Podrobná odpověď ve věci používání a konzumace aditiv v potravinách, díl 2.

August 7, 2015 August 7, 2015
Logo XXL

Poté, co jsme pochopili tyto dvě otázky, přicházíme k jádru problému s aditivy živočišného původu.

Poté, co jsme pochopili tyto dvě otázky, přicházíme k jádru problému s aditivy živočišného původu.

Upozorňujeme, že pod níže uvedené nespadají produkty, do kterých se přidává čisté vepřové sádlo jako takové, které neprošlo chemickou změnou, nikoli ve formě aditiva z něj vyrobeného. Sem spadají některé druhy uzenin, pomazánek, masných a mléčných výrobků. Takové není dovoleno konzumovat vůbec, na základě konsensu učenců o zákazu pojídat vepřové a stanoviska většiny ohledně nečistoty celého prasete, s přihlédnutím k faktu, že neexistuje nějaká příkrá potřeba nutící nás tyto produkty konzumovat a také k tomu, že k nim existuje povolená alternativa.
Většina komisí pro vydávání fatew, kolégií pro fikh a vyjádření současných učenců, jako Stálé komise pro fetwy v Saúdské Arábii, šejchové Ibn Báz, Muhammed Sálih al-Munedždžid a mnozí další, preferují stanovisko, že je zakázáno užívat aditiva pocházející z vepře, nebo z jinak povolených zvířat neporažených šarí’atsky přijatelným způsobem, a je proto zakázáno konzumovat produkty, které je obsahují. Naopak dovoleno je používat aditiva pocházející ze zvířat, která byla poražena náležitým šarí’atsky přijatelným způsobem. Své stanovisko dokládají zákazem konzumace vepřového masa a všech částí prasete a jinak povolených zvířat, která neprošla šarí’atskou porážkou, bez ohledu na chemický proces získávání aditiva. Menší část učenců, i když tvrdí, že nečisté věci se chemickou reakcí mění na čisté, si nejsou jisti, zda během získávání aditiva došlo k úplné proměně, nebo nedošlo a proto raději zůstávají na stanovisku zákazu.
Druhé stanovisko zaujímají současní učenci, kteří konzumaci těchto aditiv živočišného původu dovolují. Podle nich látky získávané z těl zvířat, byť i nečistých nebo nesprávně poražených, procházejí takovou chemickou změnou (arab. إستحالة istihála), která změnila jejich prvotní stav a vlastnosti a zcela je přeměnila na nějakou jinou substanci, čímž se staly čistými a povolenými ke konzumaci. Tohoto stanoviska se drží dr. ‘Alí al-Karhedágí a prof. dr. ‘Alí Muhammedí1 tvrdící, že muslimští vědci a odborníci potvrdili, že při výrobě aditiv dochází k chemické reakci a změně látky z jedné na druhou. Odkazují se na muslimské odborníky dr. Muhammeda al-Hawárího, dr. Muhammeda ‘Abdusseláma a dr. Ahmeda Redžáího, kteří problematiku podrobně studovali a publikovali své výsledky.
Toto stanovisko bylo doporučeno i 8. Medicínským šarí’atsko-právním sympóziem ve dnech 22. – 24. 11. 1415 hidžry (22. – 24. 5. 1995 kř. éry) v Kuvajtu, které organizovala Islámská organizace pro medicínské vědy. Tohoto sympózia se účastnili i univerzita al-Azhar, Kolégium islámského práva v Džiddě, Světová zdravotnická organizace v Alexandrii a kuvajtské ministerstvo zdravotnictví. Na sympóziu se hovořilo o dvou tématech z nichž jedním byly „nečisté a zakázané látky v potravinách a léčivech,“ tedy téma přímo se dotýkající naší otázky. Mezi jinými, sympózium vyneslo následující závěr:
„Istihála, pod kterou se rozumí proměna jedné látky v jinou, která se od původní liší vlastnostmi, mění nečisté věci v čisté a věci šarí’ou zakázané ve věci šarí’ou dovolené. Na základě toho – želatina získávaná přeměnou kostí, kůže a šlach nečistého zvířete je čistá a je dovoleno ji konzumovat, mýdlo vyráběné chemickou přeměnou z tuku vepřů nebo uhynulých zvířat se stává čistým touto istihálou a je dovoleno je užívat. Sýr zasýřený syřidlem vzatým od uhynulého zvířete jehož maso je dovoleno jíst je čistý a je dovolena i jeho konzumace. Masti, krémy a kosmetika v jejímž složení se nachází i vepřové sádlo jsou nešisté a není dovoleno je používat, kromě pokud v ní chemickou cestou nedojde k přeměně tohoto sádla na jinou látku.“
 
Poznámka:
Muslimům v muslimských zemích, nebo kdekoli, kde mají na výběr není dovoleno vyrábět aditiva z částí těla vepřů, nebo zvířat jinak povolených, ale nezabitých šarí’atskou porážkou. Tací mají povinnost užívat při výrobě aditiv šarí’ou povolené alternativy, např. části těla hovězí, skopové apod. Chvályhodným příkladem hledání a nalezení záměny za vepřovou želatinu je vyrábění želatiny z masokombinátního odpadu z povolených a šarí’atsky zabitých zvířat v Egyptě, Malajsii a Pákistánu.
Co se týče muslimů žijících zde, v západních zemích, nebo v muslimských zemích, které se o tyto záležitosti nestarají a kde muslim nemá na výběr, pak z obou výše uvedených názorů je třeba dát přednost tomu, jenž považuje tato aditiva za čistá a povolená ke konzumaci.
A Alláh ví nejlépe.
Argumenty pro takový závěr jsou následující:
  1. Správným názorem v otázce istihály, tj. chemické změny, je ten, dle nějž nečistá nebo zakázaná látka, projde-li chemickou přeměnou, stává se čistou a povolenou, už jen proto, že původní látkou být přestala.
  2. Jak muslimští, tak nemuslimští medicínští odborníci potvrzují, že aditiva živočišného původu procházejí kontrolovaným chemickým procesem, na jehož konci stojí zcela jiný produkt, než byly počáteční suroviny, tj. ve výrobním procesu dochází k tomu, co fakíhové označují jako istihála. Navíc není rozdílu mezi nimi a aditivy syntetickými, chemická struktura je totožná a liší se jen vstupní suroviny výrobního procesu.
  3. Šejch ‘Abdulláh as-Silmí dodává, že otázka konzumace aditiv živočišného původu spadá v působnost islámsko-právního pravidla ما تعم به البلوى má te’ummu bihi l-belwá, tj. všeobecná těžkost vyžaduje ulehčení.
Tedy, užívání rozličných potravinářských výrobků obsahujících aditiva se stalo obtíží dnešní doby, protože takřka neexistuje produkt, který by je neobsahoval, což by vyžadovalo od toho, kdo by na toto dbal, aby s sebou nosil seznam sporných aditiv a kupované potraviny neustále kontroloval. Ba co hůře, počet sporných aditiv se liší od seznamu k seznamu, na volně přístupném seznamu na Wikipedii, jehož autorem je jistý muslim, se nachází 63 sporných „éček“ a dalších 35 přísad bez označení E. To je okolo sto látek, na které by si měl člověk při nákupu dávat pozor. Na jiných seznamech je aditiv podstatně méně. Na seznamech aditiv živočišného původu s E označením, které uveřejňují ministerstva zemědělství a další instituce evropských zemí (např. Dánsko nebo Švédsko) jako upozornění pro vegetariány, nalezneme opět odlišný počet látek, někde jen sedm a jinde až padesát. Proto je kontrolu potravin na živočišná aditiva velmi těžké provádět v praxi, vždy je možnost, že nějaká sporná aditiva na našem seznamu schází. Pokud nějaká potíž dospěje do tohoto stádia, u islámských učenců nese tento stav označení dle pravidla fikhu عموم البلوى ‘umúmu l-belwá, tj. obecně rozšířenou potíží, které se nelze vyhnout.
Tímto z definice rozumíme „všeobecnou rozšířenost nějakého nežádoucího stavu do té míry, že je pro člověka velmi těžké ho napravit nebo se mu vyhnout.“2
Jinými příklady všeobecně rozšířené nesnáze jsou nečistota, kterou člověk v podstatě nemůže odstranit, jako případ rituální čistoty osoby nazývané صاحب العذر sáhibu l-‘uzr3, tj. osoby, která trpí nepřetržitým únikem moči nebo stolice. Spadá sem také několik soudobých aktuálních otázek, jako např. otázka povinného ručení motorových vozidel. Tato jsou v základu harám, neboť obsahují zakázané úroky, bezprávné pohlcování cizího majetku a mnoho dalšího, avšak dnes není možné sehnat si auto aniž zaplatíte povinné ručení. Bez auta je dnešní život obecně velmi obtížný, muslim je tímto nucen platit povinné ručení, pokud chce jezdit autem. Tedy platba v principu zakázaného povinného ručení je všeobecně rozšířenou nesnází dopadající na každého.
Z definic obecné nesnáze je patrno, že mezi tímto pravidlem a pravidlem o „těžkosti, která si žádá ulehčení“ je velmi úzký vztah, protože jednou z podmínek pro ulehčení je existence takové obtíže. Tím je případ takové obtíže zahrnut pod obecné pravidlo fikhu o těžkosti a úlevě během ní.
Ovšem ne každá všeobecná těžkost je tou, která vyžaduje ulehčení. Proto učenci ustavili jasné podmínky, které taková těžkost musí splňovat, aby se stala v šarí’atském smyslu slova obecnou. Těmito čtyřmi podmínkami jsou:
  1. Obtíž je skutečná, reálná a nikoli hypotetická, potenciální a zasahuje všechny lidi.
  2. Důvod obtíže je přirozený, resp. není způsoben nedbalostí člověka ve vykonávání jeho náboženských povinností a nepřekračování náboženských zákazů.
  3. Konání toho, co se považuje za všeobecnou obtíž se neděje s úmyslem získat ulehčení. Pokud by tomu tak bylo, nebylo by dovoleno k tomuto ulehčení sáhnout.
  4. Všeobecná obtíž se vztahuje výlučně na projednávanou otázku, nelze ji rozšiřovat na další a ulehčení, které v dané věci existuje, přestává v okamžiku, kdy přestává existovat i tato obtíž.
 
Shrnutí
Muslimům není dovoleno vyrábět aditiva z vepřových částí anebo z částí mršin nebo zvířat jinak poživatelných, která nebyla poražena šarí’atským způsobem. Při výrobě aditiv nutno hledat náhradu v tom, co je povoleno, např. části těl zvířat šarí’atsky poražených.
Potravinářské výrobky obsahující chemicky nezměněné čisté vepřové sádlo a nikoli látky ve formě aditiva vyrobeného z vepřového sádla, jako některé pomazánky, nátěrky, margaríny, některé druhy sladkého pečiva apod. nejsou ze šarí’atského hlediska vůbec dovoleny ke konzumaci.
Aditiva živočišného původu, jako emulgátory, želatina apod. vyráběné z vepřového, ze zdechlin apod., které se vyrábějí na Západě nebo v muslimských zemích, kde na tuto otázku nijak nedbají, jsou čisté a je dovoleno je konzumovat, protože prošly procesem chemické přeměny takovým, který lze označit jako istihála, tj. změnily se na zcela jiné látky, což potvrzují muslimští i nemuslimští odborníci, a protože konzumace aditiv spadá pod šarí’atsko-právní pravidlo o všeobecně rozšířené obtíži vyžadující ulehčení. Proto tyto přídatné látky (tzv. éčka) nemají vliv na zákaz nebo povolení konzumace dané potraviny.
Naše náboženství je náboženství snadné. Alláh a Jeho Posel صىلى الله عليه و سلم nám zakázali přehnané zabývání se maličkostmi (arab. تكلف takalluf, tj. čin vyžadující velké úsilí ale nepřinášející žádný užitek).
 
A Alláha prosíme o podporu a správné vedení.
 
Odpověď sestavil: dr. Zijad Ljakić, Islámská univerzita v Rijádu. Redakčně upraveno.


1 Viz kniha al-Kadájetu t-tibbíjjeti l-mu’asara, str. 243.
2 Pro definici viz Ja’kúb ibn Husejn v Ref’u l-haredž, str. 435; a Wehba az-Zuhejlí v Nezaríjjetu d-darúreti š-šer’íjja, str. 123.
3 Osoba, která není schopna během modlitby udržet stav rituální čistoty, např. kvůli inkontinenci. Nemusí přerušovat modlitbu pokaždé, když ztratí abdest, ale musí se rituálně očistit pokaždé samostatně na každou modlitbu zvlášť.