‘Abdurrahmán ibn ‘Awf رضي الله عنه vyprávěl: „Poprosil jsem matku věřících ‘Áišu رضي الله عنها, aby mne naučila slova, kterými Posel Boží صلى الله عليه و سلم započínal svou modlitbu, když v noci vstal. ‘Áiša řekla: „Když Prorok صلى الله عليه و سلم v noci vstal na modlitbu, začínal ji slovy:
‘Abdurrahmán ibn ‘Awf رضي الله عنه vyprávěl: „Poprosil jsem matku věřících ‘Áišu رضي الله عنها, aby mne naučila slova, kterými Posel Boží صلى الله عليه و سلم započínal svou modlitbu, když v noci vstal. ‘Áiša řekla: „Když Prorok صلى الله عليه و سلم v noci vstal na modlitbu, začínal ji slovy:
للَّهُمَّ رَبَّ جِبْرَائِيلَ وَمِيكَائِيلَ وَإِسْرَافِيلَ فَاطِرَ السَّمَوَاتِ وَالأَرْضِ عَالِمَ الْغَيْبِ وَالشَّهَادَةِ أَنْتَ تَحْكُمُ بَيْنَ عِبَادِكَ فِيمَا كَانُوا فِيهِ يَخْتَلِفُونَ اهْدِنِي لِمَا اخْتُلِفَ فِيهِ مِنَ الْحَقِّ بِإِذْنِكَ إِنَّكَ تَهْدِي مَنْ تَشَاءُ إِلَى صِرَاطٍ مُسْتَقِيمٍ .
„Ó Bože, Pane Džibráíla, Míkáíla i Isráfíla, Stvořiteli nebes i země, Který znáš nepoznatelné i dosvědčované, Ty rozhoduješ mezi Svými služebníky v tom, v čem oni byli v neshodě, převeď mne s Tvým dovolením přes to z Pravdy, na čem se oni neshodli, neboť jsi to Ty, Kdo vedeš toho, koho Ty chceš, cestou přímou.“ [1]
Tento hadís ukazuje jednak na významné postavení Prorokových صلى الله عليه و سلم manželek v historii islámských nauk jako vypravěček velkého množství hadísů z každodenního života Božího Posla صلى الله عليه و سلم. To dosvědčuje i fakt, že i tak vážený, zbožný a učený muž, jako ‘Abdurrahmán ibn ‘Awf se neváhá ptát ‘Áiše na detaily konkrétní prosby. Ptá se zrovna jí a je přesvědčen, že právě ona mu může poradit. Existovaly a existují ženy učenější, než leckterý muž a i žena má právo vyučovat jiné, v případě potřeby dokonce i muže, dokonce i kdyby nebyli jejími příbuznými. Žena dokonce může bez jakékoli překážky učit a vyučovat i islámské vědní disciplíny, jako je třeba právě nauka o hadísech.
Samotný obsah prosby, kterou mu ‘Áiša od Prorokaصلى الله عليه و سلم sdělila, pak komentuje ‘Abdurrezzák al-Bedr:
„Tato prosba v sobě obsahuje prostředek přiblížení se k Alláhu skrze potvrzení víry (arab. التوصل at-tewassul) v absolutní Boží Vládu nad veškerenstvem, včetně Jeho specifické vlády konkrétně nad jmenovanými anděli, které Alláh pověřil záležitostmi života. Džibráíl, mír s ním, je totiž pověřen doručováním Božího Zjevení, oživujícího srdce i duše, Míkáíl, mír s ním, je pověřen tím, aby dešťové kapky spadly vždy tam, kam si Alláh přeje, přičemž déšť dává život zemi a rostlinstvu, které je zdrojem života pro všechny živočichy a Isráfíl je pověřen úkolem zatroubit na roh, díky čemuž bude vše živé v Den Zmrtvýchvstání znovu vzkříšeno k životu poté, co podlehlo smrti.
Blízkost Boží je také hledána potvrzením víry v prapočáteční původ nebes i země u Boha, že je to Alláh, kdo je původcem a stvořitelem, který přivedl v existenci celý vesmír Svým příkazem shodně Své znalosti. On je Všeznající, znalý zjevného i nepoznatelného. Alláh, čist je On od jakékoli nedokonalosti, je Jediný, který rozsuzuje mezi Svými služebníky to, v čem se přou a liší a proto je také žádán o vedení po přímé cestě v těch otázkách, které jsou mezi nimi sporné.
Správné vedení (arab. الهداية al-hidája) znamená mít znalost pravdy, zamýšlet jí dosáhnout a ubírat se na cestě k ní, dávaje jí přednost nad vším ostatním. Správně vedená osoba je ta, která koná činy v souladu s pravdou a snaží se pravdu následovat a pídit se po ní. Správné vedení je také tím největším požehnáním a darem, který může Alláh Svému služebníkovi dát. Prosíme Alláha, aby nás všechny vedl po přímé cestě a zaručil nám veškeré dobro.“ [2]
Verze ‘Áiše a ‘Abdurrahmána ibn ‘Awf není jedinou variantou toho, co před začátkem nepovinné modlitby na sklonku noci Posel Boží صلى الله عليه و سلم opakoval.
Podle jiného vyprávění od Abú Sa’ída al-Chudrího رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم poté, co vstal k noční modlitbě (arab. التهجد at-tehedždžud), pronesl úvodní tekbír a potom řekl:
سُبْحَانَكَ اللَّهُمَّ وَبِحَمْدِكَ وَتَبَارَكَ اسْمُكَ وَتَعَالَى جَدُّكَ وَلاَ إِلَهَ غَيْرُكَ . ثُ
„Sláva Tobě, ó Bože, požehnáno budiž Tvému Jménu a velebena budiž Tvá Výsost.“
Potom třikrát opakoval:
لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ .
„Není božstva kromě Alláha.“
Potom třikrát řekl:
اللَّهُ أَكْبَرُ كَبِيرًا.
„Alláh je bezpochyby Největší.“
A nakonec dodal:
أَعُوذُ بِاللَّهِ السَّمِيعِ الْعَلِيمِ مِنَ الشَّيْطَانِ الرَّجِيمِ مِنْ هَمْزِهِ وَنَفْخِهِ وَنَفْثِهِ
„Utíkám se k Alláhu Všeslyšícímu Všeznajícímu před prokletým šejtánem i jeho zlými popudy, jeho vdechy i jeho odprsknutími.“
A potom recitoval Korán. [3]
Tato varianta je modifikací standardního začátku modlitby a ochranná prosba v jejím závěru jasně odkazuje na koránskou súru al-Felek:
قُلْ أَعُوذُ بِرَبِّ ٱلْفَلَقِ مِن شَرِّ مَا خَلَقَ وَمِن شَرِّ غَاسِقٍ إِذَا وَقَبَ وَمِن شَرِّ ٱلنَّفَّـٰثَـٰتِ فِى ٱلْعُقَدِ وَمِن شَرِّ حَاسِدٍ إِذَا حَسَدَ
Rci: „Utíkám se v ochranu Pána záře jitřní před zlem Jeho stvoření, před zlem temnoty, když se šíří, před zlem žen, jež do uzlů prskají, před zlem závistníka, když závidí!“ (Felek: 1-5)
_____________________________________________________
[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 770 .
[2] Viz Fikhu l-ad’ijjeti we l-azkár, str. 139 – 140.
[3] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 775, sahíh dle al-Albáního.