Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
كُلُّ عَمَلِ ابْنِ آدَمَ يُضَاعَفُ الْحَسَنَةُ عَشْرُ أَمْثَالِهَا إِلَى سَبْعِمِائَةِ ضِعْفٍ قَالَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ إِلاَّ الصَّوْمَ فَإِنَّهُ لِي وَأَنَا أَجْزِي بِهِ يَدَعُ شَهْوَتَهُ وَطَعَامَهُ مِنْ أَجْلِي لِلصَّائِمِ فَرْحَتَانِ فَرْحَةٌ عِنْدَ فِطْرِهِ وَفَرْحَةٌ عِنْدَ لِقَاءِ رَبِّهِ. وَلَخُلُوفُ فِيهِ أَطْيَبُ عِنْدَ اللَّهِ مِنْ رِيحِ الْمِسْكِ.
„Každý dobrý skutek syna Adamova se násobí, nejméně desetkrát a nejvíce sedmsetkrát. Vznešený Alláh říká: „Kromě půstu, ten je věru jen pro Mne a Já za něj odměňuji. Postící se zříká kvůli Mně svého jídla a pití.“ Postící se má dva okamžiky radosti – okamžik radosti při přerušení půstu a okamžik radosti, až potká svého Pána. A pach úst postícího se je voňavější, než vůně mošusu.“1
Posel Boží صلى الله عليه وسلم zde připodobňuje nelibou vůni z úst postícího se člověka k nádherné vůni mošusu. Jindy připodobnil dech postícího se k někomu, kdo nese balíček parfémů. Smysl tohoto přirovnání je, že půst je zrakům lidí skryt, podobně jako voňavka, kterou člověk nanese na svou kůži pod svými šaty. Lidé parfém nevidí, ale cítí jeho vůni. Podobně i půst. Ani půst lidé nejsou schopni vidět a ani ho nemohou svými smysly odhalit.
Skutečný postící je ten, kdo se zdržuje nejen toho, co přerušuje jeho půst, ale i všeho zakázaného z hříšných činů jednotlivých částí jeho těla. Jeho jazyk se postí od lži, vulgarity, pomluv a všech ohavných slov, tak jako se postí jeho žaludek od jídla a pití či jeho pohlaví od ukájení pohlavní touhy. Pokud postící se osoba něco říká, potom neříká nic, co by znevážilo hodnotu jejího půstu. Pokud něco dělá, nedělá nic, co by znevážilo hodnotu jejího půstu, anebo její půst zcela zrušilo. Naopak, cokoli řekne, je dobré a krásné. A takové jsou i jeho činy. Tak jako se ti, kteří se posadí vedle někoho, kdo na sobě nese nádherný voňavý parfém, mohou kochat jeho vůní, tak i ti, kteří sedí vedle postícího se člověka, mohou počítat s tím, že je něčím obohatí. Jsou s ním v bezpečí, protože od něho neuslyší žádnou lež, žádná nehezká slova a ani nic vulgárního. Takový člověk jim v ničem neukřivdí a nijak jim neublíží. Toto jsou vlastnosti skutečného půstu. Ne pouze nejezení a nepití.
V jiném hadísu se uvádí, že kdo nezanechá lží, hanebností během půstu a ignorantského chování, pro Alláha to, že zanechal svého jídla a pití, neznamená vůbec nic.
A v dalším hadísu Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
رُبَّ صَائِمٍ لَيْسَ لَهُ مِنْ صِيَامِهِ إِلاَّ الْجُوعُ
„Možná některý z postících se má ze svého půstu jen hladovění.“2
Skutečný půst je půstem všech částí těla od hříchů a nikoli jen půst žaludku od jídla a pití. Tak jako jezení a pití ruší půst, narušují i hříchy odměnu za něj. Kazí jeho plody, takže hříšník jakoby se ani nepostil.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم nás zpravuje o tom, že nepříjemný pach z úst postícího se bude v Soudný den změněn na libou vůni, protože je to den, kdy budou vyjeveny různé podoby odměny za lidské činy, dobré i špatné. Obojí bude mít své následky. Tehdy i všechna stvoření ucítí tuto krásnou vůni dechu člověka, který se postíval a která je připodobněna k vůni mošusu. Podobně bude mošusem vonět i krev prýštící z ran těch, kteří je utrpěli v boji na cestě Boží. Toho dne vyjde napovrch vše, co hrudi lidí ukrývaly. Stopy toho budou patrné na lidských tvářích, takže vše, co bylo tajné, se stane veřejně viditelným. A tehdy se také ukáže i zápach nevěřících a čerň jejich tváří.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم nám tímto příměrem říká, že zápach, který v ústech, hrdle a břiše vzniká nejezením a nepitím, když se postící probudí, bude v Soudný den přeměněn na vůni mošusu. To proto, že tento zápach je stopou, kterou se projevuje toto uctívání. A i dnes je pro Alláha a Jeho anděly voňavější, nežli mošus, navzdory tomu, že je pro lidi nelibý. To, co není lidem milé, může být milé Alláhu a naopak. Lidem se oškliví zápach z úst jiné osoby, což je součást jejich přirozenosti. Ale Alláhu, pokud jde o postícího, je tento zápach vzácný a voňavý, protože On je Tím, Kdo nařídil půst, je spokojen s tímto skutkem a tento skutek miluje. A proto je u Alláha voňavější více, než je vůně mošusu pro nás lidi.
Až nadejde Soudný den, tuto krásnou vůni pocítí i lidé, protože už nebude skryta. A stejné platí i o známkách dobrých i špatných činů, které se objeví kdekoli jinde na těle. Stopy dobrých i špatných skutků budou na onom světě viditelné bez jakýchkoli obtíží, byť někdy platí i to, že některé činy mají natolik silný dopad, že jsou na člověku vidět svými následky i na tomto světě, ať už jsou dobré, nebo zlé. A toto je něco, co dosvědčí mnozí očití svědkové, kteří tyto dobré i špatné následky spatřili svým zrakem, ať už fyzickým zrakem očí, anebo duchovním zrakem srdce.
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما řekl: „Dobrý skutek dává tváři zazářit, zažehne světlo srdce, dodává tělu síly, obživě hojnost a přináší lásku do srdcí lidí. Hřích působí černotu ve tváři, tmu v srdci, slabost v těle, nedostatek obživy a nenávist v srdcích stvoření.“
Osmán ibn ‘Affán رضي الله عنه řekl: „Kdykoli někdo něco udělá, Alláh mu oblékne plášť onoho skutku. Pokud tedy někdo vykoná dobrý skutek, dobře udělal. A pokud vykonal skutek špatný, se zlou se potáže.“
Toto je dobře známá věc, která platí za pravdu u lidí pronikavého intelektu, ale i u těch, kteří zas až takoví nejsou. Znají je chytří i ti, co nepatří k nejchytřejším. Dobrý člověk má svou zvláštní vůni, i kdyby žádný parfém nepoužil. To voní jeho duše, když se odráží na jeho těle a oděvu. A člověk zkažený je toho pravým opakem.
Autor: Muhammed Šemsuddín Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja
Zdroj: al-Wábilu s-sajjibu mine l-Kelimi t-tajjib, str. 31.
Překlad a úprava: Alí Větrovec
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1151.
- Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenali an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 3249; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1690. V lehce odlišné verzi ho uvádí i Ahmed v Musnedu, hadís č. 9683. Jako hasan sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 1083.