Poučení ze súry Kasas – Příběh

Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme, o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Koho Bůh správně povede, nikdy nesejde z cesty a kdo bloudí, nevyvede jej nikdo, než Bůh. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صل الله عليه و سلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodině, jeho společníkům, pravověrným chalífům po něm a všem jeho následovníkům. Připomínejme bohabojnost, dodržujme všechny pilíře islámu a jděme přímo. Nejlepším slovem věru je slovo Boží: Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než jako praví muslimové! (Álu ‘Imrán:102). A nejlepším vedením je vedení Muhammeda صل الله عليه و سلم, jenž řekl: „Nejhorší věcí jsou věci nově vnesené a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“

 

A potom, milí bratři a sestry, Alláh dž.š. v Koránu připomíná jako poučení mnoho příběhů. Příběhy lidí, kteří si zasloužili Jeho lásku, aby nám byly vzorem a příběhy lidí, kteří si zasloužili Jeho spravedlivý hněv, aby nám byli varováním a odstrašujícím příkladem. Říká Bůh: Toto jsou znamení Písma zjevného. (Kasas:2) Vzpomínané rysy příběhů nejsou nijak časově specifické, opakují se a jsou srozumitelné všem generacím. V každé generaci totiž bude někdo, kdo koránskému popisu takových lidí odpovídá. Dnes bude řeč o súře Kasas – Příběh. Bůh v ní vzpomíná příběh Faraona: Faraón se v zemi povyšoval a učinil z jejích obyvatel strany rozličné, přičemž jednu skupinu z nich utiskoval a zabíjel syny jejich a nechával jen ženy jejich naživu. A byl jedním z těch, kdož pohoršení šířili.A chtěli jsme zahrnout přízní Svou ty, kdož poníženi byli v zemi, abychom je příkladem i dědici učinili a upevnili je na zemi a ukázali tak Faraónovi a Hámánovi i vojskům jejich to, čeho se od nich obávali. (Kasas:4-6) Faraon sám sebe ve své pýše považoval za božstvo a nutil lidi, aby jej uctívali. Zotročoval je a nutil je těžce dřít. Ibn Kesír říká: „Navíc zabíjel jejich syny a dcery nechával na živu, aby se jimi těšil a aby předešel narození se obávaného potomka Izraelitů, který jej má vlastní rukou zahubit, dle proroctví, které Bůh zjevil Ibráhímovi.“ Ta se splnila v podobě příchodu Músáa, mír s ním. Avšak Faraon si tropí ze znamení Božích, se kterými k němu Músá přichází, posměšky a vychloubá se. Přikazuje svému pobočníkovi Hámánovi: „I řekl Faraón: „Velmoži, nevím o tom, že byste měli nějaké božstvo kromě mne. Hámáne, dej pro mne vypálit z hlíny cihly a postav mi věž, možná že vystoupím až k božstvu Mojžíšovu, neboť věru jej za lháře pokládám.“(Kasas:38) Za to se mu dostává zasloužené odměny: A byl naplněn on i vojska jeho domýšlivostí na zemi neoprávněně a domnívali se, že nikdy nebudou navráceni k Nám. A uchvátili jsme jej i vojska jeho a svrhli jsme je do hlubin moře. Pohleď jen, jaký byl konec těch, kdož byli nespravedliví. A učinili jsme z nich vůdce zvoucí do ohně pekelného a nedostane se jim pomoci v den zmrtvýchvstání. A způsobili jsme, aby je v životě pozemském pronásledovalo prokletí a v den zmrtvýchvstání budou mezi opovrženými. (Kasas:39-42) Ibn Abbás říká: „Ponížili jsme je jako předvoj nevěřících a zbloudilých. A nebudou zachráněni před ohněm. Na tomto světě jsme je zničili utopením v moři a v Soudný Den budou vskříšeni v odporné podobě. S černými tvářemi a zmodralýma očima.“ Vězte, že z každé generace bude někdo, kdo bude jako Faraon, nebo jako jeho pobočník Hámán, nebo jako jeho vojska. Bůh připomíná: Faraón, Hamán i vojska jejich hříšníky byli. (Kasas:8) Proto se střezme, abychom nebyli jako nikdo z nch. A vzpomíná příběh Kárúna, který se vychloubal svým bohatstvím. Bylo mu dáno pokladů tolik, že ani houf lidí neunesl svazek klíčů od zámků, které je střežily. Kárún však nebyl vděčen za dar, jehož se mu dostalo a naopak pyšně prohlašoval: „Všeho toho se mi dostalo jen díky vědění mému vlastnímu!“ (Kasas:78) Navíc dle Ibn Abbáse odmítl Músáa uznat za proroka slovy: „Músáovi náleží poselství, Hárúnovi postavení a mně – nic?! Nejsem s tím spokojen.“ Svůj nesmírný majetek nevyužíval pro podporu dobré věci, nerozdával jej potřebným, nesytil sirotky, nuzné, nepodporoval po cestě Boží jdoucí. Nýbrž své jmění marnotratně zneužíval pro svůj prospěch, přepych a chlubení se. O něm praví Posel صل الله عليه و سلم: „Nějaký člověk vlekl z vychloubačnosti svůj plášť po zemi a byl i s ním vtlačen do země. Bude v ní tonout až do Dne Soudu.“ Od Abú Sálima zaznamenal Buchárí. Ibn Kesír říká: „Jednoho dne vyšel Kárún v celém svém lesku a pozlátku. Poté, co jej uzřeli ti, kteří milují tento svět, zvolali „Kéž bychom i my měliněco podobného tomu, čeho dostalo se Kárúnovi, neb on věru vlastníkem je blahobytu nesmírného!“ Také se vypráví od Ibn Abbáse, dle as-Suddího, že podplatil nějakou prostitutku, aby obvinila Músáa. Ten prosil Boha, aby jej zbavil trápení s Kárúnem a Bůh jeho prosby vyslyšel: A dali jsme pohltit zemí Qárúna i jeho dům a neměl družiny, jež by mu byla pomohla kromě Boha, a nebyl z těch, jimž pomoc by byla poskytnuta.“ (Kasas:81) Kolik je dnes Faraónů, Hamánů a Kárúnů. Nebuďme tedy jako tito lidé!

Milí bratři a sestry, mějte se na pozoru před spravedlivým Božím trestem: Pán tvůj nezničil tato města dříve, než poslal do stolice jejich posla nějakého, jenž by jim znamení Naše přednesl, a nezahubili jsme města žádná, leda když obyvatelé jejich nespravedliví byli. (Kasas:59) Ibn Kajjím v Zádu l-me’ád říká: „Je nutno vyvarovat se slov „já“, „mám“ a „u mě“. Jimi byli zkoušeni Iblís, Faraon a Kárún. Iblís řekl: „Já jsem lepší než Adam.“ Faraon: „Já mám moc nad celým Egyptem.“ A Kárún: „To co mám, jsem získal skrze vlastní znalost.“ Nejlepší místo, kam lze vložit „já“ je: „Já jsem hříšný Boží služebník, přiznávající své chyby a prosící o Jeho odpuštění.“ Pro „mám“: „mám plno hříchů, mám plno chyb.“ A pro „u mně“ jsou to slova Posla صل الله عليه و سلم: „Odpusť mi, když jsem vážný, i když nejsem, když něco učiním chybou, nebo úmyslně. A to vše se u mě nachází.“ Podle Buchárího. Pamatujte, jaký byl osud pošetilců, kteří v dávných dobách jednali zpupně a holedbali se svou mocí a majetkem. Zpronevěřili se Božímu zákonu a On je ztrestal. A stejně tak ztrestá i ty, kteří se dopustí stejných věcí, nezanechají-li zla a nebudou-li se kát. Toto je pravidlo Boží až do Soudného Dne. Bůh řekl: Nechť tě oni neodvrátí od znamení Božích poté, když již ti byla seslána! Vyzývej lidi k Pánu svému a nebuď jedním z modloslužebníků! Nevzývej spolu s Bohem žádné božstvo jiné, vždyť není božstva kromě Něho! A zahyne všechno kromě tváře Jeho – a Jemu náleží rozhodnutí a k Němu budete navráceni. (Kasas:87-88) Ibn Kesír praví: „Nechť na tebe nikdy nemá vliv to, jak oni odvracejí lidí od cesty Boží, nestarej se o to, protože Alláh vyzdvihuje tvé slovo, podporuje tvou víru a vyzdvihuje ji nad víry ostatní.“ A budiž požehnání a mír pečeti proroků, Muhammeduصل الله عليه و سلم, po kterém nepřišel žádný další prorok a po němž zůstal jediný a nezměnitelný zákon, platný pro všechny země, města a sídla.