Co znamená israílíjját?
Základním pramenem učenců hadísu z hlediska tefsíru je zařazení al-Israílíjját v knize tefsíru. Tento termín je často užíván, ač většinou není plně pochopen.
Al-Israílíjját je množné číslo od al-Israílíjja – izraelská. Tento termín je odvozen od jednoho ze jmen proroka Ja‘kúba. Ibnu l-Džewzí zmínil, že není proroka, který by měl více jmen mimo Ja‘kúba a Muhammeda صلى الله عليه وسلم. Tomu bylo dáno více jmen podle jeho autentické sunny.[1] Jiní učenci se však domnívají, že více jmen bylo dáno mnoha prorokům.
Ibn Kesír a další to dokazují hadísem uvedeným Abú Daúdem at-Tajálisím v jeho Musnedu.[2] Ibn Abbás řekl, že skupina židů předstoupila před Posla صلى الله عليه وسلم a on jim řekl: „Víte, že Izrael je Ja‘kúb?“ Řekli: „Při Bohu, víme.“ Posel صلى الله عليه وسلم řekl: „Bože, buď svědkem.“[3]
Izrael je slovo složené ze dvou oddělených slov. Někdo tvrdí, že polovina je arabského původu, zatímco druhá je původu hebrejského. Slovo “Isrá” znamená cestu a následné usazení. „Íl“ je hebrejské slovo pro “božstvo.” Podle toho se říká, že Ja‘kúbovi bylo dáno jméno Izrael, protože přesídlil kvůli svému Pánu. Jiní stanovují, že celé slovo má původ v hebrejštině a znamená Otrok Boží.
V islámském náboženském zákonu a v jeho naučné terminologii je tento termín užit pro vypravování, která mají původ v židovských (biblických) zdrojích. Tato defnice se rozšířila mezi učenci tefsíru, kteří stanovili, že některá vypravování v tefsíru nebo v životopisech nemají islámský původ a řetězec vypravování, zpochybňují proroky a jejich charakter, nebo esenci víry v Alláha, nebo odporují logice. Příkladem jsou rozměry archy Noemovy, nebo výčet vojáků Šalamounovy armády a další.
Jak se al-Israílíjját dostaly do knih hadísu a tefsíru
Důvodů je mnoho. Mohou být shrnuty do těchto bodů:
1. Velký počet židůžijících na Arabském poloostrově. Je všeobecně známo, že asimilace různých kultur v jedné společnosti způsobuje promíchání tradic. Kultury přejímají jedna od druhé. Proto přítomnost židů v muslimské společnosti způsobila zařazení vypravování vyslechnutých od nich. Později, za mnoho generací si našli cestu i do knih tafsíru a tak podobně.
2. Židé obchodující na Arabském poloostrově. To je důležitý důvod, ačkoli navazuje na předcházející, je tu určitý bod, který musí být zdůrazněn. Rozdíl je v tom, že putující karavany se vrací domů, ale usazení židé zůstávají.
3. Hidžra (přesídlení) muslimů na území obývané židy. V Šámu (dnes Jordánsko, Libanon, Sýrie a Palestina) i jinde bylo množství území dobyto muslimy, nebo zde alespoň žili muslimové s nimi obchodující. Tato migrace také pozdějivyústila v asimilaci rozličných kultur, které si navzájem předávaly vypravování a příběhy. S postupem času se tyto přejaté příběhy tak zakořenily v myslích muslimů, že je někteří doložili jako muslimské tradice.
4. Židovští učenci přijímající islám. Velký dopad měl přestup mnoha židovských rabínů na islám. Mluví-li učenec, je jeho slovům automaticky přisouzena větší váha než slovům laika.
5. Zanesené příběhy jsou fascinující. Osoba vyprávějící exotické příběhy, dříve neslyšené, může ohromit posluchačstvo a upoutat jejich pozornost. Čím exotičtější povídání, tím více posluchačů nastaví ucho.
Z těchto a podobných důvodů se al-Israílíjját rozšířily a později si našly cestu do knih tefsíru. To bylo evidentní zejména mezi těmi, kdo neměli podrobné znalosti o vědě hadísu a o isnádu (tj. řetězci vypravěčů).
Kategorizace al-Israílíjját
Dělí se dle třech aspektů:
1) al-Israliját založené na isnádu.
Z hlediska isnádu se dále dělí do dvou úrovní:
a) israílíjját mající sahíh (tj. přijatelný) isnád; Např.: Ibn Kesír vypravuje od Ibn Džeríra, od al-Musená od Osmána bin Omara, od Felíha, od Hilála bin ‘Alího, od Attáha bin Jesára, že řekl: „Potkal jsem Abdulláha bin Amra a řekl mu: „Zprav mne o Poslově صلى الله عليه وسلم popisu v tóře.“ Odpověděl: „Ano při Alláhu, je popsán v tóře popisem obdobným tomu v Koránu. Je tam stanoveno „Proroku! Poslali jsme tě jako svědka nad nimi, nositele radostné zvěsti, varovatele a pevnost pro nevzdělané masy. Jsi Můj otrok a Posel. Jmenuješ se al-Mutewwekíl (tj. ten, kdo spoléhá na Boha) a není krutý. Alláh jej neodvolá dokud nebude napravena pokřivená věrouka a dokud nebude řečeno, že není božstva kromě Alláha. Alláh jím otevře srdce, která byla učiněna lhostejnými, uši, které byly ohlušeny a oči, které byly zaslepeny.” Attáh dále řekl: „Načež jsem potkal Ke‘ba a položil mu stejnou otázku. Odpověděl mi přesně stejnou citací. Nechybělo jediné písmenko, vyjma toho, že řekl: „Alláh jím otevře srdce, která byla učiněna přehlížejícími, uši, které byly ohluchlé a oči, které byly nevidomé.“
b) israílíjját mající da‘íf (tj. nepřijatelný) isnád; Např. to, co bylo vypravováno od Ibn Abbáse ohledně výkladu súry Káf, že Káf je jméno obrovské hory na konci světa. To je nepravdivé a přisuzovat takové tvrzení Ibn Abbásovi je lež, což dokládá nejeden učenec.
2) Dle souhlasnosti, či nesouhlasnosti s našimi zákony.
Jsou tři úrovně kategorizace z hlediska kompatibility s právem šar‘ía.
1. Souhlasí se šarí‘ou.
Např. Imám al-Buchárí[4] a jiní[5] vypravují od Abdulláha ibn Mes’úda, že řekl: „Jednou přišel k Poslovi صلى الله عليه وسلم kněz a řekl: „Ó Mohamede! My jsme nalezli v písmu, že Alláh umístí nebesa na prst, stromy na prst, vody na prst, zemi na prst a celé lidstvo na prst a řekne: Jsem Král. Co to znamená?” Prorok صلى الله عليه وسلم se zasmál, potvrdil knězi jeho stanovisko a recitoval verš:
وَمَا قَدَرُوا اللَّهَ حَقَّ قَدْرِهِ وَالأرْضُ جَمِيعًا قَبْضَتُهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ وَالسَّماوَاتُ مَطْوِيَّاتٌ بِيَمِينِهِ سُبْحَانَهُ وَتَعَالَى عَمَّا يُشْرِكُونَ
Oni neocenili Boha podle ceny Jeho skutečné, ačkoliv země celá bude v hrsti Jeho v den zmrtvýchvstání a nebesa budou svinuta v pravici Jeho. (Zumer:67)“
Tady vidíme, že slova kněze byla akceptována, protože souhlasí s tím, co je v našem písmu.
- Odporuje šarí’e.
Např. když prohlašují, že to byl Hárún (Áron, Mojžíšův bratr), kdo vymodeloval zlaté tele pro Děti Izraele, když byl Mojžíš po 40 nocí na hoře Túr, aby obdržel Zákon. Nepochybujeme, že toto stanovisko je neplatné, a že to byl Samaritán, kdo tak učinil. Potom Músá (Mojžíš) řekl:
فَمَا خَطْبُكَ يَا سَامِرِيُ قَالَ بَصُرْتُ بِمَا لَمْ يَبْصُرُوا بِهِ فَقَبَضْتُ قَبْضَةً مِنْ أَثَرِ الرَّسُولِ فَنَبَذْتُهَا وَكَذَلِكَ سَوَّلَتْ لِي نَفْسِي قَالَ فَاذْهَبْ فَإِنَّ لَكَ فِي الْحَيَاةِ أَنْ تَقُولَ لا مِسَاسَ وَإِنَّ لَكَ مَوْعِدًا لَنْ تُخْلَفَهُ وَانْظُرْ إِلَى إِلَهِكَ الَّذِي ظَلْتَ عَلَيْهِ عَاكِفًا لَنُحَرِّقَنَّهُ ثُمَّ لَنَنْسِفَنَّهُ فِي الْيَمِّ نَسْفًا
„A co je vlastně s tebou, Samaritáne?“ I odpověděl: „Spatřil jsem to, co oni neviděli, a vzal jsem hrst prachu ze stopy posla a rozhodil jsem jej; takto mne svedla duše má.“ I pravil Mojžíš: „Odejdi a nechť po celý život říkáš: Nedotýkejte se mne! A budiž ti určena lhůta, kterou neporušíš. Pohleď na božstvo své, jež jsi uctívat nepřestal – věru je spálíme a jako popel je do moře rozmetáme!” (TáHá:95-97)
Proto ustanovujeme, že jejich tvrzení je nepravdivé a falešné.
3. Vyprávění neutrální ve vztahu k šarí’i.
وَإِذْ أَخَذْنَا مِيثَاقَكُمْ وَرَفَعْنَا فَوْقَكُمُ الطُّورَ خُذُوا مَا آتَيْنَاكُمْ بِقُوَّةٍ وَاسْمَعُوا قَالُوا سَمِعْنَا وَعَصَيْنَا وَأُشْرِبُوا فِي قُلُوبِهِمُ الْعِجْلَ بِكُفْرِهِمْ قُلْ بِئْسَمَا يَأْمُرُكُمْ بِهِ إِيمَانُكُمْ إِنْ كُنْتُمْ مُؤْمِنِينَ قُلْ إِنْ كَانَتْ لَكُمُ الدَّارُ الآخِرَةُ عِنْدَ اللَّهِ خَالِصَةً مِنْ دُونِ النَّاسِ فَتَمَنَّوُا الْمَوْتَ إِنْ كُنْتُمْ صَادِقِينَ
“A hle, pravil Mojžíš lidu svému: “Bůh vám přikazuje abyste obětovali krávu!” Řekli: “Neděláš si z nás posměšky?” odpověděl: “Utíkám se k Bohu, abych nebyl tak pošetilý!” A hle, když zabili jste někoho, sváděli jste to jeden na druhého, však Bůh odhalil, co jste skrývali. Tehdy jsme řekli: “udeřte mrtvého částí této krávy obětované!” A takto Bůh oživuje mrtvé a ukazuje znamení Svá – snad budete rozumní. (Bekara:73-74)
Je vypravováno, že šlo o mladého muže z Izraelitů, který se chtěl oženit se svou sestřenicí, ale její otec ho odmítl. Nato mu mladík nabídl doprovod, když jel naproti skupině obchodníků. Po cestě ho zavraždil, vrátil se do vesnice a vyptával se, zda jeho strýce někdo neviděl a se skupinou mužů se ho vydal hledat. Když našli mrtvolu obvinili z vraždy skupinu dorazivších obchodníků. Mladík zdědil strýcův majetek a oženil se se svou sestřenicí. Obchodníkům, kteří tvrdili, že jsou nevinní bylo nařízeno obětovat krávu a vykoupit se tak.
Tento příběh nepopíráme, ani nepotvrzujeme, protože nemáme důkaz pro ani proti. Jeho autenticita je u Alláha.
3) Dle probíraného tématu.
Existuje mnoho typů:
a) Záležitosti věrouky, jakovýše zmíněný incident s knězem.
b) Záležitost vlády a soudnictví. Příkladem tohoto je incident s rabíny, kteří zkoušeli skrýt stanovení tóry o ukamenování cizoložníků.
c) Záležitosti životopisné a historické. Tady jsou zařazeny příběhy, které se nehodí do uvedených dvou kategorií. Popis archy Noemovy a zvířat do ní uvedených, mravenci mluvící s Šalamounem atd.
Autor: Doktor ‘Abdul-‘Azíz as-Sadhán; zdroj: http://www.islaam.net
[1] Al-Buchárí vypravuje že Džubejr bin Mu‘tim řekl: „Slyšel jsem Božího Posla صلى الله عليه وسلم říci: „Mám více jmen, jsem Muhammed a jsem Ahmed a jsem Al-Mahí (ten, kterým Alláh potírá nevíru) a jsem al-Hášir (tj. Shromažďovatel) za kterým budou lidé shromážděni (o Soudném dnu) a jsem al-‘Ákib (přesahující dobré v konání dobra).” Kapitola 6., Hlava 60., hadís č. 419.
[2] Al-Imám al-‘Irákí, poznamenává Imám as-Sujútí v Tedríb ar-Ráwí, že Imám Abú Dawúd at-Tajálisí Musnad nenapsal sám. Jeho studenti ho sesbírali z toho, co bylo zaznamenáno od Júsufa bin Habíba.
[3] Tento hadís má v isnádu muže jménem Šehr bin Húšab, který obvykle vypravuje od Ibn ‘Abbáse. Učenci ho kritizují. Někteří jeho hadísy umísťují na úroveň dobrých a akceptovatelných, ale nikoliv již sahíh. Al-Háfiz Ibn Hadžer v at-Tekríb jej posuzuje jako všeobecně důvěryhodného, ale v jeho zprávách je plno chyb a je znám vypravováním přímo od Posla صلى الله عليه وسلم , kdy vynechává jména saháby, od kterého vypravuje. Imám Muslim tuto jeho kritiku zmiňuje v úvodu ke své sbírce Sahíh. Proto ti, kdo jeho vypravování považují za přijatelné, tento hadís přijímají a ti, kdo jej mají za slabého vypravěče tento hadís s tímto isnádem odmítají.
[4] Sahíh al-Buchárí, 9/511.
[5] Tento hadis je uveden v Sahíh Muslim (svazek 39, č. 6699). Také je doložen autoritami Abú Hurejry, Abdulláha bin Omara, Abdulláha bin Miksáma a dalších. Pro muslimy je nezbytné rozumět tématu Jedinosti Boží v Jeho jménech a vlastnostech (ar. tewhídu l-Asmá´i we s-Sifeát). V tomto hadísu nalézáme, že Posel صلى الله عليه وسلم přisuzuje Alláhovi ruku a dokládá to veršem z písma. Jako muslimové věříme v atributy Alláha bez negace jejich existence (ar. te‘tíl), vysvětlení změnou významu (te‘wíl), připodobnění ke stvořenému (ar. temsíl) a vysvětlování způsobu (tekjíf). Imám at-Taháwí řekl v al-‘Akídetu t-Taháwíjja: „Představa Alláha v určité formě je nesprávná. Nejbezpečnější pro muslima je věřit všem atributům beze snahy o vysvětlení. Popírání atributů, nebo jejich přirovnávání k něčemu stvořenému je odchýlení. Náš Pán je jedinečný a nikdo mu není roven.“ Někteří lidé zbloudili ve víře, protože nemohou přijmout tvrzení, že Alláh má Tvář, Ruce, Hněv, Radost, Zrak atd. Všechno z toho má způspbem, který přísluší Jeho Majestátu a přesahuje vše v tomto světě, co si dokážeme představit.
[6] Viz Korán, súretu l-Bekara (2. súra), verše 67-74.