Často jsme v situaci, kdy možná i každý den slyšíme lidi a zvláště mladé, tázat se, jak začít hledat (učit se) šarí’atskou nauku, jaký první krok učinit k tomu a kde začít, abychom se naučili a porozuměli Božímu náboženství a nakonec se stali užitečnými členy své rodiny, celé ummy a vůbec celé společnosti, ve které žijeme.
Často jsme v situaci, kdy možná i každý den slyšíme lidi a zvláště mladé, tázat se, jak začít hledat (učit se) šarí’atskou nauku, jaký první krok učinit k tomu a kde začít, abychom se naučili a porozuměli Božímu náboženství a nakonec se stali užitečnými členy své rodiny, celé ummy a vůbec celé společnosti, ve které žijeme.
To je zajisté velmi důležitá otázka. Komu Alláh chce, tomu to usnadní a nauka je „adresou“ každého úspěchu a prosperity, jak jde vyrozumět i z hadísu Božího Posla صلى الله عليه و سلم, kde říká:
يفَُقِّهْه فىِ الدِّينِ بِهِ خَيْرًا اللَّه يُرِدِ مَنْ
„Komu Alláh přeje dobro, tomu dá porozumět náboženství!“[1]
Z uvedeného hadísu vyplývá také to, že pro koho Alláh dobro nechce, toho zanechá neznalým a porozumění víry se mu nedlostane.
Imám al-Buchárí nazval kapitoly své sbírky hadísů jako „Kapitola o znalosti před slovem a činem“ nebo „Znalost předchází slovo i čin.“ To zdůvodnil slovy Vznešeného:
فَاعْلَمْ أَنَّهُ لا إِلَهَ إِلا اللَّهُ
Věz tedy, že není božstva kromě Boha (Muhammed:19)
V tomto verši Alláh začal příkazem „věz.“ Důvodem toho všeho je, že učenci jsou následovníky proroků. A proroci zůstavili v dědictví nauku. Ten, kdo se jí chopí, ten se chopil něčeho ohromného, jak je uvedeno v hadísech Božího Posla صلى الله عليه و سلم.
Vznešený Alláh pravil:
إِنَّمَا يَخْشَى اللَّهَ مِنْ عِبَادِهِ الْعُلَمَاء
A obávají se Boha ze služebníků Jeho ti nejučenější (Fátir: 27).
وَتِلْكَ الأمْثَالُ نَضْرِبُهَا لِلنَّاسِ وَمَا يَعْقِلُهَا إِلا الْعَالِمُونَ
My pak uvádíme podobenství tato lidem, ale pochopí je pouze znající. (Ankebút:43).
قُلْ هَلْ يَسْتَوِي الَّذِينَ يَعْلَمُونَ وَالَّذِينَ لا يَعْلَمُونَ إِنَّمَا يَتَذَكَّرُ أُولُو الألْبَابِ
Zeptej se: „Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?“ Však připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni. (Zumer: 9).
Taktéž řekl Boží Posel صلى الله عليه و سلم:
مَنْ سَلَكَ طَرِيقًا يَلْتَمِسُ فِيه عِلْمً اسَهَّلَ اللَّهلَه طَرِيقًا إِلَى الْجَنَّةِ
„Kdo se vydá cestou hledání nauky, tomu Alláh ulehčí cestu do ráje!“[2]
إِنَّمَا ا لْعِلْمُ بِالتَّعَلُّمِ
„Věru nauka tkví v učení se.“[3]
Ibn ‘Abbás pravil: „Buďte těmi, kteří nauku získávají postupně, začínajíce od menšího (lehčího) k většímu (těžšímu).“
Imám at-Tirmízí zaznamenává podání od Kajse ibn Kesíra, Alláh budiž oběma milostiv, jenž řekl:
„Jistý člověk z Medíny přišel k Abú Dardáovi, nechť je s ním Alláh spokojen, který sídlil v Damašku. Zeptal se jej Abú Dardá: „Co tě sem přivádí, mládenče?“
Mládenec mu odpověděl: „Hadís Božího Posla صلى الله عليه و سلم, o kterém jsem slyšel, že jej přednášíš!“
„Dobrá,“ pravil Abú Dardá s údivem, „a to tě sem nepřivádí i ještě nějaká jiná potřeba mimo toho?“ „Ne,“ odpověděl mládenec.
Abú Dardá se zeptal: „A nepřišel jsi třeba i kvůli obchodu?“
„Ne,“ trval na svém mládenec. „Nepřišel jsem, kvůli ničemu kromě kvůli hadísu Božího Posla صلى الله عليه و سلم!“
Na to mu Abú Dardá řekl: „Věru jsem slyšel Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci:
مَنْ سَلَكَ طَرِيقًا يَبْتَغِى فِيهِ عِلْمًا سَلَكَ اللَّهُ بِهِ طَرِيقًا إِلَى الْجَنَّةِإِنَّ وَ الْمَلاَئِكَةَ لَتَضَعُ أَجْنِحَتَهَا رِضًا لِطَالِبِ الْعِلْمِ وَإِنَّ الْعَالِمَ لَيَسْتَغْفِرُ لَهُ مَنْ فِى السَّمَوَاتِ وَمَنْ فِى الأَرْضِ حَتَّى الْحِيتَانُ فِى الْمَاءِ وَفَضْلُ الْعَالِمِ عَلَى الْعَابِدِ كَفَضْلِ الْقَمَرِ عَلَى سَائِرِ الْكَوَاكِبِ إِنَّ الْعُلَمَ اءَ وَرَثَةُ الأَنْبِيَاءِ إِنَّالأَنْبِيَاء لَمْ يُوَرِّثُوا دِينَارًا وَلاَ دِرْهَمًا إِنَّمَا وَرَّثُوا الْعِلْمَ فَمَنْ أَخَذَ بِهِ أَخَذَ بِحَظٍّ وَافِرٍ.
„Kdo se vydá cestou hledání nauky, tomu Alláh ulehčí cestu do Ráje. Zajisté i andělé rozprostírají svá křídla ze spokojenosti vůči hledači nauky (arab. tálibu l-‘ilm) a za učence věru prosí o milost ti na nebesích i na zemi, dokonce i ryba ve vodě. A přednost učence nad zbožným je jako přednost Měsíce před ostatními hvězdami. Věru učenci jsou dědici proroků a proroci nezůstavili v dědictví ani dirham, ani dinár, ale zanechali po sobě nauku. Kdo se jí chopí, ten se chopil hodnoty (tj. velké, nepomíjivé).“[4]
To co jsem tu uvedl je jen malá část z četných důkazů hodnoty nauky a toho, kdo se za ní vydá.
Je-li řeč o tom, jak nauku hledat, na prvém místě je třeba vzpomenout bohabojnost (arab. takwá), potom přebírání znalosti přímo od spolehlivých učenců (arab. ‘ulemá) co se týče nauky i víry. Tedy když naleznete učence s těmito charakteristikami, drž se ho a chtěj od něj, aby ti poradil, jak hledat náboženskou nauku. Pokud nemůžeš takového učence najít, pak hledej hledače nauky, který se již předtím učil u nějakých učenců. A pokud nemůžeš najít ani toho, hledej takového, který se učil z nahrávek, knih a přednášek všeobecně, kdekoli je našel.
Ptáš-li se na knihy, které by ses měl naučit a se kterými bys měl začít, odpověď je následující:
Povinnost je mít správnou metodologii a postupně během čtení a hledání nauky začít s knihami, které jsou lehké a které jsou v dané oblasti, kterou studuješ, základními.
Měl bys začít věroukou, nebo záležitostmi věrouky. Potom následují nauky, které ti pomohou a ulehčí čtení Knihy Boží a studium Sunny Božího Posla صلى الله عليه و سلم, jako je arabská gramatika, úvod do islámské právní vědy (arab. fikh), a jejích základů (arab. usúlu l-fikh) úvod do hadísu, potom fikh, základy islámské právní vědy (arab. usúlu l-fikh), potom výklad Koránu (arab. tefsír). Co nejdřív se také začni učit Korán nazpaměť, protože pointou každé nauky je zajisté to, aby byl správně pochopen Korán a aby se z něj správným způsobem přejímaly předpisy.
Při této příležitosti také vzpomenu některé knihy, od kterých by měl každý začínající hledač šarí’atské nauky začít:
Pro oblast ‘akídy to jsou tato díla: Tři základní principy (arab. Usúlu s-Selása), Kniha Boží Jedinosti (arab. Kitábu t-Tewhíd), Odkrývání pochyb (arab. Kešfu š-Šubuhát) od šejcha Muhammeda Ibn Abdulwehhába a poté ‘Akídetu l-wásitíjja šejchu l-Islám Ibn Tejjmíje, Alláh mu budiž milostiv.
Poté, co zakončíš četbu (učení se) těchto knih, přejdi na další knihy z jiných oblastí:
Gramatika arabského jazyka (arab. nahw): al-Adžurúmíjja
Usúlu l-fikh: Al-Usúlu min ‘ilmi l-Usúl šejcha Ibn ‘Usejmína, Alláh mu budiž milostiv.
Hadís: Arbe‘ín an-Newewíjja a Umdetu l-Ahkám s komentářem šejcha Ibn ‘Usejmína.
Potom začni číst nějaký z autoritativních textů fikhu jakéhokoli ze čtyř uznaných mezhebů, jako je např. Bidájetu s-Sálikín, nebo ‘Umdetu l-Fikh, nebo Metn Abí Šudžá’a anebo Metn al-Chalíl.
Z oblasti výkladu Koránu (arab. tefsír): Usúlu t-Tefsír šejcha ‘Usejmína, Tejsíru l-Kerími r-Rahmáni fí Tefsíri Kelámi l-Menán – Ibnu s-Sa‘dího, Alláh mu budiž milostiv, a potom Tefsír Ibn Kesír.
Tímto nemířím a nepreferuji jeden určitý mezheb, ale naproti, zamýšlím tím, aby tvé studium bylo postupné, dokud nezesílíš ve svém hledání nauky (tj. nenaučíš se základ) a pak se naučíš následovat důkaz a nikoli že budeš jen slepě následovat jakýkoli mezheb.
Starej se o to, aby ses knihy „starších“ učenců dobře naučil cestou zapamatování si a jejich pochopení, všeho toho lépe dosáhneš poslechem nahrávek a přednášek, nebo cyklů přednášek.
Toto jsou nejdůležitější knihy, kterými musí hledač nauky projít předtím, než se pustí do větších a objemnějších děl dávných i současných učenců, jako jsou Ibn Tejmíjja, Ibn Kajjím, Muhammed ibn Abdulwehháb, Ibn Báz, Ibn ‘Usejmín, Ibn Džibrín, al-Fewzán a další.
Autor: šejch Safet Suljić, Fakulta šarí’atských nauk, Islámská univerzita v Rijádu, KSA.
[1] Hadís zaznamenali al-Buchárí a Muslim na autoritu Abdurrahmána ibn Awfa, nechť je s ním Alláh spokojen.
[2] Hadís zaznamenali al-Buchárí a Muslim od Abú Hurejry, nechť je s ním Alláh spokojen.
[3] Hadís zaznamenal al-Buchárí na autoritu Abú Dardá, nechť je s ním Alláh spokojen.
[4] Hadís zaznamenal imám at-Tirmízí, č. 2606; věrohodným jej ocenil šejch al-Albání.