بسم الله الرحمان الرحيم
بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu): Vy, kteří jste uvěřili, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než jako muslimové (Álu ‘Imrán:103). A nejlepším vedením je Muhammedovo صلى الله عليه وسلم, jenž pravil: „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“
A potom, milí bratři a sestry, žijeme ve tvrdém světě plném útisku a bezpráví, ve světě, kde je lež uznána za pravdu a pravda za lež, dobro za zlo a zlo za dobro, zkaženost za pokrok a mravnost za zpátečnictví. Zdá se, že křivdícím patří veškerá síla a moc a věřící jsou vysmívaní, ponížení a slabí. Správný přístup muslima v této věci je vědomí, že toto již bylo předpovězeno a historií neprošlo žádné společenství těch, kteří byli na pravdě, aniž by nemuseli pro svou víru něco nepříjemného zakusit, či něco příjemného obětovat. V Buchárího Sahíhu se uvádí hadís na autoritu Habbába ibn Arty: „Postěžovali jsme si Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم, který polehával na svém plášti ve stínu Ka’by: „Což pro nás nebudeš prosit o pomoc? Nepoprosíš za nás prosbou?“ Odvětil: „Ty před vámi naháněli a chytali, kopali pro ně jámy a vkládali je do nich. Pak přinesli pilu a řezali jim hlavy na dvě části. Železnými hřebeny jim sdírali maso až na kosti. A ani to je neodvrátilo od Boží víry. Při Alláhu, tato věc dojde konce. Jezdec bude putovat ze San’á do Hadramautu a nebude se bát nikoho kromě Alláha, nebo vlka, aby mu tento nesežral ovce. Ale vy moc spěcháte.“ Jedině skrze těžkost vyzkouší Alláh naši víru, očistí nás od hříchů, jichž není prost nikdo z nás, a jedině takto dosáhneme odměny jak v podobě ráje na světě onom, tak i ulehčení na tomto světě, které neodvratně přijde, protože je součástí Božího slibu: “Vždyť se strastmi i úleva přichází,věru že se strastmi i úleva přichází!”(Šarh:5-6) Ibn Kesír uvádí slova básníka: „Neštěstí často dolehne na mládence, leč Alláh pokaždé z něj dává východiska. A když se zdá, že je bezvýchodné, přijde ulehčení odkud nejméně čekáme.“ Ibn Abbás dodává: „S těžkostí jde i úleva, proto je těžkost vzpomenuta mezi dvěma úlevami.“ A kdo je bohabojný, tomu Bůh věc jeho ulehčí. (Talák:4) Ibn Abbás říká: „Tedy vyřeší jeho potíž.“ Ibn Kesír vysvětluje: „Ulehčí mu dosažení té věci a učiní to pro něj jednoduchým. Dá mu brzké a jednoduché řešení.“ Příkladem nám budiž slavná událost z tzv. bitvy v Příkopu, kdy obrovské vojsko Božích nepřátel včele s pohanskými Mekkánci obklopilo muslimskou Medínu. Bará´a vypráví o událostech bitvy u Chandeku, jak muslimové hloubili příkop okolo Medíny, hladoví, znavení, zoufalí a prochladlí. Narazili na skálu, kterou nešlo krumpáči rozbít. “Postěžovali jsme si Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم, mír s ním. Přišel a postavil se ke skále a zvolal: Ve jménu Božím! A s jedním máchnutím udeřil krumpáčem do skály a zvolal: Alláhu akbar! Kus skály odpadl. Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl: “Dostalo mi se klíčů Šámu, při Bohu, vidím teď jeho červené dvorce!” Pak se rozmáchl podruhé a udeřil. Odpadl druhý kus a on řekl: “Alláhu akbar! Osvojím Perzii, při Bohu, vidím její bílé dvorce, náměstí a tržiště, teď!” Pak udeřil ještě potřetí, stěna se rozsypala a onpravil: Ve jménu Božím! Dostalo se mi klíčů Jemenu. Vidím odsud z mého místa brány San’á!” Podle Ibn Hišáma. Ač přesila byla zdrcující a vše se zdálo ztraceno, muslimové pod vedením Posla Božího صلى الله عليه وسلم nakonec nezakolísali a byli odměněni ohromujícím vítězstvím. Medína pak již nebyla nikdy napadena. Vytrvali za tím, o jehož veliké chrabrosti a neuvěřitelném přístupu v těch nejmeznějších situacích kolovalo mnoho historek. Podle obecně přijímaného hadísu od Džábira ibn Abdulláha během jedné bitvy využil nepřítel nepozornosti muslimů a jeden člověk přišel k Poslu صلى الله عليه وسلم, šavli zdviženou nad hlavu a volal: „Kdo tě teď zachrání přede mnou?“ „Bůh,“ odvětil odhodlaně Posel صلى الله عليه وسلم. Člověku vypadla šavle z ruky, Posel صلى الله عليه وسلم ji vzal a řekl: „A kdo tě teď zachrání přede mnou?“ „Ty buď lepší než já,“ řekl onen člověk. Posel صلى الله عليه وسلم mu řekl: „Řekni, že není božstva kromě Boha a řekni, že já jsem Boží Posel!“ „Mohu ti říci jen to, že více nebudu bojovat proti tobě, ani nebudu s tebou ani nebudu s těmi, kteří bojují proti tobě.“ Na to ho Posel صلى الله عليه وسلم pustil. Člověk se vrátil ke svým lidem a řekl: „Přicházím k vám od nejlepšího z lidí.“ Podle obecně přijímaného hadísu obklíčili modloslužebníci v jedné bitvě Posla صلى الله عليه وسلم, ten sesedl ze svého mezka, řka: „Já jsem Posel, lži není! Já jsem Ibn Abdu l-Muttalib!“ Toho dne nikdo neviděl větší sílu než jeho. Takto se v krizích choval imám imámů, náš učitel, náš vzor, Boží miláček Muhammed صلى الله عليه وسلم, Posel a Služebník Boží. Boží pomoc dorazila. Tato Boží pomoc opět přijde, v okamžiku, kdy ji budeme již nejméně čekat, avšak ona je nevyhnutelným následkem, zvyklostí Boží, která přišla již tolikrát v dějinách a ještě mnohokrát přijde: A když si pak poslové zoufali a již se domnívali, že za lháře jsou pokládáni,přišla k nim Naše pomoc vítězná. A byl zachráněn ten, koho jsme chtěli, však nelze odvrátit přísnost Naši od lidu hříšného. (Júsuf:110) Když budeme při ranách osudu trpěliví, dokonce i každičký malý trn, který se nám zapíchne do paty bude pro nás odpuštěním hříchu. Pak budeme očištěni, zoceleni v trpělivosti, pevném přesvědčení, odhodlání, sebeobětování a spoléhání se na našeho Pána. Alláh pak nad námi dovrší další ze svých slibů: moc náleží Bohu a poslu Jeho a věřícím (Munáfikún:8)
Milí bratři a sestry! Alláh nabádá: Vzpomeňte si, jak bylo vás málo a byli jste poníženými v zemi a báli jste se, že vás lidé odvlekou násilím! Tehdy vám dal útočiště a podpořil vás pomocí Svou (Anfál:26) Neztrácejte tedy naději! Alláh řekl: Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící! (Álu Imrán:139)Abdulláh ibn Mes’úd vypráví: „Jako bych před sebou viděl Božího Posla صلى الله عليه وسلم, když k nám přišla zvěst o proroku, kterému jeho národ působil zlo, napadal ho, až krvácel. Otřel si krev z tváře a řekl: „Pane, odpusť mému národu, neboť nevědí, co činí.“ Museli jsme pro svou víru podstoupit taková muka jako první muslimové, jako Bilál, který se stal muslimem jako otrok a osobně podstoupil snad nejkrutější formu mučení, kterou stará Arábie znala, nebo Ammár ibn Jessár, když mu umučili vlastní rodiče před jeho očima? Či jsme museli obětovat pro svou víru tolik, jako faraónova žena, která přišla o místo po boku vladaře snad celého tehdy známého světa? Věřící! Vězte, že míra odměny přímo závisí na míře vynaloženého úsilí. Strpět se a vytrvat je lepší než zbaběle utéci. Tirmízí zaznamenal s hasan isnádem až k Prorokovi صلى الله عليه وسلم: „Věřící, který se mísí s lidmi a strpí se vůči jejich příkořím je lepší, než ten, který se jim vyhýbá a není jejich příkořím vystaven.“
Prosíme našeho Všemohoucího Pána, který neodmítá prosby Svých věrných služebníků, o odvahu, statečnost, trpělivost, sílu a dobro tohoto i onoho světa. Prosíme jej, aby upevnil víru v našich srdcích, odpustil nám a napravil nás. Aby nás učinil takovými věřícími, kterým náleží skutečná moc, aby sjednotil naše šiky a dal nám nést prapor islámu hrdě a odhodlaně. Aby pozdvihl islám a muslimy a ponížil modloslužebnictví a modloslužebníky. Ámín!