Vznešený Alláh pravil:
إِذَا جَاءَ نَصْرُ اللَّهِ وَالْفَتْحُ وَرَأَيْتَ النَّاسَ يَدْخُلُونَ فِي دِينِ اللَّهِ أَفْوَاجًا فَسَبِّحْ بِحَمْدِ رَبِّكَ وَاسْتَغْفِرْهُ إِنَّهُ كَانَ تَوَّابًا
Vznešený Alláh pravil:
إِذَا جَاءَ نَصْرُ اللَّهِ وَالْفَتْحُ وَرَأَيْتَ النَّاسَ يَدْخُلُونَ فِي دِينِ اللَّهِ أَفْوَاجًا فَسَبِّحْ بِحَمْدِ رَبِّكَ وَاسْتَغْفِرْهُ إِنَّهُ كَانَ تَوَّابًا
Až vítězná pomoc boží přijde (tj. k tobě, O Muhammade, proti tvým nepřátelům) a vítězství (tj. osvobození Mekky) se dostaví, až uvidíš lidi houfně vstupovat v náboženství Boží (tj. islám), pak oslavuj chválu Pána svého a pros Ho o odpuštění, vždyť věru On ke kajícníku jest milostiv. (Nasr: 1-3)
Imám Šemsuddín ibnu l-Kajjim al-Džewzíja ohledně těchto Božích slov napsal:
„To ukazuje, že Alláh předepsal pokání (arab. التوبة at-tewba) a prosbu o odpuštění (arab. الاستغفار al-istighfár) po vykonání všech skutků. Kdykoliv Prorok صلى الله عليه و سلم dokončil modlitbu (rozuměj povinnou modlitbu) řekl třikrát أستغفر الله astaghfiru lláh, tj. Alláha prosím o odpuštění. Je rovněž předepsáno pro toho, kdo vykonává rituální očistu, říci po jejím dokončení:
اللَّهُمَّ اجْعَلْنِي مِنْ التَّوَّابِينَ ، وَاجْعَلْنِي مِنْ الْمُتَطَهِّرِينَ
„Alláhumme dž’alní mine t-tewwábín we dž’alní mine l-mutetahhirín,“ tj. „ó Alláhu! Učiň mě jedním z těch, kdož se kají a učiň mě jedním z těch, kdož se očišťují.“ [1]
Alláh uvedl ve známost, že pokání je předepsáno po zakončení dobrých skutků. Alláh proto přikázal Svému Prorokovi صلى الله عليه و سلم prosit o odpuštění poté, co dovršil hlásání poselství islámu a džihád na cestě Boží, poté, co lidé v zástupech přijali víru. Hlásání islámu je aktem uctívání a Prorok صلى الله عليه و سلم jej vykonal a splnil bezchybně, takže na konci pro něj bylo předepsáno prosit o odpuštění.“ [2]
Imám ‘Abdurrahmán as-Si’dí ve výkladu této súry napsal:
„To ukazuje, že životní dráha Alláhova Posla صلى الله عليه و سلم se blížila ke svému konci a ctnostné skutky jako modlitba, hadždž a jiné bývají zakončeny prosbou o odpuštění. Proto Alláh nařídil Svému Poslu صلى الله عليه و سلم velebení a prosbu o odpuštění v dané situaci (tedy po dobytí Mekky, kdy lidé v zástupech přijímali islám) na znamení toho, že se jeho život blíží ke konci, aby se připravil na setkání se svým Pánem a zpečetil svůj život těmi nejlepšími skutky.“ [3]
Imám Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín:
„Když se zamyslíme nad moudrostí zde obsaženou, znamená to, že poté, co přišla pomoc Boží k překonání sil nepřátel a osvobození Mekky, pak vskutku konec tvého života (tedy Poslova صلى الله عليه و سلم) je blízko a nezbývá ti, než velebit tvého Pána a prosit o odpuštění.“ [4]
Prosíme Alláha Nejslitovnějšího, aby nám odpustil naše poklesky a prokázal nám milost, vždyť vskutku nejsme nikdy schopni naplnit to, co nám přikázal, takovým způsobem, jaký je toho skutečně hoden. Ámín.
_________________________________________________________
[1] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 55. Al-Albání doložil jako sahíh v Sahíhu Suneni t-Tirmizí, hadís č. 48.
[2] Viz Bedái’u t-tefsíri l-džámi’i limá fesserehu l-imám Ibnu l-Kajjim, 3/381-382, mírně parafrázováno.
[3] Viz Tejsíru l-Kerími r-Rahmán fí tefsíri kelámi l-Mennán.
[4] Viz Tefsíru džuz´i ‘Amma, str. 336- 337.