‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
حُرِّمَ عَلى النَّارِ كُلُّ هَيِّنٍ لَيِّنٍ سَهْلٍ قَرِيْبٍ مِنَ النَّاسِ
„Pro Oheň byl učiněn zakázaným každý člověk dobrosrdečný, jemný a vstřícný, blízký lidem.” [1]
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
حُرِّمَ عَلى النَّارِ كُلُّ هَيِّنٍ لَيِّنٍ سَهْلٍ قَرِيْبٍ مِنَ النَّاسِ
„Pro Oheň byl učiněn zakázaným každý člověk dobrosrdečný, jemný a vstřícný, blízký lidem.” [1]
Al-Menewí vysvětluje, že هين hejjin je ten, kdo se chová ctnostně a pokojně, kdo se nenechává lidmi rozrušovat, nebo obtěžovat. Výraz لين lejjin, překládaný jako jemný, označuje jemnost mravů oproti jejich hrubosti. Pojem سهل sehl označuje toho, kdo si hledí přednostně a především sám sebe, ač neustává v přikazování dobrého a zakazování zavrženíhodného. Je prosté a jednoduché, vstřícné povahy, neznamená to však, že by snad činil ústupky, co se týče následování a uplatňování Šarí‘y. [2]
Al-Máwerdí uvádí, že tento hadís povzbuzuje k nejlepší mravnosti, která člověka přivede do Ráje a zachrání ho před Ohněm. Tyto krásné mravy jsou výsledkem přehledné, nekomplikované a smířlivé povahy dotyčného člověka.
Bohužel existují lidé, kteří okatě následují Sunnu, ale jejich mravy a chování jsou v přímé kontradikci k tomu, co tak žárlivě a vášnivě střeží. Toto není jen recept na katastrofu, pokud jde o výzvu druhých k následování Sunny, ale je to také kontraproduktivní a lidi to odpuzuje. Alláh سبحانه و تعالى Božímu Poslu صلى الله عليه وسلم říká:
بِمَا رَحْمَةٍ مِّنَ اللَّهِ لِنتَ لَهُمْ وَلَوْ كُنتَ فَظًّا غَلِيظَ الْقَلْبِ لَانفَضُّوا مِنْ حَوْلِكَ
Díky milosrdenství Božímu jsi byl k nim shovívavý; kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli. (Áli ‘Imrán: 159)
Tento verš nám ukazuje výtečné charakterové vlastnosti, které je nutno si při interakci s druhými osvojit. Nejenže vyzývá ke slušnosti a jemnosti, k velkorysosti vůči pokleskům jiných a k přání Božího vedení pro ně, ale také nás učí umění vcítit se do jejich situace, o problémech hovořit a společně se snažit najít jejich řešení. Katáda uvádí, že Boží slova ولو كنت فظا غليظ القلب لانفضوا من حولك we lew kunte fazzan ghalíza l-kalbi le-anfeddú min hawlik, tj. „kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, věru by od tebe odpadli“ znamenají, že Alláh očistil Proroka صلى الله عليه وسلم od užívání vulgárního jazyka a krutosti a učinil ho věřícím díky jeho mravnosti bližším. [3] Tohoto může být dosaženo, pokud někdo zkultivuje svou mravnost.
Pravdu nestačí jen znát. Způsob, jakým je podávána, působí velký rozdíl a do značné míry rozhoduje o tom, bude-li přijata a praktikována.
Alláh سبحانه و تعالى pokračuje ve vzpomenutém verši slovy:
وَشَاوِرْهُمْ فِي الْأَمْرِ
„a poraď se s nimi v každé záležitosti.“ (Áli ‘Imrán:159)
To je příkaz zdůrazňující otevřenou diskuzi o všech záležitostech, které je nutno při spolupráci s jinými lidmi řešit a jejichž řešení je nutno nalézt. Pokud potom lidé na vás zaútočí, nebo po vás budou křičet, je třeba si zachovat důstojnost a nenechat se jimi unést k tomu, abychom odpověděli stejnou mincí.
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنه vypráví, že Prorok صلى الله عليه وسلم pravil:
المؤمن الذي يخالط الناس و يصبر على أذاهم ، أفضل من المؤمن الذي لا يخالط الناس و لا يصبر على أذاهم
„Pravý věřící, jenž se s lidmi stýká a trpělivě vydrží jejich ústrky, je lepší než věřící, který se s lidmi nestýká a jejich ústrky trpělivě vydržet nedokáže.” [4]
Pojem azáhim أذاهم označuje jakoukoli škodu, přestupek, zranění, nebo nepřístojnost ze strany lidí, ať už ve smyslu fyzickém, psychickém, nebo verbálním. Nejlepším příkladem je tvrdá a hořká životní zkušenost Božího Posla صلى الله عليه وسلم samotného, když cestoval do Ta’ífu, aby tamní lidi vyzval k přijetí islámu. Byl vyhnán kamením a ani vstříc fyzickému zraňování a krutým slovním urážkám místních obyvatel neztratil svou obrovskou morální převahu, která ohromuje celé generace této ummy a povede muslimy až do Soudného Dne.
Učenci naopak poukazují na to, že utrpení zakoušené někým ve chvíli, kdy hájí pravdu, je vysoce odměňováno a soucit, milost a trpělivost vstříc předávání poselství islámu nesmí být zkompromitována touhou po odplatě a pomstě.
Alláh سبحانه و تعالى hovoří:
وَلَمَن صَبَرَ وَغَفَرَ إِنَّ ذَلِكَ لَمِنْ عَزْمِ الْأُمُورِ
A věru ten, kdo trpělivý je a odpouští… a vskutku to patří k podstatě věci. (Šúra: 43)
Nechť nás Alláh učiní dobromyslnými a shovívavými lidmi, kteří mají smysl pro trpělivost a jsou obdařeni moudrostí. Ámín.
______________________________________________
[1] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 3808. Oceněn jako sahíh Ahmedem Šákirem v Techrídžu Musnedi Ahmed, 6/19; al-Albáním v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3135; a Ibnu l-Wezírem al-Jemením v al-‘Awásim we l-Kawásim, 8/415.
[2] Viz Fejdu l-Kadír, 4/105.
< span style="line-height: 1.22;">[3] Viz Tefsíru t-Taberí, podání č. 8120.
[4] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 18573; uvedeno též at-Taberáním v al-Mu’džemu l-awsat, hadís č. 378; a Abú Nu’ajmem v Hiljetu l-awlijá, podání č. 6484. Oceněno jako sahíh al-Albáním v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6651 a v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 939. Viz též Sahíhu t-Tirmizí, hadís č. 2507, ve znění „věru muslimem je ten, kdo …“; Musned Ahmed, 7/94, hadís č. 4875, který Ahmed Šákir ocenil jako sahíh; Sahíh Ibn Mádža, hadís č. 3273, s dodatkem „… má větší odměnu.“