بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Jedním z důkazů zázračné schopnosti Posla Božího صلى الله عليه وسلم vyjádřit velmi mnoho velmi málo slovy (arab. جوامع الكلم džewámi’u l-kelim) a dokladů názornosti jeho výchovné metody je i jeho následující odkaz, dochovaný v hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه:
مَنْ يَأْخُذُ عَنِّي هَؤُلاَءِ الْكَلِمَاتِ فَيَعْمَلُ بِهِنَّ أَوْ يُعَلِّمُ مَنْ يَعْمَلُ بِهِنَّ؟
„Kdo ode mne převezme těchto pět a bude podle nich jednat, anebo je naučí někoho, kdo bude podle nich jednat?“
Abú Hurejra řekl: „Já, Posle Boží!“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم ho tedy vzal za ruku, napočítal do pěti a řekl:
اتَّقِ الْمَحَارِمَ تَكُنْ أَعْبَدَ النَّاسِ وَارْضَ بِمَا قَسَمَ اللَّهُ لَكَ تَكُنْ أَغْنَى النَّاسِ وَأَحْسِنْ إِلَى جَارِكَ تَكُنْ مُؤْمِنًا وَأَحِبَّ لِلنَّاسِ مَا تُحِبُّ لِنَفْسِكَ تَكُنْ مُسْلِمًا وَلاَ تُكْثِرِ الضَّحِكَ فَإِنَّ كَثْرَةَ الضَّحِكِ تُمِيتُ الْقَلْبَ
„Vystříhej se všeho zakázaného a budeš mezi lidmi největším uctívačem. Spokoj se s tím, co ti Alláh předurčil, budeš mezi lidmi nejbohatším. Konej dobro vůči sousedovi, budeš opravdovým věřícím. Miluj pro lidi to, co bys rád pro sebe, budeš skutečným muslimem. A nesměj se přespříliš, protože příliš mnoho smíchu umrtvuje srdce.“1
První jeho rada zní vystříhat se zakázaného.
Zakázané – to je vše, co Alláh zapověděl v Koránu či vyhlásil jako zakázané ústy svého Posla v Sunně. Patří sem všechny typy hříchů a prohřešků od největších po ty nejdrobnější. Jejich příklady jsou nevíra, modloslužba, pomluvy, zakázaný pohled, odhalování nahoty, chlípnost, či nespravedlnost. Mohou být skryté vykonané potají i zjevné, vykonané veřejně. Uctívat Alláha totiž neznamená jen být přítomen na společné modlitbě v mešitě, setrvávat v nepovinných modlitbách dopoledne či pozdě v noci. Skutečné uctívání nastává až tehdy, když ti tato modlitba brání, aby ses dopustil zakázaného:
إِنَّ الصَّلَاةَ تَنْهَىٰ عَنِ الْفَحْشَاءِ وَالْمُنكَرِ
„Věru modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných!“ (‘Ankebút: 45)
Jaká je to potom modlitba a jaká je to potom zbožnost, když takové plody nenese?
Druhá jeho rada zní spokojit se s tím, co nám Alláh v životě předurčil.
Je nutné přiklonit se v dnešním sporu na straně bytí a nikoli mětí a raději být než mít.
Vznešený Alláh praví:
نَحْنُ قَسَمْنَا بَيْنَهُم مَّعِيشَتَهُمْ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا ۚ وَرَفَعْنَا بَعْضَهُمْ فَوْقَ بَعْضٍ دَرَجَاتٍ
„My rozdělujeme mezi ně živobytí jejich v pozemském životě a my povyšujeme jedny nad druhé ve stupních“ (Zuchruf: 32)
Tyto stupně se týkají dovedností, majetku i fyzických sil. Možná, že někdo je bohatý proto, že by chudoba zkazila jeho víru či naopak.
V jiném hadíse nám v témže kontextu majetku Posel Boží صلى الله عليه وسلم radí:
انْظُرُوا إِلَى مَنْ أَسْفَلَ مِنْكُمْ وَلاَ تَنْظُرُوا إِلَى مَنْ هُوَ فَوْقَكُمْ فَهُوَ أَجْدَرُ أَنْ لاَ تَزْدَرُوا نِعْمَةَ اللَّهِ
„Dívejte se na ty pod vámi a nehleďte na ty nad vámi, to je vhodnější, abyste neznevažovali Boží přízeň.“2
Tedy spokojme se plně s tím, co nám Alláh vymezil a netužme po ničem více. Tak se budeme cítit jako nejbohatší.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم nám taktéž definoval skutečné bohatství, když podle Abú Hurejry رضي الله عنه řekl:
لَيْسَ الْغِنَى عَنْ كَثْرَةِ الْعَرَضِ، وَلَكِنَّ الْغِنَى غِنَى النَّفْسِ
„Skutečné bohatství nespočívá v množství jmění, nýbrž skutečným bohatstvím je bohatství duše.“3
Kolik je jen těch, kteří jezdí v nejluxusnějších vozech, bydlí v nejhonosnějších vilách a nosí nejdražší značkové oblečení, avšak tam hluboko uvnitř jsou prázdní chudáci?
Jeho třetí rada se týká nerozlučnosti víry a dodržení práva souseda.
To je všem dobře známý příkaz islámu a jeden z pilířů jeho etiky. Kdo ho naplní, zaslouží si titul opravdového věřícího. Nárokem souseda je zdravit ho, neobtěžovat ho ničím, ani přílišným hovorem, navštívit ho v době nemoci, podporovat ho, dodržet vůči němu závazek, postavit se za něj v nespravedlnosti, poskytnout mu útěchu a pomoc v nesnázích, nekřivdit mu, neutiskovat ho, nerozkrývat jeho hanbu, nešpehovat ho a vše ostatní, co jasně plyne z příkazu být druhému dobrým a přínosným sousedem v dobrém i ve zlém.
Míru důležitosti tohoto příkazu shrnuje hadís od Abú Hurejry رضي الله عنه, v němž byla Prorokovi صلى الله عليه وسلم zmíněna žena, která se v noci modlí, přes den postí, rozdává milodary, ale ubližuje svým jazykem sousedům. Posel Boží صلى الله عليه وسلم ohledně ní řekl:
لاَ خَيْرَ فِيهَا، هِيَ مِنْ أَهْلِ النَّارِ
„Není v ní dobra. Bude mezi obyvateli Pekelného ohně.“
Poté mu byla zmíněna jiná žena, která se modlí jen povinné modlitby a jako milodar udělila jen trochu tvarohu, ale nikomu neubližovala. O ní Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
هِيَ مِنْ أَهْلِ الْجَنَّةِ.
„Bude mezi obyvateli Ráje.“4
Jak lze vidět z tohoto hadísu, lidi okolo nás nezajímá, kolik se modlíme či postíme. To je mezi námi a Alláhem. To, co lidi okolo nás zajímá, je jak se k nim chováme.
Čtvrtou radou je přát lidem přesně to, co si přejeme pro sebe.
Přeješ si pro sebe bezúhonné děti, lukrativní zaměstnání, dobrý plat, život ve zdraví, v míru a bezpečí, daleko od problémů všeho druhu, nebo přeješ si, abys vešel do Ráje? Nebudeš skutečným muslimem, dokud ostatním lidem nebudeš přát to samé.
A pátou, poslední radou, je zdržet se přílišného smíchu.
Pointa není v tom nesmát se, neboť smích je přirozený a přichází od samotného Alláha, jenž řekl:
وَأَنَّهُ هُوَ أَضْحَكَ وَأَبْكَىٰ
„A věru On rozesmává i rozplakává.“ (Nedžm: 43)
Smál se Posel Boží صلى الله عليه وسلم i jeho společníci, budiž s nimi všemi Alláh spokojen. ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما na dotaz, zda se společníci Posla Božího صلى الله عليه وسلم smáli, odpověděl: „Ano, ale víra v jejich srdcích byla přitom větší, než hory.“5
Nejde o to zůstat vždy vážný. Jde o to nepromarnit celý svůj život hledáním zábavy a nevázanosti, ale naopak snažit se očistit své srdce. Všechno má své místo a svou míru.
‘Abdurrahmán ibn Mehdí vyprávěl, že kdosi se zasmál na přednášce Hišáma ad-Dustewáího, načež mu Hišám řekl: „Mladíku, hledáš nauku smějíc se?“ Mladík odpověděl citujíce Boží slova: „A věru On rozesmává i rozplakává.“ (Nedžm: 40) Hišám mu řekl: „Tak běž a plač!“6
Trávit hodiny sledováním směšných hloupostí před obrazovkou televizoru, počítače či telefonu odporuje přístupu a morálce zbožných předků. A vychovává to člověka povrchního, neschopného se zamýšlet nad hlubšími a důležitými věcmi.
(…)
Služebníci Boží!
Jak jsme právě slyšeli, Prorokovy صلى الله عليه وسلم rady jsou všeobjímající a praktické, hodící se do každodenního života, zahrnují osobní zbožnost i vztah k ostatním.
Nejsou jen suchá teorie, ale výchova k životu ve všech jeho barvách a odstínech. Prorok صلى الله عليه وسلم zároveň ukazuje názornou pedagogiku ve svém přístupu k lidem. Zbývá už jen osvojit si jeho odkaz a proměnit ho v konkrétní čin.
Kdo se cestou tohoto činu vydá, zajisté uspěje. Studujte proto jeho odkaz, osvojujte si ho a šiřte ho mezi své děti i ostatní lidi.
Prosíme Alláha, aby nám dal užitek v tom, co jsme právě slyšeli. Ó Bože, veď nás k těm nejlepším činům, slovům i mravnosti. Ámín!
- Zaznamenali ho at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2305 a toto je jeho znění; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4217 ve zkrácené verzi; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 8095 v lehce odlišné verzi. Jako podložený podpůrnými podáními na stupeň hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Tachrídžu Miškáti l-masábíh, hadís č. 5099.
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه ho zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2963.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6446; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1051.
- Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 119 a toto je jeho znění; Ahmed v Musnedu, hadís č. 9675; a al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 9713. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Adebi l-Mufred, hadís č. 88.
- Zaznamenal ‘Abdurrezzák as-San’ání v al-Musannefu, podání č. 20976.
- Zaznamenal al-Chatíb al-Baghdádí v al-Džámi’u li achláki r-ráwí, 1/157.