Vznešený Alláh přikazuje:
وَسَارِعُوا إِلَىٰ مَغْفِرَةٍ مِّن رَّبِّكُمْ وَجَنَّةٍ عَرْضُهَا السَّمَاوَاتُ وَالْأَرْضُ أُعِدَّتْ لِلْمُتَّقِينَ
Pospíchejte k milosti od Pána svého a k zahradě, jejíž šířka se rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné (Áli ‘Imrán:133)
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّـهَ وَابْتَغُوا إِلَيْهِ الْوَسِيلَةَ
Vznešený Alláh přikazuje:
وَسَارِعُوا إِلَىٰ مَغْفِرَةٍ مِّن رَّبِّكُمْ وَجَنَّةٍ عَرْضُهَا السَّمَاوَاتُ وَالْأَرْضُ أُعِدَّتْ لِلْمُتَّقِينَ
Pospíchejte k milosti od Pána svého a k zahradě, jejíž šířka se rovná nebesům a zemi a jež připravena je pro bohabojné (Áli ‘Imrán:133)
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّـهَ وَابْتَغُوا إِلَيْهِ الْوَسِيلَةَ
Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a hledejte způsob, jímž byste se k Němu přiblížili! (Máida:35)
فَاسْتَبِقُوا الْخَيْرَاتِ
Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! (Máida:48)
إِنَّ الَّذِينَ هُم مِّنْ خَشْيَةِ رَبِّهِم مُّشْفِقُونَ وَالَّذِينَ هُم بِآيَاتِ رَبِّهِمْ يُؤْمِنُونَ وَالَّذِينَ هُم بِرَبِّهِمْ لَا يُشْرِكُونَ وَالَّذِينَ يُؤْتُونَ مَا آتَوا وَّقُلُوبُهُمْ وَجِلَةٌ أَنَّهُمْ إِلَىٰ رَبِّهِمْ رَاجِعُونَ أُولَـٰئِكَ يُسَارِعُونَ فِي الْخَيْرَاتِ وَهُمْ لَهَا سَابِقُونَ
Věru ti, kdož bázní před Pánem svým jsou naplněni, ti, kdož věří v Pána svého znamení, ti, kdož nikoho k Pánu svému nepřidružují, ti, kdož dávají to, co dávají, a jejichž srdce se chví před tím, že k Pánu svému se navrátí, ti všichni se předhánějí v konání dobrých skutků a jako první jich dosahují. (Mu´minún:57-61)
سَابِقُوا إِلَىٰ مَغْفِرَةٍ مِّن رَّبِّكُمْ وَجَنَّةٍ عَرْضُهَا كَعَرْضِ السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ
Předstihujte se tedy, abyste dosáhli odpuštění Pána svého a zahrady, jejíž šíře se rovná nebi i zemi (Hadíd:21)
Na jiném místě praví:
فَفِرُّوا إِلَى اللَّـهِ
K Bohu utíkejte (Záríját:50)
Tento útěk znamená útěk před Jeho Hněvem zapříčiněným pácháním zla a bezbožností k Jeho Milosti, podmíněné konáním dobra, zbožností a bohabojností.
Nejmoudřejší Jediný stvořitel také nařizuje v konání dobra nepolevovat a vytrvat v něm až do konce, když Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم a jeho prostřednictvím i nám všem, přikázal:
فَإِذَا فَرَغْتَ فَانصَبْ وَإِلَىٰ رَبِّكَ فَارْغَب
A až se uvolníš, pak dál se namáhej a k Pánu svému v touze spěj! (Inširáh: 7-8)
اعْبُدْ رَبَّكَ حَتَّىٰ يَأْتِيَكَ الْيَقِينُ
a Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě přijde Jistota (smrti)! (Hidžr: 99)
Šejch Ibn Báz pravil:
„Trpělivě pros Alláha, aby tě upevnil v následování správného vedení a pravdy a pokaždé, když se dopustíš neposlušnosti, spěchej s pokáním.“ [1]
Toto platí všeobecně i v konkrétních případech – například ohledně milodarů Vznešený Alláh pravil:
إِن تُبْدُوا الصَّدَقَاتِ فَنِعِمَّا هِيَ ۖ وَإِن تُخْفُوهَا وَتُؤْتُوهَا الْفُقَرَاءَ فَهُوَ خَيْرٌ لَّكُمْ ۚ وَيُكَفِّرُ عَنكُم مِّن سَيِّئَاتِكُمْ ۗ وَاللَّـهُ بِمَا تَعْمَلُونَ خَبِيرٌ
Jestliže dáváte almužny veřejně, je to krásné, jestliže však to činíte skrytě a dáváte chudým, je to pro vás lepší a vymaže vám to špatné skutky vaše. A Bůh je dobře zpraven o tom, co činíte.(Bekara: 271)
وَأَنفِقُوا مِن مَّا رَزَقْنَاكُم مِّن قَبْلِ أَن يَأْتِيَ أَحَدَكُمُ الْمَوْتُ فَيَقُولَ رَبِّ لَوْلَا أَخَّرْتَنِي إِلَىٰ أَجَلٍ قَرِيبٍ فَأَصَّدَّقَ وَأَكُن مِّنَ الصَّالِحِينَ
Rozdávejte z toho, co jsme vám uštědřili, dříve než každého z vás zastihne smrt a než vykřikne: “Pane můj, kdybys mi mohl dát odklad do lhůty blízké, abych mohl dávat almužny a stát se jedním z bezúhonných!” (Munáfikún:10)
Vznešený Alláh přislíbil těm, kteří těchto jeho příkazů uposlechnou:
وَمَا تَفْعَلُوا مِنْ خَيْرٍ يَعْلَمْهُ اللَّـهُ ۗوَتَزَوَّدُوا فَإِنَّ خَيْرَ الزَّادِ التَّقْوَىٰ ۚ وَاتَّقُونِ يَا أُولِي الْأَلْبَابِ
Ať cokoliv dobrého učiníte, Bůh se o tom dozví; a zásobte se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je bohabojnost! Buďte tedy bohabojní, vy, kdož nadaní jste rozmyslem! (Bekara:197)
وَالَّذِينَ جَاهَدُوا فِينَا لَنَهْدِيَنَّهُمْ سُبُلَنَا ۚ وَإِنَّ اللَّـهَ لَمَعَ الْمُحْسِنِينَ
Ty, kdož k vůli Nám se usilovně snaží, ty věru povedeme po cestách Svých. A Bůh zajisté je s těmi, kdož dobro konají. (‘Ankebút:69)
Okamžitá připravenost k dobrému činu je znakem těch nejlepších z lidí. Alláh zjevil, že prorok Músá/Mojžíš, mír s ním, pravil:
عَجِلْتُ إِلَيْكَ رَبِّ لِتَرْضَىٰ
já spěchám k tobě, Pane můj, abych se ti zalíbil. (Táhá:84)
A ohledně Zekeríjá/Zachariáše a Jahjá/Jana Křtitele, mír s nimi:
إِنَّهُمْ كَانُوا يُسَارِعُونَ فِي الْخَيْرَاتِ وَيَدْعُونَنَا رَغَبًا وَرَهَبًا ۖ وَكَانُوا لَنَا خَاشِعِينَ
A všichni ti se předstihovali v dobročinném konání a modlili se k Nám z touhy a úcty a byli vůči Nám pokorní. (Anbijá´:90)
Mus’ab ibn Sa’d od svého otce رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم ohledem tohoto principu pravil:
التُّؤَدَةُ فِي كُلِّ شَىْءٍ إِلاَّ فِي عَمَلِ الآخِرَةِ
„Nespěchá se v ničem, kromě konání pro onen svět.“ [2]
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:
من أراد أن يعلم ماله عند الله فلينظر ما لله عنده
„Kdokoli si přeje vidět, co pro něj Alláh má, nechť pohlédne na to, co má on pro Něho.“ [3]
Abú Zerr al-Ghifárí رضي الله عنه vyprávěl, že mu Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
لاَ تَحْقِرَنَّ مِنَ الْمَعْرُوفِ شَيْئًا وَلَوْ أَنْ تَلْقَى أَخَاكَ بِوَجْهٍ طَلْقٍ
„Nepodceňuj z dobrého činu nic, byť by si měl potkat svého bratra s úsměvem na tváři.“ [4]
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم v kontextu otálení s konáním dobrých skutků řekl také:
نِعْمَتَانِ مَغْبُونٌ فِيهِمَا كَثِيرٌ مِنَ النَّاسِ، الصِّحَّةُ وَالْفَرَاغُ
„O dvě dobrodinní lidé často přicházejí – o zdraví a volný čas.“ [5] Tj. nevyužijí je ke konání dobra.
S konáním dobrých skutků neotáleli ani naši zbožní předkové. Nejenže jednak spěchali k tomu vykonat je, ale druhak také usilovali o přízeň Boží mnoha rozličnými způsoby. A navíc konali dobro na veřejnosti, ale i ve skrytu a jejich nitro se nijak neodlišovalo od toho, co ukazovali navenek.
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se svých společníků otázal:
مَنْ أَصْبَحَ مِنْكُمُ الْيَوْمَ صَائِمًا
„Kdo z vás se dnes od rána postí?“
Abú Bekr رضي الله عنه řekl: „Já!“
Posel Boží صلى الله عليه و سلم se znovu zeptal:
فَمَنْ تَبِعَ مِنْكُمُ الْيَوْمَ جَنَازَةً
„A kdo z vás dnes doprovodil pohřeb?“
Abú Bekr se znovu přihlásil: „Já!“
Posel Boží صلى الله عليه و سلم se zeptal dále:
فَمَنْ أَطْعَمَ مِنْكُمُ الْيَوْمَ مِسْكِينًا
„A kdo z vás dnes nakrmil chudobného?“
Abú Bekr se znovu přihlásil: „Já!“
Posel Boží صلى الله عليه و سلم se zeptal:
فَمَنْ عَادَ مِنْكُمُ الْيَوْمَ مَرِيضًا
„A kdo z vás dnes navštívil nemocného?“
Abú Bekr znovu řekl: „Já.“
Načež Posel Boží صلى الله عليه و سلم k tomu dodal:
مَا اجْتَمَعْنَ فِي امْرِئٍ إِلاَّ دَخَلَ الْجَنَّةَ
„Není nikdo z vás, když spojí toto vše, aby nevstoupil do Ráje.“ [6]
Abu d-Dardá رضي الله عنه pravil: „Uctívejte Alláha, jakoby jste ho viděli.“ [7] Tzn. stejně upřímně, intenzivně a vytrvale.
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما dodal: „Pokud se dožiješ večera, nepočítej s tím, že se dožiješ rána. Pokud se dožiješ rána, nepočítej s tím, že se dožiješ večera. Ber ze svého zdraví pro případ své nemoci a ze svého života pro případ své smrti.“ [8]
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Není pro věřícího ani pohody, ani odpočinku, dokud se nesetká se Vznešeným Alláhem.“ [9]
Od Zubejra ibn ‘Awwáma رضي الله عنه se uvádějí slova: „Kdo z vás má možnost vykonat nějaké dobré činy, i tak, aby se o nich nikdo nedozvěděl, ať to udělá.“ [10]
Al-Háris ibn Kajs رضي الله عنه pravil: „Když zamýšlíš vykonat něco dobrého, neodkládej to na zítřek! Když se zapojíš do něčeho pro onen svět, nepřestávej s tím, dokud jen můžeš! Když se zapojíš do něčeho pro tento svět, měj stále na paměti, že je to pro tento svět. A pokud se modlíš a šejtán ti našeptá: „Předvádíš se před jinými,“ potom se modli ještě déle.“ [11]
Ani praxe dalších generací zbožných předků se v tomto neodlišovala.
O Hammádu ibn Selemovi ‘Abdurrahmán ibn Mehdí vyprávěl: „Když by Hammádu ibn Selemovi řekli: „Zítra zemřeš,“ neměl by co dodat ke svým činům navíc!“ [12]
Imám aš-Šáfi’í pravil: „Uctívejte usilovněji hned, dokud vám nepřibude povinností. Potom už nebudete mít čas tolik se věnovat uctívání.“ [13]
Jak byl jimi tento princip uplatňován, vidíme na příkladu jednoho zbožného skutku – nepovinné noční modlitby.
Imám al-Awzá’í o ní řekl: „Kdokoli se postaví k noční modlitbě, tomu Alláh ulehčí stání v Den Soudu.“ [14]
Muhammed ibn Júsuf vzpomíná, co v mládí zažil s imámem Sufjánem as-Sewrím: „Sufján as-Sewrí nás uprostřed noci budil a říkal: „Pospěšte si, chlapci, vstávejte a modlete se, dokud jste ještě mladí!“ [15] Sufján se sám pomodlil nepovinnou noční modlitbu a když jeho mladí společníci nepřišli, řekl jim: „Pokud se nebudete modlit dnes, tak kdy potom?“ [16]
Mnohost podob dobrého činu si také můžeme ukázat na příkladu milodaru, který neznamená zdaleka jen udělování financí někomu, kdo je potřebuje více, než my.
Co všechno může být milodarem, nejlépe ilustruje Sunna Božího Posla صلى الله عليه و سلم.
Abú Zerr رضي الله عنه uvedl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
تبسمك في وجه أخيك لك صدقة وأمرك بالمعروف ونهيك عن المنكر صدقة وإرشادك
الرجل في أرض الضلال لك صدقة وبصرك الرجل الرديء البصر لك صدقة وإماطتك الحجر
والشوكة والعظم عن الطريق لك صدقة وإفراغك من دلوك في دلو أخيك لك صدقة
„Když se usměješ na svého bratra, i to je pro tebe milodarem, když přikažeš dobro a odvrátíš od špatného, je to milodarem, když ukážeš směr pocestnému, který zabloudil, je to pro tebe milodarem. Když pomůžeš slabozrakému člověku tím, že mu poskytneš svůj zrak, je to pro tebe milodarem. Když odstraníš z cesty kámen, trní nebo kosti, je to pro tebe milodarem. Když odliješ ze svého vědra do vědra svého bratra, i to je pro tebe milodadem.“ [17]
Podobné podání se uvádí i od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, dle nějž Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
في ابن آدم ستون وثلاثمائة سلامى أو عظم أو مفصل على كل واحد في كل يوم
صدقة كل كلمة طيبة صدقة وعون الرجل أخاه صدقة والشربة من الماء تسقيها صدقة
وإماطة الأذى عن الطريق صدقة
„Syn Adamův má tři sta šedesát kostních spojů či kloubů a za každý z nich je třeba dát každý den milodar. Každé dobré slovo je milodarem, pomoc muže svému bratru je milodarem, napojení douškem vody, který mu naliješ, je milodarem a odstranění překážky z cesty je taktéž milodarem.“ [18]
Podle verze od Abú Zerra رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
يصبح على كل سلامى من أحدكم صدقة
، فكل تسبيحة صدقة وكل تحميدة صدقة وكل تهليلة صدقة وكل تكبيرة صدقة وأمر
بالمعروف صدقة ونهي عن المنكر صدقة ويجزىء من ذلك ركعتان يركعهما من الضحى
„Je třeba na každý z kloubů ráno udělit milodar. Každý tesbíh (tj. vyřčení subhán Alláh – tzn. sláva Alláhu) je milodarem, každý tahmíd (tj. vyřčení al-hamdu lilláh – tzn. chvála Alláhu) je milodarem, každý tehlíl (tj. vyřčení lá iláhe ille ´lláh – tzn. není božstva kromě Alláha) je milodarem, každý tekbír (tj. vyřčení Alláhu akbar – tzn. Alláh je Největší) je milodarem, každé vybídnutí k dobru je milodarem, každé odvrácení od zla je milodarem a vše toto je spojeno ve dvou rek’á modlitby duhá (tj. nepovinná dopolední modlitba).“ [19]
Někteří tento hadís pochopili jen obrazně jako pobídku k co nejvíce dobrým skutkům, zatímco jiní zašli dokonce ještě dále a pokusili se vyjmenovat oněch 360 kloubních spojů v lidském těle. Napočítali 147 kloubů a spojů v trupu – 25 mezi obratly samými a 72 mezi obratly a žebry. Dále 24 spojů v hrudním koši, další dva mezi hrudní kostí a hrudním košem, 18 mezi hrudní kostí a žebry, dva klouby mezi klíční kostí a lopatkou a dva klouby mezi lopatkami a hrudním košem. Potom celkem 86 spojů na horní končetině – dva mezi lopatkami, 6 v lokti, 8 mezi zápěstními kůstkami a 70 mezi kostmi ruky. Potom 92 na končetině dolní – dva spoje v kyčli, 6 mezi kostmi kolena, 6 v kotníku a 74 mezi kostmi chodidla. Potom jeden spoj na pánvi a 4 spoje mezi obratly kostrče a 6 spojů v acetabulu (jamce kyčelního kloubu) a jeden spoj na symfýze (sponě stydké). To spolu se spoji na lebce dává dohromady celkem 360 spojů. Zajímavé je, že do roku 1995 bylo těchto spojů známo jen 340. Poté bylo potvrzeno, že dalších deset spojů se nachází v pravém i levém vnitřním uchu, což dává dohromady právě 360. [20]
Je ovšem zřejmé, že nejsme schopni udělit milodar každému, koho potkáme a že nejsme s to uctívat Alláha modlitbou nebo jiným zbožným činem stále a bez přestání. Proto zná islám i další způsob, jak uctít našeho Stvořitele – je jím vznešená mravnost.
‘Áiša رضي الله عنها vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إن الرجل ليدرك بحسن خلقه درجات قائم الليل صائم النهار
„Věru muž vskutku dosáhne vznešeností své mravnosti stupňů toho, kdo se v noci modlí a přes den postí.“ [21]
Chálid ibn ‘Abdilláh al-Kuserí vyprávěl od svého otce رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
أحب للناس ما تحب لنفسك
„Miluj pro ostatní lidi to, co sám miluješ pro sebe.“ [22]
‘Abdulláh ibn ‘Amr ibnu l-Ás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِنَّ مِنْ خِيَارِكُمْ أَحْسَنَكُمْ أَخْلاَقًا
„Mezi nejlepšími z vás jsou ti s nejlepšími mravy.“ [23]
Určité objasnění této zásady se dochovalo od Ibn Omara رضي الله عنهما, jenž uvádí, že jistý muž přišel za Prorokem صلى الله عليه و سلم a řekl mu: „Posle Boží, kteří lidé jsou Alláhu nejmilejší? A které činy jsou Alláhu nejmilejší?“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odvětil:
أحب الناس إلى الله تعالى أنفعهم للناس وأحب الأعمال إلى الله عز وجل سرور
يدخله على مسلم أو يكشف عنه كربة أو يقضي عنه دينا أو تطرد عنه جوعا ولأن أمشي
مع أخ في حاجة أحب إلي من أن أعتكف في هذا المسجد، (يعني مسجد المدينة) شهرا
ومن كف غضبه ستر الله عورته ومن كظم غيظه ولو شاء أن يمضيه أمضاه ملأ الله
قلبه رجاء يوم القيامة ومن مشى مع أخيه في حاجة حتى تتهيأ له أثبت الله قدمه
يوم تزول الأقدام وإن سوء الخلق يفسد العمل كما يفسد الخل العسل
„Alláhu Vznešenému nejmilejší jsou ti lidé, kteří jsou nejvíce k užitku ostatním lidem. Alláhu Všemohoucímu nejmilejší činy jsou obveselit muslima, ulehčit jeho těžkosti, splatit za něj dluh či ukojit jeho hlad. Jít s bratrem a splnit jeho potřeby, je pro mne milejší, než konat i’tikáf v této mešitě (tj. mešitě v Medíně) celý měsíc. Kdokoli se pak zdrží hněvu, toho hanbu Alláh přikryje. Kdokoli pak zkrotí svou zlost, byť ji chtěl ukázat, ale ovládne se kvůli pravdě, toho srdce Alláh naplní nadějí v Den Zmrtvýchvstání. A kdo vyjde se svým bratrem, aby mu pomohl splnit nějakou jeho potřebu, dokud mu zcela nepomůže, toho kroky Alláh upevní jistotou v den, kdy lidé pevně stát nebudou. A věru špatné mravy kazí dobré skutky tak, jako ocet kazí med.“ [24]
Cesta zdokonalování osobní mravnosti a nápravy vlastního charakteru je tedy nezaměnitelnou vlastností těch, kteří skutečně následují Posla Božího صلى الله عليه و سلم a zbožné muslimy z prvních pokolení této ummy. A takovým je také ulehčena, jak dosvědčuje šejch al-Albání. [25]
Kdo tedy následuje Sunnu a cestu zbožných předků této ummy, měl by se záhy poté, co vstřebá správnou věrouku a správný přístup k chápání víry, věnovat právě zdokonalování svého charakteru a mravnosti. Napravovat to, co je uvnitř a nikoli věnovat přehnanou pozornost k sice také důležitým, ale pouze vnějškovým projevům následování Sunny např. v zevnějšku či oděvu. V tomto smyslu pravil al-Mu’allimí:
„Kdo si přeje opravdu následovat Sunnu, nechť po al-Buchárího Sahíhu obrátí svou pozornost k jeho další knize al-Adebu l-mufred [26] .“ [27]
Poučení pro nás ze všeho, co bylo výše řečeno, spočívá v pochopení nutnosti napravit své chování a mravy nejen navenek, ale i v soukromí a v uvědomění si nezbytnosti oddat se co nejdříve konání dobra jak veřejně, tak i ve skrytu.
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja pravil:
„Mrhání časem je horší nežli smrt, neboť mrhání časem tě odpoutává od Alláha a příbytku posmrtného, zatímco smrt tě odpoutává od pozemského světa a jeho obyvatel.“ [28]
Neodkládejme toto úsilí o sebenápravu na později a nenechme se zmámit opojnou čarokrásou tohoto světa.
Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí pravil:
„Ó mí bratři! Mějte se na pozoru před vezdejším světem, neboť jeho magie je nebezpečnější, než magie Hárúta a Márúta. Jejich magie rozdělovala mezi mužem a jeho ženou, ale magie vezdejšího světa rozděluje mezi služebníkem a jeho Pánem.“ [29]
Snažme se o to, aby tato náprava proběhla od základů a nebyla pouze povrchní.
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil:
„Napravíš-li své skryté činy, Alláh následně napraví tvé činy navenek.“ [30]
Az-Zehebí pravil:
„Upřímný je jen ten, kdo ukrývá své dobré činy tak, jako ukrývá i své hříchy.“ [31]
Ibn Tajmíjja také pravil:
„Bylo řečeno, že to, co se v srdci uhnízdí, ať již jde o víru, nebo o pokrytectví, se nakonec musí s určitostí odrazit i navenek ve slovech a skutcích, tak jako to vyjádřil jeden ze zbožných předků: „Nikdo neukryl tajemství, aniž by ho Alláh neodhalil ve výrazu jeho tváře a pohybech jeho jazyka.“ [32]
Mějme na paměti také tato slova Ibn Tejmíjji:
„Zbožné skutky nenabývají mimorádnosti díky svému množství, nýbrž díky dopadům, které zanechávají v srdci.“ [33]
A staňme se takovými, za které prosil az-Zehebí:
„Nechť se Alláh smiluje nad osobou, která hovoří jen málo, ale čte Korán, pláče nad svým ztraceným časem, stále nahlíží do al-Buchárího a Muslima a uctívá Alláha dříve než je překvapena smrtí.“ [34]
Ámín.
______________________________________________________
[1] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 2/27.
[2] Zaznamenali jej Abú Dawúd v Sunenu, hadís č. 4810; a al-Bejhekí v az-Zuhd, 1/88. Jako sahíh podle podmínek obou šejchů, tj. al-Buchárího i Muslima jej dokládá al-Hákim v al-Mustedreku, 1/68; s čímž souhlasí i az-Zehebí. Jeho autenticitu doložil i al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1794.
[3] Zaznamenal ad-Dárekútní v al-Afrád a Ahmed v Musnedu od Abú Hurejry a Samurry ibn Džunduba رضي الله عنهما. Jako hasan doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č, 6006.
[4] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2626.
[5] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6412.
[6] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1028.
[7] Uvádí Ibn Redžeb al-Hanbelí v Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, 1/128.
[8] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, k hadísu č. 6416.
[9] Zaznamenal al-Wáki’ ibn Džerráh v az-Zuhd, podání č. 86.
[10] Zaznamenal Ahmed ibn Hanbel v az-Zuhd, str. 119.
[11] Zaznamenal Ibnu l-Mubárek v az-Zuhdu we r-rekáik, 1/126.
[12] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 7/447.
[13] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 10/49.
[14] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 7/119.
[15] Zaznamenal Ibn Abí Hátim v al-Džerhu we t-ta’díl, 1/95.
[16] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 7/59.
[17] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, 1/354 jako hasan gharíb; al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 128; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 864. Jako hasan jej doložil al-Albání v Silsiletu ahádísi s-sahíha, hadís č. 572.
[18] Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís 62. Jako hasan jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 576.
[19] Viz al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, poznámka k hadísu č. 576.
[20] Toto potvrdili anatomové a lékaři Dr. Zaghlúl an-Naggár, Dr. Tracey Allison Planinz, Raymond D. Mutter a Dr. Douglas A. Becker.
[21] Zaznamenal ho Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4798; Ahmed v Musnedu, 6/187, hadís č. 25587; al-Hákim v al-Mustedreku, 1/128 jako sahíh dle podmínek Muslima. Jako sahíh jej doložil i al-Albání v Sahíhu l-džámi’, hadís č. 1620.
[22] Zaznamenal al-Buchárí v at-Táríchu l-kebír, 3155; Ibn Hamíd v Muntechabu mine l-musned, 2/53; a Ibn Sa’d v at-Tabakát, 7/428. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 1/153, hadís č. 72.
[23] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3559.
[24] Zaznamenali at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, 2/209/3; Ibn ‘Asákir v Táríchu Dimešk, 2/1/18 bez výrazů v závorkách; Ibn Abi d-Dunjá v Kadáu l-hawáidž, podání č. 36. Jako hasan ho ocenil al-Albání v Silsiletu ahádísi s-sahíha, hadís č. 906.
[25] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, str. 23.
[26] Tato kniha z oblasti hadísů hovoří zejména a především o mravech, morálce, charakteru a mravnosti Božího Posla صلى الله عليه و سلم a prvních muslimů.
[27] Viz Fadlu ´lláhi s-Samed, 1/17.
[28] Viz al-Fewáid, str. 59.
[29] Viz al-Mudhiš, 1/386.
[30] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 3/277.
[31] Viz al-Kebáir, str. 14.
[32] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 7/620.
[33] Viz Ibid., 25/126.
[34] Viz at-Tezkira, 2/80.