Přehánění ve víře a extremizmus v náboženství, díl 1.: Definice jevu

 

Jednou z největších výzev dneška, kterým je umma islámu nucena čelit, je otázka přehánění ve víře a náboženského extremizmu. Na základě argumentů Koránu, Sunny a praxe selef v této studii nastíníme, jak se islámské nauky a islámská duchovní tradice s tímto fenoménem vypořádává. Budeme hovořit všeobecně o konceptu přeháněn ve víře (arab. غُلُوٌّ ghulúw), o extrémizmu a bigotnosti (arab. ٌإِفرَاط ifrát), který je protipólem laxnosti a lehkovážnosti (arab. تَفرِيطٌ tefrít), kteréžto oba představují dvě protistojné krajnosti vzdalující se od uměřené a vyvážené střední cesty islámu (arab. الوسطية al-wesatíjja) a dvě nežádoucí odchylky od přímé stezky (arab. الصراط المستقيم as-sirátu l-mustakím) a rovné stezky (arab. صراط سوي sirátun sewíjjun), vytýčené Koránem a Sunnou a manifestované ve věrouce أهل السنة و الجماعة ahlu s-sunna we l-džemá’a. Totiž stejně tak, jako se islám ztrácí a vytrácí laxností a lhostejností některých, rovněž mizí a oslabuje díky jiným, kteří naopak v něčem z jeho učení přehánějí. Zmíníme také konkrétní projevy náboženského extremizmu a přehánění ve víře, včetně nejnebezpečnějších. Uvedeme také poučná varování z Koránu a Sunny, která před takovým jednáním odrazují.

 

 

Termín غلو ghulúwun, použitý i pro přehánění v náboženství, je v jazyce podstatným jménem slovesným od غلا – يغلو ghalá – jeghlú s významem přehánět, přesáhnout danou mez v něčem, běžet příliš rychle apod., Od stejného slovního základu je odvozeno i slovo pro zdražení, tedy vzrůst ceny, nebo slovo, jež užívají Arabové, chtějí-li říci, že lučištníkvystřelil šíp, jak jen mohl nejdále, nebo když chtějí označit bezhlavou unáhlenost a nerozvážnost mládí.¹

Spojení غلو في ghulúwun fí označuje přehánění v něčem, v opozici ke slušnosti, vyváženosti, uměřenosti, soudnosti.²

V Koránu je tohoto slovního kořene užito na dvou místech, právě ve významu přehánění ve víře.³

Jedná se o tyto dvě pasáže stejného znění:

لَا تَغْلُوا فِي دِينِكُمْ

Nepřehánějte v náboženství svém (Nisá´:171)⁴

Tj. nezacházejte za jeho limity.⁵

Terminologicky značí الغلو في الدين al-ghulúwu fi d-dín přehánění, extremizmus a bigotnost v náboženství. Znamená překračovat hranice, které pevně stanovil Zákonodárce a zdání, že to, co se vyžaduje, není dostačující a proto se činí více, než je určeno, a zachází do většího a tvrdšího extrému, za současného přesvědčení, že takové jednání šarí’a předepisuje, povzbuzuje a chválí. O někom, kdo se chová s nucenou přísností a nemístnou tvrdostí v náboženství, která překračuje nezbytnou mez, říkáme, že přehání ve víře.

 

Termín إفراط ifrát, tj. bigotnost, přehánění, exces, je odvozen od slovesa فرط ferata s významem být rozjívený, neukázněný, také se používá pro koně, který vyrazí na dostihu dřív než ostatní, nebo ostatní předežene, použito s předložkou على ‘alá znamená být pln výčitek a kritiky vůči někomu či něčemu. Také znamená být extravagantní, přehánět, dopouštět se nepravosti, která se příčí tomu, co je uznáno jako adekvátní. Má i následující významové odstíny: předehnat či uhnat někoho nebo něco, unáhlit se a nebýt si toho vědom, dopustit se unáhleného excesivního či násilného jednání. V tomto smyslu je užito ve verši, kde Músá a Hárún o faraonovi říkají:

قَالَا رَبَّنَا إِنَّنَا نَخَافُ أَن يَفْرُطَ عَلَيْنَا أَوْ أَن يَطْغَىٰ

I řekli oba: „Pane náš, obáváme se, že míru vůči nám překročí či tyranem se ukáže.“ (TáHá:46)⁶

Přehánění v náboženství a bigotnost znamená překročení zákonných mezí a míry, extravaganci v činu, přehnání chvály či důležitosti někoho nebo něčeho, přílišnou hnidopišskou přísnost, nepodloženou podezřívavost a nakládání na sebe či druhého toho, co není schopen unést, nebo uspěchat něco a unáhlit mimo vhodný čas.

 

Pojem تفريط tefrít, laxnost, je odvozen stejného kořene, ale od slovesa فرّط ferrata s významem být lhostejný, zanedbávat něco, chovat se lehkovážně.⁷

Může mít i tito významové konotace: nedodržet něco nebo nevykonat, opomenout něco, podcenit, neučinit něco, k čemu jsem se zavázal, selhat v plnění nějaké povinnosti, něco zanedbat. Podobně jako ve verších

مَّا فَرَّطْنَا فِي الْكِتَابِ مِن شَيْءٍ ۚ ثُ

A nezanedbali jsme v Písmu ničeho (An’ám:39)

يَا حَسْرَتَا عَلَىٰ مَا فَرَّطتُ فِي جَنبِ اللَّهِ

Běda mi za to, že jsem tak zanedbával Boha (Zumer:57)⁸

Trojkonsonantní kořen فرط f-r-t se v Koránu vyskytuje na osmi místech.⁹

 

Synonymním označením pro přehánění někdy bývá také إسراف isráf, podstatné jméno slovesné od أسرف – يسرف asrefe – jusrifu, s významem plýtvat a mrhat něčím, být marnotratný, prostopášný, překračovat mez a míru co do kvantity něčeho, nebo exces v míře, kvantitě či intenzitě něčeho, bez nejmenšího ponětí o hodnotě reálných věcí, být ignorantský, unáhlený, jednat bezhlavě, nerozmýšlet o svém jednání. Vztahuje se spíše na kvantitu, než na účel mrhání.O člověku, který se takto chová a tím marní svůj fyzický, duševní i duchovní potenciál, říkáme, že je مسرف musrif. Jejich trojkonsonantní kořen se v Koránu objevuje na 23 místech.¹⁰

Terminologicky znamená překračovat míru a meze v chování a intenzitě jeho projevů, nebo jednání extravagantní a extrémní, které je pravým opakem uměřenosti. Znamená činit něco naprosto neadekvátní a přehnanou měrou, silou a intenzitou, daleko a omnoho více, než je vůbec potřeba.

Příbuzná slova odvozená od stejného základu se v Koránu vztahují na marnotratnost a okázalé utrácení majetku, nebo páchání mnoha prohřešků, hříchů, přestupků a zločinů, na překračování meze v odplatě, kdy se znesvářené strany propadnou do začarovaného kruhu krevní msty a zabit je také někdo jiný, než jen vrah., na zabití člověka mimo odůvodněného případu, nebo mrzačení a zohavování oběti, lhostejno zda před nebo po zabití, na obžerství, plýtvání a přehánění v jídle, na extravaganci a přemíru pochybností:¹¹

وَكَذَٰلِكَ نَجْزِي مَنْ أَسْرَفَ وَلَمْ يُؤْمِنْ بِآيَاتِ رَبِّهِ ۚ

Takto odměňujeme ty, kdož prostopášně konají a ty, kdož nevěří ve znamení Pána svého. (TáHá:128)

وَمَنْ قُتِلَ مَظْلُومًا فَقَدْ جَعَلْنَا لِوَلِيِّهِ سُلْطَانًا فَلَا يُسْرِفْ فِي الْقَتْلِ ۖ

A byl-li někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání (Isrá´:34)

وَلَا تَأْكُلُوهَا إِسْرَافًا وَبِدَارًا أَنْ يَكْبَرُوا

A nepohlcujte z něho nadbytečně a chvatně, dokud oni nedospějí. (Nisá´:7)

رَبَّنَا اغْفِرْ لَنَا ذُنُوبَنَا وَإِسْرَافَنَا فِي أَمْرِنَا

Pane náš, odpusť nám hříchy naše i přehánění naše v naší věci! (Áli ‘Imrán:147)

كَذَٰلِكَ يُضِلُّ اللَّهُ مَنْ هُوَ مُسْرِفٌ مُرْتَابٌ

A takto Bůh dává zbloudit tomu, kdo přestupníkem je a pochybovačem.(Gháfir:34)

إِنَّكُمْ لَتَأْتُونَ الرِّجَالَ شَهْوَةً مِنْ دُونِ النِّسَاءِ ۚ بَلْ أَنْتُمْ قَوْمٌ مُسْرِفُونَ

Vždyť vy z vášně své k mužům vcházíte místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu míru překračuje! (A’ráf:81)

أَفَنَضْرِبُ عَنْكُمُ الذِّكْرَ صَفْحًا أَنْ كُنْتُمْ قَوْمًا مُسْرِفِينَ

Máme od vás odvrátit připomenutí proto, že lid jste prostopášný? (Zuchruf:5)

 

Opozitum k tomuto termínu představuje výraz سوي sewíjjun, adjektivum s významem rovný, zdravý, nepokřivený, celistvý kterému nic nechybí, úplný, zdravý, dokonalý, vyvážený, souměrný, uměřený, bez defektu. Je odvozen od trojkonsonantního kořene, který je v Koránu užit na 83 místech.¹²

V souvislosti s životní cestou islámu implikuje uměřenost, nepřítomnost excesů, rovnost, přímost neodchylování se od dané míry a meze ani nedodržováním, ani přeháněním v něčem.

Zde jsou příklady jeho koránského užití:

Když Alláh odpověděl proroku Zekeríjjá عليه السلام na jeho prosbu, dal mu následující znamení:

أَلَّا تُكَلِّمَ النَّاسَ ثَلَاثَ لَيَالٍ سَوِيًّا

že po tři noci s lidmi hovořit nebudeš, byť zdraví plnému ses těšil. (19:10)

O neposkvrněném početí Marie, ze kterého se narodil ‘Ísá عليه السلام, je řečeno:

فَأَرْسَلْنَا إِلَيْهَا رُوحَنَا فَتَمَثَّلَ لَهَا بَشَرًا سَوِيًّا

A poslali jsme k ní ducha Svého a zjevil se jí v podobě smrtelníka dokonalého. (19:17).

Ibráhím عليه السلام také vyzýval svého otce k přijetí tewhídu slovy:

يَا أَبَتِ إِنِّي قَدْ جَاءَنِي مِنَ الْعِلْمِ مَا لَمْ يَأْتِكَ فَاتَّبِعْنِي أَهْدِكَ صِرَاطًا سَوِيًّا

Otče můj, dostalo se mi vědění, jehož se tobě nedostalo, následuj mne tedy a já uvedu tě na stezku rovnou (19:44)

Pak seznáme, kdo se stezkou rovnou ubíral a kdo správněji byl veden (20:135).¹³

 

Pro násilný extremizmus je také užíváno slova بغي baghj, implikujícího násilí, křivdu, nespravedlivý útok, ublížení, tyranii, pošlapávání práv druhých, násilný exces, vzpurnost a neposlušnost, překračování pravomocí, narušování pořádků a buřičství. Jeho trojkonsonantní kořen se v Koránu objevuje na 96 místech.¹⁴ Tento termín je odvozen od slovesa بغى baghá, s významem chovat se násilnicky, dopouštět se nemístného a abnormálního násilí, násilně přestupovat mez v něčem (s předložkou في fí) nebo vůči někomu (s předložkou على ‘alá).¹⁵ Základového slovesa lze užít i ve smyslu něco chtít, cílit, zamýšlet. Příbuzný výraz بغاء bighá´ označuje prostituci. Člověka, který se dopouští baghj, ve smyslu násilného jednání, označujeme jako باغي bághí.

Příkladem koránského použití tohoto významu ve smyslu násilí jsou verše:

Kdyby Bůh dal služebníkům Svým obživu v hojnosti, věru by se stali nestoudnými na zemi(Šúrá:27)

وَإِنْ طَائِفَتَانِ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ اقْتَتَلُوا فَأَصْلِحُوا بَيْنَهُمَا ۖ فَإِنْ بَغَتْ إِحْدَاهُمَا عَلَى الْأُخْرَىٰ فَقَاتِلُوا الَّتِي تَبْغِي حَتَّىٰ تَفِيءَ إِلَىٰ أَمْرِ اللَّهِ ۚ

Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je! A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní!(Hudžurát: 9)

فَلَمَّا أَنْجَاهُمْ إِذَا هُمْ يَبْغُونَ فِي الْأَرْضِ بِغَيْرِ الْحَقِّ ۗ يَا أَيُّهَا النَّاسُ إِنَّمَا بَغْيُكُمْ عَلَىٰ أَنْفُسِكُمْ ۖ

A když je zachrání, hle, znovu páší nepravosti na zemi bezprávně: „Ó lidé, nepravosti vaše se proti vám samým obrátí“(Júnus: 23)

وَمَا اخْتَلَفَ فِيهِ إِلَّا الَّذِينَ أُوتُوهُ مِنْ بَعْدِ مَا جَاءَتْهُمُ الْبَيِّنَاتُ بَغْيًا بَيْنَهُمْ ۖ

A byli ve sporu jedině ti, jimž bylo Písmo darováno poté, co přišla k nim znamení jasná, a to ze vzájemné závisti. (Bekara: 213)

فَمَنِ اضْطُرَّ غَيْرَ بَاغٍ وَلَا عَادٍ فَلَا إِثْمَ عَلَيْهِ ۚ

Kdo však byl donucen jísti toto, aniž po tom toužil nebo přestupníkem byl, na tom nebude hříchu (Bekara:173)¹⁶