Džerír ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
صِيَامُ ثَلاَثَةِ أَيَّامٍ مِنْ كُلِّ شَهْرٍ صِيَامُ الدَّهْرِ وَأَيَّامُ الْبِيضِ صَبِيحَةَ ثَلاَثَ عَشْرَةَ وَأَرْبَعَ عَشْرَةَ وَخَمْسَ عَشْرَةَ.
Džerír ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
صِيَامُ ثَلاَثَةِ أَيَّامٍ مِنْ كُلِّ شَهْرٍ صِيَامُ الدَّهْرِ وَأَيَّامُ الْبِيضِ صَبِيحَةَ ثَلاَثَ عَشْرَةَ وَأَرْبَعَ عَشْرَةَ وَخَمْسَ عَشْرَةَ.
„Půst tří dnů v každém měsíci je jako půst po celý život a bílými dny jsou třináctý, čtrnáctý a patnáctý.“ [1]
Tento hadís je vlastně vysvětlením Abú Hurejrova رضي الله عنه podání, kde je řečeno: „Můj blízký přítel (tj. Posel Božíصلى الله عليه وسلم) mi odkázal tři věci, které nemám až do své smrti nikdy vynechat: půst tři dny v každém měsíci, dopolední modlitbu (arab. الضحى ad-duhá) a spánek po modlitbě وتر witr.“ [2]
‘Amr ibn Šurehbílرضي الله عنه vyprávěl, že za Poslem Božímصلى الله عليه وسلم přišel nějaký muž a Prorokصلى الله عليه وسلم mu řekl:
أَفَلاَ أُخْبِرُكُمْ بِمَا يُذْهِبُ وَحَرَ الصَّدْرِ
„Nemám ti snad říci, co vyjme z tvé hrudi zlo?“
„Ovšemže ano,“ řekl dotyčný.
Posel Božíصلى الله عليه وسلم pravil:
صِيَامُ ثَلاَثَةِ أَيَّامٍ مِنْ كُلِّ شَهْرٍ
„Půst tři dny v každém měsíci.“ [3]
Hadís zmiňuje jednak ohromnou hodnotu půstu a jednak zvláštní význam půstu právě v těchto dnech, kdy měsíc prochází fází úplňku. Použitý arabský výraz البيض al-bídu je plurálem od slova الأبيض al-abjadu s významem „bílý“ a odkazuje na 13., 14. a 15. den lunárního měsíce. Bílé dny (arab. أيام البيض ajjámu l-bíd) jsou takto pojmenovány proto, že jejich noci jsou světlejší díky svitu Měsíce v úplňku. Poté, co tyto dny uplynou, začne měsíc znovu postupně ubývat. Půst v těchto dnech je krásným zvykem, který zavedl již sám Prorokصلى الله عليه وسلم, jak se uvádí od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه, že se Posel Božíصلى الله عليه وسلم postil vždy tři dny v každém měsíci, [4] čímž se myslí právě tyto dny.
Důkazem tohoto výkladu je hadís, kde Abú Zerr رضي الله عنه uvádí, že mu Posel Boží صلى الله عليه وسلم odhalil, o jaké tři dny v měsíci se jedná:
إذا صمتَ من الشهرِ ثلاثاً فصم ثلاثَ عشرة وأربعَ عشرة وخمسَ عشرة
„Pokud se postíš tři dny v měsíci, potom se posti třináctý, čtrnáctý a patnáctý.” [5]
Tento půst není povinný, protože povinností (arab. فرض fard) je pouze půst v ramadánu, nicméně jedná se o doporučenou, chvályhodnou praktiku (arab. السنة المؤكدة as-sunnetu l-muakkada), neboť nejenže ji Prorok صلى الله عليه وسلم sám dodržoval, ale přímo k ní i vybízel a spojil ji s odstraněním zla z lidského nitra.
Ohledně zvláštní hodnoty půstu obecně se také dochovalo, že Alláh za něj dává mnohonásobnou odměnu, aniž ji vůbec počítá. Hovoří o tom hadís od Abú Hurejryرضي الله عنه , v němž Posel Božíصلى الله عليه وسلم praví:
يَقُولُ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ الصَّوْمُ لِي وَأَنَا أَجْزِي بِهِ …
„Vznešený Alláh říká: „Půst je Můj a Já za něj odměňuji …“ [6]
Abú Sa’íd al-Chudríرضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم ohledně přibližné odměny za půst vykonaný čistě pro Jeho potěchu pravil:
مَا مِنْ عَبْدٍ يَصُومُ يَوْمًا فِي سَبِيلِ اللَّهِ إِلاَّ بَاعَدَ اللَّهُ بِذَلِكَ الْيَوْمِ وَجْهَهُ عَنِ النَّارِ سَبْعِينَ خَرِيفًا
„Není služebníka, jenž by se postil na cestě Boží, aniž by Alláh za tento jediný den neoddálil jeho tvář od Ohně na sedmdesát podzimů.” [7]
‘Ukba ibn ‘Ámir رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
مَنْ صَامَ يَوْمًا فِي سَبِيلِ اللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ بَاعَدَ اللَّهُ مِنْهُ جَهَنَّمَ مَسِيرَةَ مِائَةِ عَامٍ.
„Kdokoli se postí jediný den na cestě Boží, od toho Alláh oddálí Peklo na vzdálenost sto roků chůze.“ [8]
A toto se týká jak povinného půstu v ramadánu, tak nepovinného půstu kdykoli mimo něj.
Naši zbožní předkové si půstu cenili. Vypovídají o tom ku příkladu slova ‘Abdurrahmána ibn Ahmeda ad-Dáráního: „Klíčem vezdejšího světa je sytost, nasycenost a spokojenost, zatímco klíčem světa onoho je hladovění (tj. kvůli půstu). Původ dobra na tomto i na onom světě spočívá v bázni před Alláhem. A věru Alláh tento svět poskytuje jak těm, které miluje, tak i těm, které nemiluje. Leč hladovění (tj. postění se a odměna za to) je pokladem, který On u Sebe uchovává a ze kterého nedává nikomu, kromě toho, koho miluje obzvláště. Pro mne je vzdát se mého oběda milejší, nežli sníst ho a pak stát v modlitbách po celou noc od soumraku až do svítání.“ [9]
___________________________________________________________________
[1] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2420, jako sahíh jej ocenil al-Albání v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 1040.
[2] Muttefakun ‘alejhi v merfú’ formě. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1124; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 721.
[3] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2386.
[4] Zaznamenal Abú Dawúd v Sunenu, hadís č. 2449.
[5] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 761 jako hasan; a an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2424. Jako sahíh jej ocenil al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, hadís č. 1038.
[6] Jako součást delšího hadísu zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7492.
[7] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1153.
[8] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2254, Jako hasan doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6330.
[9] Zaznamenal ‘Abdurrezzák as-San’ání v al-Musannefu, 3/307.