Džihád je v diskursu o islámu jedním z nejchytlavějších témat a zároveň je tento pojem, zejména díky špatné mediální prezentaci, jedním z nejméně pochopených termínů v současném veřejném diskursu o islámu.
Adresovat pojem džihád perspektivou svaté války se pro západní intelektuální diskurs stalo zažitou konvencí napříč akademickou sférou debat o islámu, přes politické rozpravy až po mediální obsahy. Někdy neuvědoměle a jindy uvědoměle s cílem podpory těch nejzaujatějších politik je takto deformován nejen smysl džihádu v islámu, ale také celé islámské učení en bloc. K tomu dále přispívají a tyto dojmy vydatně přikrmují hrůzné činy militantů a násilných fanatiků. [1]
Dílem díky neuvážené a rozdíly nezohledňující aplikaci křesťanské dějinné zkušenosti a dílem díky západnímu orientalistickému přístupu ke studiu klasických předmoderních islámsko-právních manuálů, které se džihádem z praktických důvodů zabývaly zejména v rovině, moderním jazykem řečeno, mezinárodního práva a nařízení míru a války, navíc v kontextu taktické výhody muslimů, došlo minimálně počínaje událostmi z 11. září 2001 (a ve skutečnosti ještě daleko dříve) k oploštění tohoto pojmu i diskursu o něm, přičemž nadále je džihád chybně ztotožňován se svatou válkou, bez ohledu na to, že přesný arabský překlad tohoto termínu zní الحرب المقدسة al-harbu l-mukaddesa a je islámsko-právní tradici naprosto cizí. Koránské užití slova džihád je rovněž jednak daleko širší a válečnou doktrínu Koránu (která nepopiratelně je jednou z hlavních tváří džihádu) lze rozpracovat i bez užití pojmu džihád a odkazů na něj, proto není spojování džihádu a válčení adekvátní. [2]
Pojem džihád, budící u nemuslimů hrůzu, má pro muslimy obecně velmi pozitivní konotaci opaku pasivity, lhostejnosti, ledabylosti a neochoty k oběti a je někdy užíván i jako mužské osobní jméno. [3] Z tohoto důvodu se jako nadbytečné a obzvláště nepěkné a nicneříkající jeví i oblíbené používání termínu „džihádista“ pro militantního extremistu, zaštiťujícího své činy, často teroristické, islámskou pojmovou argumentací.
Nastíněná předznalost Západu a zneužívání pojmu džihád teroristy pak ztěžuje práci zodpovědným islámským učencům a racionálním hlasům uvnitř muslimského i nemuslimského diskursu, pro které je čím dál tím težší „lidem na celé planetě objasnit co džihád je a co není, jaká jsou jeho textuální východiska a zamýšlené významy v základních pramenech islámu i právní a historické tradici muslimů.“ [4]
Kdykoli se chystáme relevantně a konstruktivně psát o džihádu my, naplno si při každém našem pokusu uvědomujeme složitost a spletitost toho, jakými způsoby se o džihádu hovořilo a hovoří. Nicméně i nadále jsme zrůdnými činy zvrácených zločinců odvolávajících se na džihád nuceni o džihádu mluvit a bez ustání se snažit dekonstruovat jakákoli jeho chybná chápání, která budují a zneužívají extremisté shodně mezi muslimy i nemuslimy, kteří si instrumentalizují tento vznešený pojem a jeho ještě vznešenější náplň zneužívají k páchání násilí a útlaku jedněch na druhých. Pokud tak neučiníme, budou o džihádu mluvit právě oni.
Další potíží je, že mnoho z existujícího nepřeberného množství dostupných muslimských textů o tématu džihádu pojednává skoro výhradně o válčení a zřejmě proto jsou tato pojednání ve svém vyznění neúměrně zatížena neplodnou a poraženeckou apologetikou, zatímco jiná vyznívají kontroverzně jako zcela vytržená ze soudobého kontextu [5] a bez jakékoli kritické reflexe jen opakují i některé dnes jen těžko použitelné premoderní islámsko-právní pohledy některých autorů klasických kompendií fikhu, který se nemuslimským čtenářům často jeví hrůzu nahánějícími nebo senzaci budícími, protože vznikala za krutých středověkých reálií a v době vojenské převahy muslimských impérií, tedy v epoše zcela jiných vojenských taktik i odlišného rozložení sil ve světě, která se nepodobá na dnešní situaci globalizované vesnice a mezinárodního fóra států alespoň formálně vázaných četnými mezinárodně-politickými smlouvami a konvencemi. Vyvážeností a kontextem jich oplývá jen velmi nemnoho. Totéž platí dokonce v ještě větší míře u textů psaných mnohými nemuslimy, které oscilují mezi démonizací nejen pojmu džihád, ale i islámu jako celku a s ním i muslimů na straně jedné, a mezi idealizací tématu a jeho naroubováním na podporu a propagaci své vlastní osobně vyznávané ideologie na straně druhé.
Tento text má být komplexním pokusem hovořit o džihádu znovu a to co nejobjektivněji a zároveň tak, jak o něm obvykle není ve zvyku hovořit – uceleně, systematicky a z pohledu lingvistiky arabského jazyka, koránské arabštiny a intertextuality Koránu a Sunny.
K tomuto účelu nám slouží zejména tři oblasti klasických koránských nauk: 1. disciplína známá jako الوجوه و النظائر al-wudžúhu we n-nazáir, kontextuálně studující koránskou terminologii a slovník v Koránu užívaných pojmů; 2. vlastní komentáře jednotlivých tematicky souvisejících koránských veršů, kde se opíráme především o hlavní komentátorská díla, tzv. أمهات التفسير ummehátu t-tefsír, ve kterých hledáme objasnění pro nevyhnutelné otázky vyplývající z textuální analýzy koránského materiálu, které se ani zde nelze zcela vyhnout. [6]
Původ slova džihád a sémantické pozadí tohoto pojmu
Slovo جِهَادٌ džihád je odvozeno od trojkonsonantního kořene ج-ه-د dž-h-d, který se v Koránu vyskytuje v různých formách na 41 místě. [7] Tento kořen nabývá konotace pustiny, kde lze jen těžko přežít, nebo námahy, schopnosti, kapacity, vyčerpání, urputného překonávání něčeho. V Koránu se tento kořen 27 krát objevuje ve formě slovesa جاهد – يجاهد džáhada – judžáhidu, pětkát ve formě slova جَهد džehd, jednou ve fromě slova جُهد džuhd, čtyřikrát ve formě slova جهاد džihád a čtyřikrát ve formě slova مجاهدون mudžáhidún. [8]
Etymologické pozadí slova džihád je vystopovatelné až ke slovesu يَجَهدُ – جَهَدَ džehede-jedžhedu s významem být pevně odhodlán, rozhodnut vynaložit úsilí pro získání, zprostředkování či zajištění něčeho, překonat nějaké obtíže na cestě za něčím, vynaložení nějaké síly pro něco, ale také vyčerpání se za účelem získání něčeho. Stejného slovesa se užívá také pro pojmenování přetěžování nosných a tažných zvířat – tj. جهد دابةdžehede [9] dábbeten – tj. naložil tažnému zvířeti nad jeho síly. [10] Pokud řekneme جهد في لأمر džehede fi l-amri, znamená to „vypjal své síly k dosažení něčeho, zmohlo ho něco.“ Pokud řekneme جهده المرض džehedehu l-maradu, znamená to „vyčerpala ho choroba.“ Slovní spojení جهد اللبن džehede l-lebene znamená „vytloukl z mléka máslo.“ Příbuzného slovesa أجهد – يجهد adžhede-judžhidu se užívá ve spojení např. أجهد الحق adžehede l-hakku, znamená to, že „pravda překonala veškeré pochybnosti,“ nebo أجهد في الأمر adžhede fi l-amri, znamená to „věnoval se něčemu s největší pílí.“ [11]
Příbuzné slovo مجهود medžhúd označuje zápal či vervu. [12]
Příbuzný pojem إجتهاد idžtihád znamená v jazyce „soustavné věnování veškeré potřebné píle či úsilí“ a v terminologii islámských nauk pak označuje badatelské úsilí islámsko-právního znalce za účelem nalezení nezávislé kvalifikované odpovědi na novou, doposud neřešenou otázku. Znalec, který je takovými úkoly pověřen a disponuje k nim nezbytnými předpoklady, sluje مجتهد mudžtehid.
Příbuzných slov جَهدٌ džehdun je užíváno pro vyjádření vynaložení maximálního limitu něčích sil a جُهدٌ džuhdunpro popis maximálního úsilí, schopnostní a silové kapacity, [13] či potenciálu, možností, vzepětí a píle. [14]
Podstatné jméno جَهدٌ džehdun je užito ve vícero koránských verších ve spojitosti s přísahami, kde výraz جهد أيمانهم džehde ajmánihim znamená „ty nejzávaznější přísahy“ [15] (či jak překládá I. A. Hrbek, ty „nejslavnostnější“ a „největší“) jako ve verších:
وَيَقُولُ الَّذِينَ آمَنُوا أَهَـٰؤُلَاءِ الَّذِينَ أَقْسَمُوا بِاللَّـهِ جَهْدَ أَيْمَانِهِمْ ۙ إِنَّهُمْ لَمَعَكُمْ ۚ حَبِطَتْ أَعْمَالُهُمْ فَأَصْبَحُوا خَاسِرِينَ
a řeknou ti, kdož uvěřili: “Což nejsou to tíž, kteří přísahali při Bohu slavnostními přísahami, nejsou doopravdy s námi?” Marné budou jejich skutky a stanou se z nich ti, kdož ztrátu utrpí. (Máida:53)
وَأَقْسَمُوا بِاللَّـهِ جَهْدَ أَيْمَانِهِمْ لَئِن جَاءَتْهُمْ آيَةٌ لَّيُؤْمِنُنَّ بِهَا ۚ
A přísahali při Bohu svou přísahou nejslavnostnější, že dostane-li se jim znamení, skutečně v ně uvěří.(An’ám:109)
وَأَقْسَمُوا بِاللَّـهِ جَهْدَ أَيْمَانِهِمْ ۙ لَا يَبْعَثُ اللَّـهُ مَن يَمُوتُ ۚ بَلَىٰ وَعْدًا عَلَيْهِ حَقًّا وَلَـٰكِنَّ أَكْثَرَ النَّاسِ لَا يَعْلَمُونَ
A přísahají při Bohu přísahou svou největší: “Bůh toho, kdo zemřel, nevzkřísí!” Ale on tak učiní podle slibu Svého, jenž se uskuteční – však většina lidi to neví, (Nahl:38)
وَأَقْسَمُوا بِاللَّـهِ جَهْدَ أَيْمَانِهِمْ لَئِنْ أَمَرْتَهُمْ لَيَخْرُجُنَّ ۖ قُل لَّا تُقْسِمُوا ۖ طَاعَةٌ مَّعْرُوفَةٌ ۚ إِنَّ اللَّـهَ خَبِيرٌ بِمَا تَعْمَلُونَ
A přisahali při Bohu přísahou nejsilnější, že nařídíš-li jim, jistě do boje vytáhnou. Rci: “Nepřísahejte! Poslušnost budiž zvyklostí uznanou, vždyť Bůh dobře zpraven je o všem, co děláte!” (Núr:53)
أَقْسَمُوا بِاللَّـهِ جَهْدَ أَيْمَانِهِمْ لَئِن جَاءَهُمْ نَذِيرٌ لَّيَكُونُنَّ أَهْدَىٰ مِنْ إِحْدَى الْأُمَمِ ۖ فَلَمَّا جَاءَهُمْ نَذِيرٌ مَّا زَادَهُمْ إِلَّا نُفُورًا
A přísahali při Bohu přísahami nejslavnostnějšími, že přijde-li k nim varovatel, věru se dají cestou správnější než kterýkoliv národ jiný. Když však k nim přišel varovatel, tu zvětšil se jen odpor jejich(Fátir:42)
Pojem جُهدٌ džuhd je v Koránu užit ve verši:
الَّذِينَ يَلْمِزُونَ الْمُطَّوِّعِينَ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ فِي الصَّدَقَاتِ وَالَّذِينَ لَا يَجِدُونَ إِلَّا جُهْدَهُمْ فَيَسْخَرُونَ مِنْهُمْ ۙ سَخِرَ اللَّـهُ مِنْهُمْ وَلَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ
A těm, kdož pomlouvají ty z věřících, kteří dobrovolně dávají almužny, a ty z nich, kteří dávají jen tolik, kolik nalezli s největším úsilím, a vysmívají se jim – těm Bůh se bude posmívat a pro ty je připraven trest bolestný. (Tewba:79)
Zde odkazuje na „s největším úsilím a nejúmornější dřinou získané živobytí.“ [16]
Příbuzného slova جَاهَدًا džáheden se užívá jako adverbia v souvislosti např. se zasukováním provázku, který nelze rozsukovat jinak, než vynaložením značné síly. [17]
Přímým slovesným základem pro pojem džihád je sloveso جَاهَدَ – يُجَاهِدُ džáhede-judžáhidu s významem usilovat,bojovat (proti někomu/něčemu), zápasit (s něčím/někým), [18] urputně se snažit, vynaložit maximální úsilí ve všech kontextech a významových polohách tohoto slova. [19] Řekneme-li o někom جاهد في سبيل الله džáhede fí sebíli lláh, znamená to „bojoval,“ či „usiloval na cestě Boží,“ tj. za islám. Samotná syntagma في سبيل الله fí sebíli lláh – na cestě Boží má široký sémantický a interpretativní rozměr, implikující bohulibý záměr a respektování souvisejících Zákonodárcem daných příkazů a zákazů.
Řekneme-li جاهد العدو džáhede l-‘adúwe, znamená to „bojoval, aby odrazil útok nepřítele,“ [20] tj. „bojoval proti němu s maximálním nasazením.“ [21] Samotné slovo جِهَادٌ džihád je potom podstatným jménem slovesným, které je označením aktu slovesa džáhede, tj. úsilí, boj, zápas. Ten, kdo takový boj, úsilí či zápas podstupuje, se nazývá مُجَاهِدٌ mudžáhid. [22] V pojmu džihád přítomen i prvek „vynaložení veškerých svých sil, až k samým hranicím vlastních schopností, až do úplného vyčerpání.“ Pro popis stejné skutečnosti lze použít i alternativního pojmu مجاهدة mudžáheda odvozeného ze stejného základu. [23]
Významové sloveso جاهد -يجاهد džáhede-judžáhidu se v Koránu vyskytuje ve verších:
إِنَّ الَّذِينَ آمَنُوا وَالَّذِينَ هَاجَرُوا وَجَاهَدُوا فِي سَبِيلِ اللَّـهِ أُولَـٰئِكَ يَرْجُونَ رَحْمَتَ اللَّـهِ ۚ وَاللَّـهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
Avšak ti, kdož uvěřili, vystěhovali se a na cestě Boží bojují, ti mohou doufat v milost Boží – a Bůh věru je odpouštějící, slitovný. (Bekara: 213)
أَمْ حَسِبْتُمْ أَن تَدْخُلُوا الْجَنَّةَ وَلَمَّا يَعْلَمِ اللَّـهُ الَّذِينَ جَاهَدُوا مِنكُمْ وَيَعْلَمَ الصَّابِرِينَ
Domníváte se snad, že vejdete do ráje, dříve než Bůh rozpozná mezi vámi ty, kdož usilovně se snažili v boji, a dříve než rozpozná neochvějné? (Áli ‘Imrán: 142)
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّـهَ وَابْتَغُوا إِلَيْهِ الْوَسِيلَةَ وَجَاهِدُوا فِي سَبِيلِهِ لَعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ
Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a hledejte způsob, jímž byste se k Němu přiblížili! A bojujte usilovně na Jeho cestě – snad budete blažení! (Máida: 35)
إِنَّ الَّذِينَ آمَنُوا وَهَاجَرُوا وَجَاهَدُوا بِأَمْوَالِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ فِي سَبِيلِ اللَّـهِ وَالَّذِينَ آوَوا وَّنَصَرُوا أُولَـٰئِكَ بَعْضُهُمْ أَوْلِيَاءُ بَعْضٍ
Vskutku ti, kdož uvěřili, přesídlili a vedli boj majetky i osobami svými na stezce Boží, a ti, kdož jim útulek poskytli a pomohli jim – ti všichni jsou si navzájem přáteli. (Anfál:72)
وَالَّذِينَ آمَنُوا وَهَاجَرُوا وَجَاهَدُوا فِي سَبِيلِ اللَّـهِ وَالَّذِينَ آوَوا وَّنَصَرُوا أُولَـٰئِكَ هُمُ الْمُؤْمِنُونَ حَقًّا ۚ لَّهُم مَّغْفِرَةٌ وَرِزْقٌ كَرِيمٌ
Věru ti, kdož uvěřili, přesídlili a vedli boj na cestě Boží, a ti, kdož jim útulek poskytli a pomohli jim, ti všichni jsou pravými věřícími a jim dostane se odpuštění i přídělu štědrého. (Anfál:74)
أَمْ حَسِبْتُمْ أَن تُتْرَكُوا وَلَمَّا يَعْلَمِ اللَّـهُ الَّذِينَ جَاهَدُوا مِنكُمْ وَلَمْ يَتَّخِذُوا مِن دُونِ اللَّـهِ وَلَا رَسُولِهِ وَلَا الْمُؤْمِنِينَ وَلِيجَةً ۚ وَاللَّـهُ خَبِيرٌ بِمَا تَعْمَلُونَ
Nebo se snad domníváte, že budete opuštěni, dříve než Bůh pozná ty z vás, kteří bojují na cestě Jeho a kteří si nevzali za spojence nikoho kromě Boha, Jeho posla a věřících? (Tewba:16)
أَجَعَلْتُمْ سِقَايَةَ الْحَاجِّ وَعِمَارَةَ الْمَسْجِدِ الْحَرَامِ كَمَنْ آمَنَ بِاللَّـهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ وَجَاهَدَ فِي سَبِيلِ اللَّـهِ ۚ لَا يَسْتَوُونَ عِندَ اللَّـهِ ۗ وَاللَّـهُ لَا يَهْدِي الْقَوْمَ الظَّالِمِينَ الَّذِينَ آمَنُوا وَهَاجَرُوا وَجَاهَدُوا فِي سَبِيلِ اللَّـهِ بِأَمْوَالِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ أَعْظَمُ دَرَجَةً عِندَ اللَّـهِ ۚ وَأُولَـٰئِكَ هُمُ الْفَائِزُونَ
Domníváte se, že ten, kdo poutníky napájí a o Posvátnou mešitu se stará, je roven tomu, kdo uvěřil v Boha a v den poslední a bojuje na cestě Boží? Ti nebudou si rovni před Bohem a Bůh nepovede správnou cestou lid nespravedlivý. Ti, kdož uvěřili a vystěhovali se a bojovali na cestě Boží majetky i osobami svými, ti dosáhnou u Boha hodnosti nejvyšší a takoví budou úspěšní. (Tewba:19-20)
انفِرُوا خِفَافًا وَثِقَالًا وَجَاهِدُوا بِأَمْوَالِكُمْ وَأَنفُسِكُمْ فِي سَبِيلِ اللَّـهِ ۚ ذَٰلِكُمْ خَيْرٌ لَّكُمْ إِن كُنتُمْ تَعْلَمُونَ
Jděte v boj lehcí i těžcí a bojujte majetky i osobami svými na cestě Boží! A to bude pro vás lepší, jste-li vědoucí. (Tewba:41)
لَا يَسْتَأْذِنُكَ الَّذِينَ يُؤْمِنُونَ بِاللَّـهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ أَن يُجَاهِدُوا بِأَمْوَالِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ ۗ وَاللَّـهُ عَلِيمٌ بِالْمُتَّقِينَ
Ti, kdož věří v Boha a v den soudný, nežádají tě o dovolení bojovat majetky a osobami svými; a Bůh dobře zná bohabojné. (Tewba:44)
يَا أَيُّهَا النَّبِيُّ جَاهِدِ الْكُفَّارَ وَالْمُنَافِقِينَ وَاغْلُظْ عَلَيْهِمْ ۚ وَمَأْوَاهُمْ جَهَنَّمُ ۖ وَبِئْسَ الْمَصِيرُ
Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď přísný na ně! Útočištěm jejich bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný! (Tewba:73)
فَرِحَ الْمُخَلَّفُونَ بِمَقْعَدِهِمْ خِلَافَ رَسُولِ اللَّـهِ وَكَرِهُوا أَن يُجَاهِدُوا بِأَمْوَالِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ فِي سَبِيلِ اللَّـهِ وَقَالُوا لَا تَنفِرُوا فِي الْحَرِّ ۗ قُلْ نَارُ جَهَنَّمَ أَشَدُّ حَرًّا ۚ لَّوْ كَانُوا يَفْقَهُونَ
Ti, kdo zůstali sedět doma, se radují, že za zády posla Božího se neúčastnili boje; nelíbí se jim bojovat majetky a osobami svými na cestě Boží a říkají: “Nevydávejte se do boje ve vedru!” Rci: “V ohni pekelném bude mnohem horší vedro!” Kéž by to jen pochopili! (Tewba:81)
وَإِذَا أُنزِلَتْ سُورَةٌ أَنْ آمِنُوا بِاللَّـهِ وَجَاهِدُوا مَعَ رَسُولِهِ اسْتَأْذَنَكَ أُولُو الطَّوْلِ مِنْهُمْ وَقَالُوا ذَرْنَا نَكُن مَّعَ الْقَاعِدِينَ
A když byla seslána súra nařizující “Věřte v Boha a bojujte spolu s Jeho poslem!”, žádali tě blahobytní mezi nimi o dovolení neúčastnit se a řekli: “Nech nás, abychom zůstali s těmi, kdož sedí doma!”(Tewba:86)
لَـٰكِنِ الرَّسُولُ وَالَّذِينَ آمَنُوا مَعَهُ جَاهَدُوا بِأَمْوَالِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ ۚ وَأُولَـٰئِكَ لَهُمُ الْخَيْرَاتُ ۖ وَأُولَـٰئِكَ هُمُ الْمُفْلِحُونَ
Avšak posel a ti, kdož s ním uvěřili, přesto bojovali majetky i osobami svými a pro ně jsou připraveny nejlepší věci a oni budou blažení. (Tewba:88)
ثُمَّ إِنَّ رَبَّكَ لِلَّذِينَ هَاجَرُوا مِن بَعْدِ مَا فُتِنُوا ثُمَّ جَاهَدُوا وَصَبَرُوا إِنَّ رَبَّكَ مِن بَعْدِهَا لَغَفُورٌ رَّحِيمٌ
Pán tvůj však bude k těm, kdož se vystěhovali poté, co útisk zakusili, a poté, co bojovali a neochvějní byli – k těm zajisté bude Pán tvůj po tom všem odpouštějící a slitovný. (Nahl:110)
إِنَّمَا الْمُؤْمِنُونَ الَّذِينَ آمَنُوا بِاللَّـهِ وَرَسُولِهِ ثُمَّ لَمْ يَرْتَابُوا وَجَاهَدُوا بِأَمْوَالِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ فِي سَبِيلِ اللَّـهِ ۚ أُولَـٰئِكَ هُمُ الصَّادِقُونَ
Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Boha a posla Jeho a poté nepodlehli pochybnostem, nýbrž bojovali majetky i osobami svými na cestě Boží – a tito jsou věru upřímní. (Hudžurát: 15)
وَمَن جَاهَدَ فَإِنَّمَا يُجَاهِدُ لِنَفْسِهِ ۚ إِنَّ اللَّـهَ لَغَنِيٌّ عَنِ الْعَالَمِينَ
Ten, kdo ve víře se usilovně snaží, ten věru sám pro sebe tak činí, vždyť Bůh je soběstačný vůči lidstvu veškerému. (‘Ankebút:6)
وَوَصَّيْنَا الْإِنسَانَ بِوَالِدَيْهِ حُسْنًا ۖ وَإِن جَاهَدَاكَ لِتُشْرِكَ بِي مَا لَيْسَ لَكَ بِهِ عِلْمٌ فَلَا تُطِعْهُمَا ۚ إِلَيَّ مَرْجِعُكُمْ فَأُنَبِّئُكُم بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ
Uložili jsme člověku být dobrý vůči rodičům; jestliže však usilují přimět tě, abys ke Mě přidružoval to, o čem nemáš žádného vědění, pak je neposlouchej! A ke Mně budete navráceni a Já vás poučím o tom, co jste dělali. (‘Ankebút:8)
وَالَّذِينَ جَاهَدُوا فِينَا لَنَهْدِيَنَّهُمْ سُبُلَنَا ۚ وَإِنَّ اللَّـهَ لَمَعَ الْمُحْسِنِينَ
Ty, kdož k vůli Nám se usilovně snaží, ty věru povedeme po cestách Svých. A Bůh zajisté je s těmi, kdož dobro konají. (‘Ankebút:69)
وَإِن جَاهَدَاكَ عَلَىٰ أَن تُشْرِكَ بِي مَا لَيْسَ لَكَ بِهِ عِلْمٌ فَلَا تُطِعْهُمَا ۖ وَصَاحِبْهُمَا فِي الدُّنْيَا مَعْرُوفًا ۖ وَاتَّبِعْ سَبِيلَ مَنْ أَنَابَ إِلَيَّ ۚ ثُمَّ إِلَيَّ مَرْجِعُكُمْ فَأُنَبِّئُكُم بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ
Nutí-li tě však usilovně, abys ke Mě přidružoval něco, o čem nemáš vědění žádné, pak je neposlouchej! Buď k nim na tomto světě laskavý podle zvyklosti uznané, avšak následuj cestu těch, kdož kajícně se ke Mně obrátili! Ke Mně se pak uskuteční návrat váš a Já vás poučím o tom, co jste konali. (Lukmán:15)
تُؤْمِنُونَ بِاللَّـهِ وَرَسُولِهِ وَتُجَاهِدُونَ فِي سَبِيلِ اللَّـهِ بِأَمْوَالِكُمْ وَأَنفُسِكُمْ ۚ ذَٰلِكُمْ خَيْرٌ لَّكُمْ إِن كُنتُمْ تَعْلَمُونَ
Uvěřte v Boha a posla Jeho a veďte boj na cestě Boží majetky svými i osobami svými! A to bude pro vás nejlepší, jestliže jste vědoucí! (Saff:11)
يَا أَيُّهَا النَّبِيُّ جَاهِدِ الْكُفَّارَ وَالْمُنَافِقِينَ وَاغْلُظْ عَلَيْهِمْ ۚ وَمَأْوَاهُمْ جَهَنَّمُ ۖ وَبِئْسَ الْمَصِيرُ
Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům a buď k nim přísný! Jejich útočištěm bude peklo – jak hnusný je to cíl konečný! (Tahrím:9)
Pojem جهاد džihád je použit ve verších:
قُلْ إِن كَانَ آبَاؤُكُمْ وَأَبْنَاؤُكُمْ وَإِخْوَانُكُمْ وَأَزْوَاجُكُمْ وَعَشِيرَتُكُمْ وَأَمْوَالٌ اقْتَرَفْتُمُوهَا وَتِجَارَةٌ تَخْشَوْنَ كَسَادَهَا وَمَسَاكِنُ تَرْضَوْنَهَا أَحَبَّ إِلَيْكُم مِّنَ اللَّـهِ وَرَسُولِهِ وَجِهَادٍ فِي سَبِيلِهِ فَتَرَبَّصُوا حَتَّىٰ يَأْتِيَ اللَّـهُ بِأَمْرِهِ ۗ وَاللَّـهُ لَا يَهْدِي الْقَوْمَ الْفَاسِقِينَ
Rci: “Jsou-li vám vaši otcové, vaši synové, vaši bratři, vaše manželky, váš rod a jmění, které jste získali, a obchod, jehož úpadku se obáváte, a příbytky vaše, v nichž zalíbeni máte, milejší než Bůh a Jeho posel a ti, kdož na cestě Jeho bojují, tedy počkejte, až Bůh přijde se Svým rozhodnutím! A Bůh nevede cestou správnou lid hanebníků.” (Tewba:24)
وَجَاهِدُوا فِي اللَّـهِ حَقَّ جِهَادِهِ ۚ هُوَ اجْتَبَاكُمْ وَمَا جَعَلَ عَلَيْكُمْ فِي الدِّينِ مِنْ حَرَجٍ ۚ مِّلَّةَ أَبِيكُمْ إِبْرَاهِيمَ ۚ هُوَ سَمَّاكُمُ الْمُسْلِمِينَ مِن قَبْلُ وَفِي هَـٰذَا لِيَكُونَ الرَّسُولُ شَهِيدًا عَلَيْكُمْ وَتَكُونُوا شُهَدَاءَ عَلَى النَّاسِ ۚ فَأَقِيمُوا الصَّلَاةَ وَآتُوا الزَّكَاةَ وَاعْتَصِمُوا بِاللَّـهِ هُوَ مَوْلَاكُمْ ۖ فَنِعْمَ الْمَوْلَىٰ وَنِعْمَ النَّصِيرُ
A bojujte usilovně za Boha s úsilím, jež si zaslouží! On si vás vyvolil a nepřipravil vám žádné obtíže v náboženství, jež je vírou předka vašeho Abrahama. A On nazval vás muslimy již dříve – i v tomto -, aby posel tento byl vám svědkem a abyste vy byli svědky pro ostatní lidi. Dodržujte modlitbu a rozdávejte almužnu a hledejte oporu u Boha! On vaším je ochráncem – jak překrásný to ochránce a jak výtečný to pomocník! (Hadždž:78)
فَلَا تُطِعِ الْكَافِرِينَ وَجَاهِدْهُم بِهِ جِهَادًا كَبِيرًا
Neposlouchej nevěřící, ale pusť se jím proti nim do boje úporného. (Furkán:52)
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَتَّخِذُوا عَدُوِّي وَعَدُوَّكُمْ أَوْلِيَاءَ تُلْقُونَ إِلَيْهِم بِالْمَوَدَّةِ وَقَدْ كَفَرُوا بِمَا جَاءَكُم مِّنَ الْحَقِّ يُخْرِجُونَ الرَّسُولَ وَإِيَّاكُمْ ۙ أَن تُؤْمِنُوا بِاللَّـهِ رَبِّكُمْ إِن كُنتُمْ خَرَجْتُمْ جِهَادًا فِي سَبِيلِي وَابْتِغَاءَ مَرْضَاتِي ۚ تُسِرُّونَ إِلَيْهِم بِالْمَوَدَّةِ وَأَنَا أَعْلَمُ بِمَا أَخْفَيْتُمْ وَمَا أَعْلَنتُمْ ۚ وَمَن يَفْعَلْهُ مِنكُمْ فَقَدْ ضَلَّ سَوَاءَ السَّبِيلِ
Vy, kteří věříte! Neberte si nepřátele Mé i svoje za záštitníky, obracejíce se k nim s láskou, zatímco oni nevěří v to, co k vám přišlo z pravdy. Vždyť vyhnali posla i vás za to, že věříte v Boha, Pána svého. Jestliže jste se vydali do boje na Mé cestě a snažíte se získat Mé zalíbení, jak můžete jim projevovat tajně svou lásku? Vždyť Já znám, co skrýváte i co najevo dáváte. A kdo z vás tak učiní, ten zbloudil z cesty přímé. (Mumtehena:1)
Pojem مجاهد/ون mudžáhid/ún (v koránském užití vždy jako plurál) je použit ve verších:
لَّا يَسْتَوِي الْقَاعِدُونَ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ غَيْرُ أُولِي الضَّرَرِ وَالْمُجَاهِدُونَ فِي سَبِيلِ اللَّـهِ بِأَمْوَالِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ ۚ فَضَّلَ اللَّـهُ الْمُجَاهِدِينَ بِأَمْوَالِهِمْ وَأَنفُسِهِمْ عَلَى الْقَاعِدِينَ دَرَجَةً ۚ وَكُلًّا وَعَدَ اللَّـهُ الْحُسْنَىٰ ۚ وَفَضَّلَ اللَّـهُ الْمُجَاهِدِينَ عَلَى الْقَاعِدِينَ أَجْرًا عَظِيمًا
Nejsou si rovni ti věřící, kteří zůstali sedět doma – kromě těch, kdož jsou neschopní, s těmi, kdož usilovně bojují na stezce Boží majetkem svým i osobami svými. Bůh povýšil ty, kdož usilovně bojují majetkem svým i osobami svými, o stupeň výše než ty, kdož zůstali sedět doma. Všem Bůh přislíbil odměnu překrásnou, avšak vyznamenal ty, kdož usilovně bojují, nad těmi, kdož sedí doma, udělením Své odměny nesmírné. (Nisá:95)
وَلَنَبْلُوَنَّكُمْ حَتَّىٰ نَعْلَمَ الْمُجَاهِدِينَ مِنكُمْ وَالصَّابِرِينَ وَنَبْلُوَ أَخْبَارَكُمْ
A věru vás budeme zkoušet, abychom rozpoznali mezi vámi ty, kdož usilovně se snaží a jsou trpěliví, a abychom prozkoumali zprávy o vás. (Muhammed: 31)
Z celkem 36 relevantních koránských veršů o džihádu lze jen na základě jazykovědného rozboru spojit s válečnictvím pouze deset, zbytek buď není specifikován, nebo zcela jasně ukazuje na něco úplně jiného. Válečnictví se týkají jen ty z odvolávek, které obsahují také další vojenskou terminologii, týkající se výzbroje, organizace voje, odmítání vojenské povinnosti, či žádání úlev z ní, nebo jsou zjeveny v kontextu konfrontace s nějakou nepřátelskou stranou, která ve verši může, či nemusí být přímo zmíněna. [24] Další se pojí s hidžrou, tedy přesídlením do nové společnosti, řízené šarí’ou a ostatní mají širší význam a mohou se týkat džihádu ve všech jeho významových rovinách. Sémantické pole džihádu a příbuzných slov v Koránu není konstruováno binární opozicí věřících vůči nevěřících ale naopak kontrastem mezi uctívajícími a Uctívaným, Jemuž mají dokázat svou oddanost a ryzost své víry. V pohledu tohoto je pak rozlišeno mezi upřímnými věřícími a pokrytci, které žádné oběti na oltář víry přinášet nehodlají. [25]
_______________________________________________________
[1] FATIĆ, Almir. “Semantička obilježja kur’anskih riječi ğihād, ḥarb i qitāl.“ in Zbornik radova Fakulteta islamskih nauka u Sarajevu, 19/2015, Fakultet islamskih nauka u Sarajevu, Sarajevo, 2016., str. 31-32.
[2] Viz LANDAU-TASSERON, Ella. „Jihad“ in DAMEN-MCAULIFFE, Jane. 2003. Encyclopaedia of the Qur´an. Leiden: Brill, 3/36.
[3] To zosobňuje např. případ muslimského novorozence z francouzského Toulouse, kterého jeho rodiče pojmenovali Džihád a vyvolali tak zájem orgánů činných v trestním řízení. <http://www.bbc.com/news/world-europe-41734079> [k 26. X. 2017].
[4] FATIĆ, Almir. op. cit., str. 32.
[5] Viz LANDAU-TASSERON, Ella. op. cit., 3/36.
[6] FATIĆ, Almir. op. cit., str. 32-33.
[7] OMAR, Abdulmannan. 2010: Dictionary of Holy Qur´an. Hockessin: NOOR Foundation, str. 106. Viz také ‘Abdulbákí v al-Mu’džemu l-mufehres, str. 224-225.
[8] ABDEL HALEEM, Muhammad A.; BADAWI, Elsaid M.. 2008: Arabic-English dictionary of Qur´anic Usage. Boston: BRILL, str. 177.
[9] Nebo též s užitím slovesa أجهد adžehede.
[10] OMAR, Abdulmannan. 2010. op. cit., str. 105.
[11] Viz Dictionary of The Holy Qur´an with references and explanation of the text, str. 150.
[12] OMAR, Abdulmannan. 2010. op. cit., str. 106.
[13] ABDEL HALEEM, Muhammad A.; BADAWI, Elsaid M.. 2008: op. cit., str. 177.
[14] Šířeji o lingvistickém pozadí slova džihád v klasických arabských slovnících, např. u Ibn Fárise vMu’džemu l-makájísi l-lugha, 1/489; či u Ibn Menzúra v Lisánu l-‘Arab, 3/133-135.
[15] ABDEL HALEEM, Muhammad A.; BADAWI, Elsaid M.. 2008: op. cit., str.176.
[16] Ibidum.
[17] NADWI, Abdullah Abbas. 1986. Vocabulary of Holy Qur´an. Chicago:IQRA, str. 115
[18] Viz ABDEL HALEEM, Muhammad A.; BADAWI, Elsaid M.. 2008: op. cit., str. 178.
[19] Viz KHUDRAWI, Deeb. 2002. A Dictionary of Islamic Terms. Arabic – English. Bejrút:Yamamah, str. 74.
[20] Viz Dictionary of The Holy Qur´an with references and explanation of the text, str. 150.
[21] LANE, Edward W. 1968. Arabic-English Lexicon. Bejrút: Libraire du Liban, 1/473.
[22] Viz ABDEL HALEEM, Muhammad A.; BADAWI, Elsaid M.. 2008: op. cit., str. 178.
[23] LANE, Edward W. 1968. op. cit., 1/473.
[24] Viz LANDAU-TASSERON, Ella. op. cit., 3/36.
[25] Ibid., str. 37.