Šemsuddín Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:
„Co se modlitby týče, lidé dosahují jedné z pěti úrovní:
První úrovní jsou ti, kteří křivdí sami sebe a jsou nedbalí. Ani patřičně nevykonají očistu, ani se nemodlí načas a ani se nestarají o to, zda vykonali všechny nezbytné části modlitby.
Šemsuddín Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:
„Co se modlitby týče, lidé dosahují jedné z pěti úrovní:
První úrovní jsou ti, kteří křivdí sami sebe a jsou nedbalí. Ani patřičně nevykonají očistu, ani se nemodlí načas a ani se nestarají o to, zda vykonali všechny nezbytné části modlitby.
Druhou skupinou jsou ti, kteří dodržují vnější aspekty modlitby, modlí se na čas a správně se před modlitbou očišťují, nicméně prohrávají bitvu proti sobě samým a přemáhají je našeptávání šejtána.
Třetí úrovní jsou ti, kteří vykonávají všechny vnější nezbytné aspekty modlitby, modlí se na čas, správně se očišťují a také se snaží bojovat proti sobě samým a proti šejtánským našeptáváním, nicméně během modlitby jsou plně zaměstnáni svým úsilím přemoci svého nepřítele (tedy šejtána), avšak on stále dokáže z jejich modlitby ukrádat. Takoví lidé se zároveň modlí a zároveň bojují sami se sebou.
Čtvrté úrovně dosahuje osoba, která se postaví k modlitbě, splní všechny požadavky modlitby, její srdce se plně soustředí na modlitbu a dává si dobrý pozor, aby něco nevynechala, plně se soustředíce na pečlivé a dokonalé vykonání modlitby. Srdce takového člověka je plně pohrouženo do modlitby a uctívání svého Pána.
Páté úrovně dosahuje někdo, kdo při modlitbě toto všechno dokáže a navíc své srdce předestře přímo před svého Pána, celým svým srdcem se soustředí na Něho a koncentruje se, naplněn láskou a úctou, jako by Ho viděl přímo před sebou. Našeptávání a zlé myšlenky jsou u takového člověka ztišeny na minimum a všechny překážky mezi ním a jeho Pánem odstraněny. Rozdíl mezi modlitbou takového člověka a modlitbou kohokoli jiného je větší, nežli vzdálenost mezi nebem a zemí. Když se takový člověk modlí, je zcela zaměstnán rozjímáním o svém Pánu a zcela spokojeně se mu oddává.
Na první úrovni si člověk zasluhuje trest, na druhé lze říci, že modlitbu splnil, na třetí úrovni člověk usiluje, takže jej nejde pokládat za hříšníka, na čtvrté úrovni dosahuje odměny a na páté je přiblížen k Alláhu, protože je jedním z takových, pro které je modlitba zdrojem radosti.
Kdokoli ve svém životě najde svou radost v modlitbě, ten najde i radost z blízkosti k Alláhu na onom světě. A u Alláha najde také svou radost na tomto světě. Kdokoli najde svou radost u Alláha, ten bude spokojen s čímkoli. A kdokoli svou radost u Alláha nenajde, ten dojde zkázy skrze své pocity smutku a lítosti nad pomíjivými světskými záležitostmi.“
Zdroj: al-Wábilu s-sajjib, str. 40.