Psi ohně pekelného aneb předpovědi o cháridžovcích v hadísech, díl 2.

Harúríjja, tedy cháridžovci z Harúry, byli jen jednou z mnoha frakcí cháridžovců. Právě s nimi bojoval ‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه. Nazváni jsou podle města či místa, kam se odebrali poté, co opustili tábor ‘Alího stoupenců po bitvě mezi ‘Alím a Mu’áwíjjou na Siffínu. Každého, kdo nesdílel jejich myšlenky, prohlašovali za nevěřícího a modloslužebníka, napadali a nemilosrdně pobíjeli.

 

‘Abdulláh ibn Abí Ráfi’ uvádí, že když harúríjja povstali proti ‘Alímu رضي الله عنه, řekli mu: „Soud nenáleží nikomu, kromě Alláha!“ ‘Alí pravil: „To jsou slova pravdy, leč je jimi zamýšlena lež. Věru nám Boží Poselصلى الله عليه و سلم popsal lidi, jejichž popis přesně rozpoznávám u těchto: „Svými jazyky hlásají pravdu, ale ona neproniká dále nežli sem,“ a ukázal na své hrdlo. „Patří mezi ty Boží tvory, kteří jsou Mu nejodpornější …“²

 

O jejich vztahu ke Koránu uvádí Abú Bekra رضي الله عنه od Proroka صلى الله عليه و سلم: „Budou si ve výřečnosti pomáhat Koránem.“³ Podle podání od ‘Alího Prorokصلى الله عليه و سلم řekl, že „budou sedomnívat, že (Korán) hovoří pro ně, ale ve skutečnosti hovoří proti nim.“⁴

 

Abú Zejd al-Ansárí رضي الله عنه slyšel Prorokaصلى الله عليه و سلم říci: „Budou vyzývat ke Knize Boží, ale Alláh je od nich Čist.“⁵ Podle podání na autoritu Abú Se’ída al-Chudrího a Anase ibn Málika رضي الله عنهما Prorokصلى الله عليه و سلم pravil: „Budou vyzývat ke Knize Boží, ale tato s nimi nemá nic společného.“⁶

 

Abú Se’íd al-Chudrí رضي الله عنه byl dotázán na harúríje a odpověděl: „Nevím, co jsou zač harúríje, ale věru slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci: „V mé ummě se objeví“ a neřekl „v mé ummě budou“ a pokračoval: „lidé, jejichž modlitba bude taková, že vy tou svojí budete opovrhovat, budou recitovat Korán, ale jejich recitace nedosáhne dále, než do jejichhrdel“ anebo řekl: „do jejich hrtanů (arab. حلوق hulúk). Budou opouštět víru tak, jako šíp prochází zasaženou kořistí. Střelec se podívá na svůj šíp, na jeho dřík, na šlachu dříku (kterou je k dříku přivázán hrot), pak ho napadne, že by mohla být trocha krve na dolní části šípu (té, kde se nachází zářez pro tětivu) ale ani tam nic nenajde.“⁷

 

Al-Buchárí vysvětluje, že i Ibn Omar je považoval za nejhorší ze všech Božích stvoření a to právě proto, že zabředli do veršů, které byly zjevny ohledně modloslužebníků a jali se je vztáhnout na věřící.⁸

 

Háfiz ibn Hadžer tyto předpovědi vysvětluje:

 

Džábir ibn ‘Abdulláh رضي الله عنه vypráví: „Když se Posel Boží صلى الله عليه و سلم vracel z tažení proti Chajberu, přišel k němu nějaký muž. Posel Boží صلى الله عليه و سلم měl ještě na svém oděvu něco stříbra, které jinak vybíral z válečné kořisti a rozděloval dalším lidem. Dotyčný na něho křiknul: „Muhammede, buď spravedlivý!“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم odvětil: „Běda tobě, pokud ani já nebudu spravedlivý, kdo potom? A pokud nebudu spravedlivý, budu zatracen.“ Omar ibnu l-Chattáb رضي اله عنهřekl: „Posle Boží, pusť mne, ať toho pokrytce zabiju!“Ale Posel Boží صلى الله عليه و سلم namítl: „Utíkám se k Alláhu před tím. Lidé by potom říkali, že zabíjím lidi, kteří mne následují! Tento muž a jeho společníci budou recitovat Korán, ale on nepřejde dále než k jeich klíčním kostem, budou opouštět víru, jako vystřelený šíp opouští luk!“¹⁰ 

Existuje mnoho dalších verzí téže události:

 

Džábir ibn ‘Abdulláh رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم jednou v místě, zvaném al-Džá’arana rozděloval válečnou kořist z Hunejnu, zatímco stříbro a zlato držel na klíně Bilál رضي الله عنه. Jeden člověk zvolal: „Posle Boží, buď spravedlivý, protože jsi spravedlivý nebyl.“ Posel Božíصلى الله عليه و سلم opáčil: „Běda tobě, kdo bude spravedlivý, pokud nebudu ani já?“ Omar رضي الله عنه řekl: „Posle Boží, dovol, abych mu odsekl hlavu!“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Ne! Nechej ho i jeho společníky. Oni budou recitovat Korán, leč jejich klíční kost tento nepřesáhne, budou opouštět víru jako šíp vystřelený z luku!“¹¹

 

V dalším podání se nespecifikuje, po kterém válečném tažení rozděloval Prorokصلى الله عليه و سلم válečnou kořist, ale naopak se uvádí jméno dotyčného: „… přišel k němu Zu l-Chuwejsira a on je mužem z kmene Temím …“¹²

 

Abú Se’íd al-Chudrí رضي الله عنه uvádí další podrobnosti. Událost se sice stala v okamžiku rozdělování kořisti, ale rozdělovaná věc vůbec kořistí nebyla. Šlo o surové zlato, které Prorokoviصلى الله عليه و سلم poslal z Jemenu ‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه, který tam odcestoval. Tento milodar se Prorokصلى الله عليه و سلم rozhodl rozdělit mezi čtyři náčelníky kmenů z Nedždu – mezi Akra’a ibn Hábise al-Hanzalího, ‘Ujejnu ibn Bedra al-Fezárího, ‘Alkamu ibn ‘Ulásu al-‘Ámirího a Zejdu l-chajla at-Táího. Kurajšovci a ansárové se proto naštvali a řekli si: „Dává předákům Nedždu a nás opomíjí.“ „Já je chci pouze získat na naši stranu,“ bránil se Prorokصلى الله عليه و سلم. Poté přišel nějaký muž vpadlých očí, s rozšířenými očními panenkami, nakrabaceným čelem a krátkou, hustou kudrnatou bradou, velmi nakrátko ostříhaný. Řekl: „Muhammede, boj se Boha!“ Prorok صلى الله عليه و سلم odvětil: „Kdo by potom byl Alláhu pokorný, kdybych i já hřešil? Cožpak, i když mi On svěřil všechny lidi na Zemi, mi ty ještě stále nedůvěřuješ?“ Abú Sa’íd dále uvádí, že jeden člověk, zřejmě Chálid ibnu l-Welíd رضي الله عنه, chtěl dotyčného namístě popravit, ale Prorokصلى الله عليه و سلم jej zadržel. Poté, co onen muž odešel, Prorokصلى الله عليه و سلم řekl: „Mezi potomky tohoto“ nebo „Z potomstva tohoto vzejdou lidé, kteří budou recitovat Korán, ale ten se nedostane dále, než do jejich hrtanu. Budou opouštět víru tak, jako šíp prostřelí ulovenou kořist. Budou zabíjet muslimy a nechávat na pokoji modloslužebníky. Pokud je zastihnu, zajisté je vybiji, jako byl vybit lid ‘Ád.“¹³

 

Podle jiného podobného podání mu Prorok صلى الله عليه و سلم odpověděl: „Což ve mne nevkládáte důvěru, ač ve mne důvěru vložil Ten ne nebesích?! Věru ke mně přicházejí zvěsti z nebes zrána i zvečera!“ Poté, co se dotyčný vzdálil, řekl Chálid Prorokoviصلى الله عليه و سلم : „Posle Boží, mám mu setnout hlavu?“ Prorok ho však zadržel slovy: „Ne, co když se modlí!“ Chálid namítl: „Kolik jen modlících se vyslovuje to, co není v jejich srdcích.“ Posel Božíصلى الله عليه و سلم, dívaje se na onoho muže, jak odchází, Chálidovi opáčil: „Nebylo mi přikázáno pátrat uvnitř lidských srdcí, ani zkoumat jejich útroby (jejich nitro). Mezi potomky tohoto člověka se objeví lidé, kteří budou přesně recitovat Knihu Boží, ale …“¹⁴

 

Mezi podáními, která uvádějí, že dotyčného chtěl zabít Omar a těmi, která uvádějí, že dotyčného chtěl o hlavu připravit Chálid, spojuje tato verze: „… Omar ibnu l-Chattáb vstal a řekl: „Mám jej zabít, Posle Boží?“ „Ne,“ odpověděl Prorokصلى الله عليه و سلم . „Mám mu tedy já useknout hlavu?“ obrátil se k Prorokovi صلى الله عليه و سلم Chálid ibnu l-Welíd, tak řečený Sejfulláh, tak řečený Meč Boží. „Ne,“ řekl Posel Boží صلى الله عليه و سلم i jemu.“¹⁵

Abú Se’íd رضي الله عنه o též události vypráví: „Jednou, když Posel Boží صلى الله عليه و سلم dělil válečnou kořist, řekl mu Zu l-Chuwejsira at-Temímí: „Posle Boží, buď spravedlivý!“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم opáčil: „Běda tobě, kdo bude spravedlivý, pokud ani já nebudu?“ Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنهvstal a pravil: „Posle Boží, dovolíš mi, abych ho zabil ?“ Posel Boží صلى الله عليه و سلمovšem řekl: „Ne! Takový člověk má společníky, vaši modlitbu budete v porovnání s jejich budete považovat za nicotnou, jakož i váš půst v porovnání s jejich půstem, le budou i přesto opouštět víru stejně snadno, jako vystřelený šíp opouští luk! Když se podíváte na hrot dříku šípu, nenajdete nic, podíváte se na opačný konec dříku šípu a nenajdete zase nic, podíváte se na perutě šípu a opět nenajdete nic, protože šíp byl rychlejší než krev a hnis. Objeví se v okamžiku rozkolu mezi muslimy. Poznáte je podle člověka velikých černých očí, jedna jeho ruka je jako ženský prs, nebo pahýl po větvi, klátící se ze strany na stranu.“ Abú Se’íd dodal: „Dosvědčuji, že jsem právě toto slyšel od samotného Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم a dosvědčuji, že jsem byl s ‘Alím ibn Abí Tálibem toho dne, kdy je pobil. A mezi zabitými našel i takového člověka, který odpovídal Prorokově popisu.“¹⁶

 

Podle jiného podání Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: „Budou opouštět islám tak, jako šíp vyjde z těla uloveného zvířete. Budou zabíjet následovníky islámu a modloslužebníky nechávat na pokoji. Pokud se jejich nástupu dožiju, budu je zabíjet jako byl vybit národ ‘Ád.“¹⁷

 

Ohledně muže se znetvořeným pahýlem místo ruky je také zaznamenáno:

 

‘Abdulláh ibn Abí Ráfi’ vypráví, že ‘Alí uvedl Prorokův popis onoho muže: „Tmavé pleti, jedna jeho ruka je jako ovčí vemeno, či prs ženy.“ Když cháridžovce potřeli, řekl ‘Alí svým mužům: „Podívejte se po něm, kde je.“ Hledali ho, ale nikoho takového nenašli. Několikrát jim řekl: „Vraťte se, protože já jsem, při Alláhu, nelhal, ani mi nebyla řečena lež!“ Potom ho našli mezi nějakými troskami, vytáhli ho, donesli ‘Alímu a položili ho před něj.¹⁸

 

Zejd ibn Wehb byl jedním z těch, kteří spolu s ‘Alím bojovali proti cháridžovcům. Vypráví, že ‘Alí se během tažení najednou zastavil, obrátil se k lidem a řekl: „Ó lidé, věru jsem slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci: „V mé ummě se věru objeví lidé, kteří budou recitovat Korán tak, že vy svou vlastní recitaci budete považovat za nicotnou oproti té jejich, vaši modlitbu za nicotnou oproti jejich modlitbě, váš půst za nicotný oproti jejich půstu. Budou recitovat Korán a čítat, že je v jejich prospěch, avšak on bude proti nim. Nepřejde dál, než k jejich klíčním kostem. Islám budou opouštět tak, jako šíp prochází úlovkem. Kdyby jen vojsko, které je pobije, vědělo, co je jim za to přislíbeno jazykem jejich Proroka, přestali by konat ostatní dobré činy. Znamením tohoto je, že mezi nimi bude i člověk, který bude mít nadloktí, ale bude mu chybět předloktí. Na konci jeho nadloktí bude něco jako bradavka na prsu ženy a na tom několik bělavých chlupů.“ Vy odejdete k Mu’áwíjjovi a obyvatelům Šámu, avšak necháte tyto, aby mezitím ovládli vaše rodiny a majetky. Při Alláhu, já doufám, že oni budou se stády, která jste vy vyhnali na pastvu, protože prolili krev, jíž bylo zakázáno prolít a protože přepadali a loupili.Proto vyražte proti nim!“ Selema ibn Kuhejl uvádí, že mu Zejd ibn Wehb ukázal vše přesně místo po místu a potom řekl: „Potom jsme přešli přes jeden most a tam jsme se srazili. Cháridžovcům tehdy velel ‘Abdulláh ibn Wehb ar-Rásibí a řekl jim: „Vrhejte oštěpy a taste meče z pochev, protože se obávám, že vás začnou zapřísáhat (na mírovou dohodu) tak, jako vás zapřísahali v den bitvy u Harúry.“ Proto ustoupili, vytasili meče a metali zdáli své oštěpy. ‘Alího lidé jim to však opětovali a svými oštěpy je pokosili, takže popadali zabití jeden přes druhého. Tehdy byli z ‘Alího lidí zabiti jen dva, načež ‘Alí řekl: „Hledejte mezi nimi zmrzačeného.“ Hledali ho, ale nenašli. Poté se jej ‘Alí vydal hledat sám, až přišel ke skupině těl zabitých bojovníků, ležících jeden přes druhého. Řekl: „Odtáhněte je.“ To i učinili a nalezli ho úplně vespod. Poté ‘Alí pravil: „Alláhu akbar! Pravdu děl Vznešený Alláh a Posel Boží صلى الله عليه و سلمji dostavil.“ K němu přistoupil ‘Ubejda as-Selmání a pravil: „Vládce věřících, při Alláhu, vedle Nějž není jiného božstva, opravdu jsi tento hadís slyšel od Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم ? „Ano, při Alláhu, vedle Nějž jiného božstva není,“ ujistil ho ‘Alí. ‘Ubejda od ‘Alího žádal přísahu celkem třikrát a ‘Alí mu pokaždé přísahal.“¹⁹

 

Podle jiné verze jej vytáhli z bláta pod mrtvými těly a jeden z přítomných, Abú l-Wadí´, to popisuje takto: „Jako bych ho viděl i dnes. Habešan, oděný do pláště s rozparkem zezadu, jednu ruku měl jako ženský prs, na jeho konci několik chlupů podobných těm na ocase tarbíka.“ Další svědek, Abú Merjem, říká: „Ten zmrzačený muž s námi jednu dobu chodil do mešity. Vysedávali jsme s ním v mešitě dnem i nocí. Byl chudobný a vídával jsem ho s chudobnými. S dalšími lidmi se chodil najíst k ‘Alímu a já jsem mu dal plášť s kapucí (arab. برنسburnus). Říkali mu Náfi’u Zu s-sedja (dosl. Náfi’ s prsem). Místo ruky měl pahýl jako ženský prs a na něm bradavici jako bradavku na prsu. Na té zmrzačené ruce měl také několik chlupů podobných kočičím vouskům.“²⁰

 

Na místě byl přítomen i Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه, který o celé věci vypověděl: „Dosvědčuji, že jsem toto slyšel od Božího Poslaصلى الله عليه و سلم. A dosvědčuji, že ‘Alí právě proti takovým bojoval. Byl jsem s ním. Též byl vydán rozkaz takového člověka (jednorukého) nalézt. Hledal se a nakonec byl i nalezen. Potom byl přinesen takže i já sám jsem měl možnost si ho prohlédnout. Viděl jsem, že je přesně takový, jak ho popsal Prorok صلى الله عليه و سلم.“²¹

 

‘Ubejdulláh ibn Abí Jezíd říká: „Slyšel jsem, jak Ibn ‘Abbásovi رضي الله عنهzmínili cháridžovce, jejich zápal pro víru a úsilí, s jakým uctívají Alláha, načež jim odpověděl: „Oni jsou ničím. Více se snaží, nežli se snaží židé a křesťané, kteří jsou i přes své úsilí v uctívání i tak v bludu!“²²

 

Sulejmán ibn Abí Nešít uvádí, že Hasanovi al-Basrímu vzpomenuli cháridžovce, načež o nich řekl: „Opojení blázni. A nejsou ani židy, ani křesťany, ani zoroastrovci, aby měli polehčující okolnost.“²³ Tj. polehčující okolnost, že neznají pravdu.

 

Al-Mu’allá ibn Zijád vypráví, že Hasanovi al-Basrímu byla položena otázka: „Abú Se’íde, nějaký cháridžovec se dopustil násilí v místě zvaném al-Haríba.“ Odpověděl: „Chudák! Viděl zlo a ve snaze napravit ho se dopustil ještě mnohem horšího a špatnějšího zla, než bylo to původní!“

 

Muhammed ibnu l-Husejn dodává: „Kdo někde uvidí cháridžovský angažmán, lidi násilím odporující proti nějakému předákovi či vůdci, ať již je spravedlivý nebo nespravedlivý, kteří povstali, shromáždili okolo sebe lidi a vytasili své šavle, činíce muslimskou krev povolenou k prolití – nesmí se dát zmást jejich recitací Koránu, ani jejich stáním v modlitbě, ani jejich usilovným půstem, ani jejich krásným stylem řeči při přednášení nauky, dokud je mezheb, který následují, mezhebem cháridžovským. Ohledně toho jsou zaznamenána četná podání od Proroka, která přijímá většina učenců, ba dokonce znají je všichni imámové muslimů.“²⁴