Proč následovat cestu selef?

Ve středu této ohromné záplavy lze nalézt skupiny starších i mladších. Ti starší jsou spokojeni s tím, že se vrátí domů a žijí své životy, ale ti mladší „nasedají na koně“ a „cválají“ stále vpřed. Ale obě tyto skupiny v něčem mají pravdu a v něčem chybují.

 

Proto musí být koncept selefíjské metodiky (arab. al-menhedžu المَنْهَجُ) přizpůsoben správně vedenému islámskému životnímu stylu, který se zakládá na cestě Božího Proroka صلى الله عليه و سلم. Věru očista islámu od toho, co do něj nepatří z hlediska věrouky, pravidel a mravů musí probíhat pozvolna a mít za cíl návrat k cestě Muhammeda صلى الله عليه و سلم. Dále musejí být muslimové vzděláváni na základě pevné víry a usilovného činu. Toto je metodika selefíjské da’wy a vítězné, pomožené skupiny, pokud chceme docílit změny.

 

Otázka však zní: Proč právě menhedž zbožných předků (arab. as-selefu s-sálih السَلَفُ الصَالِحُ)?

 

Každý muslim toužící po úspěchu a po nejlepším možném životě na tomto i na onom světě musí chápat Knihu Alláha Vznešeného a autentickou Sunnu Božího Posla صلى الله عليه و سلم podle pochopení té nejlepší generace z celého lidstva. A tou sou sahába, budiž s nimi Alláh spokojen, tedy společníci Proroka صلى الله عليه و سلم a po nich tábi’ín – jejich následovníci a ti, kteří následovali jejich cestu až do Dne Soudu. To proto, že nelze nalézt ideologii, pochopení a metodologii, která by byla správnější, nežli pochopení a metodologie selefu s-sálih, zbožní předkové. To proto, že pozdější generace ummy nemohou být očištěny ničím jiným, než čím byly očištěny první generace muslimů poprvé. Zajisté, pokud někdo skutečně nezaujatě studuje a prošetřuje důkazy z Koránu a Sunny, konsensu učenců a jejich analogické dedukce, musí zákonitě přijít k závěru, že porozumět Koránu a Sunně chápáním prvních generací muslimů, selefu s-sálih, je povinností a je to proto, že okolo správnosti tohoto jejich pochopení panuje jednomyslná shoda napříč staletími po nich. Proto nikomu, lhostejno kdo by to byl, není dovoleno chápat Korán a Sunnu v rozporu k pochopení selef.

 

A kdokoli se od něj odvrátí a vymění jej za inovace chalef, tedy muslimů, kteří přišli po nich, kteří jsou obklopeni nebezpečím a nemají se před ním kam ukrýt, běží vstříc rozdělení muslimů, které je známo a o kterém netřeba polemizovat, stejně jako netřeba rozebírat zlý dopad tohoto rozdělení původní jednoty, který všichni známe a který nelze popřít. Ten, kdo toto učiní, je podoben někomu, kdo svůj dům zbudoval na samé hraně rozpadajícího se útesu, který již sám o sobě hrozí zřícením v jakémkoli momentu.

 

Před vámi zde leží objanění tohoto základního principu, podložené jasnými důkazy:

 

1.       Alláh Vznešený praví:

A Bůh nalezl zalíbení v prvních předchůdcích z přesídlenců a pomocníků a v těch, kdož je následovali ve zbožných skutcích a také oni nalezli zalíbeni v Bohu; On pak připravil pro ně zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní navěky přebývat budou a to úspěch bude nesmírný. (Tewba:100)

V tomto verši Pán světů chválí „první předchůdce“ z řad „přesídlenců a pomocníků“ a ty, kteří je následovali „ve zbožných skutcích.“ Pokud jsou tito ti nejlepší z lidstva, ve kterých pro jejich činy nalezl Všemohoucí Alláh zalíbení, pak totéž platí i pro toho, kdo je následuje a koná v souladu s jejich činy. Pokud by mezi nimi a ostatními nebylo rozdílu, nebylo by pro nikoho nijak chvályhodné to, že je následuje. A nejlepším z lidstva jsou sahába, společníci Proroka صلى الله عليه و سلم a ti, kteří je v tom nejlepším následovali.

Toto se opírá o koránský verš:

Avšak ti, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, to jsou ti nejlepší ze všech stvoření. Odměnou jejich u Pána jejich budou zahrady Edenu, pod nimiž řeky tekou a v nichž zůstanou navěky nesmrtelní. Bůh v nich nalezne zalíbení a i oni v Něm naleznou zalíbeni, a toto údělem bude toho, kdo Pána svého se bojí. (Bejjina: 7)

 

2.       Alláh vznešený praví o sahábech:

Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha . A kdyby uvěřili vlastníci Písma, bylo by to pro ně lepší; jsou sice mezi nimi věřící, avšak mnozí z nich jsou hanebníci. (Álu ’Imrán: 110)

Alláh zde potvrzuje jejich přednost nad ostatními společenstvími. Toto si vyžaduje, že byli neochvějní a vytrvalí při zachování Náboženství za všech podmínek, neboť se neodchýlili od správného vedení. Alláh sám svědčí, že ostatním přikazovali jen to nejlepší a zakazovali jim veškeré zlo, maje víru a doufaje v odměnu. Toto vyžaduje, že jejich pochopení Náboženství bylo tím nejsprávnějším a je autoritou a referencí pro každého, kdo přijde po nich, až do Dne Soudu. Pokud by tomu tak nebylo, pak by nešlo říci, že přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné. Proto uvažuj: je-li řečeno, že tento verš se vztahuje na muslimy jako celek, aniž by bylo specifikováno, že se jedná o generaci sahába bez ohledu na ty, kdo přišli po nich, šlo by namítnout, že „ti, kteří je pak následovali v jejich činech“ ve význam tohoto verše nespadají jinak, nežli analogicky. Poté musím říci: Právě a jedině oni jsou těmi, o kterých verš hovoří. Ti, „kteří je pak následují v jejich činech“ tedy zákonitě nespadají v prvoplánovitý význam tohoto verše a spadají sem až na základě analogie, nebo dalšího důkazu, který představuje právě dodatek v podobě slov „a ti, kteří je následují …“ 

Pokud by verš byl myšlen obecně, což je nejrozšířenější názor, pak jsou právě sahába vybráni obzvláště jako nejpřednější mezi nimi v kontextu slov, která byla vyřčena. To proto, že byli prvními, kteří se naučili Poselství Islámu přímo od Proroka صلى الله عليه و سلم, aniž by mezi nimi a jím bylo jakéhokoli prostředníka. Byli také prvními, kdo převedl toto učení do praxe každodenního života. Proto zasluhují zvláštní přednost nad ostatními lidmi a verš se vztahuje obzvláště pak na ně. Vlastnosti, podle kterých je Alláh popsal, totiž náleží ve své nejvýraznější a nejčistší  míře právě jim a nikomu jinému. Proto tato shoda a jejich popis s užitím výše uvedené charakteristiky svědčí jejich výsady.

 

3.       Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

„Nejlepší z lidí je tato má generace, potom ti, kteří přijdou po nich a potom ti, kteří přijdou po nich. Poté již přijdou lidé, od kterých se bude vymáhat svědectví pod přísahou. A jeho přísaha bude jeho svědectvím.“[1]

Nachází se tato výjimečnost sahába v barvě jejich pleti, v jejich tělech či v bohatství jejich domů? Nikdo, kdo je obdařen zdravým rozumem a kdo chápe Korán a autentickou Sunnu by si to nemohl pomyslet. To proto, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم také pravil:

إِنَّ اللَّهَ لَا يَنْظُرُ إِلَى صُوَرِكُمْ وَأَمْوَالِكُمْ وَلَكِنْ يَنْظُرُ إِلَى قُلُوبِكُمْ وَأَعْمَالِكُمْ

„Věru Alláh nepohlíží na váš zjev a vaše bohatství, nýbrž pohlíží na vaše srdce a vaše činy.“[2]

Je tomu tak pro vysokou úroveň jejich víry, která byla dosažena ohromnou bohabojností a správnými skutky, na základě toho, co praví Alláh:

Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější  (Hudžurát:13)

A Alláh se již pozřel na srdce sahába, budiž s nimi Alláh spokojen, a nalezl je čistšími, nejlepšími ze srdcí Jeho služebníků, hned po srdci Muhammeda صلى الله عليه و سلم.

Abdulláh ibn Mes’úd pravil: „Věru Alláh pozřel na srdce Svých služebníků a shledal mezi nimi srdce Muhammedovo صلى الله عليه و سلم nejčistším a proto jej vyvolil pro Sebe a poslal mu Své Poselství. Poté pozřel na srdce Svých služebníků a po Muhammedově صلى الله عليه و سلم srdci mezi nimi nejčistšími shledal srdce sahába, budiž s nimi Alláh spokojen. Proto je učinil pomocníky Proroka صلى الله عليه و سلم, bojujícími za Jeho Náboženství.“[3]

Alláh jim dal znalost, včetně znalosti toho druhu, který ti, jež přijdou po nich, nebudou moci získat. Abú Džuhajfa vypráví, že se ‘Alího ibn Abí Táliba otázal: „Máš ještě nějakou knihu?“ Odpověděl: „Nic, kromě knihy Boží a jejího pochopení a toho, co bylo muslimskému muži dáno na tomto listu.“[4]

Na základě tohoto je jasné, že pocta, kterou je chválil Boží Posel صلى الله عليه و سلم spočívá v jejich přístupu a pochopení víry. Jen díky pochopení společníků Prorokových, budiž s nimi Alláh spokojen, se Korán a Sunna stává autoritativním zdrojem pro ty, kteří přišli po nich.

 

4.       Alláh dále pravil:

A takovýmto způsobem jsme vás učinili obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky o lidech a aby posel byl svědkem o vás. (Bekara:143)

Vznešený Alláh je učinil nejlepšími a nejpravdomluvnějšími z lidstva. Jsou nejlepší z celého lidstva, ze všech pokolení a národů a proto jsou také nejvíce pravdomluvnými v tom, co řekli, učinili a o co usilovali. Proto si oni zaslouží, aby byli svědky o lidech. Proto o nich Alláh mluvil s takovou poctou, vyzdvihl je, chválil je a zaručil se za ně. Svědek, jehož svědectví je Alláhem přijato je ten, který dosvědčuje svou znalostí a pravdomluvností. Podává pravdivé svědectví na základě toho, o čem má vědění.

Alláh praví:

 kromě těch, kdož pravdu vyznali, a ti dobře znají. (Zuchruf:86)

Tedy pokud je jejich svědectví přijímáno a přijato samotným Alláhem, není pochyb, že jejich pochopení víry je závazné a referenční pro ty, kteří přijdou po nich. A pokud tomu tak není, potom jejich svědectví nemůže být ustaveno. Ale verš přináší jasný důkaz o opaku. Navíc tato umma muslimů všech pokolení, nemá od Alláha garanci pravdomluvnosti, kromě generace sahába. Proto ahlu s-sunna we l-džemá’a, tedy následovníci selef a ahlu l-hadís jasně označili sahába, budiž s nimi Alláh spokojen, jako pravdymilovné a pravdomluvné, co se týče vyprávění hadísů, ve smyslu všeobecném i jednotlivém. Jejich podání přijímají a z jejich znalosti čerpají. Ode všech, nikoho přitom nevyjímaje. Toto nelze říci o nikom jiném, nežli o sahába. Proto lidé po nich nebyli deklarováni jako spolehliví a pravdomluvní kromě těch, jejichž spolehlivost při tradování byla doložena přímo praxí. A nikdo nemohl něčeho takového dosáhnout, pakliže nenásledoval cestu sahába, budiž s nimi Alláh spokojen. Takto bylo potvrzeno, že přijmout víru v jejich pochopení a přijmout jejich pohled a vysvětlení Koránu a Sunny je závazné pro každého po nich.

 

5.       Proto Alláh vznešený přikázal následovat jejich cestu:

a následuj cestu těch, kdož kajícně se ke Mně obrátili! Ke Mně se pak uskuteční návrat váš a Já vás poučím o tom, co jste konali. (Lukmán: 15)

Každý ze sahábů se k Alláhu obrátil s pokáním. Proto je Alláh uvedl na cestu nejlepšího slova a nejlepšího činu, podle důkazu, který se nalézá v Boží Knize:

Pro ty, kdož odvrátili se od Taghúta odmítajíce jej uctívat a kajícně se obrátili k Bohu, pro ty je určena zvěst radostná. Oznam tedy zvěst radostnou služebníkům Mým, těm, kdož horlivě naslouchají slovům Mým a následují nejkrásnější z nich! To jsou ti, které Bůh na správnou cestu uvedl, a to jsou ti, kdož rozmyslem jsou nadáni (Zumer:17-18)

Proto je následování jejich pochopení Koránu a Sunny závazné.

 

6.       Proto Alláh vyhrožuje těm, kteří tak nečiní pekelným ohněm – a jak zlé to je útočiště! Alláh praví:

A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! (Nisá: 115)

Alláh zde hrozí každému, kdo bude následovat jinou cestu, než je cesta věřících. Proto je následovat ji, povinností a nenásledovat ji, bludem.

 

Abú Músá al-Aš’arí vypráví: „Modlili jsme se za Božím Prorokem صلى الله عليه و سلم  modlitbu maghrib a já jsem pak řekl: „Posaďte se, abychom se spolu pomodlili i ‘išá´.“ Sedli jsme si tedy a poté přišel i Prorok Boží صلى الله عليه و سلم  a otázal se: „Co vás tu zadrželo?“ Řekli jsme: „Posle Boží, modlili jsme se s tebou a pak jsme si řekli: Poseďme do ‘išá´, abychom se i ji mohli pomodlit spolu.“ Prorok صلى الله عليه و سلم  pravil: „Dobře jste učinili,“ nebo „Správně jste učinili.“ Poté zvedl hlavu k nebesům – a hlavu k nebesům zvedal často – a pravil: „Hvězdy jsou strážci nebes. Když padá hvězda, něco ze záležitostí nebes se má stát.[5] A já jsem strážcem této ummy. Proto až mí společníci odejdou, ummu postihne to, co bylo předurčeno.“[6]

 

Zde Posel Boží spojil odchod svých společníků, nechť je s nimi Alláh spokojen, s tím, co se potom stane s jeho ummou. Tedy oni jsou ve vztahu k ummě v podobném postavení, jako je Prorok صلى الله عليه و سلم  vůči nim a jako jsou hvězdy ve vztahu k nebi. To, že tento Prorokův صلى الله عليه و سلم   příklad hovoří o nutnosti následovat sahába a jejich pochopení náboženství, je široce známo. Následováním sahábů umma následuje Proroka صلى الله عليه و سلم  a je s ním spojena. To proto, že Prorok صلى الله عليه و سلم   vysvětlil Korán své ummě a těmi, kdo toto vysvětlení předali dalším generacím, byli právě sahába. Posel Boží také nehovořil z vlastního popudu, skrze něj hovořila pravda a vedení, které se v něm zračilo. A ani sahába nehovořili, kromě slova pravdivého a nepřijali nic, nežli pravdu. Tak jako Alláh učinil padající hvězdy střelami zasahujícími šejtány, když se tito snaží ukrást Zjevení z nebes. Alláh praví:

 

Vskutku jsme vyzdobili nejnižší nebe ozdobou hvězd a také na ochranu proti každému satanu vzpurnému, takže nemohou u rady nejvyšší naslouchat a je po nich házeno ze všech stran, aby byli odehnáni; a pro ně trest trvalý je přichystán. Zaslechne něco pouze ten, kdo urve porady útržek, a ten plamenem pronikajícím je pronásledován. (Sáfát: 6-10)

 

My věru jsme ozdobili nejbližší nebe svítilnami, jež určili jsme i pro satanů kamenováni, a připravili jsme pro ně trest plamenný. (Mulk:5)

 

Podobně i nejkrásnější ozdobou této ummy je jejich porozumění, nauka a činy. I oni zasahují podobně jako meteory a střely právě dezinterpretace nevědomých, lži těch, kteří si je vymýšlejí a překrucování těch, kteří ve svém náboženství přehánějí. Jako jsou hvězdy světlem pro obyvatele země, podle kterých se tito orientují v temnotě na pevnině i na moři. Alláh praví:

 

a podle hvězd jsou též vedeni. (Nahl: 16)

 

A také:

A On je ten, jenž pro vás stvořil hvězdy, abyste se mohli podle nich řídit v temnotách souše i moře.Takto My činíme srozumitelnými znamení pro lid, jenž schopen je poznáni. (An’ám: 97)

 

Podobně i sahába jsou následováni, abychom byli zachráněni před temnotou tužeb a pochybností. Kdokoli se odvrátí od jejich pochopení víry, propadne klamu, který jej zahalí do temnoty, vrstvu po vrstvě, do té míry, že když před sebe natáhne ruku, nebude ji moci vidět. A s pochopením sahábů se Korán a Sunna stává chráněna před šejtány z řad džinů, kteří se ji snaží zkazit i před každým, kdo hledá její kdovíjaké vnitřní významy ve snaze zkazit a zatemnit význam, který v ní Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم  sděluje.

 

Proto je pochopení sahábů pevnou baštou proti zlu a jeho příčinám. Pokud by jejich porozumění nebylo závazné, mohlo by být vysvětlováno ve světle porozumění, se kterým přišli generace po nich a toto je nemožné. Pokud by tato specifikace a toto omezení, tj. povinnost následovat Korán a autentickou Sunnu v pochopení selefu s-sálih, byla odvržena, muslimové by se odvrátili od Přímé Stezky. Mohli by se tak stát snadnou kořistí pro všemožné sekty a partaje, které se odchýlily od Přímé Stezky před nimi.

 

Je tomu tak proto, že Korán a Sunna jsou vystaveny mnoha zlům a nesčetným pokusům o pokřivení jejich pochopení, jako jsou pokusy mu’tezily, murdží´y, džehmíjje, ší’y a súfíjje, chawáridž, bátiníjje a dalších mezi nimi. Proto musí být ustaven jasný rozdíl. A pokud je řečeno, že „není pochyb, že Muhammed صلى الله عليه و سلم  a jeho sahába, Alláh s nimi budiž spokojen, následují přístup, který je uchráněn od falši, ať je před ním, nebo za ním,“ bude to důkaz, že selefí menhedž je s pochopením Posla Alláha صلى الله عليه و سلم   a jeho sahábů totožný?

 

Odpověď přichází ze dvou různých perspektiv:

 

1.       Již jsme naznačili, že selef přišli bezprostředně po době Proroka صلى الله عليه و سلم   a po době správně vedených chalífů. Ten, kdo předcházel, se nemůže pojit s tím, kdo přišel až po něm. Spíše se ten, který přišel až po něm, pojí s tím, kdo mu předcházel a následuje ho. Proto ti, kteří nenásledují jmenovaná uskupení a sekty jsou ti, kteří zbývají, pakliže tyto sekty odstraníme a to jsou ti, kteří zastávají původní stav věcí – tedy to, na čem byli Prorok صلى الله عليه و سلم   a jeho druhové.

 

2.       Mezi těmito sektami, na které se muslimská umma rozdělila, nemůžeme nalézt nikoho, koho víra a její chápání přesně kopíruje stav, který nacházíme u sahába. To lze nalézt jen u ahlu s-sunna we l-džemá’a, což jsou následovníci selefu s-sálih a ahlu l-hadís, v protikladu k sektám, které tomuto oponují.  

 

Víra mu’tezily nemůže být ve shodě s vírou sahábů. Jak by mohla, když její vůdcové vznešené saháby, Alláh s nimi budiž spokojen, pomlouvají a berou jim jejich spolehlivost a pravdymilovnost, označujíce je za zbloudilé? Takto se choval Wásil ibn ‘Attá, který pravil: „Pokud ‘Alí, Talha a Zubejr měli vydat svědectví byť i o hrsti bylin, podle jejich svědectví bych stejně nejednal.“

 

A ší’ité, kteří tvrdí, že sahábové po smrti Proroka صلى الله عليه و سلم   odpadli od islámu, kromě pouhých tří z nich? A kvůli tomu, že jsou nevěřící, nemožno mezi nimi nalézt jediného dobrého a počestného příměru?

 

A chawáridž, kteří se odchýlili a odštěpili od Náboženství a rozetli hlavní tělo muslimské ummy? Součástí jejich náboženství je, že prohlašují ‘Alího, Ibn ‘Abbáse, Osmána, Talhu, ‘Áišu a Mu’áwíjju za nevěřící!

 

Kdokoli na sahába útočí a obviňuje je z nevíry přece nemůže být na cestě sahába!

 

A súfíjové, kteří se vysmívají dědictví, které po sobě Proroci, mír s nimi všemi, zanechali, což jest jedině nauka? Popírají předpisy Koránu a Sunny a prohlašují je za mrtvé, neboť jeden z jejich starších pravil: „Svou znalost berete od mrtvého, který vypráví od jiného mrtvého, zatímco my bereme svou znalost od svého srdce, které mi vyprávělo od mého Pána!”

 

A murdží’a, kteří smýšlejí, že víra pokrytců je totožná s vírou prvních zbožných předchůdců?

 

Stručně vzato, všechny tyto sekty nás volají k tomu, abychom zapřeli to, co jsme na vlastní oči viděli z důkazů Koránu a Sunny a abychom to prohlásili za faleš. Ale těmi, kteří si nejvíce zasluhují být diskreditováni jakožto bludaři, jsou jedině oni.

 

Z tohoto je již jasné, že právěselefí menhedž je oním přístupem zachráněné skupiny a skupiny pomožené, co se týče čerpání nauky a používání důkazů.

 

Autor: šejch Sálim ibn ‘Íd al-Hilálí

---