i v případě, že jí nikdo nerozumí?
ODPOVĚĎ:
Existuje jednoznačná shoda všech islámskoprávních autorit, že je preferována chutba v arabštině, ačkoli panují celkem tři různá stanoviska v pohledu toho, jde-li o povinnost, či pouhé doporučení.
1. Chutba v arabštině je nezbytností pro každého, kdo to dokáže. Je povinnost ji přednést arabsky, i když nikdo z posluchačů nerozumí. To je názor mezhebu imáma Málika a jedno, známější stanovisko mezhebu imáma Ahmeda bin Hanbel. (Viz Fawákih ad-díwání, 1/306; Kaššáf al-Kiná´, 2/34)
2. Chutba v arabském jazyce je povinností pro každého, kdo ji dokáže přednést, až do momentu, kdy nikdo z přítomných nerozumí arabsky. V tom případě je chutba přednášena v tom jazyce, kterému posluchači rozumí. To je názor šáfi’ovbského mezhebu a též názor některých hanbelovců. (Viz Medžmú’ an-Newewí, 4/522).
3. Chutba v arabštině je sice doporučená, ale není povinná a kazatel ji může pronést i ve svém jazyce, namísto arabsky. To je názor Abú Hanífy a jeho mezhebu. Stejného názoru byli i někteří šáfi’ovci. (Viz Raddu l-muchtár, 11/543; Mewsú’átu l-fikhíja, 19/180.)
Třetí stanovisko je nejsprávnější, neboť neexistuje jediný věrohodný důkaz, že by bylo nezbytností pronášet chutbu v arabštině. Účelem chutby je totiž vzdělávat, doručovat poselství,usměrňovat, varovat, povzbuzovat atd., což je možné jen v případě, že bude pronášena v tom jazyce, kterému posluchači rozumí.
Přesto platí, že každý koránský verš, použitý v chutbě, i když je pronášena v jiném jazyce, nežli arabském, musí být ocitován také arabsky.
Islámskoprávní koncil při Světové muslimské lize je, že není podmínkou správnosti chutby, aby byla v arabštině, pokud je směřována nearabskému publiku v nearabských zemích. Nicméně je lepší, aby její začáteční formulace byly proneseny arabsky. Nearabové tak přivyknou zvuku arabštiny a Koránu,což jim lépe umožní naučit se ji a studovat Korán v jazyce, ve kterém byl zjeven. (Viz Kiráatu l-medžmá’i l-fikhí, str. 99)
Učenci stálé komise pro vydávání fetawá´ v Saúdské Arábii řekli: “Neexistuje jediný důkaz, že by Prorok صلى الله عليه و سلم trval na tom, že chutba musí být pronášena arabsky. Spíše než cokoli jiného, kázal arabsky proto, že arabština byla jeho rodným jazykem i jazykem jeho posluchačů. Avšak také posílal do nearabských zemí depeše vládcům, které byly psány arabsky, ač věděl, že arabsky nerozumějí a budou si je muset nechat přeložit, aby věděli, co v nich je. Na tomto základě vyvozujeme, že je kazateli v prostředí většiny nearabů dovoleno pronést chutbu jinak, než arabsky. Může také kázat arabsky a pak kázání přeložit do místního jazyka, aby každý rozuměl, k čemu byl připomínán a směřován a měl z kázání užitek. A to je pro něj lepší, neboť skombinuje jak účel, tak i následování sunny Proroka صلى الله عليه و سلم ve způsobu kázání i psaní depeší a vyhne se tak otázce, ve které se učensci rozešli.” (Viz Fatawá´u l-ledžneti d-dá´ima, 8/253.)
Šejch Ibn Báz řekl: “Pokud většina posluchačů v mešitě jsou nearabsky hovořící,kteří arabsky nerozumějí, není nic špatného na tom kázat jinak, než arabsky, nebo kázat arabsky a pak přeložit. Ale jestli většina přítomných arabsky umí a rozumí, pak je lepší kázat arabsky a nejít proti vedení Posla صلى الله عليه و سلم, zejména, když zbožní předkové kázali arabsky i v mešitách, kde byli přítomni nearabové a není vyprávěno, že by své chutby překládali. Důkazem toho, že je v případě potřeby dovoleno kázat i jinak, než arabsky, jsou Boží slova (ve významu): A vyslali jsme každého posla jedině s jazykem lidu jeho, aby jim vše objasňoval. (Ibráhím:4) Např. když sahába získali nearabské země, jako Persii a byzantská teritoria, nebojovali s nikým, dokud jej nevyzvali k islámu prostřednictvím tlumočníků.” (Viz Medžmú’ Fetawá´ Ibn Báz, 12/372)
Šejch Ibn Usejmín říká: “Správný názor v této otázce říká, že je povoleno kázat jinak než arabsky, v jazyce, kterému přítomní rozumějí. Pokud však použije koránské verše, musí je citovat arabsky, jak byly zjeveny a následně je vyložit ve srozumitelném, místním jazyce.” (Viz Fetawá´u Núr ‘alá d-Darb)
Páteční kázání jinak než arabsky
