Možnost odkoupit se z půstu je ulehčení pro chronicky nemocné bez naděje na vyléčení a pro zestárlé osoby, které půst nejezením a nepitím od úsvitu do západu slunce nevydrží, protože by jim přinesl neodvratné následky pro jejich zdraví.
Vznešený Alláh toto ulehčení ustavil ve Svých slovech:
وَعَلَى الَّذِينَ يُطِيقُونَهُ فِدْيَةٌ طَعَامُ مِسْكِينٍ ۖفَمَن تَطَوَّعَ خَيْرًا فَهُوَ خَيْرٌ لَّهُ ۚ وَأَن تَصُومُوا خَيْرٌ لَّكُمْ ۖ إِن كُنتُمْ تَعْلَمُونَ
„Ti, kdož mohou se sotva mohou postit, leč nečiní tak, ti nechť se vykoupí nakrmením jednoho chudého. Kdo však dobrovolně učiní více dobrého, bude to přičteno k jeho dobru. A půst je pro vás lepší – jste-li vědoucí.“ (Bekara: 184)
Také řekl:
وَمَا جَعَلَ عَلَيْكُمْ فِي الدِّينِ مِنْ حَرَجٍ ۚ
„A nepřipravil vám žádné obtíže v náboženství.“ (Hadždž: 78)
Na začátku islámu existovala možnost výběru mezi půstem a odkupem, později byl půst učiněn povinným, ale toto ulehčení na základě konsenzu všech učenců (arab. الإجماع al-idžmá’), že pro zestárlé, věkem sešlé osoby toto ulehčení zůstává v platnosti.1
Tedy ten, kdo nemá sílu postit se z důvodu stáří, nebo analogicky z důvodu chronické, nevyléčitelné choroby, která mu v půstu brání, nebo by ho půst ohrožoval na zdraví a životě, má možnost se z půstu odkoupit tzv. odkupem (arab. فدية الصيام fidjetu s-sijám) – nakrmením jedné osoby standardním jídlem na den za každý jeden promeškaný den půstu.
Pojem فِدْيَةٌ fidja v arabském jazyce znamená výkupné, cena osoby, za kterou se vykoupí při únosu do zajetí jiným kmenem, anebo kauce, díky níž se dotyčný vykoupí z trestu.2 Terminologicky v šarí’i znamená zproštění určité definované osoby povinnosti, v tomto případě povinnosti postit se, náhradou za vyplacení stanovené protihodnoty ve prospěch chudobných.3
Tento úkon je podle hanefíjců,4 hanbelovců5 a oficiálního názoru šáfi’ovců6 a podle části málikovců povinností, protože jde o úkon nahrazující povinnost. Podle části šáfi’ovců a oficiálního názoru málikovců, k nimž se přidali i al-Mekhúl a Abú Sewr záleží na výběru dotyčného mezi půstem a platbou fidje a díky jeho nemohoucnosti pro něj existuje z povinnosti úleva tak jako tak.7
Na koho se vztahuje toto ulehčení a kdo je příjemcem odkupu?
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما tuto pasáž vysvětlil: „To se vztahuje na zestárlou osobu, muže či ženu, která není s to postit se. Za každý den půstu nakrmí jednoho chudobného.“8 Anas ibn Málik رضي الله عنه poslední dva roky svého života už nezvládal půst a proto za každý den půstu nakrmil jednoho chudobného chlebem a masem.9
Analogicky k tomu, podle Ibn Kudámy al-Makdisího, chronický pacient, jehož zdravotní stav neumožňuje půst a nemá naději na uzdravení, je jako přestárlá osoba – promeškané dny půstu nenahrazuje, ale je povinen nasytit za každý den jednoho chudobného.10
Hanefíjský,11 šáfi’ovský12 a hanbelovský mezheb13 se shoduje na tom, že takto se vykoupit může i ten, kdo ztratil naději, že kdy získá tolik síly, aby nahradil postní dny, které promeškal – a toto je správnější názor.
Naproti tomu málikovci jsou názoru opačného, což je v jejich mezhebu známé (arab. مشهور mešhúr) a preferované stanovisko – tedy chronicky nemocný na rozdíl od zestárlé osoby platit fidju nemusí, povinnost půstu z něj spadá, ale pokud se uzdraví, bude muset všechny promeškané dny půstu nahradit.14
Příjemcem odkupu je kterýkoli muslimský chudobný, bez ohledu na pohlaví či věk a bez ohledu na to, zda se sám postí či nikoli. Může to být i dítě, které už je odstavené. V pohledu toho není neshody názoru mezi učenci. Jediná neshoda panuje v tom, zda je možné zaplatit tuto fidju také kojenci. Většina učenců, mezi nimi Abú Hanífa, aš-Šáfi’í a Ahmed toto považují za dovoleno, protože chudobný není ve verších nijak blíže specifikován. Naproti tomu Málik smýšlí, že kojenec nemůže být mezi příjemce fidje počítán a v tomto názoru ho podpořil i hanbelovec Ibn Kudáma.15
Pokud je fidja uhrazena hlavě chudobné rodiny, může být další udělena i komukoli dalšímu z této rodiny a budou se počítat dvěma osobami, tak dlouho, dokud splňují jedinou podmínku, která je pro příjem fidje kvalifikuje – tedy že se jedná o chudobné, o které se nikdo další nepostaral.
Kdy se provádí odkup za půst?
Odkup za půst je v principu povinností, jíž je možno odložit (arab. التراخي at-taráchí) v protikladu k povinnostem, které je třeba vykonat ihned (arab. الفور al-fewr). Na tom se shodují v zásadě všechny mezheby.16
Odložit tuto fidju je možno na jakýkoli pozdější čas, dokonce i když už nastane další Ramadán, což je explicitně názor hanefíjského mezhebu a preferovaný názor hanbelovců, na základě obecného vyznění Božích slov:
فَعِدَّةٌ مِّنْ أَيَّامٍ أُخَرَ
„pak stejný počet dní později.“ (Bekara: 185)17
Hanefíjci a hanbelovci přímo a explicitně říkají, že zaplatit fidju během dotyčného Ramadánu, nebo první měsíc po něm, je stejně hodnotné, jako ji uhradit i pouhý měsíc před nástupem Ramadánu dalšího, anebo ji dokonce i předplatit.18 Šáfi’ovci a málikovci obecně spíše nepřijímají předplacení fidje a ta musí být uhrazena nejdříve během jitra onoho dne, za nějž se vyplácí, nicméně i sám an-Newewí v rámci šáfi’ovců volí možnost předplacení za správnější.19
Pokud by někdo zemřel a dlužil za uhrazení fidje, učenci všech čtyř mezhebů smýšlejí,20 že pozůstalí nemusí žádnou fidju za zemřelého hradit jako dluh, neboť Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إِذَا أَمَرْتُكُمْ بِشَيْءٍ فَأْتُوا مِنْهُ مَا اسْتَطَعْتُمْ
„Když vám něco přikážu, vykonávejte to, nakolik jste schopni.“21
Z tohoto většinového názoru se vymykají jen Táwús a Katáda.22
Způsob vyplácení a množstevní vymezení odkupu
Existují dva způsoby vyplácení odkupu. Buď se připraví porce hotového jídla a pozvou se chudobní, anebo se uhradí definované množství v naturáliích.
‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz v odpovědi ohledně stařenky, která se už nedokáže postit, říká:
„Za každý den půstu je povinna uhradit půl صاع sá’23 na daném místě v dané době běžně konzumovaného jídla, jako datle, rýže apod., což je přibližně 1,5 kg. Takovou odpověď předložili mnozí společníci Posla Božího صلى الله عليه وسلم, mezi nimi například Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما. Pokud je dotyčná tak chudobná, že si nemůže dovolit uhradit fidju, pak z ní tato povinnost spadá a nemusí vykonat nic. Fidja se může dát jednomu či více chudobným, na začátku, uprostřed či na konci Ramadánu.“24
Co se přesného vyměření odkupu týče, učenci čtyř mezhebů zaujali různá stanoviska v závislosti na podáních od jednotlivých ashábů či analogie s předpisem زكاة الفطر zekátu l-fitr, povinné almužny, již se dává chudobným u příležitosti skončení Ramadánu a která plní stejný účel.
Podle hanefíjského mezhebu se za každý den, který se plátce nepostil, vyplácí jednomu chudobnému 1 صاع sá’ běžného jídla na daném místě v dané době (tj. objemová míra, kterou by zaujalo 2 040 g kvalitní pšenice), v případě pšenice je to polovina sá’.25
Podle málikovců je to jeden مدّ mudd (tj. čtvrt sá’) kvalitní pšenice (tj. objemová míra, kterou zaujímá přibližně 510 gramů kvalitní pšenice) jednomu chudobnému za každý jeden den, který se plátce nepostil. Stejného názoru jsou i šáfi’ovci, Táwús ibn Kejsán, Se’íd ibn Džubejr, as-Sewrí a al-Awzá’í.26
Podle hanbelovského mezhebu se dává půl sá’ čehokoli, kromě pšenice, které se dává jen jeden mudd.27
Důležité je, že výměry jsou stanoveny v dutých mírách, čili jednotkách objemových a nikoli hmotnostních. Přesné hmotnosti se proto budou lišit v závislosti na druhu měřené potraviny. A od druhu dané potraviny se proto odvíjí i jejich cena.
Plátce není povinnen hradit fidju pokaždé ve stejné potravině a může je obměňovat shodně většímu užitku pro příjemce, nicméně neměl by kombinovat více různých způsobů vyplácení fidje v jeden den v jedné dávce. Příjemcem může být stejná osoba vícero dní, anebo najednou v příslušném, odpovídajícím množství, nebo může být jeden den zároveň příjemců více.
Fidju lze dávat den po dni, anebo v jednom dni vícero chudobným za více uplynulých dní. Může se dát formou připravené proce jídla v příslušném množství i formou příslušného množství trvanlivých potravin.
Fidjou může být hotové jídlo, anebo trvanlivá základní potravina, jako mouka, rýže, pšenice, těstoviny, ovesné vločky, rozinky, datle, ječmen, či cokoli tomu podobného.
V případě, že si dotyčná osoba nemůže dovolit nakrmení příslušného počtu chudobných a tím se odkoupit z půstu, smýšlí hanefíjští učenci28 a část hanbelovců,29 že z něj tato povinnost odkupu spadá, protože Alláh nikomu neukládá více, než co je schopen splnit, shodně Jeho slovům:
لَا يُكَلِّفُ اللَّهُ نَفْسًا إِلَّا وُسْعَهَا ۚ
„Bůh ukládá duši jen to, co je pro ni možné“ (Bekara: 286)30
Toto je preferovaný názor podložený jednoznačnými důkazy Koránu a Sunny.
Podle šáfi’ovců31 a oficiálního stanoviska hanbelovců přechází tato povinnost odkupu na jeho příbuzné.32 Podle málikovců povinnost odkupu zestárlé osoby nespadá a stává se dluhem.33
Lze vyplatit odkup v peněžní protihodnotě?
Učenci nejsou v této otázce zajedno. Málikovci, šáfi’ovci a hanbelovci podmiňují vyplacení fidje přímo v jídle, shodně doslovnému znění příslušné koránské pasáže طَعَامُ مِسْكِينٍ ta’ámu miskínin, tj. nakrmení chudobného,34 buď hotovým jídlem, anebo trvanlivými základními potravinami. Ani sahábové, ať je s nimi Alláh spokojen, nikdy fidju v penězích nedávali, byť peníze samozřejmě existovaly i v jejich době. Fidja je předpisem uctívání a uctívat je dovoleno pouze tak, jak je stanoveno a nijak jinak, proto není podle nich dovoleno vyplatit odkup v peněžní protihodnotě.35 Toto platí tak dlouho, dokud to pro plátce i pro příjemce nepředstavuje nepřekonatelnou těžkost.
Naopak hanefíjští učenci vyplácení fidje ve finanční protihodnotě dovolují, stejně jako v případě milodaru na konci Ramadánu (arab. صدقة الفطر sadakatu l-fitr), neboť jde o ulehčení jak pro dárce, tak i pro příjemce takového milodaru. Samotný chudobný si pak za dané peníze může nakoupit, co sám nejvíce potřebuje. Nicméně část hanefíjců i přesto považuje vyplácení fidje a sadakatu l-fitr v naturáliích za preferovanější a bližší Sunně, s tím, že se tak člověk i vyhýbá názorové neshodě.36
Preferovanější je názor většiny kvůli blízkosti znění koránského nařízení a na základě podpůrných důkazů, do té doby, než je těžko proveditelné v praxi. Na rozdíl od placení sadakatu l-fitr v trvanlivých potravinách může být fidja i v našich podmínkách hrazena ihned koupí porce při společném iftáru. Nicméně i kdyby vyplatil dotyčný svou fidju v penězích při jiné příležitosti, nedopustil by se omylu a účel by byl splněn.
Praktické problémy platby fidje v penězích
Nicméně praxe hrazení fidje v penězích se ukazuje problematickou v několika ohledech:
1. Jak přesně určit finanční protihodnotu, když se od sebe liší ceny porce hotového jídla a ceny různých trvanlivých potravin (mouky, rýže, fazolí, rozinek apod.)? Jaká položka rozhodne o cenovém základu? Ta nejdražší, aby měl chudobný nejvyšší materiální užitek, anebo ta nejlevněšjí, kvůli ohleduplnosti vůči dárci?
2. Pokud stanovíme finanční protihodnotu fidje v nějaké průměrné kvalitě a střední cenové hladině, může se stát, že ti, kteří jsou pověřeni nákupem potravin pro chudobné, koupí menší množství kvalitnějšího jídla a tím není dodržen stanovený množstevní limit určující fidju. Také se může stát, že za jídlo nejsou utraceny všechny peníze, pokud se naopak koupí potraviny lacinější. Tento zůstatek náleží dárci, pokud ze sebe sňal dotyčnou část fidje, avšak fyzicky už tyto peníze nejsou v jeho rukou, ale v rukou dotyčné charitativní organizace. Ta ovšem nemá právo s nimi bez jeho svolení disponovat. Dárce může dovolit, aby za ně nakoupili doplňkové potraviny, které nejsou v základu trvanlivými potravinami vymezenými k vyplacení fidje, ani hotovým jídlem, avšak k přípravě hotového jídla se používají, např. jako maso, cukr, olej, sůl, ocet apod.
Řešením by mohl být buď nákup nejevnějších základních potravin v daném množství, aby byla sňata povinnost uhradit odkup a následně nákup dalších potřebných věcí či rozdání zbylé peněžní protihodnoty příjemcům, anebo hrazení fidje hotovým jídlem (resp. přímá koupě a věnování hotového jídla chudobným) při společných iftárech. To je schůdnější i pro dárce i pro příjemce.
A Alláh ví nejlépe.
Na základě citovaných zdrojů sestavil: Alí Větrovec
- Viz al-Mewsú’atu l-fikhíjetu l-kuwejtíja, 10/285-286.
- Viz Lane, Edward William. 1863. Arabic-English Lexicon. Bejrút: Libraire du Liban, 6/2354.
- Viz al-Mewsú’atu l-fikhíjetu l-kuwejtíja, 32/66.
- Viz Bedái’u s-senái’, 2/92 a 98.
- Viz al-Mughní, 3/141.
- Viz an-Newewí v al-Medžmú’u, 6/257.
- Viz Džewáhiru l-iklíl, 1/146.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4505.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6/30.
- Viz al-Mughní, 3/82.
- Viz al-Ichtijár, 1/135.
- Viz Hášíjetu l-Kaljúbí we ‘Umejra, 2/68.
- Viz al-Mughní, 7/369.
- Viz at-Tádžu we l-‘iklíl, 2/414.
- Viz al-Mughní, 11/251.
- Viz al-Insáf, 3/333; aš-Šerhu l-kebír od ad-Derdíra, 1/532; al-Kawánínu l-fikhíja, str. 84; al-Ikná’, 2/243; Šerhu l-Mahallí ‘ale l-Minhádž, 2/68-69; al-Muhazzeb, 6/373; a al-Keššáfu l-kiná, 2/334.
- Hanefíjský pohled viz Merákíju l-feláh, str. 375; a al-Fetáwá al-hindíja, 1/208. Hanbelovský pohled viz al-Insáf, 3/334.
- Viz Hášijetu Ibni ‘Ábidín, 2/119.
- Viz al-Medžmú’, 6/260.
- Hanefíjský pohled viz al-Bedái’u s-senái’, 2/103. Málikovský viz al-Kawánínu l-fikhíja, str. 110. Šáfi’ovský viz al-Medžmú’, 6/372. Hanbelovský viz al-Mughní, 3/142.
- Muttefekun ‘alejh. Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7288; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1337.
- Viz Mughníju l-muhtádž, 1/438.
- Toto je hanbelovský názor. Resp. u jiných mezhebů jinou výměru, viz dále.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá we l-makáláti l-mutenewwi’a, 15/203.
- Viz Bedái’u s-senái’, 2/92 a 98.
- Viz Džewáhiru l-iklíl, 1/146; a al-Medžmú’, 1/258-259.
- Viz al-Mughní, 3/141.
- Viz al-Ichtijár šerhu l-Muchtár, 1/159 a dále.
- Viz Nejlu l-meárib bi-šerhi delíli t-tálib, 1/97 a 107-108. Srov. Menáru s-sebíl, 1/251-253.
- Viz Hášijetu Ibni ‘Ábidín, 2/119.
- Viz an-Newewí v al-Medžmú’, 6/258. Srov. al-Muhazzeb fí fikhi l-imámi š-Šáfi’í, 1/185 a 221.
- Viz al-Mughní, 3/140.
- Viz Džewáhiru l-‘iklíl, 1/146. Srov. Ahmed ad-Derdír v Šerhu s-saghír, 1/260.
- Viz koránský verš Bekara: 2:184.
- Viz al-Mewsú’atu l-fikhíjetu l-kuwejtíja, 23/344.
- Viz al-Ichtijár, 1/131.