Předpis dětí konvertity k islámu

Podle Mawerdím zaznamenaného konsenzu všech učenců ahl sunna we l-džemá’a platí, že děti následují ve víře svého otce.[1] Jediná neshoda je v situaci, kdy v existujícím manželství přijme islám někdo z rodičů. Potom dítě následuje toho rodiče, který přijme islám. Toto je názor většiny učenců hanefíjského, šáfi’ovského i hanbelíjského mezhebu.[2] Někteří učenci hanefíjského mezhebu sice podporují toto základní pravidlo, ale upřesňují, že pokud otec konvertuje k islámu v muslimské zemi a dítě zůstává s matkou v zemi, která je s muslimy ve válečném stavu, nebude mít jeho konverze vliv na stav dítěte.[3]

Učenci svůj názor potvrzují následujícími argumenty:

1.       Slova Boží:

A těm, kdo uvěřili a jež jejich potomci ve víře následovali, potomky jejich do ráje přivedeme a nic jim z jejich skutků neubereme. A každý člověk je toho, co činy svými si vysloužil, ručitelem. (Túr:21) 

Verš hovoří o dětech muslimů, které Alláh připojí k jejich rodičům a nečiní rozdílu mezi matkami a otci. (Tewba:40) Islám je pravda a nevíra je zcestí. Následovat pravdu je přednější, než následovat blud.[4]

2.       Abú Hurejra traduje, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Děti muslimů jsou na zvláštním kopci v ráji. O ně se starají Ibráhím a Sára, v Soudný den budou navráceni svým rodičům.“[5] V jiném hadíse vypráví Abú Hurejra, že Prorok o dětech muslimů řekl: „Budou věčně v ráji.“[6]

3.       Podle slov učenců: „Dítě následuje své rodiče ve víře. Pokud se jejich víra liší, pak má následovat rodiče muslima, stejně jako ve smíšeném manželství následuje otce muslima a nikoli matku křesťanku.“[7]

Druhá skupina učenců tvrdí, že dítě, jehož jeden z rodičů přijme islám, následuje i nadále svého otce. Toto je názor málikovského mezhebu. Pokud se stane muslimem otec, dítě je bráno jako muslim, bez ohledu na konverzi, nebo ne-konverzi matky.[8] Důkazem jim je verš:

Však oni naopak říkají: „Nalezli jsme otce své v jistém učení a jdeme ve stopách jejich.“ (Zuchruf:22)Verš jasně ukazuje že potomci následují víru otce a nikoli matky.

Třetím názorem je ojedinělé stanovisko známého tábi’ína Atá’a. Podle něj má dítě následovat matku, protože matka dítěte je vždy s určitostí známa ale u otce tomu nemusí být tak.[9]
Podle našeho názoru je nejlepším stanoviskem pohled většiny, tedy první jmenovaný názor. Malé děti, nesvéprávné, nebo dospělé děti, které nejsou svéprávné, následují v náboženství toho rodiče, který je muslim. Ohledně verše ze súry Zuchruf, který využívají málikíjští právníci, nemůže být použit v tomto případě, protože se jedná o kontext výtky. 

Řešena byla i otázka, zda prarodiče mají vliv na následování víry svých dětí. Všechny právní školy, kromě šáfi’ovské jsou toho názoru, že prarodiče nerozhodují, ať jsou rodiče živí, nebo nikoli. V opačném případě by mohli mít vliv i další a další předkové až k Adamovi.[10] Šáfi’íjský mezheb je opačného názoru a někteří učenci berou víru prarodičů v potaz v případě, že rodiče dítěte nežijí.

A Alláh nejlépe zná.

 

Autor: Safet Kuduzović

Zdroj: http://minber.ba/index.php?option=com_content&view=article&id=784:propis-maloljetnog-djeteta-kada-jedan-od-roditelja-primi-islam&catid=43:fikh&Itemid=59 (K 30.9.2011, přeloženo a upraveno redakcí)

---