Je mnoho různých podob a případů, kde se odráží islámský zákaz hledání záštity muslimů u nevěřících. Zde vzpomeneme ty nejzákladnější a nejvíce rozšířené otázky:
Je mnoho různých podob a případů, kde se odráží islámský zákaz hledání záštity muslimů u nevěřících. Zde vzpomeneme ty nejzákladnější a nejvíce rozšířené otázky:
1. Přijímat jejich nevíru, pochybovat, že je to vůbec nevíra, nebo upouštět od označování nevěřících jako nevěřících, nebo chválit jejich náboženství. Alláh říká o nevíře a tom, kdo ji přijímá:
مَنْكَفَرَبِاللَّهِمِنْبَعْدِإِيمَانِهِإِلامَنْأُكْرِهَوَقَلْبُهُمُطْمَئِنٌّبِالإيمَانِوَلَكِنْمَنْشَرَحَبِالْكُفْرِصَدْرًافَعَلَيْهِمْغَضَبٌمِنَاللَّهِوَلَهُمْعَذَابٌعَظِيمٌ
Na toho, kdo zapře Boha poté, co již uvěřil – kromě toho, kdo byl donucen, zatímco srdce jeho klidné bylo ve víře – a zejména na toho, kdo hruď svou nevíře otevřel, dopadne hněv Boží a pro něj je připraven trest nesmírný. (Nahl:106).
Alláh jasně odlišil věřící a nevěřící i v jejich označení:
قَدْ تَبَيَّنَ الرُّشْدُ مِنَ الْغَيِّ فَمَنْ يَكْفُرْ بِالطَّاغُوتِ وَيُؤْمِنْ بِاللَّهِ فَقَدِ اسْتَمْسَكَ بِالْعُرْوَةِ الْوُثْقَى لا انْفِصَامَ لَهَا وَاللَّهُ سَمِيعٌ عَلِيمٌ
Ten, kdo popřel víru v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A Bůh je slyšící, vševědoucí. (Bekara: 256).
Podle toho je věřícím jen ten, který přijal jako svou víru islám a odvrhl veškerá falešná božstva.
Alláh říká o pokrytcích, kteří dávají přednost nevěřícím (arab. kuffár) před muslimy:
أَلَمْ تَرَ إِلَى الَّذِينَ أُوتُوا نَصِيبًا مِنَ الْكِتَابِ يُؤْمِنُونَ بِالْجِبْتِ وَالطَّاغُوتِ وَيَقُولُونَ لِلَّذِينَ كَفَرُوا هَؤُلاءِ أَهْدَى مِنَ الَّذِينَ آمَنُوا سَبِيلا
Což jsi neviděl, že ti, kterým dostalo se části Písma, věří v Džibta a Tághúta a hovoří o těch, kdož neuvěřili: „Tito jsou správněji vedeni než ti, kdož uvěřili.“ (Nisá’:51).
Což jsi neviděl, že ti, kterým dostalo se části Písma, věří v Džibta a Tághúta a hovoří o těch, kdož neuvěřili: „Tito jsou správněji vedeni než ti, kdož uvěřili.“ (Nisá’:51).
Na jiném místě je pak Alláh označuje za svedené šejtánem do bludu:
أَلَمْ تَرَ إِلَى الَّذِينَ يَزْعُمُونَ أَنَّهُمْ آمَنُوا بِمَا أُنْزِلَ إِلَيْكَ وَمَا أُنْزِلَ مِنْ قَبْلِكَ يُرِيدُونَ أَنْ يَتَحَاكَمُوا إِلَى الطَّاغُوتِ وَقَدْ أُمِرُوا أَنْ يَكْفُرُوا بِهِ وَيُرِيدُ الشَّيْطَانُ أَنْ يُضِلَّهُمْ ضَلالا بَعِيدًا
Což jsi neviděl ty, kdož tvrdí, že uvěřili v to, co ti bylo sesláno a co bylo sesláno před tebou? A přitom chtějí předkládat své spory k rozsouzení Tághútovi, ačkoliv jim bylo nařízeno, aby v něj nevěřili. A satan si přeje, aby zbloudili dalekým zblouděním. (Nisá´:60)
2. Bezvýhradná láska a náklonnost k nim, bez ohledu na jejich nenávist k Pravdě a fakt, že je Alláh odvrhl a nenávídí je pro jejich nevíru. Alláh říká:
لا تَجِدُ قَوْمًا يُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الآخِرِ يُوَادُّونَ مَنْ حَادَّ اللَّهَ وَرَسُولَهُ وَلَوْ كَانُوا آبَاءَهُمْ أَوْ أَبْنَاءَهُمْ أَوْ إِخْوَانَهُمْ أَوْ عَشِيرَتَهُمْ أُولَئِكَ كَتَبَ فِي قُلُوبِهِمُ الإيمَانَ وَأَيَّدَهُمْ بِرُوحٍ مِنْهُ وَيُدْخِلُهُمْ جَنَّاتٍ تَجْرِي مِنْ تَحْتِهَا الأنْهَارُ خَالِدِينَ فِيهَا رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُمْ وَرَضُوا عَنْهُ أُولَئِكَ حِزْبُ اللَّهِ أَلا إِنَّ حِزْبَ اللَّهِ هُمُ الْمُفْلِحُونَ
Nenalezneš žádné lidi, věřící v Boha a v den poslední bez výhrad milovat ty, kdož se protiví Bohu a poslu Jeho, byť to byli otcové jejich či synové jejich anebo bratři jejich či rod jejich. Do srdcí těchto vepsal Bůh víru a podpořil je duchem od Něho pocházejícím. A uvede je do zahrad, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou. Bůh nalezl v nich zalíbení a oni nalezli zalíbeni v Něm – a tito tvoří stranu Boží! A což nebudou ti, kdož ke straně Boží patří, blažení? (Mudžádila:22)
Sem spadá i zákaz spoléhat se na ně v záležitostech muslimů:
وَلا تَرْكَنُوا إِلَى الَّذِينَ ظَلَمُوا فَتَمَسَّكُمُ النَّارُ وَمَا لَكُمْ مِنْ دُونِ اللَّهِ مِنْ أَوْلِيَاءَ ثُمَّ لا تُنْصَرُونَ
Neopírejte se o ty, kdož nespravedliví jsou, aby vás nepohladil oheň pekelný. A nemáte kromě Boha ochránců žádných a jinou pomoc nedostanete. (Húd:113).
Neopírejte se o ty, kdož nespravedliví jsou, aby vás nepohladil oheň pekelný. A nemáte kromě Boha ochránců žádných a jinou pomoc nedostanete. (Húd:113).
Pomoc, přátelství, bratrství a podpora je vzájemně jen mezi muslimy. Alláh říká:
وَالْمُؤْمِنُونَ وَالْمُؤْمِنَاتُ بَعْضُهُمْ أَوْلِيَاءُ بَعْضٍ يَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَيَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنْكَرِ وَيُقِيمُونَ الصَّلاةَ وَيُؤْتُونَ الزَّكَاةَ وَيُطِيعُونَ اللَّهَ وَرَسُولَهُ أُولَئِكَ سَيَرْحَمُهُمُ اللَّهُ إِنَّ اللَّهَ عَزِيزٌ حَكِيمٌ
Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje, neboť Bůh mocný je i moudrý. (Tewba:71).
3. Uplatnit jejich zákony a pravidla v muslimských zemích, zavádět je a napodobovat je. Alláh říká:
أَفَحُكْمَ الْجَاهِلِيَّةِ يَبْغُونَ وَمَنْ أَحْسَنُ مِنَ اللَّهِ حُكْمًا لِقَوْمٍ يُوقِنُونَ
Což pak oni touží po rozsudcích z doby nevědomosti? Kdo může být pro lid pevně přesvědčený lepším soudcem než Bůh? (al-Má´ida:50)
4. Brát si je za blízké přátele a důvěrníky v obecné rovině, jako pomocníky a podporovatele, nebo jim prokazovat jakoukoli formu náklonnosti, na úkor islámu. Alláh zakazuje vše to:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لا تَتَّخِذُوا الْيَهُودَ وَالنَّصَارَى أَوْلِيَاءَ بَعْضُهُمْ أَوْلِيَاءُ بَعْضٍ وَمَنْ يَتَوَلَّهُمْ مِنْكُمْ فَإِنَّهُ مِنْهُمْ إِنَّ اللَّهَ لا يَهْدِي الْقَوْمَ الظَّالِمِينَ
Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako záštitníky, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi přátelí, ten stane se jedním z nich a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý. (Má´ida:51).
5. Podbízet se jim a být na ně shovívavý na úkor Pravého náboženství. Alláh říká:
وَدُّوا لَوْ تُدْهِنُ فَيُدْهِنُونَ
Rádi by, aby ses jim vlichocoval ze zdvořilosti, a pak i oni by ti lichotili. (Kalem:9).
To zahrnuje např. sedět s nimi a přibližovat se k nim v době, kdy se vysmívají znamením Alláha. Alláh říká:
To zahrnuje např. sedět s nimi a přibližovat se k nim v době, kdy se vysmívají znamením Alláha. Alláh říká:
وَقَدْ نَزَّلَ عَلَيْكُمْ فِي الْكِتَابِ أَنْ إِذَا سَمِعْتُمْ آيَاتِ اللَّهِ يُكْفَرُ بِهَا وَيُسْتَهْزَأُ بِهَا فَلا تَقْعُدُوا مَعَهُمْ حَتَّى يَخُوضُوا فِي حَدِيثٍ غَيْرِهِ إِنَّكُمْ إِذًا مِثْلُهُمْ إِنَّ اللَّهَ جَامِعُ الْمُنَافِقِينَ وَالْكَافِرِينَ فِي جَهَنَّمَ جَمِيعًا
A On seslal vám již v Písmu: „Když uslyšíte, že někdo popírá a tropí si posměch ze znamení Božích, nesedejte si s nimi, dokud se nepohrouží do jiného rozhovoru, jinak jim budete podobni.“ A Bůh věru shromáždí pokrytce i nevěřící v pekle všechny vespolek. (Nisá´:140)
6. Svěřovat se jim a brát je jako poradce a konzultanty namísto věřících. Alláh říká:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لا تَتَّخِذُوا بِطَانَةً مِنْ دُونِكُمْ لا يَأْلُونَكُمْ خَبَالا وَدُّوا مَا عَنِتُّمْ قَدْ بَدَتِ الْبَغْضَاءُ مِنْ أَفْوَاهِهِمْ وَمَا تُخْفِي صُدُورُهُمْ أَكْبَرُ قَدْ بَيَّنَّا لَكُمُ الآيَاتِ إِنْ كُنْتُمْ تَعْقِلُونَ
هَا أَنْتُمْ أُولاءِ تُحِبُّونَهُمْ وَلا يُحِبُّونَكُمْ وَتُؤْمِنُونَ بِالْكِتَابِ كُلِّهِ وَإِذَا لَقُوكُمْ قَالُوا آمَنَّا وَإِذَا خَلَوْا عَضُّوا عَلَيْكُمُ الأنَامِلَ مِنَ الْغَيْظِ قُلْ مُوتُوا بِغَيْظِكُمْ إِنَّ اللَّهَ عَلِيمٌ بِذَاتِ الصُّدُورِ
إِنْ تَمْسَسْكُمْ حَسَنَةٌ تَسُؤْهُمْ وَإِنْ تُصِبْكُمْ سَيِّئَةٌ يَفْرَحُوا بِهَا وَإِنْ تَصْبِرُوا وَتَتَّقُوا لا يَضُرُّكُمْ كَيْدُهُمْ شَيْئًا إِنَّ اللَّهَ بِمَا يَعْمَلُونَ مُحِيطٌ
هَا أَنْتُمْ أُولاءِ تُحِبُّونَهُمْ وَلا يُحِبُّونَكُمْ وَتُؤْمِنُونَ بِالْكِتَابِ كُلِّهِ وَإِذَا لَقُوكُمْ قَالُوا آمَنَّا وَإِذَا خَلَوْا عَضُّوا عَلَيْكُمُ الأنَامِلَ مِنَ الْغَيْظِ قُلْ مُوتُوا بِغَيْظِكُمْ إِنَّ اللَّهَ عَلِيمٌ بِذَاتِ الصُّدُورِ
إِنْ تَمْسَسْكُمْ حَسَنَةٌ تَسُؤْهُمْ وَإِنْ تُصِبْكُمْ سَيِّئَةٌ يَفْرَحُوا بِهَا وَإِنْ تَصْبِرُوا وَتَتَّقُوا لا يَضُرُّكُمْ كَيْدُهُمْ شَيْئًا إِنَّ اللَّهَ بِمَا يَعْمَلُونَ مُحِيطٌ
Vy, kteří věříte! Neberte si jako důvěrníky nikoho kromě lidí z vás! Nevěřící[pohane,zide,krestane,a pokrytci] neopominou vám škodit a přáli by si, abyste upadli do nesnází. A již se stala nenávist jejich zjevnou v jejich ústech, však to, co skrývají hrudi jejich, je ještě horší. A učinili jsme vám znamení jasnými, jste-li rozumní. A hle, vy jste ti, kdož tyto lidi milují, zatímco oni vás nemilují; vy věříte v Písmo v jeho celku, zatímco oni, když vás potkají, říkají „Uvěřili jsme“, když však zůstanou sami, hryžou si prsty zlobou. Rci: „Zemřete zlobou, vždyť Bůh zná i to, co hrudě vaše skrývají!“ Když se vás dotkne něco dobrého, zarmucuje je to, ale když vás postihne neštěstí, radují se z toho. Budete-li však trpěliví a bohabojní, neuškodí vám nikterak úklady jejich, neboť Bůh ve vědění Svém objímá vše, co dělají. (Álu ‘Imrán:118-120).
Imámové Ahmed a Muslim zaznamenali, že Prorok صلى الله عليه و سلم vyrazil na bitvu u Bedru, a někdo z řad modloslužebníků šel za nim na al-Harra. Řekl: “Chtěl jsem vás sledovat a připojit se k vám, a obdržet něco z válečné kořisti.” Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: “Věříš v Alláha a Jeho Posla?” On řekl: ” Ne.” Pravil Prorok صلى الله عليه و سلم: “Vrat se, nepotřebuji pomoc od modloslužebníka.”
Z těchto textů je zřejmé, že je zakázáno jmenovat nevěřící do pozice, kde by mohli zjistit tajemství muslimů a spiknout se proti nim a napáchat různé druhy škod, např. jejich uvádění do administrativních pozic, kde jsou nadřízenými muslimů a mohou je ponížit, provozují své záležitosti, a bráni jim v praktikování jejich náboženství apod. Alláh říká:
لَّذِينَ يَتَرَبَّصُونَ بِكُمْ فَإِنْ كَانَ لَكُمْ فَتْحٌ مِنَ اللَّهِ قَالُوا أَلَمْ نَكُنْ مَعَكُمْ وَإِنْ كَانَ لِلْكَافِرِينَ نَصِيبٌ قَالُوا أَلَمْ نَسْتَحْوِذْ عَلَيْكُمْ وَنَمْنَعْكُمْ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ فَاللَّهُ يَحْكُمُ بَيْنَكُمْ يَوْمَ الْقِيَامَةِ وَلَنْ يَجْعَلَ اللَّهُ لِلْكَافِرِينَ عَلَى الْمُؤْمِنِينَ سَبِيلا
Avšak Bůh vás rozsoudí v den zmrtvýchvstání a Bůh nedá nevěřícím možnost zvítězit nad věřícími. (Nisá´ :141).
Imám Ahmad uvásí, že Abú Músá al-Aš’arí řekl: “Řekl jsem Omarovi: “Mám písaře křesťana.” On řekl: “Co je s tebou, přijde ti, že Alláh nevnímá?! Což jsi neslyšel slova Alláha: Vy, kteří věříte! Neberte si židy a křesťany jako záštitníky, oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi spolčuje, ten stane se jedním z nich a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý. (Má´ida:51)? Proč jsi nezaměstnal hanífa (tj., muslima)? Řekl jsem: “Vůdce věřících, mohu mít prospěch z jeho práce a on udrží své náboženství pro sebe.” On řekl: “Nikdy jej nepřijmu, když ponižují Alláha. A nikdy je nepřivádějte blízko ke mně, když je Alláh vyloučil ze Své milosti.‘”[1]
Podobně bychom je neměli zaměstnávat v muslimských domácnostech, kde mohou vidět naše soukromé záležitosti, jako se bohužel děje dnes, kdy jsou zaměstnáváni nevěřící v muslimských zemích jako pracovníci, řidiči, zaměstnanci a chůvy v muslimských domácnostech a rodinách.
Neměli bychom bez potřeby posílat své děti do školy nevěřících a vzdělávacích institucí ideologie zla, do misijních institucí nebo je nechat žít u rodin nevěřících.
7. Nenapodobovat nevěřící v oblékání, vzhledu, řeči, atd., protože to naznačuje náklonnost k osobě nebo osobám, které napodobuji. Prorok صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdo napodobuje nějaký lid, je jednim z nich.” Je zakázáno napodobovat nevěřící ve zvycích a věcech vnějšího vzhledu a chování, které jsou pro ně charakteristické . To zahrnuje např. i holení vousů: necháme vousy růst dlouhé. Také sem spadá zákaz mluvit jejich jazykem, vyjma v případě potřeby, stejně jako otázka oblečení, jídla a pití, atd.[2]
8. Pobyt v jejich zemích, kdy to není nutné. Alláh zakázal slabým a utlačovaným muslimům, aby zůstali mezi nevěřícími, pokud jsou schopni odejit. On říká:
إِنَّ الَّذِينَ تَوَفَّاهُمُ الْمَلائِكَةُ ظَالِمِي أَنْفُسِهِمْ قَالُوا فِيمَ كُنْتُمْ قَالُوا كُنَّا مُسْتَضْعَفِينَ فِي الأرْضِ قَالُوا أَلَمْ تَكُنْ أَرْضُ اللَّهِ وَاسِعَةً فَتُهَاجِرُوا فِيهَا فَأُولَئِكَ مَأْوَاهُمْ جَهَنَّمُ وَسَاءَتْ مَصِيرًا إِلا الْمُسْتَضْعَفِينَ مِنَ الرِّجَالِ وَالنِّسَاءِ وَالْوِلْدَانِ لا يَسْتَطِيعُونَ حِيلَةً وَلا يَهْتَدُونَ سَبِيلا
Těch, kdož sami sobě ukřivdili a kteří povoláni budou anděly,[po smrti] se zeptají: V jakém stavu jste byli?“ I odvětí: „Byli jsme poníženými na zemi.“ I řeknou jim andělé: „Což nebyla země Boží dosti rozlehlá, že jste se nemohli vystěhovat?“ A obydlím těchto bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný! Jen utištěným mužům, ženám a dětem, kteří nemohli použít žádné lsti k vystěhování a nemohli nalézt správnou cestu (Nisá´:97-98).
Nikdo nenalezne omluvu za pobyt v zemi nevěřících s výjimkou těch, kteří jsou opravdu slabí a utlačovaní a nemohou z ní přesídlit, nebo těch, kteří pobývají mezi nimi kvůli platným náboženským účelům, jako da‘wa a šíření islámu v jejich zemích.
Je zakázáno žít mezi nimi, pokud to není třeba. Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: „Já jsem ten, kdo se zřekl zůstávat mezi modloslužebníky.“
9. Necestovat do země neveřících na dovolenou. V případě potřeby je povoleno vycestovat tam za legitimním důvodem – například lékařské ošetření, obchod a vzdělávání v odborné dovednosti, které nelze získat jiným způsobem. Když byla potřeba splněna, je povinny návrat do muslimského světa.
Toto oprávnění je také dáno pod podmínkou, že dotyčný má dostatečné znalosti, aby rozptýlil pochybnosti, kontroluje své fyzické touhy, prokáže jeho náboženství, je hrdý muslim, oddálí se od zlých míst. Má si být vědom a být opatrný před úklady svých nepřátel. Je také přípustné, a dokonce i povinné, cestovat do jejich zemí kvůli da’wa – islámské výzvě a osvětě.
10. Chválit jejich civilizaci a kulturu a obdivovat se jejich chování a schopnostmi, aniž by byly vzaty na vědomí jejich falešné ideologie a zkorumpované náboženství. Alláh říká:
وَلا تَمُدَّنَّ عَيْنَيْكَ إِلَى مَا مَتَّعْنَا بِهِ أَزْوَاجًا مِنْهُمْ زَهْرَةَ الْحَيَاةِ الدُّنْيَا لِنَفْتِنَهُمْ فِيهِ وَرِزْقُ رَبِّكَ خَيْرٌ وَأَبْقَى
A nevrhej zrak svůj žádostivě na to, co dali jsme některým párům z nich v užívání – to nádhera pomíjivá je života pozemského, abychom je tím uváděli v pokušení; vždyť štědrost Pána tvého lepší je i trvalejší. (Tá Há:131).
Je také zakázáno vzdávat jim pocty, dát jim tituly respektu, pozdravit je pozdravem míru jako první[3], dát jim ta nejlepší sedadla na shromážděních. Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: „Nezdravte pozdravem míru jako první žida nebo křesťana, a pokud se s nimi sejdete na cestě, pak je zatlačte na nejužší část cesty.“[4]
11. Opouštění islámského kalendáře a jeho nahrazování kalendářem nevěřících, zejména proto, že odráží jejich rituály a festivaly, jako je tomu v případě gregoriánského kalendáře západních zemí, který je počítán od předpokládaného data narození Mesíha, mír s ním, což je inovace, která je vymyšlena a nemá nic společného s náboženstvím ‘Ísáovým (Ježíšovým). Použití tohoto kalendáře znamená schválení jejich svátků a symbolů.
Aby se tomuto předešlo, sahába vymysleli kalendář pro muslimy během doby Omara, který ignoroval všechny systémy nevěřících a vytvořil nový kalendář od data hidžry Proroka صلى الله عليه و سلم. To znamená, že je povinné lišit se od nevěřících v těchto záležitostech a i v jiných, kde se jedná o věc odlišných vlastností. A Alláh je zdrojem pomoci.
Aby se tomuto předešlo, sahába vymysleli kalendář pro muslimy během doby Omara, který ignoroval všechny systémy nevěřících a vytvořil nový kalendář od data hidžry Proroka صلى الله عليه و سلم. To znamená, že je povinné lišit se od nevěřících v těchto záležitostech a i v jiných, kde se jedná o věc odlišných vlastností. A Alláh je zdrojem pomoci.
12. Podílet se ve svém osobním volnu na svátcích nevěřících. Pomáhat jim slavit je, blahopřát jim při těchto příležitostech, nebo navštěvovat místa, kde se konají takové oslavy. Fráze az-zúr (překládaná jako faleš) ve verši:
وَالَّذِينَ لا يَشْهَدُونَ الزُّورَ وَإِذَا مَرُّوا بِاللَّغْوِ مَرُّوا كِرَامًا
A ti, kdož křivě nesvědčí, a když kolem řečí hnusných jdou, míjejí je důstojně (Furkán:72)byl vykládán ve smyslu svátků nevěřících.
13. Užívat jejich jména, které mají špatný význam. Prorok صلى الله عليه و سلم změnil jména, jejichž významy jsou spjaty s přidružováním k Jedinému Bohu, jako například ‘Abdu l-‘Uzzá (tj. služebník bohyně ‘Uzzá) a ‘Abdu l-Ka’ba (tj. služebník Ka‘by).
14. Hledat pro mrtvé z nich odpuštění a žádat pro ně u Alláha milost. Alláh říká:
مَا كَانَ لِلنَّبِيِّ وَالَّذِينَ آمَنُوا أَنْ يَسْتَغْفِرُوا لِلْمُشْرِكِينَ وَلَوْ كَانُوا أُولِي قُرْبَى مِنْ بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُمْ أَنَّهُمْ أَصْحَابُ الْجَحِيمِ
Nepřísluší prorokovi ani věřícím, aby prosili za odpuštění pro modloslužebníky, byť i to byli blízcí příbuzní, poté, co bylo jim jasně ukázáno, že stanou se obyvateli ohně (Tewba:113) Tj. každý, kdo zemře ve stavu nevíry, stává se věčným obyvatelem ohně.
Tyto příklady mají za cíl přinést jasnou představu o tom, co se skrývá pod pojmem „zákaz náklonnosti k nevěřícím.“ Žádáme Alláha, aby naše víra byla silná. A Alláh je zdrojem pomoci.
zdroj: http://www.islam-qa.com/en/ref/2179/kaafir%20friends
autor: šejch Muhammed Sálih al-Munedždžid
Redakčně upraveno a doplněno.
[1] Abú Músá al-Aš’arí působil v té době ve vysoké administrativní pozici v tehdejším chalífátu.
[2] Zde je potřeba konfrontovat tyto skutečnosti se situací muslimů žijících na území Evropy uprostřed nevěřící majority: 1. zvážit kdo vše má legální důvod k setrvání mezi nevěřícími – ten, kdo hledá ochranu před útlakem ve své zemi, si musí být jist, že svobodu skutečně nenalezne v jiné muslimské zemi. Kdo zde studuje, má se ubezpečit, jestli skutečně nemůže studovat mezi muslimy, pokud ne, je jeho pobyt mezi nevěřícími legální, ale jen dočasně. Pokud tu někdo založí, nebo vybavuje obchod, také to není důvodem k tomu, aby se zde usazoval. Jediným zcela legitimním důvodem setrvání v zemi nevěřících je islámská osvěta. Podmínkou pro vše toto je však zároveň jistota, že takový pobyt neuškodí jejich víře a nepovede k přijetí falešného světonázoru nevěřících. 2. Pro ty lidi, kteří mají legitimní důvod zde setrvávat, je naopak nezbytné a bezpodmínečně nutné, aby znali jazyk a sociálně-kulturní kontext daného území.
[3] Tj. pozdravem „as-selámu alejkum.“
[4] Imám Málik vztahuje tento hadís na nevěřící, kteří jsou ve válečném stavu s muslimy. S ním v tomto souhlasí Ibn Kajjím. Každopádně hadís se s největší pravděpodobností nevztahuje na nemuslimy pod dohodou – zimmí, dočasné chráněnce apod. Konec formulace podle některých komentátorů odkazuje na princip, dle něhož sejde-li se v šarí’atském státě na úzké cestě, kde se není možno jeden druhému vyhnout, nevěřící s muslimem, má nevěřící ustoupit muslimovi.