Půst v hadísech Božího Proroka صلى الله عليه ن سلم

Alláh Vznešený pravil:

Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí! Ten z vás, kdo je nemocen nebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později; Bůh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. Dodržujte plně tento počet a chvalte Boha za to, že správně vás vede – snad budete vděční! (Bekara:185)

 

Půst je požehnáním, protože byl předepsán i lidem před námi, stejně jako nám:

Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní! (Bekara:183)

Pokud byl půst nebyl tak významný, nespojil by jej Alláh s tak významnými odměnami a neučinil by jej povinným pro všechny lidi v minulosti i současnosti.

 

Jedním z těchto požehnání a milostí je odpuštění a smazání hříchů. V obou sbírkách Sahíh se uvádí na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه, že Boží Posel صلى الله عليه ن سلم pravil:

„Kdokoli se postí v Ramadánu s vírou a nadějí v odměnu, jeho minulé hříchy budou odpuštěny.“[1]

Tedy, pokud se osoba postí z čisté víry v Alláha, je spokojena a potěšena z povinnosti půstu, kterou jí Alláh uložil a doufá v Boží odměnu. Podmínkou je, aby dotyčný povinnost půstu miloval nepochyboval o odměně za něj. Pokud je tedy jeho víra a naděje správná, pak mu Alláh zajisté odpustí hříchy, kterých se v minulosti dopustil.[2]

Muslim zaznamenává hadís, kde Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Prorok صلى الله عليه ن سلم pravil:

„Pět modliteb od pátku do pátku, od Ramadánu do Ramadánu vykupuje cokoli ze hříchů spáchaných mezi nimi, dokud se (člověk) nedopouští velkých hříchů.“[3]

 

Abú Hurejra رضي الله عنه praví, že slyšel Božího Posla صلى الله عليه ن سلم říci:

„Alláh Vznešený pravil: „Každý čin syna Adamova je pro něj, kromě půstu. Ten je pro Mne a Já za něj odměňuji.“[4]

Ze všech dobrých činů, které Boží služebník koná, si Alláh pro sebe osoboval jen půst. Učinil to kvůli zvláštní poctě, která je v něm ukryta a určité oblibě, kterou v půstu má. Pokud se někdo postí, jeho pravá upřímnost vůči Alláhu se projevuje, protože půst jako takový zůstává tajemstvím mezi uctívajícím a jeho Pánem. Nikdo jiný, než Alláh, bezpečně neví, zda se dotyčný postí, či nikoli. Když je postící tam, kde jej ostatní nevidí, je dost možné, že jí, nebo pije, což mu v dané situaci Alláh zakázal. Podobně postící se toto neučiní, neboť si je vědom, že má Pána, který si je vědom všeho, co služebník činí, dokonce i když je sám, a tento mu zakázal během půstu jíst a pít. Proto nejí a nepije jen kvůli Alláhu, obávaje se Jeho trestu a doufaje v Jeho odměnu. Proto mu Alláh oplácí za jeho upřímnost a vybírá ze všeho možného z dobrých skutků právě jeho půst.

V jiném hadíse stojí: „Zanechává svého jídla, pití i tužeb jen kvůli Mně.“[5]

V Den Vzkříšení se tato spojitost s půstem ještě více zvýrazní. Sufján ibn ‘Ujejna pravil: „V Den Vzkříšení vezme Alláh Svého služebníka ke zúčtování a vyzve jej odčinit jakoukoli podobu útlaku, které se dopustil na ostatních tím, že vezme dobré skutky dotyčného (a dá je těm, kteří jím byli utlačovaní), dokud nezůstanou žádné jiné dobré skutky, nežli půst. Poté Alláh přejde všechny jiné skutky a dá mu vejít do Ráje, protože se postil.“

Alláh připojil půst k sobě a velkodušně za něj odměňuje. Každý dobrý skutek se násobí, jedna odměna je násobena až sedmsetkrát, nebo dokonce ještě více. Nicméně, s půstem spojil Alláh odměnu přímo od sebe, aniž by specifikoval určité její množství. Pamatuj, že nejvíce dávající je také Nejštědřejší. Dar je jen tolik dobrý, nakolik je dobrý i Dárce. Proto je odměna postícího bezpochyby ohromná a převeliká, bez hranice.

Půst v sobě zahrnuje všechny tři typy trpělivosti: 1. Vytrvalé plnění rozkazu Božího; 2. Vytrvalé vyhýbání se všemu, co Alláh zakázal; 3. Trpělivost vzhledem k přirozenému Božímu předurčení, které se odlráží v bolesti z hladu, v žízni a v malátnosti. Půst zahrnuje všechny tyto typy a proto je i postící se pravým trpělivým. Alláh praví:

Rci: „Služebníci Moji, kteří jste uvěřili, bojte se Pána svého! Těm, kdož na tomto světě konali dobré, dostane se dobrého. A země Boží je rozlehlá a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání.“ (Zumer:10)

Huzejfa praví, že Boží Posel صلى الله عليه ن سلم řekl:„Půst je štít, proto by postící neměl nevhodně mluvit, či se chovat hrubě. Pokud jej někdo napadá, nebo uráží, nechť řekne dvakrát: „Věru se postím.“ Přísahám při Tom, v Jehož Ruce je má duše, zápach z úst postícího se je Alláhu milejší, než vůně pižma. Alláh praví: „On zanechává svého jídla, svého pití i své tužby jen pro Mne! Půst je jen pro Mne a Já za něj odměňuji. A dobrý čin má hodnotu deseti takových.“[6]

Půst je prostředkem ochrany, štítem, který postící se užívá k vlastní ochraně před zbytečnými a obscénními řečmi, nebo neslušnými věcmi. Proto Prorok صلى الله عليه ن سلم pravil, že by se dotyčný neměl chovat hrubě, nebo mluvit zlá slova. Půst také chrání člověka před ohněm. Imám Ahmed zaznamenal hadís, kde Boží Posel صلى الله عليه ن سلم říká: „Půst je štítem, kterým je uctívající chráněn před Ohněm.“

Pokud jej někdo napadne, nebo uráží, má postící se trvat na tom, že se postí. V tomto hadíse je postící se také instruován, že se nemá pouštět s agresorem do křížku a oplácet mu stejnou mincí, což jej povzbudí k dalšímu útoku. To zabrání prohloubení sporů a kulminaci hádek, navíc to naznačuje, že postící se nechce zabřednout do hádek kvůli svému respektu před půstem, nikoli kvůli své slabosti, nebo neschopnosti postavit se a bránit se. Takto je zastavena hádka a vzájemný spor a boj přestane. Alláh praví:

Dobré a špatné skutky si nejsou rovné; odplácej tím, co lepší je, a hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, se stane jakoby přítelem horoucím. Však dostane se toho pouze těm, kdož trpěliví jsou, a dosáhnou toho jen vlastníci velikého štěstí. (Fussilat:34-35)

Pach z úst postícího je pro Alláha lepší, než vůně misku, pižma. Zde použité arabské slovo chulúf odkazuje na změnu pachu úst, je-li žaludek prázdný. Pro lidi je to nepříjemný zápach, ale pro Alláha je to lepší než nejdražší parfém, protože vznikl z uctívání Alláha a z poslušnosti Jemu, což miluje a vrací za to svým služebníkům mnohonásobně více. Proto Alláh miluje i tento pach, jenž je znakem půstu.

Abú Hurejra رضي الله عنه pravil, že slyšel Božího Posla صلى الله عليه ن سلم říci:

„Postící se má dvě radosti, jednu když přeruší půst, je šťastný, a druhou když se setká s Alláhem, je šťastný též.“[7]

Když postící se přerušuje půst, je šťastný, že jej Alláh požehnal dokončením půstu, jednou z nejpožehnanějších cest uctívání. Kolik jiných lidí se z různých důvodů nemůže postit?

V Ráji je také brána nazývaná ar-Rejján. Postící se touto branou v Den Zmrtvýchvstání vejdou jediní. Bude zvoláno: „Kde jsou postící se?“ Postaví se postící a nikdo jiný než oni touto branou nevejde, protože po jejich příchodu bude brána uzamčena.[8]

Co se týče radosti na onom světě, kdy se postící se setká se svým Pánem, spočívá v tom, že nalezne svou odměnu, zachrání se a bude při Alláhu.

Bratři, Ramadán s sebou nese odměnu sám o sobě, každý kdo jej s upřímností využije, vykoná pokání, obrátí se k Alláhu a zanechá neposlušnosti vůči Němu pro poslušnost a pokornost vůči Němu, shledá svou odměnu v Soudný Den.

Autor: šejch Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín

---