Půst podle Sunny Božího Posla صلى الله عليه و سلم

Přinášíme přehled základních pravidel a znalostí důležitých pro správné praktikování ramadánského půstu v souladu se Sunnou Božího Posla صلى الله عليه و سلم .

 

 

Půst je čin uctívání Alláha Vznešeného, kdy služebník zanechává všechny činy, které půst ruší, od momentu úsvitu až do západu slunce.

 

Půst v měsíci Ramadánu je jedním z pilířů islámu, podle slov Božího Posla صلى الله عليه و سلم na autoritu Abdulláha ibn Omara od jeho otce, nechť je s oběma Alláh spokojen:

عنعبَدْاللَّهبنْعمُرَ – عنَأَبِيهقاَلَقاَلَعبَدْاللَّهقاَلَرسَوُلاللَّه –صلىاللهعليهوسلم  :بُنىِالإسِلْامعَلَىخمَسْشَهَادَةأَنلاإِلهَإِلااللَّهوَُأنَمُحَمَّدًاعبَدْهُورَسَوُلُهوَإِقاَم. الصلَّاةَوَإِيتَاءالزكَّاَةوحََجالْبَيتْوصَوَمِرمَضَاَن

„Islám je zbudován na pěti pilířích: svědectví, že není božstva kromě Boha a že Muhammed je Jeho Služebník a Posel, vykonávání modliteb, dávání zekátu, pouti k Domu[1] a půstu v ramadánu.“[2]

 

 

• Půst je povinnost (arab. wádžib, n. fard) pro každého jednotlivého muslima, který je šarí’atsky zletilý, svéprávný, který je toho schopen a který je doma (necestuje).

 

• Káfir (nevěřící) není povinen se postit a není ani povinen nahradit půst za léta, která uběhla, když islám přijme.

 

• Osoba dle šarí’y nezletilá není povinna postit se. Nařizuje se jí však na půst si zvykat.

 

• Nemocný trpící takovou nemocí, kdy je naděje na uzdravení. Má právo se nepostit, pokud mu půst jeho nemoc zhoršuje. Poté, co se uzdraví, nahradí, co z půstu zameškal, a to je pro něho povinností.

 

• Osoba nesvéprávná též není povinna postit se, ani nahradit promeškané dny půstu, které uběhnou, v případě, že se posléze ze své duševní choroby zotaví a nabyde svéprávnosti, lhostejno jedná-li se o nezletilého, nebo zletilého.

 

• Staré a nemohoucí osoby, které se již nezvládají postit, kvůli důvodům, které jsou u nich stále přítomny (chronicky doživotně nemocní, zesláblí starobou) jsou povinny za každý den půstu nakrmit jednoho chudobného (arab. miskín).

 

• Těhotná a kojící žena v případě, že se bojí, že půst uškodí jí nebo jejímu dítěti (případně plodu) není povinna postit se, ale je povinna nahradit každý takto promeškaný den půstu od momentu, kdy tento strach, jenž byl důvodem původního přerušení půstu, přestane.

 

• Žena menstruující není povinna postit se v těchto dnech a je povinna nahradit je, až přejsou dny její menstruace.

 

• Osoba v neštěstí, nebo někdo, kdo se octne v život ohrožující situaci, kdy je nutné, aby půst přerušil, nebo někdo, kdo takového člověka zachraňuje, např. plavčík zachraňující topícího se, nebo požárník zachraňující lidi dusící se kouřem, se může z nutnosti dopustit aktu, který jinak půst ruší, jako je loknutí si vody, inhalace kouře atd.

 

• Osoba cestující (arab. musáfir) může, pokud chce, se postit, ale může také půst přerušit. V tom případě je pak povinna nahradit promeškané dny půstu později. Není rozdílu v cestě, která se odehrává jen někdy, jako např. když člověk odjede, aby vykonal malou pouť (arab. ‘umra), nebo na každodenní cestování, např. v případě dálkových řidičů. Také oni mají právo přerušit půst na cestě, čili tehdy, když jsou mimo domov.

 

 

 

Je povinností mít úmysl postit se ještě před východem slunce, pokud se chceme postit povinný půst. To dokazují slova Božího Posla صلى الله عليه و سلم:

عنَابنْشهَِابعنَساَلمِعنَحفَصْةَعنَالنَّبيِصلَىَّاللَّهعلََيهْوسَلَمَّأَنهَّقاَلَ : منَلمَيجُمْعِالصيَِّاممعَالفَْجرْفلَاَصيَِاملََه.

„Kdo nevezme úmysl půstu ještě před úsvitem, ten nemá půst.“[3]

V jiném podání řekl صلى الله عليه و سلم:

عنَابنْشهَِابعنَساَلمِعنَعبَدْاللَّهعنَحفَصْةَعنَالنَّبيِصلَىَّاللَّهعلََيهْوسَلَمَّقاَلَ :منَلمَيُبَيِّتْالصيَِّامقبلْالفَْجرْفلَاَصيَِاملهَ .ُ

„Kdo se nerozhodne postit se před začátkem úsvitu, ten nemá půst.“[4]

Místo pro vyjádření úmyslu je srdce, vyslovit úmysl slovy je inovace a nebylo to známou praxí ani Božího Posla صلى الله عليه و سلم, ani sahábů, nechť je s nimi Alláh spokojen.

 

 

Vznešený pravil:

وَكُلُوا وَاشْرَبُوا حَتَّى يَتَبَيَّنَ لَكُمُ الْخَيْطُ الأبْيَضُ مِنَ الْخَيْطِ الأسْوَدِ مِنَ الْفَجْرِ ثُمَّ أَتِمُّوا الصِّيَامَ إِلَى اللَّيْلِ

 Jezte a pijte až do chvíle, kdy od sebe rozeznáte bílou a černou nit na úsvitu, potom dodržujte plný půst až do noci. (Bekara.187)

 

Úsvity jsou dva. První nastupuje tzv. falešný úsvit, kdy se objeví bílá zář uprostřed nebe. Tehdy ještě není dovoleno modlit se modlitbu úsvitu (arab. fedžr), protože její čas ještě nenastoupil. Je dovoleno ještě jíst, protože ještě nenadešel čas úsvitu, který také označuje začátek půstu. Tím je tedy až tzv. pravý úsvit[5], jenž se od falešného liší tím, že nebe je na horizontu narudlé, zatímco u falešného úsvitu doběla. Je to čas, od kterého je zakázáno (arab. harám) jíst, pít a mít pohlavní styk.

 

Po započatém postu se pokračuje až do okamžiku, kdy slunce zajde, tj. kdy nastupuje čas iftáru, tj. kdy z východní strany přijde noc a na západní stranu odejde den, se západem slunce.

 

Alláh pravil:

Toto jsou ohraničení Boží, nepřibližujte se k nim! A takto Bůh činí srozumitelnými znamení svá pro lidi – snad budou bohabojní! (Bekara:187)

 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

عنعمُرَبنْالْخَطَّابِعنَأَبِيهرضَيِاللَّهعنَْهقاَلَقاَلَرسَوُلاللَّهصلَىَّاللَّهعلََيهْوسَلَمَّ :َإِذاَأقَبلَاللَّيلْمنِهَاهُنَاوَأدَبَْرالنَّهَارمنِهَاهُنَاوغَرََبتَالشَّمْسُفقَدأفَطْرَالصَّائِمُ .

„Když nadejde noc odtud, zmizí den támhle a slunce zajde, tak nastoupil čas přerušení půstu (arab. iftár).“[6]

 

 

Podle ‘Amru ibnu l-Ás Pravil Boží Posel صلى الله عليه و سلم:

عنَعمَْروِبنْالعَْاصقاَلَقاَلَرسَوُلاللَّهصلَىَّاللَّهعلََيهْوسَلَمَّ: إِنفصَلْمََابَينْصيَِامِناوصَيَِامِأهَلْالكْتَِابأكَلْةَالسُّحُور.

„Rozdíl mezi naším půstem a půstem lidí Písma (arab. ahl štáb, tj. židů a křesťanů) je v jídle suhúr.“[7]

 

Také podle Selmána pravil صلى الله عليه و سلم:

عنَسَلمَْانَ،قاَلَ : قاَلَرسَوُلاللَّهصلَىَّاللَّهعلََيهْوسَلَمَّ :َ" الْبَ  ركَةفيِثَلاثَةٍ : فيِالجْمَاَعةَِ،وَالثرَّيِد،وَالسُّحُور ".

„Požehnání je ve třech: Ve společenství, v kaši (druh jídla) a v suhúru.“[8]

 

Celý suhúr je požehnání, sám o sobě, neměl by se proto vynechávat, neboť je částí Sunny Božího Posla صلى الله عليه و سلم a bývá silou k půstu, který nadchází. Je to požehnaná snídaně a takto jej nazval a popsal v hadísu na autoritu Chálida ibn Mi‘dána Boží Posel صلى الله عليه و سلم, když jednomu muži řekl:

عنخالدبنمعدانقالقالرسولاللهصلىاللهعليهوسلملرجل: هلمإلىالغداءالمباركيعنيالسحور. قالالشيخالألباني: صحيح

„Přijď na snídani, jež je požehnaná, tedy přijdi na suhúr.”[9]

 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم ohledně suhúru řekl:

عنَأَبيِسعَِيدالخُْدْريِقاَلَقاَلَرسَوُلاللَّهصلَىَّاللَّهعلََيهْوسَلَمَّ: السحَّوُرأكَلُْهبَركَةفلَاَتدَعَوُهوَلوَأَنيجَرْعَأحَدَكُمُجرُعْةَمنِمَاءفإَِناللَّهعَزَّوجَلَوَملَاَئكِتََهيصُلَوُّنعَلَىالْمُتَسَحِّرِينَ .

„Suhúr, jeho jídlo je požehnání a proto nikdy nezanechávej suhúru, i kdyby ses měl jen napít hltu vody. Věru Alláh i andělé jeho žehnají těm, kteří jedí suhúr.“[10] Z vedení Božího Posla صلى الله عليه و سلم  bylo také suhúr odkládat co nejblíže začátku půstu a samotné modlitby fedžr, neboť suhúr je požehnaný.

 

 

– Kawlu z-zúr, tj. ohavná a zvrácená slova a činy. Abú Hurejra uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم  pravil:

عنَأَبيِهُرَيْرَةرضَيِاللَّهعنَْهقاَلَقاَلَرسَوُلاللَّهصلَىَّاللَّهعلََيهْوسَلَمَّ: منَلمَيدَعَقولَْالزُّوروَالعْمَلَبِهفلَيسْلِلهَّحَاجَةفيِأَنيدَعَطَعَامَهوشَرََابهَ .ُ

"Od toho, který nezanechá ohavné řeči a činů, Alláh nemá potřebu[11], aby dotyčný zanechával jídla a pití!"[12]

 

– Al-Laghw we r-refes, tj. prázdné tlachání a obhroublé řeči. Posel Boží صلى الله عليه و سلم  pravil v hadísu na autoritu Abú Hurejry:

عنأبيهريرةقال : قالرسولاللهصلىاللهعليهوسلم: ليسالصياممنالأكلوالشربإنماالصياممناللغووالرفثفإنسابكأحداوجهلعليكفقل : إنيصائم.

„Nespočívá půst v zanechání jídla a pití, ale půst spočívá v zanechání tlachů a obhroublých řečí. Proto, kdykoli tě někdo osočí, nebo ti vynadá, řekni: „Věru se postím!“[13]

 

 

– Dovoleno je, aby postící se vstal znečištěn velkou nečistotou (arab. džunub). To mu neruší půst. ‘Áiša, nechť je s ní Alláh spokojen, řekla:

„Posel Boží صلى الله عليه و سلم  ráno vstal, nebo dočkal ranní modlitby a byl džunub. Pak se vykoupal a začal se postit.“[14]

 

– Postícímu se je dovoleno používat misek i během půstu. Půst to neruší. Boží Posel v hadísu na autoritu ‘Alího pravil:

عنَعلَيِرضَيِاللَّهعنَْهقاَلَقاَلَرسَوُلاللَّهصلَىَّاللَّهعلََيهْوسَلَمَّ: لوَلْاَأَنأشَُقعَلَىأمَُّتيِلأَمَرَْتُهمُبِالسوَِّاكعنِدْكلُصلَاَة .ٍ

„Kdybych se o svou ummu neobával, vskutku bych jim nařídil použít misek před každou modlitbou.”[15] Podle jiného podání „při každém abdestu.“

 

Na základě tohoto hadísu přicházíme k závěru, že užít miswák je před každou modlitbou chvályhodno, dokonce i za půstu, lhostejno zda před východem, či západem slunce, nebo po něm. Taková je praxe Božího Posla صلى الله عليه و سلم.

 

– Vnášet při vykonávání abdestu do nosu a do úst vodu. Sám Boží Posel صلى الله عليه و سلم  to tak činil, vyplachoval si svá ústa i nos vodou., i když se od něj traduje, že by to měl postící se dělat opatrně, aby náhodou něco z toho nepozřel, protože tak by si pokazil půst.

 

– Dotek a polibek během ramadánu. Od ‘Áiše, nechť je s ním Alláh spokojen, se traduje, že ji Boží Posel صلى الله عليه و سلم  políbil, i když se postil. Také se jí dotýkal, ač se postil. „Ale on se krotil, ovládal své tužby více, než vy,“ dodává ‘Áiša.[16]

 

Toto je zavrženíhodné pro mladíky, či mladé lidi celkově, protože mají silnější tužby. Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Věru staršina krotí své tužby.“[17]

 

– Odběr krve a použití injekcí, které nejsou výživné. Nic z toho půst neruší, protože nepředstavují výživu a ani nedospívají do útrob člověka (do jeho žaludku).

 

– Ochutnat připravovaný pokrm, pod podmínkou, že sousto nebude spolknuto. To se opírá o hadís Božího Proroka صلى الله عليه و سلم  na autoritu Ibn ‘Abbáse, kde je řečeno:

عنبنعباسقال: لابأسأنيذوقالخلأوالشيءمالميدخلحلقهوهوصائم.

„Nevadí postícímu se, když okusí slannost pokrmu, nebo čehokoli jiného, dokud mu sousto nevejde do krku.”[18]

 

– Užití léků a kapek do očí, nebo uhlíkových očních stínů (arab. kuhl). Tyto věci půst neruší, i kdyby po nich člověk ucítil něco ve svém hrdle, nebo ne. Imám al-Buchárí však uvádí, že Anas, Hasan a Ibráhím an-Nech’í jejich užití během půstu považovali za sporné.

 

 

S iftárem je chvályhodno si pospíšit a neodkládat jej. To je potvrzená praxe Božího Posla صلى الله عليه و سلم . V tom se odráží jasný rozdíl jeho půstu oproti půstu židů a křesťanů, neboť ti odkládali přerušení půstu až do objevení se prvních hvězd. Podle Sahla ibn Se’ada Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil:

عنَسهَلْبنْسعَدْأنَرسَوُلاللَّهصلَىَّاللَّهعلََيهْوسَلَمَّقاَلَ : لاَيَزَالُالنَّاسُبخَِيرْمَاعَجَّلُواالفْطِرْ .

„Lidé se od dobra neodchýlí, dokud budou pospíchat s iftárem“[19] a podle jiného podání:

عنأبيحازمعنسهلبنسعدقال : قالرسولاللهصلىاللهعليهوسلم: لاتزالأمتيعلىسنتيمالمتنتظربفطرهاالنجوم.

„Má umma se neodchýlí od mé Sunny, dokud nebude s iftárem čekat na objevení se prvních hvězd.“[20]

 

Iftár (tj. přerušit půst) je správné vykonat před modlitbou maghrib, tj. západu slunce. Anas ibn Málik zaznamenal, že „Boží Posel صلى الله عليه و سلم přerušoval půst ještě předtím, než se pomodlil maghrib.“[21]

Anas také uvádí: „Boží Posel صلى الله عليه و سلم  přerušoval půst několika čerstvými (arab. rutab) datlemi ještě předtím, než se modlil. Pokud je neměl, tak přerušil půst datlemi suchými a pokud neměl ani ty, tak hltem vody.“[22]

 

Při přerušení půstuje vhodné prosit Alláha, protože ‘Ubejdulláh ibn Abí Mulejka říká:

عنعبيداللهبنأبيملكيةأنهسمعهيحدثعنعبداللهقال : قالرسولاللهصلىاللهعليهوسلم: إنللصائمعندفطرهدعوةماترد.

„Věru se postícímu se při iftáru neodmítá prosba.“ [23]

Podle Ibn Omara Boží Posel صلى الله عليه و سلم  během svého iftáru prosil Alláha následujícím způsobem:

: كانرسولاللهصلىاللهعليهوسلمإذافطرقال: ذهبالظمأوابتلتالعروقوثبتالأجرإنشاءالله.

“Zehebe z-zammá´u we ´btelet al-‘urúk we sabbat al-adžru in šá ´lláh (tj. ztratila se žízeň, žíly se naplnily a odměna je zajištěna, dá-li Alláh).”[24]

 

 

– Vědomě pojíst jídlo, nebo se napít nápoje, ať už jde o něco užitečné, nebo škodlivé, jako je tabák nebo něco podobného. Pokud tak člověk činí pro zapomenutí, pak to, dá-li Alláh, nevadí. Boží Posel صلى الله عليه و سلم  v hadísu na autoritu Abú Hurejry pravil:

عنَأَبيِهُرَيْرَةرضَيِاللَّهعنَهْعنَالنَّبيِصلَىَّاللَّهعلََيهْوسَلَمَّقاَلَ : إِذاَنسَيِفأَكَلَوشَرَبِفليُْتمِصوَْمَهفإَِنمَّاَأطَعْمَهَاللهَّوسَقَاه.

„Pokud někdo z vás zapomene a nají se, či napije, nechť dokončí svůj půst, protože jej věru nakrmil a napojil Alláh.”[25]

 

– Úmyslné zvracení, tedy vyhození něčeho, co se nachází v žaludku člověka vlastním přičiněním. Podle Abú Hurjery Boží Posel صلى الله عليه و سلم   řekl:

عنأبيهريرةقالقالرسولاللهصلىاللهعليهوسلم:منذرعهالقيءفليسعليهقضاءومناستقاءفليقض.

„Koho přemůže zvracení, pro toho není nahrazení (půstu) a pokud jej sám vyvolá, pak je povinen (půst) nahradit.”[26]

 

– Pohlavní styk. Pokud se stane, že muslim během půstu souloží a jedná se o povinný půst, je povinen nahradit tento den a dát tzv. odkup (arab. kefára), který spočívá v osvobození otroka, pokud toho není schopen, tak je povinen postit se dva měsíce bez přerušení a pokud není schopen učinit ani to, pak je povinen nakrmit 60 chudých porcí běžného jídla.

 

– Výživné injekce. Pokud bude nutné pro postícího se pacienta, aby bral injekci, která obsahuje živiny, pak toto ruší jeho půst..

 

– Menstruační a šestinedělní krvácení (arab. hajz we n-nifás). Výtok krve, nebo její objevení se u ženy během půstu, lhostejno zda na začátku postního dne, nebo na konci, před samým iftárem, ruší její půst.

 

– Výron semene. Pokud vyjde semeno kvůli tomu, že člověk rozmýšlel o pohlavním styku, nebo kvůli dotyku se ženou, nebo kvůli políbení ženy, toto vše ruší půst. Pokud by došlo k noční poluci během spánku, toto půst neruší, neboť se tak stalo mimovolně, bez přičinění muže.

 

 – Krevní transfuze, nebo poskytnutí infuze. Pokud by se stalo, že postící se pacient utrpí krevní ztrátu, nebo z nějakého jiného důvodu bude potřebovat krevní transfuzi, či infuzi, toto vše ruší půst.

 

 

Je chvályhodné, pokud člověk má nějaké promeškané dni ramadánského půstu, aby je nahradil ihned, bez odkladu. Při nahrazování není dotyčný povinen modlit se promeškané dny za sebou, kromě v případě odkupu za pohlavní styk v ramadánu.

 

Islámští učenci se shodují, že za zesnulého, který má promeškané modlitby, se nemůže nikdo tyto modlitby domodlit. Podobně i ten, kterému bude nějakým šarí’atsky ospravedlnitelným důvodem zabráněno postit se, nikdo se za něj nemůže postit po jeho smrti, ale dotyčný musí nakrmit za každý tento promeškaný den půstu jednoho chudobného. Pokud někdo zemře a má povinnost nahradit půst určitý počet dní, to za něj doplní svým půstem jeho poručník (arab. welí), nebo dědic, podle slov Božího Posla صلى الله عليه و سلم zaznamenaných na autoritu ‘Áiše:

عنَعاَئشِةَرضَيِاللَّهعَنْهَاأنَرسَوُلاللَّهصلَىَّاللَّهعلََيهْوسَلَمَّقاَلَ : منَمَاتَوعَلََيهْصيَِامصاَمعنَهْوَلِيهُّ.

„Kdo zemře a (lpí) na něm (povinnost) půstu, postí se za něj welí (tj. zde poručník nebo dědic).“[27]

 

 

Kdo se bude postit a přitom  se nemodlí denní modlitby, ten vskutku odvrhl velmi důležitý a nezbytný pilíř islámu, který je také nezbytný pro půst. Jeho půst mu v ničem neprospívá, pokud zanechal modlitbu, dokud se nezačne také modlit. Modlitba je pilířem náboženství, na kterém se zakládají veškeré ostatní pilíře a věci, proto dokud není v pořádku modlitba, ani ostatní věci nemohou být přijaty. Je známo, že podle značné části učenců je člověk, který zanechá modlitbu, káfir, přičemž je známo, že od káfira nejsou přijaty žádné činy, na základě hadísu Božího Posla صلى الله عليه و سلم, vyprávěného Abdulláhem ibn Burejdou od jeho otce, jenž slyšel Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci:

حَدَّثَنَاعبَدْاللَّهبنْبُرَيدَْةعنَأَبِيهقاَلَسمَعِتْرسَوُلاللَّهصلَىَّاللَّهعلََيهْوسَلَمَّيَقُولُ:العْهَدْالذَّيِبَيْنَنَاوَبَيْنَهُمْالصلَّاَةفمَنَتَرَكَهَافقَدكفَرَ .

„Smlouva mezi námi a nimi je modlitba, kdo ji potom zanechá, ten popřel víru!"[28] Zde se pod zájmenem oni odkazuje na pokrytce, nikoli, jak by se mohlo při vnějším pohledu zdát, přímo na nevěřící.

 

 

Z praxe Božího Posla صلى الله عليه و سلم  je modlit se teráwíh. Této praxe Prorok صلى الله عليه و سلم  posléze zanechal, protože se obával, aby se tato modlitba nestala pro muslimy povinností, která by se mohla stát nesplnitelnou, kterou bychom nedokázali unést. Sestává se z celkového počtu osmi rek’át mimo modlitby witr, na základě hadísu od ‘Áiše, nechť je s ní Alláh spokojen:

عنأبيسلمةقال : سألتعائشةرضياللهعنهاكيفكانتصلاةرسولاللهصلىاللهعليهوسلمفيرمضانفقالت: ماكانرسولاللهصلىاللهعليهوسلميزيدفيرمضانولافيغيررمضانعلىإحدىعشرةركعه.

„Boží Posel صلى الله عليه و سلم  nikdy nezvětšoval počet rek’átů modlitby ať v Ramadánu, nebo mimo něj, na více než jedenáct rek‘át.“[29]

 

To, co oživil Omar ibnu l-Chattáb, nechť je s ním Alláh spokojen, je sunna. V jeho době se někteří modlili i dvacet tři rek’át a po jeho smrti někteří dokonce i třicet devět rek’á. Praxí trojice imámů této ummy a dalších učenců je to, co je následováno na Posvátných místech, v Mekce a Medíně, kde se modlí 23 rek’á.

 

To, čím je umma pokoušena dnes při příležitosti teráwíhu, tj. společné noční modlitby v ramadánu, že se někde recituje a modlí rychle a hodně, je spornou záležitostí, dotýkající se mnohdy samé podstaty modlitby, která tímto není vykonána pořádně, nemá svůj účel a cíl, chybí jí pohroužení se do modlitby a někdy je tak narušena i sama modlitba po své vnější stránce, Alláh nám pomáhej!

 

 

Je povinností podle Ibn Omara, který pravil, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم „lidem v ramadánu předepsal zekátu l-fitr.“[30]

 

Povinnost zekátu l-fitr je dána velkému i malému, muži i ženě, otroku i svobodnému muslimovi. Čas odevzdat tento povinný milodar přichází nejpozději v den svátku přerušení půstu před samou sváteční modlitbou. Dát jej před dnem svátku ničemu nevadí a je to dovoleno, naopak není dovoleno dát jej až po sváteční modlitbě.

 

Chvála tedy Alláhu, s Jehož dobrodiním zakončují se všechny dobré činy! Mír a požehnání Jeho Služebníku a Poslu Muhammedovi, jeho rodině, manželkám, potomkům, všem jeho společníkům a všem, kteří jej v dobrém následují až do Soudného Dne.

Prosíme tě, Vznešený Alláhu, abys toto dílo učinil upřímným pro Tvou Vznešenou Tvář, abys jím dal užitek Svým služebníkům. Slaven budiž ty, Pane můj, Oslavovaný, Chválený, není božstva kromě Tebe.

---