Posel Alláha صلى الله عليه وسلم pravil:
Posel Alláha صلى الله عليه وسلم pravil:
إِنَّ النَّاسَ إِذَا رَأَوْا الْمُنْكَرَ فَلَمْ يُغِّيِروه، أَوْشَكَ أَنْ يَعُمَّهُمُ اللَّهُ بِعِقَابِهِ
„Věru pokud lidé uvidí nějaké zlo a nezmění jej, pak je Alláh všechny zasáhne svým trestem.“[1]]
Alláh سبحانه و تعالى pravil v Koránu:
وَالْمُؤْمِنُونَ وَالْمُؤْمِنَاتُ بَعْضُهُمْ أَوْلِيَاءُ بَعْضٍ ۚ يَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَيَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنكَرِ
Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje, neboť Bůh mocný je i moudrý… (Tewba:71)
Existují rozdílné stupně toho, jak mají muslimové odvrhovat zlé jednání. Někteří by měli zakročit proti zlu svýma rukama (tedy něco podniknout), jako je imám, předák muslimů, nebo nějaký nadřízený, kterému je do rukou svěřena moc, jako např. otec vůči dítěti, hospodář vůči sluhovi, manžel vůči manželce – pokud dotyčného, který se prohřešku dopouští, nelze jinak zastavit.
Někteří lidé jsou povinni zakročit proti zlu poskytnutím dobré rady, počením druhých, odrazením je od toho, nebo apelem na ně tím nejlepším způsobem, aniž by museli něco nutně podniknout, nebo užít síly, neboť to by způsobilo rozvrat a zapříčinilo chaos.
Někteří lidé musejí proti zlu zakročit alespoň tím, že jej budou nenávidět svým srdcem, protože jsou příliš slabí, aby něco podnikli, nebo aby otevřeně prohovořili. Toto je nejslabší víra.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم toto vysvětlil v svém hadíse: „Kdokoli z vás uvidí nějaké zlo, nechť jej napraví svou rukou, pokud nemůže, potom svým jazykem a pokud ani to nezmůže, pak svým srdcem. A toto je víra nejslabší.“ Zaznamenal imám Muslim ve svém Sahíhu.
Změny zla něčí rukou musí být dosaženo prostřednictvím těch, kteří mají tuto možnost, což jsou lidé v pozicích autority a správní útvary na místech, která spadají v jejich kompetenci – vládce na daném území, soudce na daném území, muž v jeho vlastním domě, vůči členům jeho rodiny a společné domácnosti, nakolik jsou tito toho schopni.
Ale pokud toho schopen není, nebo pokud změna tohoto zla povede k ještě většímu rozvratu a konfliktu, působíce více škod, nežli užitku, pak by se neměl pouštět do změny tohoto zla rukou, ale spíše by měl promluvit svým jazykem. Bude, dle názoru učenců, dostačující, když řekne: „Bratře, boj se Alláha, toto není dovoleno, měl bys s tím a tím přestat.“
Po jazyku přichází srdce, tedy nenávist vůči páchanému zlu alespoň tím, že se proti němu staví a odporuje mu srdce. To prokážeme tím, že se na zlu nebudeme podílet a nebudeme sedávat s těmi, kteří je páchají. Vše toto spadá pod nápravu zla srdcem.[2]
Někteří z učenců selef řekli:
الساكت عن الحق شيطان أخرس، والناطق بالباطل شيطان ناطق. ويجب أن لا ننسى بارك الله فيكم، القاعدة الفقهية
„Mlčící před tváři pravdy hlupák jest, nehovořící je šejtán a hovořící falešnými argumenty je mluvící šejtán.“
Nezapomeňme také na pravidlo fikhu, které říká:
لَا يَجُوزُ تَأْخِيرُ الْبَيَانِ عَنْ وَقْتِ الْحَاجَةِ
Není dovoleno odkládat objasnění mimo nezbytný čas.