V hadísu od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما Posel Boží صلى الله عليه وسلم vyprávěl, jak islámská historie postupně projde požehnanými obdobími proroctví, chalífátu, království a místních panství, načež zavládne zlá a nešťastná doba:
ثُمَّ يَتَكادَمُونَ عَلَيْهِ تَكادُمَ الْحُمُرِ فَعَلَيْكُمْ بِالْجِهَادِ، وَإِنَّ أَفْضَلَ جهادِكُمُ الرِّبَاطُ، وَإِنَّ أَفْضَلَ رباطِكُمْ عَسْقَلَانُ
„… kdy se budou lidé mezi sebou rvát o moc tak, jako se o ni rvou oslové. Tehdy se držte džihádu a věru nejlepším džihádem pro vás je držet stráž. A nejlépe pro vás bude držet stráž v ‘Askalánu.“1
‘Askalán je město a region v Palestině, na severu Pásma Gazy. V místech, kde právě teď zuří ty nejhorší boje mezi okupanty a mudžáhidy bránícími svou odvěkou domovinu.
Je pozoruhodné, jak tento hadís koresponduje se současným děním. A není zdaleka jediný takový v této věci. Podobných předpovědí je vícero. Tuhne z nich krev v žilách a naskakuje z nich husí kůže.
Druhý hadís
V dalším, byť slabém hadísu Anas ibn Málik رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم údajně řekl:
عَسقلانُ أحدُ العروسَينِ، يُبعَثُ منها يومَ القيامةِ سبعونَ ألفًا لا حسابَ عليهِم، ويُبعَثُ منها خمسونَ ألفًا شُهَداءُ وُفودًا إلى اللهِ عزَّ وجلَّ، وبها صفوفُ الشهداءِ رؤوسُهم مُقَطَّعَةٌ في أيديهم تثجُّ أوداجُهم دمًا يقولونَ: رَبَّنا وَآتِنا ما وَعَدْتَنا عَلى رُسُلِكَ وَلا تُخْزِنا يَوْمَ الْقِيامَةِ إِنَّكَ لا تُخْلِفُ الْمِيعادَ. فيقولُ: صدَق عبادي، اغسِلوهم في نهرِ القبضةِ. فيخرجونَ منها نقاءً بيضًا، فيسرَحونَ في الجنةِ حيثُ شاءوا
„‘Askalán je jednou ze dvou nevěst Ráje. Odtud bude v Den Zmrtvýchvstání vzkříšeno sedmdesát tisíc lidí, jimž nebude zúčtováno, odtud bude vzkříšeno padesát tisíc mučedníků jdoucích v zástupech k Alláhu Vznešenému. Z něj půjdou v řadách mučedníci s uťatými hlavami, které budou držet ve svých rukou. Z jejich krkavic bude stříkat krev, zatímco budou hovořit: „Pane náš, dej nám to, cos nám přislíbil prostřednictvím proroků, vždyť Ty nezpronevěříš slib. Alláh řekne: „Pravdu děli Mí služebníci, omyjte je v Řece bělosti.“ A oni z ní vyjdou čistí a běloskvoucí, načež se budou procházet v Ráji kdekoli se jim zachce.“2
Třetí hadís
V podobném duchu vyznívá i podání připisované mnohými dějepisci a zeměpisci Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم:
أبشركم بالعروسين غزة وعسقلان
„Oznamuji vám radostnou zvěst o dvou nevěstách – Gaze a ‘Askalánu.“3
Podle jiné, slabší verze od ‘Abdulláha ibnu z-Zubejra رضي الله عنهما řekl:
طُوبى لِمَن أسكَنه اللهُ إحدى العَرُوسَينِ: عَسْقلانَ، أو غَزَّةَ.
„Blahoslaven ten, komu Alláh dopřeje bydlet ve dvou nevěstách – ‘Askalánu či Gaze.“4
Čtvrtý hadís
Podle Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم hovořil o vybraných regionech a opevněních, mezi nimiž zmínil i:
وَعَسْقَلانَ الشَّامِ
„‘Askalán v Šámu.“5
Šám je rozsáhlý historický region ve východním Středomoří, tzv. Levanta, resp. tzv. Velké Sýrie, zahrnující přímořský jih a jihovýchod dnešního Turecka, Sýrii, Libanon, Palestinu, Jordánsko, západní pohraničí Iráku a severozápadní pohraničí Saúdské Arábie.
Pátý hadís
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنه slyšel, jak Posel Boží صلى الله عليه وسلم poradil člověku, jenž si přál vytáhnout na cestě Boží, následující:
عَلَيْكَ بِالشَّامِ وَأَهْلِهِ، ثُمَّ الزَمْ مِنَ الشَّام عَسْقَلانَ، فَإِنَّهُ إِذَا دَارَتْ الرَّحَا فِي أُمَّتِي؛ كَانَ أَهْلُ عَسْقَلانَ فِي رَاحَةٍ وَعَافَيَةٍ
„Drž se aš-Šámu a jeho lidu. A ze Šámu se drž ‘Askalánu, věru až dopadne na mou ummu tíseň a nákaza, budou obyvatelé ‘Askalánu v bezpečí a zdraví.“6
Šestý hadís
O hodnotě Palestiny hovoří i hadís, v němž Abu n-Nadr vyprávěl, že ‘Awf ibn Málik al-Ašdže’í رضي الله عنه přišel za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم a řekl mu: „Posle Boží, odkaž mi něco.“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:
عَلَيْك بِجَبَلِ الْخَمْرِ
„Drž se hory al-Chamir.“
„A co je hora al-Chamir?“ zeptal se ‘Awf.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
أَرْضُ الْمَحْشَرِ
„Místo shromáždění před Soudným dnem.“7
Tento název hory v tomto hadíse odkazuje na pahorek v Jeruzalémě, nazvaný takto podle množství vinohradů, které ho pokrývají.8
Odvržený hadís a jeho možný základ
Vedle těchto existuje také nejspíše podvržený hadís, tradovaný však i ad-Dárekutním, kde ‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما má vyprávět, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم se údajně pomodlil pohřební modlitbu jistému Pohřebišti. Když se ho dotázali, jaké Pohřebiště má na mysli, odpověděl:
هي مقبرةٌ بأرضِ العدوِّ يُقالُ لها عَسْقَلانُ يفتحُها ناسٌ من أمَّتي، يبعثُ اللهُ منها سبعين ألفَ شهيدٍ، يشفعُ الرَّجلُ في مثلِ ربيعةَ ومُضَرَ، وعروسُ الجنَّةِ عَسْقَلانُ
„To je pohřebiště uvnitř nepřátelské země, říkají mu ‘Askalán, osvobodí ho lidé z mé ummy, z něj Alláh vzkřísí sedmdesát tisíc mučedníků, každý člověk z nich se bude přimlouvat za tolik lidí, kolik je členů kmenů Rabí’a a Mudar. A nevěstou Ráje je ‘Askalán.“9
Svědčit pro jeho podloženost by ovšem přeci jen mohlo jedno slabé podání od ‘Atá ibn Abí Muslim al-Chorásáního, dle nějž měl Posel Boží صلى الله عليه وسلم říci:
رحِمَ اللَّه أَهلَ المقبرةِ تلكَ مقبَرةٌ تَكونُ بعسقلانِ
„Alláh se smiluj lidem Pohřebiště. Toto pohřebiště bude v oblasti ‘Askalánu.“10
Na co ukazují hadísy sporné či slabé autenticity
Buď jak buď, podobná podání, jichž je větší počet, navzájem prokazujících informace o hodnotě Palestiny a jejího regionu Gazy, lze přiřadit do tematických okruhů pobídky k hodnotným činům (arab. فضائل الأعمال fadáilu l-a’mál), neboť stráž hranic na cestě Boží je sama o sobě jasně doloženým příkladným činem a hodnota celého aš-Šámu (a tím i Palestiny a tím i Gazy) a jeho lidu je doložena autenticky, anebo do kapitoly dějinných zvratů před koncem věků (arab. الفتن al-fiten), kde platí pravidlo empirie – pokud následné dějiny hmatatelně dosvědčí spornou předpověď, potom zřejmě o prorockou předpověď opravdu šlo, neboť prohlášení hadísu neautentickým znamená deklarovat nejistotu, neschopnost spojit dané podání s osobou Proroka صلى الله عليه وسلم a nikoli jistotu ohledně, že toto doložit nelze. Z tohoto důvodu jsou v těchto kapitolách používána měkčí kritéria pro přijímání podání, nežli v běžné hadíské nauce, či v nauce věrouky nebo nauce islámsko-právní.
Ibn Tejmíja říká:
„To, co obecně nacházíme ve slovech našich předchůdců ohledně přednosti ‘Askalánu, Alexandrie či ‘Akky nebo Karáwínu a dalších měst, události, k nimž zde došlo, ze zkazek o zbožných lidech obývajících tato místa apod., to vše ukazuje, že patří k pokladnicím islámu, ale nikoli kvůli své výjimečnosti coby míst jako takových, ale proto, že patřila k pokladnicím muslimů. Jsou to jejich vlastnosti, ale nejsou od nich neoddělitelné. Závisí na tom, zda jde o příbytek islámu či příbytek nevíry, o území války či území míru, sídlo nauky a víry či sídlo barbarské nevědomosti a pokrytectví. A to se liší podle toho, jak se liší i jejich obyvatelé a jejich vlastnosti.“11
Také řekl:
„‘Askalán býval pokladnicí muslimů, obývali ho ti nejlepší z nich právě proto, aby zde strážili na cestě Boží, podobně jako na ostatních srovnatelných místech, jako hory Libanonu, město Alexandrie, nebo ‘Abbádán v zemi Iráku, nebo Kazwín, Chorásán či další města a regiony, které bývaly podobnými pokladnicemi. Taková místa si vybírali i spravedliví a zbožní lidé před námi, aby zde konali stráž na cestě Boží.“12
Zbožní předkové o Gaze
O hodnotě palestinských regionů Gazy a ‘Askalánu se uvádí i vícero podání od zbožných předků.
Jákút al-Hamúdí uvádí od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما slova: „Každá věc má svůj vrchol. A vrcholem aš-Šámu je ‘Askalán!“13
Od ‘Abdulláha ibn Seláma رضي الله عنه uvádí podobná slova i Ibnu l-Fakíh.14
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه řekl: „Když bych se nebál toho, že ostatní opevnění zůstanou opuštěná a toho, že lidé v ‘Askalánu budou žít v nadměrné tlačenici, vyprávěl bych vám o hodnotě ‘Askalánu!“15
Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه řekl: „Kdokoli drží stráž na cestě Boží v ‘Askalánu jenom den a noc, načež o šedesát let poté zemře, zemře smrtí mučedníka.“16
Ibn Kudáma al-Makdisí uvádí, že ‘Atá ibn Muslim al-Churásání chodil každý rok do ‘Askalánu držet čtyřicet dní stráž na cestě Boží.17
Patrně nejslavnější gazánský rodák ze všech – Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í – veliký fakíh, eponym svého mezhebu a slovutný zakladatel nauky islámské jurisprudence (arab. أصول الفقه usúlu l-fikh), jenž byl mimo jiné také nadaným básníkem, pěl o svém rodišti následující verše:
وَإِنِّي لَمُشْتَاقٌ إِلَى أَرْضِ غَزَّةٍ
وَإِنْ خَانَنِي بَعْدَ التَّفرُّقِ كِتْمَانِي
سَقَى اللّه أَرْضَاً لَوْ ظَفِرْتُ بِتُرْبَها
كَحَلْتُ بِهِ مِنْ شِدَّةِ الشَّوْقِ أَجْفَانِي.
„Věru teskním po gazánské zemi
byť zradila mne rozluka s ní svými lstěmi
Alláh ať napájí tu zemi, jejíž prach bych seškrábal
a z velké lítosti jím bych sobě oční stíny maloval!“
Skončím prosebnou modlitbou z hloubi srdce, za mé bratry v hrdé Gaze, v požehnané palestinské zemi:
Prosím Alláha, aby obdařil obyvatele Gazy výdrží a neochvějností a daroval jejich bojovníkům na cestě Boží nezlomnost a sílu k porážce nepřítele. Všemohoucí Bože, vyléč jejich zraněné, rozptyl jejich smutek, zažeň jejich tíseň a přijmi jejich mučedníky! Ámín!
- Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 11138; al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 5/190. Jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3270.
- Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 13356 a toto je jeho verze; Ibn Abí Hátim v Tefsíru, hadís č. 4666; a Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 7/118. Ibnu l-Džewzí uvádí, že podání není autentické, viz al-Mewdú’át, 2/313. Al-Hejsemí dokládá podpůrné podání v Medžme’u z-zewáid, 10/63, s tím, že hadís je da’íf kvůli Abú ‘Ukál Hilál ibn Zejd ibn Jesár, kterého sice za spolehlivého považuje Ibn Hibbán, ale většina ostatních učenců za slabého. Ostatní vypravěči jsou spolehliví až na Ismá’íla ibn ‘Ajjáše, ohledně nějž nemají učenci hadísu jednotný názor. Podle Ibn Kesíra toto podání patří k podivnostem uvedeným v Ahmedově Musnedu a někteří učenci dokonce smýšleli, že jde o podvrh – a Alláh ví nejlépe, viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 2/162.
- Od ‘Abdulláha ibnu z-Zubejra رضي الله عنهما jako merfú’ zaznamenali např. Zekeríjá al-Kazwíní v Ásáru l-biládi we achbáru l-‘ibád, str. 222 a 227; Ibnu l-Fakíh v Kitábu l-buldán, str. 153. Po pravdě jde však spíše o slova Ibnu z-Zubejrova, než Prorokova صلى الله عليه وسلم.
- As-San’ání zde nachází sporného vypravěče Ismá’íla ibn ‘Ajjáše, dále Se’íd ibn Júsuf, kterého az-Zehebí, Jahjá ibn Me’ín a an-Nesáí považují za slabého, dále slabý vypravěč Mus’ab ibn Sábit, viz Šerhu l-Džámi’i s-saghír, 7/100. Jako da’íf ho doložil al-Albání v Silsiletu d-da’ífa, hadís č. 3831.
- Zaznamenal Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 1/221. Hadís je velmi slabý a protiřečí autentičtějším podáním, díky čemuž je odvržen (arab. متروك metrúk).
- Zaznamenali ho Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 1/96; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 11149; al-Ismá’ílí v Mu’džemu l-mešáich, hadís č. 196, jenže v jeho isnádu je vypravěč Muhammed ibn Ishák, který mlží isnády (arab. مدلس mudellis) a nepodává informaci, jak podání slyšel, a ten vypráví od Ibn Abí Nudžejha, což je ‘Abdulláh, jinak spolehlivý, ale občas také mudellis, který nepředává podání cestou přímého slyšení. Nevíme proto, jak se k informaci dostal.
- Uvádí Ibn Abi d-Dunjá v al-Ahwál, hadís č. 129; Ibn Kudáma al-Makdisí v al-Mughní, 9/169; Se’íd ibn Mensúr v Sunenu, hadís č. 2783. Hadís je mursel, tábi’í ho uvádí přímo od Proroka صلى الله عليه وسلم bez uvedení jména sahábího, od něhož hadís slyšel. Abu n-Nadr totiž nežil v jeho době a bývá rozporováno, zda slyšel podání přímo od ‘Awfa samotného. ‘Awf zemřel roku 73 po hidžře, Abu n-Nadr až 129 po hidžře, což je velký generační rozdíl. Navíc mívá ve zvyku vyprávět od starších tábi’ínů, čímž nelze doložit, zda mezičlánek mezi ním a ‘Awfem je jiný sahábí, či spolehlivý vypravěč. V isnádu od Ibn Abi d-Dunjá, který obchází Abu n-Nadra, vystupuje Ibn Abí Lehí’a, který svým vyprávěním protiřečí od spolehlivějších vypravěčů, čímž je hadís protichůdný (arab.شاذ šázz), a také al-Welíd ibn Muslim, který je mudellis a mlží isnády, čímž tento řetězec padá a zbývá jen ten přerušený.
- Viz Muhammed Hasan Šerráb v al-Me’álimu l-asíratu fi s-sunneti we s-síra, str. 86.
- S odvoláním na ad-Dárekutního dílo al-Mucharredž ‘ala s-Sahíhajn ho jako neautentický uvádí Ibnu l-Džewzí v al-Mewdú’át 2/312; Ibn Hibbán v al-Medžrúhín, 1/309; a Ibn Kudáma al-Makdisí v al-Mughní, 9/169. Az-Zehebí v jeho isnádu objevuje Hamzu al-Džu’fího, který si vymýšlel hadísy, viz Tertíbu l-mewdú’át, str. 141. Za padělek ho považuje i al-Buchárí v Tehzíbu t-tehzíb, 3/29. Od padělatele hadísů Hamzy al-Džu’fího není podle Ibn Hibbána dovoleno šířit hadísy, viz al-Medžrúhín, 1/334.
- Zaznamenal Se’íd ibn Mensúr v Sunenu, hadís č. 2415; a as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 4413. Podle aš-Šewkáního je hadís mursel, není vzpomenuto jméno sahábího, od něhož ho ‘Atá slyšel, viz al-Fewáidu l-medžmú’a, str. 431. Al-Albání ho dokládá jako da’íf v Da’ífu l-Džámi’, hadís č. 3107.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 27/53.
- Viz ibid., 27/141.
- Viz Mu’džemu l-buldán, 4/122.
- Viz Kitábu l-buldán, str. 153.
- Zaznamenal Ibnu l-Fakíh, viz ibidem.
- Zaznamenal Ibnu l-Fakíh, viz ibidem.
- Viz al-Mughní, 9/169.