OTÁZKA: Jak přesně probíhá mužská obřízka? Jaká je moudrost skrytá za tímto předpisem? Musí ji absolvovat každý muslim, tedy i dospělý a starší konvertita, který ji neabsolvoval v dětství? Existuje z tohoto předpisu nějaká úleva? A je dovoleno zaplatit za ni tomu, kdo obřízku provádí?
ODPOVĚĎ:
Všemohoucí Alláh ve Své Moudrosti učinil obřízku součástí tohoto náboženství a jeho symbolem známým všem muslimům ve všech koutech světa. Její tradice sahá až do velmi dávných dob. Je symbolem přirozené oddanosti Jedinému Bohu, kontinuity prorocké zvěsti napříč tisíciletími, čistoty a podrobení vlastního pohlavního pudu Božímu Zákonu.1
Přínosy obřízky jsou také nepopiratelné z hlediska preventivní medicíny obecně převažují nad jejími zápory, které navíc lze ještě výrazně snížit, pakliže se obřízka provede už v raném a nikoli až v pokročilém věku.2
Obřízka coby islámská praktika je podložena hadísem od Abú Hurejry رضي الله عنه, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
الْفِطْرَةُ خَمْسٌ الْخِتَانُ، وَالاِسْتِحْدَادُ، وَنَتْفُ الإِبْطِ، وَقَصُّ الشَّارِبِ، وَتَقْلِيمُ الأَظْفَارِ
„Součástí přirozenosti je těchto pět: obřízka, vyholování pubického ochlupení, odstraňování chlupů v podpaží, zkracování knírů a stříhání nechtů.“3
Ibnu l-Kajjim definuje obřízku takto:
„Výraz الختان al-chitán označuje zákrok obřezavače (arab. الخاتن al-chátin), tedy obřízku. Také se přeneseně užívá i pro místo na těle, kde je zákrok vykonán.“4
Dále dodává:
„Neobřezaný muž se označuje výrazem أغلف aghlef nebo أقلف aklef.“5
Vznešený Alláh praví:
هُوَ اجْتَبَاكُمْ وَمَا جَعَلَ عَلَيْكُمْ فِي الدِّينِ مِنْ حَرَجٍ ۚ مِّلَّةَ أَبِيكُمْ إِبْرَاهِيمَ
„On si vás vyvolil a nepřipravil vám žádné obtíže v náboženství, jež je vírou předka vašeho Abrahama.“ (Hadždž: 78)
Právě k Ibráhímovi/Abrahámovi, mír s ním, sahá i pradávná tradice obřezávání.
Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
اخْتَتَنَ إِبْرَاهِيمُ بَعْدَ ثَمَانِينَ سَنَةً، وَاخْتَتَنَ بِالْقَدُومِ
„Ibráhím obřezal sám sebe po dosažení věku osmdesáti let a obřezal se teslicí.“6
Výraz القدوم al-kadúm může označovat jak teslici coby tesařský nástroj, může být také místním jménem pro vesnici v Sýrii, přičemž Ibn Hadžer al-‘Askalání se přiklání k prvnímu výkladu. Od ‘Alího ibn Rabbáha se totiž uvádí, že to pro Ibráhíma bylo velmi bolestivé a tak mu Alláh zjevil: „Proč jsi nepočkal, až ti řekneme, jakým to máš učinit nástrojem?“ Ibráhím odpověděl: „Ó Pane, nechtěl jsem odkládat uposlechnutí tvého příkazu!“7
Ibnu l-Kajjim uvádí:
„Obřízka byla jednou ze zkoušek, kterým Alláh Svého blízkého Ibráhíma podrobil. On je všechny splnil, jak nejlépe dovedl a Alláh ho za to učinil předákem lidstva. Také se vypráví, že byl prvním, kdo se obřezal. Podle nejautentičtějších podání se tak stalo okolo osmdesátého roku jeho života. Po něm pokračovala tradice obřízky i u dalších proroků, mír s nimi všemi, a jejich následovníků. Mezi obřezanými byl i Mesiáš, Ježíš syn Mariin a toto nepopírají dokonce ani sami křesťané, stejně jako nepopírají ani to, že pro něj bylo zakázáno pojídat vepřové maso.“8
Vznešený Alláh přikazuje:
اتَّبِعْ مِلَّةَ إِبْرَاهِيمَ حَنِيفًا ۖ وَمَا كَانَ مِنَ الْمُشْرِكِينَ
„Následuj náboženství Abrahama, jenž hanífem byl, vždyť on věru mezi modloslužebníky nepatřil!” (Nahl: 123)
Podstoupit obřízku je proto přísnou individuální povinností (arab. فرض عين fardu ‘ajn) každého muslimského muže. Toto je názor všech čtyř mezhebů.9
Ibn Hadžer o tom dokládá dokonce konsenzus,10 z něj se ovšem vyčlenil ojedinělý a nesprávný názor al-Hasana al-Basrího, který v tomto příliš ulehčoval a nepožadoval obřízku dospělých konvertitů.11 Naopak Ibn ‘Abbás a další smýšleli, že není správná modlitba či hadždž toho, kdo není obřezán. I to je ojedinělý a nesprávný názor, tentokrát ale příliš přísný.12
Důkazem povinnosti obřízky jsou:
1. Výše citovaný hadís o předpisech přirozené hygieny.
2. Skutečnost, že je pro všechny muslimy nezbytně známou věcí a symbolem islámu, jako i rituální očista, modlitba apod.
3. Skutečnost, že nahota, kterou je povinnost ukrývat a na níž je zakázáno druhému hledět, je popisována v souvislosti s termíny obřezanosti.
4. Nutnost oplachovat se po malé potřebě a zachovávat rituální čistotu těla, místa a oděvu pro modlitbu, což není při existenci předkožky dost dobře možné, protože pokaždé mezi ní a žaludem ulpívají kapičky moči.13 Tato čistota je předpokladem modlitby, která je povinná a proto i to, co je nezbytné pro vykonání povinnosti, se stává samo povinností.
Obřízka se prování chirurgickým odstraněním předkožky kryjící žalud penisu tak, aby byl žalud vidivelný. To se uvádí od Abu l-Berakát, al-Challála, Ibn Sabbágha, Ahmeda ibn Hanbela a dalších učenců. Jahjá ibn Šeref an-Newewí popisuje způsob vykonání mužské obřízky takto:
„Známý a správný názor je, že vše, co překrývá žalud, musí být odříznuto.“14
Podle Ibn Kudámy je dovoleno zaplatit obřezávači za vykonanou obřízku, podobně jako je možno zaplatit lékaři za jakékoli jiné chirurgické zákroky a dle něj v této otázce není známa žádná neshoda mezi učenci.15
Pokud islám přijme člověk už velmi starý, slabý či chronicky nemocný, pro jehož organizmus by byla obřízka až příliš velkou zátěží, potom nemusí obřízku vykonat, aby nedošel k újmě na zdraví. Tato úleva se traduje už od dob imáma Ahmeda a opírá se o princip krajní nouze.16
Krajní nouze je definována jako bezprostředně existující a skutečná, nikoli hypotetická hrozba ztráty života či hrozba nenávratného poškození nějaké tělesné funkce.
Toto se opírá o koránský verš:
وَلَا تَقْتُلُوا أَنفُسَكُمْ
„A nepřivozujte si smrt!“ (Nisá: 29)
V kontextu zákazu vepřového masa a masa mršin Vznešený také stanovuje:
فَمَنِ اضْطُرَّ غَيْرَ بَاغٍ وَلَا عَادٍ فَلَا إِثْمَ عَلَيْهِ ۚ إِنَّ اللَّهَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
„Kdo však byl k tomu donucen, aniž po tom toužil nebo přestupníkem byl, na tom nebude hříchu, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.“ (Bekara: 173)
Předpis obřízky pro někoho, komu bezprostředně hrozí vážná zdravotní rizika v podobě ztráty života či závažné újmy na zdraví s možnými trvalými následky tedy následuje obecné šarí’atké pravidlo, že všechny věci za normálních podmínek zakázané se v případě krajní nouze stávají dovolenými (arab. كل شيء ممنوع فإنه يحل للضرورة kullu šej´in memnú’un fe-innehu juhillu lid-darúra).
Tento princip přichází v úvahu po splnění dvou podmínek:
1. Krajní nouze pramení čistě ze samotného vykonání daného předpisu a z ničeho jiného a nedá se nijak obejít.
2. Povolením jinak zakázaného musí být tato krajní nouze odkloněna a nesmí se stát, že by hrozila dále i jinak.17
V případě otázek týkajících se zdravotních kontraindikací je nutná konzultace odborně kvalifikovaného muslimského lékaře, znalého jak medicínské vědy, tak i islámských předpisů.
A Alláh ví nejlépe.
- Více viz Ibn Tejmíja v Medžmú’u l-Fetáwá, 21/114.
- Viz al-‘Usejmín v Šerhu l-mumti’, 1/133.
- Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5441; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 257.
- Viz Tuhfetu l-mewdúd, 1/152.
- Ibidum. Základní tvar أفعل af’alu u prvního stupně přídavných jmen má jistou negativní konotaci vady, jako např. أعور a’war – jednooký, أعرج a’radž – kulhavý apod. Již sám jazyk sugeruje neobřezanost jako vadu.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6298; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2370.
- Viz al-Kastelání v Iršádu s-sárí, 9/170.
- Viz Tuhfetu l-mewdúd, str. 158-159.
- Viz al-Makdisí v ‘Umdetu l-ahkám, str. 92; al-Kajruwání v ar-Risála, str. 95; an-Newewí v al-Medžmú’u, 1/351; a Ibn Kudáma v al-Mughní, 1/115.
- Viz Fethu l-bárí, 1/372.
- Viz Muhammed Sálih al-Munedždžid v Masálihu l-chitáni tufewwiku álámih. Online na: https://islamqa.info/ar/answers/2425/%D9%85%D8%B5%D8%A7%D9%84%D8%AD-%D8%A7%D9%84%D8%AE%D8%AA%D8%A7%D9%86-%D8%AA%D9%81%D9%88%D9%82-%D8%A7%D9%84%D8%A7%D9%85%D9%87.
- Viz Ibn Kudáma v al-Mughní, 1/115. V málikovském mezhebu se podobně tomu nepřijímá obřezanému svědectví a nedovoluje se mu vést společnou modlitbu.
- Viz Ibn Kudáma v al-Mughní, 1/115; a al-‘Usejmín v Šerhu l-mumti’, 1/133-134.
- Viz al-Medžmú’, 1/351.
- Viz al-Mughní, 5/314.
- Viz Muhammed Sálih Munedždžid v Mesálihu l-chitán, citováno výše.
- Viz Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín v Šerhu l-Menzúmati Usúli l-fikhi we kawá’idih, str. 59.