Podvod při obchodu a narušování volné hospodářské soutěže

Alláh vznešený praví:

Vy, kteří věříte! Nepohlcujte si vzájemně majetky své podvodným způsobem; jiné je, jde-li o obchod na základě vzájemného souhlasu (Nisá:29)

وَيْلٌ لِلْمُطَفِّفِينَالَّذِينَ إِذَا اكْتَالُوا عَلَى النَّاسِ يَسْتَوْفُونَ وَإِذَا كَالُوهُمْ أَوْ وَزَنُوهُمْ يُخْسِرُونَ

Běda těm, kdo míru zkracují, kteří když jim je měřeno plnou míru od lidí žádají, však když pro druhé měří či váží, ztrátu jim působí! (Muttefifín:1-3)

أَوْفُوا الْكَيْلَ وَلا تَكُونُوا مِنَ الْمُخْسِرِينَ وَزِنُوا بِالْقِسْطَاسِ الْمُسْتَقِيمِ وَلا تَبْخَسُوا النَّاسَ أَشْيَاءَهُمْ وَلا تَعْثَوْا فِي الأرْضِ مُفْسِدِينَ

Dávejte míry spravedlivé a nebuďte mezi podvádějícími a važte vahami vyrovnanými a neubírejte lidem z majetku jejich a nebuďte těmi, kdož na zemi pohoršení rozšiřují! (Šu’ará:181-183)

 

Abú Hurejra uvádí slova Božího Posla صلى الله عليه و سلم: „Kdo proti nám pozdvihne zbraň, není z nás. Kdo nás podvádí, není z nás.“[1] At-Tirmízí uvádí: „Učenci zavrhovali podvádění při obchodování. Říkali: „Podvádět je zakázáno.“[2] Abú Hurejra vypráví, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Jsem třetí se dvěma společníky, tak dlouho, dokud jeden druhého nepodvede. Ale když ho podvede, opustím je.“[3]

 

Anas vypráví, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Každý podvodník bude v Soudný Den mít rozvinutou zástavu a podle ní bude rozpoznán.“[4] V Ibn Mes’údově verzi stojí dodatek: „… Bude řečeno: „Toto je podvodník ten a ten.“[5] V Abú Sa’ídově verzi stojí: „Každý podvodník bude v Soudný Den za svou zadnicí nosit zástavu.“ V další verzi stojí: „Každý podvodník bude v Soudný Den nosit zdviženou zástavu podle velikosti svého podvodu. A věru není většího podvodníka, nežli vladaře, který podvádí své poddané.“[6] Podvádění je zakázáno. Podvod je ohavný čin, jeho pachatel neskončí slavně, bude ponížen před všemi stvořeními, Všemohoucí Alláh mu dá znamení, podle kterého bude jasně rozpoznatelný. Lidé většinou vlající zástavy vidí a proto bude i tato důvodem, že na něj budou lidé pohlížet a uvidí jeho hanbu. Největším podvodníkem je pak vladař, který podvádí své poddané, neboť škodí mnoha lidem.[7]

 

Ibn Omar vypráví: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Není z nás, kdo podvádí v koupi a prodeji.“[8] Podle jiného podání „Posel Boží صلى الله عليه و سلم zakázal podvod při koupi a prodeji.“[9] Tím se myslí zatajování kazů a nedostatků zboží, stejně jako podvádění na měrách a vahách.[10]

 

Se’íd ibn Musejjib uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم zakázal jakoukoli podobu obchodu, ve které je prvek podvodu.

Muhammed aš-Šejbání praví: „Toto mi přijímáme. Každý druh podvodného obchodu je neplatný. To je názor Abú Hanífy a většiny.“[11] Neplatný zde znamená zneplatněný, anulovaný.

Málikovský mezheb přímo zdůrazňuje možnost poškozeného nárokovat si náhradu škody.[12]

Šáfi’ovský a hanbelovský mezheb uplatňuje možnost výběru.[13] 

 

Abú Hurejra uvádí, že Boží Posel pravil: „S trojicí Alláh Vznešený v  Den Zmrtvýchvstání nepromluví, ani se na ně nepodívá a ani je neočistí. Pro ně je strašlivý trest: Muž, který měl vodu navíc, ale odmítl napojit pocestného; muž dávající přísahu vůdci, kterému je, pokud tento splní vše, co si od něj žádá, poslušný a kterého, pokud mu nic nedává, neposlouchá; a muže, který prodá své zboží po odpolední modlitbě, pod přísahou, že jej nakoupil za takovou a takovou cenu, a dotyčný mu uvěří.“[14] Ajjúb ibn Abí Temím as-Sihtijání říká: „Přejí si podvést Vznešeného Alláha tím, jak někoho podvádějí. Když by to udělali otevřeně, přišlo by mi to mírnější.“[15]

 

Jak vážným prohřeškem je podvod při podnikání, v koupi a prodeji, či v obchodním partnerství, ukazuje i dilema, které řešili zakladatelé čtyř mezhebů. Imám Málik zastával tezi, že ten, který nezákonně nabyl majetku, je penalizován za jeho ztrátu, či újmu na něm, dokonce i tehdy, pokud z jeho strany šlo o omyl a nikoli o promyšlenou akci. Abú Hanífa byl opačného názoru a rozlišoval movitý a nemovitý majetek. Jejich stanoviska následně sladil imám aš-Šáfi’í s tím, že dotyčný bude za svou chybu penalizován, pokud bylo v jeho silách chybě předejít. Tedy škodu vzniklou chybou je nutno nahradit. Málik uvádí možnost nahrazení i v ceně, Abú Hanífa, aš-Šáfi’í a Dawúd az-Záhirí požadují nahrazení přímo konkrétního zboží a v případě, že toto nelze realizovat, lze vyplatit cenu.[16]

Odsouzeny jsou zejména tyto typy podvodných obchodů:

 

1.       Prodej nevlastněného.

Je zakázán i v případě, že prodejce nemá v úmyslu podvádět. Hakím ibn Hizám přišel za Božím Prorokem صلى الله عليه و سلم a zeptal se jej: „Posle Boží, co když za mnou přijde někdo a bude ode mne chtít koupit to, co nevlastním?“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpověděl: „Neprodávej to, co nemáš.“[17]

 

2.       Tunelování.

Od Abú Bekra ibn Abdurrahmána ibnu l-Hárisa ibn Hišáma,nechť je s ním Alláh spokojen, se uvádí i hadís, který napovídá řešení dnes aktuálních kauz tunelování a bílých koní: „Člověk, který prodá zboží někomu, který posléze zbankrotuje a ten, který mu zboží prodal, z jeho hodnoty nic nestihne převzít, ale nalezne ho uschované, pak tento prodejce má na toto zboží největší právo. Pokud by kupující zemřel, je vlastník zboží jedním z těch, kteří si svá práva nárokují.“ Muhammed aš-Šejbání říká: „Pokud bankrotující kupující umře poté, co zboží převzal, je prodejce zboží v tomto případě jedním z těch, kteří mají požadovat návrat svého ušlého zisku. Pokud kupec zboží nepřevzal, musí prodejce navrátit všechny prostředky, které zemřelému dlužil, nebo získat zpět ty, které mu dlužil zemřelý. V tom má přednost nad všemi ostatními. Podobně, když zemře kupec, se toto vstahuje na prodejce.“[18]

 

3.       Prodej nekvalitního zboží jako kvalitního, levného jako cenného apod.

Hakím ibn Hizám, nechť je s ním Alláh spokojen, uvádí, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Prodávající i kupující mají právo na svobodný výběr, dokud se nerozejdou. Pokud budou upřímní a jasní, jedná-li se o zboží, jejich obchod bude požehnán a pokud skryjí jeho nedostatky a budou lhát, jejich obchod požehnán nebude.“[19]

 

Abú Hurejra pravil: „Zajisté Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Nevyčkávejte na trhovce mimo město, abyste od nich kupovali. Kdo toto však i přesto učiní a zboží koupí, pak její vlastník má právo na jeho vrácení, až dorazí na trh.“[20] Ibn Mes’úd pravil: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم zakázal převzít zboží mimo město.“[21] Ibn Omar řekl: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم zakázal převzít zboží předtím, než dorazí na trh.“[22] Podle al-Beghawího hadís označuje situaci, kdy někdo z měšťanů počká na přicházející karavanu prodejců a odkoupí od nich zboží. Následně, po příchodu na tržnici prodejci zjistí, že skutečná cena zboží je mnohem vyšší, než za kolik nakoupil kupující, který na ně čekal před branami.[23]

 

Podle dalšího hadísu na autoritu Abú Hurejry zakázal Posel Boží صلى الله عليه و سلم i sewm, tj. v momentě, kdy je mezi kupujícím a prodejcem již uzavřena cena, přijde někdo třetí a cenu navýší.[24] Nejde o zákaz běžného smlouvání, ale o zákaz zvýšit v neprospěch zákazníka již dohodnutou cenu.

 

Dále je zakázán nátlak na prodejce, či kupce, aby zrušil již dohodnutou transakci se záměrem, že od něj koupíme, nebo mu prodáme zboží my. Ibn Omar vypráví, že Boží Posel pravil: „Nikdo z vás nechť neruší něčí obchod, který již dotyčný se svým bratrem uzavřel, aby mu prodal vlastní zboží.“[25]

 

Smyslem uvedených hadísů je zachování stejných, standardních cen a transparentního trhu, bez rozbujelé černé ekonomiky.

---