بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Život Posla Božího صلى الله الله عليه وسلم je pro každého pramenem ponaučení a ukazatelem cesty v každodenním životě nyní, stejně jako jím byl v dobách dávno minulých. Dnes pohovořím o události z 10. roku poselství, kterou všichni důvěrně známe – o Noční cestě a Nanebevstoupení (arab. الإسراء والمعراج al-Isrá´u we l-Mi’rádž).
Nevíme přesně, kdy k ní došlo. Podle Ibn Báze názor, že se tak stalo 27. Redžebu nemá opření v žádných autentických podáních. Naši zbožní předkové tuto událost nijak neoslavovali a neoznačovali zvláštním uctíváním. Proto to není dovoleno ani nám a představovalo by to inovaci v náboženství.1
Jazykově znamená Isrá cestu v noci a tento termín označuje cestu Posla Božího صلى الله الله عليه وسلم během jedné noci do al-Kudsu/Jeruzaléma a zpět. Termín mi’rádž v jazyce označuje odbočku či zajížďku a znamená vystoupání Posla Božího صلى الله الله عليه وسلم z Jeruzaléma do nebes až k rajskému stromu Sidretu l-muntehá. Posel Boží صلى الله الله عليه toto vše absolvoval za jednu jedinou noc tělem i duchem, jak dokazuje Korán, Sunna a konsenzus všech učenců.
K této události došlo poté, co byl Posel Boží صلى الله الله عليه وسلم zasažen dvěma těžkými ranami osudu – úmrtím jeho strýce Abú Táliba, který ho, ač modloslužebník, chránil a bránil, a úmrtím jeho milované a oddané manželky Chadídži, první muslimky vůbec. Došlo k ní poté, co zesílil útlak muslimů v Mekce a obyvatelé Táifu vyhnali Posla Božího ze svého města sprškou nadávek a kamenů.
Alláh proto poctil Posla Božího صلى الله الله عليه وسلم touto zkušeností, aby ho posílil, ujistil, utěšil a povzbudil, podobně jako v nejtěžších okamžicích podpořil i ostatní proroky před ním:
وَلَقَدْ كُذِّبَتْ رُسُلٌ مِّن قَبْلِكَ فَصَبَرُوا عَلَىٰ مَا كُذِّبُوا وَأُوذُوا حَتَّىٰ أَتَاهُمْ نَصْرُنَا ۚ وَلَا مُبَدِّلَ لِكَلِمَاتِ اللَّه
“Již před tebou byli jiní poslové za lháře prohlašováni, však trpělivě snášeli obvinění ze lži i příkoří, dokud k nim nepřišla vítězná pomoc Naše. Není nikoho, kdo by mohl změnit slovo Boží!” (An’ám: 34)
Nebudu zde hovořit o detailech cesty, o Prorokově صلى الله عليه وسلم setkání s Džibrílem, anděly a ostatními proroky v každém ze sedmi nebí, ani o bílém jízdním zvířeti al-Burák, větším než osel a menším, než mezek, na němž cestu absolvoval a které přivázal ke kroužku v jedné z jeruzalémskýh zdí, ani o výšinách nebes a hlubinách pekel, které navštívil či krásách Ráje a ohavnostech ohně, které spatřil. Ani o tom, že se dostal nejvýše ze všech stvoření a přímo rozmlouval se Stvořitelem. Důležitá jsou mnohá ponaučení, která můžeme z toho všeho vyvodit pro sebe tady a teď.
Tím prvním je, že vidět a vědět není totéž, co slyšet a věřit. Skutečnost spatřeného dodává prorockému srdci jistotu smířenosti, podobně jako v dialogu mezi jeho předkem Ibráhímem/Abrahámem, mír s ním, a jeho Pánem:
وَإِذْ قَالَ إِبْرَاهِيمُ رَبِّ أَرِنِي كَيْفَ تُحْيِي الْمَوْتَىٰ ۖ قَالَ أَوَلَمْ تُؤْمِن ۖ قَالَ بَلَىٰ وَلَٰكِن لِّيَطْمَئِنَّ قَلْبِي
“A hle, pravil Abraham: “Pane můj, ukaž mi, jak oživuješ mrtvé!” I odpověděl: “Což ty mi nevěříš?” Řekl: “Ano, avšak je to pro uklidnění srdce mého!” (Bekara: 260)
A toto uklidnění srdce Posel Boží صلى الله عليه وسلم v danou chvíli potřeboval nejvíce, podobně jako i předzvěst budoucího obratu, protože koho Alláh pozve k Sobě na nebesa, ten je předurčen k velké dějinné úloze.
Dalším ponaučením je demonstrativní důkaz pravdivosti Zjevení, s nímž přišel Posel Boží صلى الله عليه وسلم poté, co veřejně vyprávěl o zázračných událostech všem, včetně modloslužebníka Abú Džehla a jeho kumpánů. Alláh umožnil Prorokovi صلى الله عليه وسلم popsat viděné do nejpodrobnějších detailů, takže ti, kteří v al-Kudse už byli, poznali místa, která jim popisoval. Vedle pocty a útěchy přišel zázrak, který posílil a inspiroval víru věřících a vynesl ortel nad nevěřícími. Víra se však nepotřebuje dokazovat zázraky. Věřící byli věřícími i předtím a zatvrzelé bezbožníky nepřesvědčila ani Noční cesta. Důkazem či znamením bylo už samo Zjevení a sama osobnost a činy Posla Božího صلى الله الله عليه وسلم, ke kterému ono sestupovalo. To je samo důkaz proti spekulantům, kteří zužují pojem znamení jen na zázrak.
Pro Prorokovy صلى الله الله عليه وسلم společníky samotné byla tato zázračná událost testem pevnosti jejich víry. Reakce muslimů na tuto významnou událost byly rozmanité. Ti starší obstáli, ale nejeden z těch novějších ve své víře zavrávoral. Proto nechť ti, kteří jsou znalejší, zkušenější a silnější ve víře, vedou ty méně zkušené, méně znalé a slabší. V těchto rozdílech v síle víry mezi lidmi je i důkaz, že víra stoupá a klesá a že slovo, postoj a čin jsou nedílnou součástí víry. A právě tomu nás učí věrouka ahlu s-sunna wel-džemá’a.
Tím, kdo prokázal nejsilnější víru, byl Abú Bekr رضي الله عنه, jenž právě potvrzením toho, čemu se všichni vysmívali, získal přídomek الصديق as-Siddík – Pravdymilovný. Proto je nejlepší věřící, nejlepší z potomků Adamových po prorocích a právoplatný chalífa celé muslimské ummy, vybraný nepřímo samotným Prorokem صلى الله الله عليه وسلم a potvrzený přímo konsenzem všech muslimů.
Právě během Noční cesty nám Alláh přikázal pět povinných denních modliteb v nám známé podobě, což ukazuje na jejich nesmírnou důležitost. Nejprve jich bylo předepsáno padesát, ale Posel Boží صلى الله الله عليه وسلم na radu svého prorockého předchůdce Músá/Mojžíše, mír s ním, ještě na nebesích prosil Alláha o ulehčení, až jich nakonec zůstalo pět v hodnotě původních padesáti. Kdokoli se modlí, koná tak pro vlastní dobro na tomto i na onom světě. Na tomto světě se podrobuje Alláhu, potvrzuje svou příslušnost k islámu a jeho ummě činem, připojuje se k Prorokovi صلى الله الله عليه وسلم a jeho odkazu, posiluje svou víru a utužuje své duchovní, duševní, emoční i fyzické zdraví. A na světě onom se s dovolením Božím zachraňuje před trestem a stoupá po příčkách Ráje ke spokojenosti Boží. Tato umma si také říká أهل القبلة ahlu l-kibla – lid modlitebního směru. Ať se nad svým islámem zamyslí ten, kdo se k žádné kible neobrací, protože se vůbec nemodlí.
Z přímého rozhovoru Posla Božího صلى الله الله عليه وسلم s Alláhem dále vyplývá důkaz, že Alláh je na Svém Trůně nad sedmero nebesy, nikoli, jak smýšlejí bludaři, že by to znamenalo připsat Mu směr jako stvořené věci, či – ještě hůře – smýšlejí, že je přítomen všude a ve všem.
Po svém návratu na zem vede Posel Boží صلى الله الله عليه وسلم společnou modlitbu poslů a proroků, mír s nimi všemi, jako jejich imám, podle šarí’y islámu. To je důkaz, že islám ruší platnost všech předchozích zjevení a zůstává jedinou přijatou vírou.
Vznešený Alláh o tom praví:
وَمَن يَبْتَغِ غَيْرَ الْإِسْلَامِ دِينًا فَلَن يُقْبَلَ مِنْهُ وَهُوَ فِي الْآخِرَةِ مِنَ الْخَاسِرِينَ
“Kdo touží po jiném náboženství než po islámu, nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.” (Áli ‘Imrán: 85)
A posledním ponaučením, které zmíním, je důležitost al-Kudsu a země Palestiny, kde k tomuto všemu došlo. Dnes jsou okupovány nepřáteli Alláha a této ummy – sionisty. Al-Aksá je a zůstane v srdci každého muslima, jako třetí nejsvětější místo islámu a první kibla. A Palestina zůstane touhou a úkolem celé této ummy, toužící po svobodě.
(…)
Služebníci Boží!
Vznešený Alláh pravil:
وَقُلْ جَاءَ الْحَقُّ وَزَهَقَ الْبَاطِلُ ۚ إِنَّ الْبَاطِلَ كَانَ زَهُوقًا
“A rci: “Přišla pravda a zmizel klam, a věru klam je něčím, co zmizí.” (Isrá: 81)
Noční cesta a následný Prorokův popis jeho zážitků a toho, co v al-Kudsu spatřil, byla jasným důkazem pravdivosti jeho Zjevení. Avšak tehdy stejně jako dnes byli a jsou lidé, kteří zapřou i nos mezi očima a ať jim přinesete jakékoli důkazy, prohlásí je za lež. O těch Alláh hovoří:
وَمِنْهُم مَّن يَسْتَمِعُ إِلَيْكَ ۖ وَجَعَلْنَا عَلَىٰ قُلُوبِهِمْ أَكِنَّةً أَن يَفْقَهُوهُ وَفِي آذَانِهِمْ وَقْرًا ۚ وَإِن يَرَوْا كُلَّ آيَةٍ لَّا يُؤْمِنُوا بِهَا ۚ حَتَّىٰ إِذَا جَاءُوكَ يُجَادِلُونَكَ يَقُولُ الَّذِينَ كَفَرُوا إِنْ هَٰذَا إِلَّا أَسَاطِيرُ الْأَوَّلِينَ
“A jsou mezi nimi někteří, kdož ti naslouchají, ale pokryli jsme srdce jejich clonou a uši jejich hluchotou, aby nepochopili, a i když vidí znamení všemožná, nevěří v ně, a když potom přijdou k tobě, aby se s tebou hádali, říkají ti, kdož nevěří: “To jsou jen povídačky starých!” (An’ám: 25)
Slovo Zjevení, tedy Koránu a Sunny je bezprostřední realita, avšak to, co zažíváme a co se dozvídáme my, je náš subjektivní zážitek. To první je vždy pravdivější, než to druhé. Hranice možného a nemožného určuje Korán a Sunna, ne lidská konvence a běžné mínění. Tím spíše pokud se zakládá na falešné a bludné věrouce.
Víra v nepoznatelné je základní charakteristikou muslima a prvním popisem bohabojných v Koránu:
ذَٰلِكَ الْكِتَابُ لَا رَيْبَ ۛ فِيهِ ۛ هُدًى لِّلْمُتَّقِينَ ﴿٢﴾ الَّذِينَ يُؤْمِنُونَ بِالْغَيْبِ
“Toto písmo, o němž pochyby není, jest vedením pro bohabojné, kteří v nepoznatelné věří” (Bekara: 2-3)
A já jsem si jist, že Alláh existuje a Jediný zaslouží být uctíván, přesvědčením silnějším, nežli si jsem jist skutečností svého vlastního bytí. A jsem si jist pravdymilovností a důvěryhodností Muhammed صلى الله الله عليه وسلم a jeho poselství spíše, nežli jsem si jist skutečností své vlastní víry.
Pamatujte, že život lidského jedince je i duchovní cesta. Má svůj skromný začátek, první krůčky, bujný rozvoj, strmý růst a nakonec i plodné vyvrcholení. Pomoc Boží přichází v okamžicích, kdy v to už nejméně doufáme. Vše přichází v pravý čas tehdy, kdy jsme k tomu nejlépe připraveni. Neochvějnost víry a jistota přesvědčení formují hrdiny, kteří svými nezapomenutelnými činy píší historii.
Pane náš, osvoboď al-Kuds a mešitu al-Aksá od sionistů, nepřátel Božích! Ó Alláhu, Tobě si stěžujeme na svou slabost, nemohoucnost a poníženost mezi lidmi! Prosíme Tě o jistotu našeho přesvědčení, s níž bychom lépe čelili každodenním dilematům. Ó Bože, zvětši naši víru, odpusť naše hříchy a uveď nás do Ráje do společnosti pravdymilovných, mučedníků a proroků. Ámín!