Dáwúd ibn Muhammed vyprávěl, že slyšel Abú ‘Abdilláha an-Nebádžího říci: „Dobré upřímné skutky, které Alláh přijme, mají pět vlastností:
1. Znát Alláha a věřit v Něho.
2. Poznat pravdu a skutečnost duchovního světa.
3. Vykonat skutek uctívání s upřímným úmyslem jen pro Alláha.
Dáwúd ibn Muhammed vyprávěl, že slyšel Abú ‘Abdilláha an-Nebádžího říci: „Dobré upřímné skutky, které Alláh přijme, mají pět vlastností:
1. Znát Alláha a věřit v Něho.
2. Poznat pravdu a skutečnost duchovního světa.
3. Vykonat skutek uctívání s upřímným úmyslem jen pro Alláha.
4. Následovat ve svém jednání Sunnu.
5. Živit se jen z toho, co je dovolené.
Pokud kterýkoli z nich vynecháš, tvé dobré skutky nebudou stoupat k Alláhu. To proto, že pokud věříš v Alláha, ale neznáš pravdu, nebude ti tvá prostá víra v Něj nijak k užitku. Pokud znáš pravdu, ale nepoznal jsi Alláha, nebude ti tvá znalost pravdy také nijak k užitku. Pokud znáš Alláha a věříš v Něho a rozpoznal jsi i pravdu, avšak svůj dobrý skutek nevykonáváš s upřímným úmyslem jedině pro potěchu Boží, nebude ti tento skutek nijak ku prospěchu. Pokud znáš Alláha, věříš v Něho, poznal jsi pravdu, uctíváš Alláha upřímně, ale nekonáš podle Sunny, opět ti to nebude ku prospěchu. A pokud v sobě obsáhneš všechny první čtyři podmínky, avšak nehledáš obživu jen vtom, co je dovolené, opět žádného užitku nedosáhneš.“ [1]
Tento citát ukazuje hloubku duchovního poznání tohoto významného velikána ummy islámu, Abú ‘Abdilláha Se’ída ibn Burejda an-Nebádžího.
Az-Zehebí v jeho životopise uvedl, že byl zbožným uctívačem, asketou, učencem a kazatelem. Vypráví od něho Ahmed ibn Abi l-Hawárí, Ahmed ibn Muhammed ibn Bekr al-Kureší, Muhammed ibn Júsuf al-Asbahání, Sehl ibn ‘Ásim a další. Abú Nu’ajm uvádí od svého otce a strýce, že an-Nebádžímu Alláh daroval četné pocty a znamení, obdařil ho vyslyšením proseb, do té míry, že když jednou někam putoval, poprosil vlastníka jednoho pramene uprostřed pouště, zda může z něj napojit svou velbloudici. Majitel pozemku svolil a an-Nebádží za něj prosil u Alláha, načež ho pak Alláh obdařil úrodnou a plodnou zahradou a prospívajícími stády dobytka. Uvádí se od něj i slova ukazující na hloubku jeho oddanosti: „Nemyslím, že se člověk opravdu modlí, dokud ve své modlitbě neslyší nic jiného, nežli jen slova, kterými rozmlouvá s Alláhem.“ O hloubce jeho pochopení svědčí i výrok: „Kdybych věděl, že mám u Alláha jednu jedinou přijatou prosbu, neprosil bych o nejvyšší stupeň Ráje, ale o Boží spokojenost, protože ta sama bude důvodem, že do něho vstoupím.“ [2]
Abú Nu’ajm al-Isfahání v této souvislosti poznamenal:
„Mějte se na pozoru před čímkoli, co kazí a vaše dobré skutky a činí je neplatnými. Věru tou nejhorší věcí, která je kazí a zneplatňuje je, je přetvářka v nich. Pokud je nezkazí přetvářka, potom je zkazí zahleděnost do sebe sama do té míry, že si začneš myslet, že jsi lepší, nežli tvůj bratr, ačkoli možná sám nekonáš zdaleka tolik dobrých skutků jako on a možná, že je on také daleko bohabojnější a dává si omnoho více pozor na to, co Alláh zakázal. A možná že jsou jeho činy i čistší, nežli tvoje. A pokud ti nehrozí zahleděnost do sebe sama, potom si dej pozor na lásku ke chvále ostatních lidí, na to, že si zamiluješ to, jaktě oni chválí za to, co děláš, že se ti zalíbí to, že oni cítí, jak jsi vznešený a jaké máš postavení a že ti plní vše, oč je zažádáš. Ty svými činy usiluj pouze a výhradně o onen svět a nechtěj za své skutky vůbec nic jiného. Postačí ti hojně si připomínat smrt – to aby ses zdržoval lesku tohoto světa a podněcoval v sobě touhu po světě onom. Postačí ti vyvarovat se marných velkých ambic, které zmenšují tvůj strach ze hříchu. A také ti postačí pomyšlení na lítost v Den Zmrtvýchvstání, kterou okusí ti, co si všeho byli sice velmi dobře vědomi, avšak nekonali v souladu s tím.“ [3]
___________________________________________________________
[1] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v al-Ichlásu we n-níja, podání č. 2.
[2] Viz Sijeru a’lámi n-nubelá, 9/586.
[3] Viz Hilejtu l-awlijá´, 6/391.