Do historie islámu a rané muslimské komunity se zapsal i jeden spravedlivý cizí panovník, vládce Habeše, významného křesťanského království v severovýchodní Africe, přibližně na území dnešní Etiopie. Znám je pod svým titulem negus, v arabských pramenech an-Nedžáší.
Do historie islámu a rané muslimské komunity se zapsal i jeden spravedlivý cizí panovník, vládce Habeše, významného křesťanského království v severovýchodní Africe, přibližně na území dnešní Etiopie. Znám je pod svým titulem negus, v arabských pramenech an-Nedžáší.
Proslul tím, že navzdory nátlaku nevydal muslimy z Mekky, kteří k němu uprchli před mučením a pronásledováním ve svém domovském městě a ostře odmítl hmotné úplatky mocipánů z Mekky, kteří požadovali navrácení těchto emigrantů.
Imám Ibn Šiháb az-Zuhrí vypráví od ‘Urwy ibn Zubejra že se tázal Umm Selemy رضي الله عنها, významné ženy z řad společníků Proroka صلى الله عليه و سلم, co myslel an-Nedžáší svými slovy: „Bůh ode mne nepřijal žádný úplatek, když mi toto království svěřil do správy. Proto ani já nepřijmu žádný úplatek za to, abych si ho zachoval, abych tím poslechl lidi v tom, co jest neposlušností vůči Němu.“ Když odpověděla, že neví, vyprávěl jí s odvoláním na další významnou ženu první generace islámu, Prorokovu صلى الله عليه و سلم manželku a matku věřících ‘Áišu رضي الله عنها následující:
„Jeho otec byl vládcem Habešanů před ním. Měl bratra a tento jeho bratr měl celkem dvanáct synů, avšak otec an-Nedžášího měl syna jen jediného – jeho. Někteří Habešané začali pletichařit proti svému králi: „Zabijeme otce an-Nedžášího a králem učiníme jeho bratra. Jeho bratr má dvanáct synů. Potom mohou zdědit království oni a lid Habeše může dlouho zůstat v bezpečí před vnitřními rozpory.“ Pak zosnovali spiknutí a starého krále skutečně zabili. Poté dosadili na trůn jeho bratra.
Za jeho vlády byl an-Nedžáší častým hostem a rádcem na dvoře svého strýce, kterému učaroval pro svou moudrost a rozhodný úsudek. Když spiklenci uviděli, jak si ho jimi dosazený král oblíbil a jakého dosáhl u svého strýce postavení, řekli si: „Ten mladík má u svého strýce lepší postavení, nežli mají jeho vlastní synové. Necítíme se v bezpečí, co když jej on jmenuje dědicem trůnu a tím pádem i vládcem nad námi a mladík se dozví, že jsme stáli za smrtí jeho otce? Potom mezi námi nenechá nikoho naživu a všechny nás popraví!“
Proto zašli za jeho strýcem, tehdejším králem a řekli mu: „Ty víš, že jsme zosnovali vraždu jeho otce a na jeho místo dosadili tebe. Nyní se necítíme v bezpečí před tím, že jej jmenuješ svým nástupcem a tím i králem nad námi. Buď ho dáš zabít, nebo ho vykážeš do vyhnanství.“
„Běda vám!“ obořil se na ně král. „Včera jste zabili jeho otce a nyní chcete zabít i jeho? Raději ho pošlu do vyhnanství.“
Odvedli ho tedy pryč, přivlekli ho na tržiště a tam ho prodali jako otroka jistému obchodníkovi s otroky, který ho naložil na loď poté, co ho koupil za nějakých šest nebo sedm set dirhamů. Poté s ním odjel. Večer téhož dne se obloha zatáhla oblaky, jako jsou oblaka podzimní. Když an-Nedžášío strýc vyšel ze svého paláce, aby se kochal deštěm, trefil ho blesk a on namístě zemřel.
Lidé se rychle shromáždili u jeho synů, ale shledali, že všichni jsou pouze slaboduchými omezenci. Mezi princi nebyl nikdo, kdo by v sobě měl zbla dobra. Habešané byli zmatení.
Někteří řekli dalším: „Při Bohu, víte, že jediný, kdo si zaslouží trůn, aby se nad námi stal králem, je ten, kterého jste dnes ráno prodali do otroctví. Pokud vám skutečně záleží na blahu naší země a jejích obyvatel, vyražte a najděte ho dřív, než se po něm nadobro slehne zem.“
Vydali se ho tedy hledat. Když jej nalezli a přivedli zpátky. Nasadili mu na hlavu korunu a posadili ho na trůn. Učinili ho králem.
Jenže v tom dorazil otrokář a zakřičel: „Dejte mi zpátky moje peníze, vy jste mi ukradli mého otroka!“ Odpověděli: „Nic ti nedáme.“ Otrokář pravil: „Potom, při Bohu, půjdu já sám a půjdu rovnou za ním.“
Vešel tedy k novému králi a promluvil s ním: „Králi, koupil jsem tě jako otroka a lidé, kteří mi tě prodali si za tebe ode mne vzali peníze, ale potom tě unesli, ukradli mi tě a nyní mi nechcou peníze vrátit.“
Tak došlo k prvnímu momentu, kdy vyšla najevo an-Nedžášího neobyčejná moudrost, spravedlivost a poctivost. Řekl: „Musíte mu buď vrátit jeho peníze, anebo mu odevzdat jeho otroka nazpět. Potom si svého otroka může odvést, kamkoli bude chtít.“
„Tak to mu raději zaplatíme,“ řekli Habešané a peníze obchodníkovi odevzdali.
Proto také an-Nedžáší nevydal uprchnuvší muslimy a nepřijal úplatek Kurajšovců, aby jim je vydal. Tehdy řekl: „Bůh ode mne nepřijal žádný úplatek, když mi svěřil tuto zemi ke kralování, proto ani já nepřijmu žádný úplatek, abych si své království udržel. A Bůh nechce to, co po mně chtějí lidé. Proto nehodlám poslouchat lidi a tím se dopustit neposlušnosti vůči Němu.“
Tento an-Nedžáší byl ten samý an-Nedžáší, který napsal dopis Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم, že přijal islám a nakonec skutečně zemřel jako muslim. Ibn Ishák uvádí, že když se po jeho smrti lidé shromáždili u jeho těla, viděli, jak z něj prosvítá světlo. A je to ten samý an-Nedžáší, ohledně něhož al-Buchárí a Muslim v hadíse na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه uvádějí, že když byla Prorokovi صلى الله عليه و سلم cestou zjevení oznámena jeho smrt, nařídil svým společníkům modlit se za něj pohřební modlitbu, protože nikdo z jeho krajanů v Habeši se za něj pohřební modlitbu nepomodlil.
Zdroj: šejch al-Albání uvádí toto podání od Ibn Hišáma v jeho revizi Ibn Ishákovy Síry, 1/363-364. Dále jej uvádí i Abú Nu’ajm al-Asbahání v Deláilu n-nubúwa, str. 81-84 a řetězec jeho vypravěčů je hasan.