Přehánění ve víře a extremizmus v náboženství, díl 5.: Poučení z Koránu, sunny a šarí'atských řešení

وَكَذَٰلِكَ جَعَلْنَاكُمْ أُمَّةً وَسَطًا لِتَكُونُوا شُهَدَاءَ عَلَى النَّاسِ وَيَكُونَ الرَّسُولُ عَلَيْكُمْ شَهِيدًا ۗ

A takto jsme vás učinili obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky nad lidmi a aby Posel byl svědkem o vás. (Bekara:143)

Významem slovního spojení أمة وسط ummetun wesetun je, že tato umma podává spolehlivé, spravedlivé a nezaujaté svědectví o těch a pro ty, kteří nenásledují pravdu. Znamená ani v ničem nepřehánět, ani nic nezanedbávat a neopomíjet, ale zůstat uměřený.

 

Uměřenost ve všech záležitostech a snaha vyhýbat se přehánění a lehkovážnosti je onou přímou cestou a správným přístupem, přikázaným Boží Knihou i Sunnou Božího Posla صلى الله عليه و سلم, který přikázal:

„Uměřenost, následujte uměřenost!“¹

Jinými slovy to znamená zaujmout prostřední kurs mezi přeháněním a lehkovážností a vytrvat na něm. Pojem القصد al-kasd znamená prostředek mezi dvěma extrémy.

 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Žijte vyvážené životy a prosazujte uměřenost.“²

 

Také se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Nebuďte příliš tvrdí, jinak i Alláh bude tvrdý vůči vám. Ti před vámi byli příliš tvrdí a proto byl vůči nim tvrdý i Alláh. Hle, jejich zbytky jsou v synagogách a klášterech. Oni si přimysleli mnišství, ale ono jim nebylo předepsáno.“³

 

Posel Božíصلى الله عليه و سلم také řekl: „Tři druhy lidí z mé ummy nebudou mít užitek z mé přímluvy: tyranský vládce, násilník a každý, kdo přehání ve víře.“⁴

Ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Střežte se přehánění a přespřílišné přísnosti. Střežte se přehánění a držte se původní víry!“⁵

 

Naopak, nutno je zříci se toho, kdo ve svých slovech i činech překračuje jasné meze a únosnou míru:

A neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje! (Kehf:28)

 

V tomto duchu kritizuje Alláh v Koránu následovníky předešlých písem:

يَا أَهْلَ الْكِتَابِ لَا تَغْلُوا فِي دِينِكُمْ غَيْرَ الْحَقِّ وَلَا تَتَّبِعُوا أَهْوَاءَ قَوْمٍ قَدْ ضَلُّوا مِنْ قَبْلُ وَأَضَلُّوا كَثِيرًا وَضَلُّوا عَنْ سَوَاءِ السَّبِيلِ

Vlastníci Písma! Nepřehánějte v náboženství svém, mluvte jen pravdu a nenásledujte scestná učení lidí, kteří zbloudili již před vámi a dali zbloudit mnoha jiným – a ti věru zbloudili z cesty rovné!(Máida:77)

 

A naopak v Koránu ponechal prosbu zbožných mezi nimi, jako příklad pro ummu Muhammeda صلى الله عليه و سلم:

رَبَّنَا اغْفِرْ لَنَا ذُنُوبَنَا وَإِسْرَافَنَا فِي أَمْرِنَا

Pane náš, odpusť nám hříchy naše i přehánění naše v naší věci! (Áli ‘Imrán:147)

 

Přehánění v náboženství je odmítnuto již příkazy samotného Koránu, neboť není Božím záměrem lidi pomocí zjeveného Zákona trápit a činit jim obtíže. Naopak, šarí’a přichází jako ulehčení a lék na všechny podoby extremizmu, bigotnosti, fanatizmu a krajnosti.

 

Vznešený Alláh pravil:

Bůh přeje si vám ulehčit, vždyť člověk byl věru stvořen slabým. (Nisá:28)

 مَا أَنْزَلْنَا عَلَيْكَ الْقُرْآنَ لِتَشْقَى

Neseslali jsme ti Korán, abys byl zoufalý (TáHá:2)

يُرِيدُ اللَّهُ بِكُمُ الْيُسْرَ وَلا يُرِيدُ بِكُمُ الْعُسْرَ

Bůh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. (Bekara:185)

 

Tohoto principu si lze povšimnout na celé řadě příkazů a doktrín náboženství islámu.

 

Již moudrý Lukmán radil svému synu:

وَاقْصِدْ فِي مَشْيِكَ وَاغْضُضْ مِنْ صَوْتِكَ ۚ إِنَّ أَنْكَرَ الْأَصْوَاتِ لَصَوْتُ الْحَمِيرِ

Buď umírněný v chůzi své a ztišuj hlas svůj, vždyť nejodpornější z hlasů všech je věru hlas oslů.“ (Lukmán:19)

Tuto radu je třeba brát jak doslova, tak i obrazně, jako příměr chůze po cestě životem a míry prosazování sebe a svého názoru.

 

Přehánění ničí čistotu víry a srozumitelnost jejího učení, jak po stránce věrouky, tak z hlediska obřadu.

Proto Korán napomíná některé následovníky předešlých zjevení za jejich bigotnost, která je dovedla až k modloslužebnictví:

يَا أَهْلَ الْكِتَابِ لَا تَغْلُوا فِي دِينِكُمْ وَلَا تَقُولُوا عَلَى اللَّهِ إِلَّا الْحَقَّ ۚ إِنَّمَا الْمَسِيحُ عِيسَى ابْنُ مَرْيَمَ رَسُولُ اللَّهِ وَكَلِمَتُهُ أَلْقَاهَا إِلَىٰ مَرْيَمَ وَرُوحٌ مِنْهُ ۖ فَآمِنُوا بِاللَّهِ وَرُسُلِهِ ۖ وَلَا تَقُولُوا ثَلَاثَةٌ ۚ انْتَهُوا خَيْرًا لَكُمْ ۚ إِنَّمَا اللَّهُ إِلَٰهٌ وَاحِدٌ ۖ سُبْحَانَهُ أَنْ يَكُونَ لَهُ وَلَدٌ ۘ لَهُ مَا فِي السَّمَاوَاتِ وَمَا فِي الْأَرْضِ ۗ وَكَفَىٰ بِاللَّهِ وَكِيلًا

Vlastníci Písma! Nepřehánějte v náboženství svém a mluvte o Bohu jedině pravdu! Vskutku Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do Marie, a duchem z Něho vycházejícím. A věřte v Boha a posly Jeho a neříkejte: „Trojice!“ Přestaňte, a bude to tak pro vás lepší. Bůh vskutku je jediným Bohem, On povznesen je nad to, aby měl dítě, vždyť náleží Mu vše, co na nebesích je i na zemi; a Bůh dostatečným je ochráncem. (Nisá´:171)

 

Ohledně jiných mezi nimi, kteří zakazovali povolené pokrmy, je řečeno:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تُحَرِّمُوا طَيِّبَاتِ مَا أَحَلَّ اللَّهُ لَكُمْ وَلَا تَعْتَدُوا ۚ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ الْمُعْتَدِينَ

Vy, kteří věříte! Nezakazujte výtečné pokrmy, jež vám Bůh dovolil, a nepřestupujte Jeho příkazy – vždyť Bůh věru nemiluje přestupníky. (Máida:87)

 

O těch, kteří také odmítali ozdobné šaty z touhy po ostentativní a falešné askezi Alláh praví:

قُلْ مَنْ حَرَّمَ زِينَةَ اللَّهِ الَّتِي أَخْرَجَ لِعِبَادِهِ وَالطَّيِّبَاتِ مِنَ الرِّزْقِ ۚ

Rci: „Kdo zakázal šaty ozdobné, jež Bůh seslal služebníkům Svým podobně jako výtečné věci pro obživu?“ (A’ráf:32)

 

Přehánění ve víře také podněcuje sebeklam o vlastní dokonalé zbožnosti, neschopnost přijmout kritiku a fakt, že nejsme bezchybní, a o falešném pocitu vlastní výlučnosti, výjimečnosti, je to zášť proti jinak smýšlejícím. Takové mentální nastavení ústí v sektářství, rozkol a nábožensky motivované násilí.

Toto je odsouzeno na příkladu vzájemně se proklínajících a nenávidějících se skupin mezi židy a křesťany:

وَقَالَتِ الْيَهُودُ لَيْسَتِ النَّصَارَىٰ عَلَىٰ شَيْءٍ وَقَالَتِ النَّصَارَىٰ لَيْسَتِ الْيَهُودُ عَلَىٰ شَيْءٍ وَهُمْ يَتْلُونَ الْكِتَابَ ۗ كَذَٰلِكَ قَالَ الَّذِينَ لَا يَعْلَمُونَ مِثْلَ قَوْلِهِمْ ۚ فَاللَّهُ يَحْكُمُ بَيْنَهُمْ يَوْمَ الْقِيَامَةِ فِيمَا كَانُوا فِيهِ يَخْتَلِفُونَ

Říkají židé: „Křesťané nemají v ničem pravdu!“ a křesťané zase tvrdí: „Židé nemají v ničem pravdu!“ a přitom přec ti i oni čtou Písmo. A hovoří ti, kdož nic nevědí, podobně jako oni. V den zmrtvýchvstání však Bůh rozsoudí mezi nimi to, oč se hádali. (Bekara:113)

 

Muslimové by nikdy a za žádnou cenu neměli následovat koníní takových:

إِنَّ الَّذِينَ فَرَّقُوا دِينَهُمْ وَكَانُوا شِيَعًا لَسْتَ مِنْهُمْ فِي شَيْءٍ ۚ إِنَّمَا أَمْرُهُمْ إِلَى اللَّهِ ثُمَّ يُنَبِّئُهُمْ بِمَا كَانُوا يَفْعَلُونَ

S těmi, kdož rozštěpili náboženství své a stali se sektáři, ty věru nemáš nic společného! Věc jejich patří jedině Bohu, jenž jim pak oznámí, co učinili. (An’ám:159)

 

Sektářská fanatická zaslepenost, a zahleděnost do svého názoru a odmítání jakékoli kritiky jako rouhačství je jednoznačně odsouzeno příběhem o národu, ke kterému byly bez úspěchu posláni celkem tři proroci a jeden spravedlivý muž z jejich vlastních řad, ale jejich zatvrzelost nakonec vyústila v násilí, díky kterému byli zničeni:

A uveď jim podobenství o obyvatelích města, k nimž přišli vyslanci Boží: Hle, vyslali jsme k nim dva posly, však za lháře je prohlásili, a tehdy jsme je třetím posílili a oni pravili: „Jsme k vám vysláni.“ I řekli: „Vy jen smrtelníci jste nám podobní a Milosrdný nic neseslal. Vy nejste leč lháři pouzí.“ Odpověděli: „Pán náš ví, že jsme k vám vysláni, a uloženo nám je toliko zřetelné oznámení.“ Řekli: „Viděli jsme o vás špatnou ptáků věštbu. Jestliže nepřestanete, věru vás ukamenujeme a stihne vás od nás trest bolestný.“ Zvolali: „Vaše věštba nechť na vás padne! Kéž byste se vzpamatovali! Však nikoliv, vždyť vy lid jste prostopášný.“ I přiběhl z druhého konce města muž nějaký a zvolal: „Lide můj, následujte vyslance Boží, následujte ty, kdož od vás odměnu žádnou nežádají a správné cesty se přidržují! Proč neměl bych uctívat toho, jenž stvořil mne a k němuž i vy budete navráceni? Vezmu si snad kromě Něho nějaká božstva jiná? Jestliže Milosrdný mi bude chtít uškodit, přímluva jejich mi nebude nic platná a oni mne nezachrání. A byl bych tedy věru v zjevném bloudění. Poslové, já uvěřil jsem v Pána vašeho! A slyšte mne, vy pohani!“ A bylo mu řečeno: „Vejdi do ráje!“ I zvolal: „Kéž by lid můj věděl o tom, že Pán můj mi odpustil a jedním z poctěných mě učinil.“ A po jeho smrti jsme na jeho lid vojsko žádné z nebe neposlali ani žádnou jinou pohromu jsme neseslali a stačilo vykřiknutí jediné, a hle, životy jejich zhasly! (JáSín:13-29)

 

Přehánění ve víře je odsouzeno i v souvislosti s tak vznešeným a důležitým činem uctívání, jako je prosba a vzpomínání, či velebení Alláha:

ادْعُوا رَبَّكُمْ تَضَرُّعًا وَخُفْيَةً ۚ إِنَّهُ لَا يُحِبُّ الْمُعْتَدِينَ

Vzývejte Pána svého pokorně a skrytě – vždyť On věru nemiluje přestupníky! (A’ráf:55)

Užitý výraz تضرع tedarru’un odkazuje na poníženost, pokoru, oddanost, diskrétnost a tichost, protože toto je blíže upřímnosti a dále od přetvářky. Následují slova odsuzující překračování mezí, jež se zde vztahuje na ostentativní způsob pronášení proseb, zanechávání toho, co bylo nařízeno ohledně pokory a diskrétnosti, podobně jako je odsouzeno přehánění ve všem ostatním. Přehánění je přestoupení hranic. Kdo překročí hranice stanovené v dané věci Samotným Alláhem, dopustil se přehánění a bigotnosti. A Alláh nemiluje ty, jež přehánějí a nezahrne je Svou Milostí.⁶

 

Přehánění ve víře je odsouzeno i v souvislosti se čtením Koránu, který Posel Boží صلى الله عليه و سلم doporučil přečíst nejlépe jednou za měsíc a nejrychleji za tři dny.⁷ Z toho důvodu, že i když někteří by dovedli Korán přečíst rychleji, nevěnovali by textu dostatečnou pozornost a nerozjímali by nad ním.

 

Podobně je odsouzeno, když někdo úmyslně nevolí lehčí alternativu předpisu, tedy šarí’atsky platné ulehčení (arab. رخصة ruchsa) a trvá na obecném, hlavním, těžším pravidlu (arab. عظيمة ‘azíma), ač se na něj v dané situaci nutně nevztahuje.

Během jedné výpravy jel Prorokصلى الله عليه و سلم se svými druhy na velbloudech a nadešel čas modlitby. Posel Boží صلى الله عليه و سلم se rozhodl vykonat modlitbu za jísty a ze sedel nesesedat, k čemuž vyzval i ostatní. Jeden z nich však odmítl, zastavil velblouda, sesedl a pomodlil obvyklým způsobem na zemi. Při pohledu na jeho chování Prorok صلى الله عليه و سلم předpověděl: „On je zrádce. Tímto svým činem zradil Alláha.“⁸ Dotyčný pak před svou smrtí skutečně odpadl od islámu.⁹

Když Prorok صلى الله عليه و سلم s desetitisíci svými věrnými otevřel pro islám Mekku a odstranil z ní modly, byl zrovna Ramadán. Svým bojovníkům přikázal půst přerušit. Když uviděl, že se někteří lidé i přesto, proti jeho vůli postí, řekl: „Oni jsou hříšníci.“¹⁰

 

Přehánění ve víře je odsouzeno také na příkladě rozdávání milodarů, které je jinak nedílnou součástí takřka všech náboženských tradic lidstva:

A dávej příbuznému po právu, a také chuďasovi a po cestě Boží jdoucímu,však nerozhazuj rozhazováním (Isrá: 26)

A neměj ruku svou přivázanou ke krku svému ani ji nerozevírej příliš široce, abys nebyl pomlouván a neupadl v nouzi. (Isrá´:29)

Služebníky Milostiplného pak popisuje jako:

 

Na příkladu půstu je odsouzen neplodný důraz na literu písma bez znalosti všech dalších okolností. Vznešený Alláh pravil:

Jezte a pijte až do chvíle, kdy od sebe rozeznáte bílou a černou nit na úsvitu (Bekara:187)

Když byla seslána tato slova, ‘Adí ibn Hátim رضي الله عنه pochopil formulaci o bílé a černé niti doslova. Ustřihl si tedy bílou a černou niť a schoval je pod polštář, přičemž je v noci porovnával, aby zjistil, kdy nastane začátek půstu, jenže se mu to nedařilo. Když o tom nazítří zpravil Božího Posla صلى الله عليه و سلم, ten mu odpověděl:

إنما ذلك سواد الليل و بياض النهار!

„Ale to je věru černota noci a bělost dne!“¹¹

إنما الخيط الأبيض من الخيط الأسود الذي في السماء.

„Ale bílá niť od černé niti je ta, co je na nebi.“¹²

Tedy nelze se spoléhat na zrakové rozlišení bílé a černé niti od sebe, ale onen koránský الخيط الأبيض al-chajtu l-abjad označuje jako niť uzunký bílý proužek, pozorovatelný na obzoru v okamžiku nadcházejícího rozbřesku. Znění tohoto verše tedy musí být pochopeno v kontextu a nikoli doslova, což vyžaduje jistou dávku znalosti a erudice.

Také na příkladu půstu ukázal, že uctívání nesmí člověka vyčerpávat. Když byl dotázán na dobrovolný půst každý den po celý rok, odpověděl: „Kdokoli se postil každý den po celý rok, ani se nepostil a ani nepřerušil svůj půst.“¹³ Za maximální množství dobrovolného půstu Prorok صلى الله عليه و سلم označil půst proroka Dawúda عليه السلام, tedy jeden den půstu a jeden den přerušení půstu. Řekl: „Toto je nejlepší způsob půstu.“¹⁴

 

Poučení nepřehánět v náboženství a držet se stanovené míry přišlo i prostřednictvím Prorokovaصلى الله عليه و سلم příkladu, jak vykonávat obřady hadždže. Posel Boží صلى الله عليه و سلم přikázal:

 

Od Ibn Abbáse رضي الله عنه se traduje následující velmi poučné vyprávění: „Posel Božíصل الله عليه و سلم brzo ráno v den házení na džemretu l-‘akaba¹⁶, sedě na svém velbloudu, řekl: 

„Ó lidé, střezte se přehánění ve víře. Ty, kteří byli před vámi, zničilo přehánění ve víře."¹⁷

Prorokova صلى الله عليه و سلم slova „takové házejte i vy“ se vztahují na velikost sesbíraných oblázků, které Ibn ‘Abbás v hadísu pojmenoval jako حصى الخذف hasá al-chazf. Tento termín přímo naznačuje, že nemohly být příliš malé, protože jinak by se jim říkalo štěrk, ani příliš velké, protože jinak by to již byly obyčejné kameny. Tím je přikázána a zdůrazněna uměřenost.

Prorokova صلى الله عليه و سلم slova „střezte se přehánění ve víře“ se vztahují na všechny typy extremizmu, bigotnosti či excesů v přesvědčení i činech, která takto jednoznačně odporuje Sunně.

 

V kontextu jídla a pití pak Alláh pravil:

وَكُلُوا وَاشْرَبُوا وَلَا تُسْرِفُوا ۚ إِنَّهُ لَا يُحِبُّ الْمُسْرِفِينَ

Jezte a pijte, avšak nepřehánějte, vždyť On nemiluje ty, kdož přehánějí! (A’ráf:31)

كُلُوا مِنْ طَيِّبَاتِ مَا رَزَقْنَاكُمْ وَلَا تَطْغَوْا فِيهِ فَيَحِلَّ عَلَيْكُمْ غَضَبِي ۖ وَمَنْ يَحْلِلْ عَلَيْهِ غَضَبِي فَقَدْ هَوَىٰ

Jezte tedy z výtečných pokrmů, jež jsme vám uštědřili, avšak nepřehánějte v tom, jinak vás postihne hněv Můj! A koho hněv Můj postihne, ten již do záhuby spěje. (TáHá:81)

 

Příkaz vést džihád, boj na cestě Boží, přišel zároveň se zákazem překračování mezí. Vznešený Alláh zjevil:

وَقَاتِلُوا فِي سَبِيلِ اللَّهِ الَّذِينَ يُقَاتِلُونَكُمْ وَلَا تَعْتَدُوا ۚ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ الْمُعْتَدِينَ

A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám, avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí. (Bekara: 191)

 

‘Abdulláh ibn Omar uvádí, že Prorokصلى الله عليه و سلم jednou po bitvě nalezl zabitou ženu a byl tím rozhořčen, načež zapověděl svým bojovníkům zabíjet ženy a děti.¹⁸

Sulejmán ibn Burejda uvádí od svého otce, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم vždy, když do čela nějaké jednotky postavil velitele, tomuto veliteli přikázal bohabojnost a dobré, mravné jednání vůči jeho spolubojovníkům. Potom mu vzkázal:

اغزوا بسم الله في سبيل الله, قاتلوا من كفر بالله, اغزوا و لا تغلواو لا تغدروا و لا تمثلوا و لا تقتلوا ولدا!

„Vytáhněte do boje ve jménu Božím a na cestě Boží, bojujte proti těm, kteří popírají víru. Bojujte a nepodvádějte ve válečné kořisti, neporušujte příměří, nemasakrujte zabité a nezabíjejte děti!“¹⁹ Podle jiného podání: „… nezabíjejte ani staré lidi, ani nemluvňata, ani děti, ani ženy. Nepřekračujte meze, shromažďujte svou kořist a urovnávejte vzájemné spory, konejte to, co je nejlepší, věru Alláh miluje dobro konající.“ ²⁰ V dalším stojí dodatek: „… ani mnichy …“²¹

Ibn Kesír vysvětluje:

Dle obecného pravidla zabít ve válce je dovoleno jen toho, kdo se přímo účastní bitvy. Není dovoleno zabít civilistu, který se boji vyhýbá, dále nikdo nesmí být vystavován jakémukoli druhu mučení. Islám zakazuje zabíjení žen, dětí, nemocných a starých osob, mnichů, kněží a služebnictva. Podle šarí’y je zakázáno i masakrovat mrtvé, vybíjet dobytek, ničit polnosti, trávit studny a záměrně ničit budovy. Zakázáno je i pobíjet zraněné a pronásledovat uprchnuvší.²³

 

Podobné odsouzení překračování mezí je zjeveno i v souvislosti s trestněprávní otázkou nároku na odplatu smrt za smrt, který je dán pozůstalým po zavražděném:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا كُتِبَ عَلَيْكُمُ الْقِصَاصُ فِي الْقَتْلَى ۖ الْحُرُّ بِالْحُرِّ وَالْعَبْدُ بِالْعَبْدِ وَالْأُنْثَىٰ بِالْأُنْثَىٰ ۚ فَمَنْ عُفِيَ لَهُ مِنْ أَخِيهِ شَيْءٌ فَاتِّبَاعٌ بِالْمَعْرُوفِ وَأَدَاءٌ إِلَيْهِ بِإِحْسَانٍ ۗ ذَٰلِكَ تَخْفِيفٌ مِنْ رَبِّكُمْ وَرَحْمَةٌ ۗ فَمَنِ اعْتَدَىٰ بَعْدَ ذَٰلِكَ فَلَهُ عَذَابٌ أَلِيمٌ

Vám, kteří věříte, jest předepsán zákon odplaty za zabití: muž svobodný za muže svobodného, otrok za otroka, žena za ženu. A bude-li komu sleveno něco bratrem jeho, pak nechť následován je zvyk uznaný a budiž zaplacení přijato s dobrou vůlí. A toto je ulehčení a milost od Pána vašeho; kdo pak přestoupí toto nařízení, tomu dostane se trestu bolestného. (Bekara: 178)

Tedy nelze potrestat nikoho jiného, nežli soudem odsouzeného vraha samého. Pokud se rodina oběti svého práva na odplatu jednou zřekne,ve prospěch vyplacení odškodného nebo odpuštění, již si nesmí věc zpětně rozmyslet a nárokovat si odplatu znovu.