Rada synovi, jak se stát mezi lidmi váženým

Muhammed ibnu l-Munzir ibn Sa’íd mne zpravil, že Abú Hátim Muhammed ibn Idrís al-Hanzalí pravil, že Chattáb ibnu l-Me’alá al-Machzúmí al-Kureší radil svému synovi:

Synu můj, buď bohabojný a Boha poslušný. Vyhni se hříchu a následuj jeho صلى الله عليه و سلم Sunnu a učení, aby ses očistil od svých chyb a získal požehnání, věru, nic není před Alláhem skryto. Sepsal jsem ti několik rad a načrtl ti plán. Pokud se je naučíš, pochopíš je a budeš podle nich jednat, padneš do oka králům a i pobuda ti bude poslušný. Budeš i nadále každým vyhledáván a ctěn. Lidé i nadále budou potřebovat to, čím disponuješ právě ty. proto poslechni svého otce a přijmi tuto radu, otevři pro ni svou mysl i své srdce.

 

Vyvaruj se přílišného povídání, žertování, smíchu a bláznění se svými bratry, vskutku toto odnímá respekt a autoritu a působí rozepře. Je na tobě zůstat klidný a nevzrušený, aniž bys byl zároveň povýšenecký, což by ti mohlo být připisováno a aniž bys byl arogantní, což by bylo o tobě řečeno. Chovej se uctivě jak k přátelům, tak i k nepřátelům, chraň se před jejich úklady tím, že je nebudeš ponižovat, nebo je držet na příliš vysoké úrovni.

 

Vydej se zlatou střední cestou ve všech svých záležitostech, protože to nejlepší je vždy zároveň to nejuměřenější (tj. mezi dvěma extrémy – přeháněním a laxností). Mluv málo, rozšiřuj pozdrav míru, kráčej pevně a účelně. Nechoď co noha nohu mine, nevláčej za sebou ocas (tj. nespouštěj oděv pod kotníky, arab. isbál) nevystrkuj svůj krk, neukazuj se svým oblečením a nebuď domýšlivý. Nerozhlížej se přespříliš stále kolem dokola, nezastavuj se s davem a nebloumej po tržištích.

 

Nedebatuj příliš a nezabředávej do hádek s pošetilými. Když mluvíš, mluv krátce a omez žertovnost.  Když sedíš, překřiž nohy a nelupej prsty, ani si nehraj s vousy, prstenem, nebo rukojetí meče. Ve společnosti se nerýpej mezi zuby, ani v nose, ani se plně neoddej odhánění much. Nešpehuj druhé a podobně, neboť to by mohlo způsobit, že tě lidé budou znevažovat, nebo urážet.

 

Na sezeních seď tiše a mluv uvážlivě. Naslouchej pečlivě těm, kteří hovoří dobrá slova a mluví o dobru, aniž bys ukazoval, jak se bavíš a prosil je, aby to opakovali ještě jednou. Zdrž se vyprávění vtipů a směšných historek.

Nemluv o tom, jak jsi ohromen svými dětmi, služebnictvem, dopravními prostředky, nebo zbraněmi. Vyvaruj se toho, abys sám na sebe neupletl „zlé oko,“ neboť ukážeš-li, jak ti na těchto věcech záleží, pošetilci po nich začnou prahnout. Poté si vymyslí příběhy o tobě a podrobí tvůj vlastní rozum otázkám.

Nechovej se jako ženy a nebuď servilní jako sluha. Nenatahuj svůj vous a ani jej nemni, abys jej schoval. Vyvaruj se před tím, abys jej holil a aby sis vytrhával šedivé chlupy. Nepřeháněj s užitím černého uhlíku pod oči a s užitím voňavek. Černý uhlík užívej jen občas.

 

Nežebrej o své potřeby a nebuď v nich závislý na druhých. Neříkej své rodině vše, kolik bohatství máš, ani ostatní, protože když jim ukážeš, že máš málo, shodíš se před nimi a když se ukáže, že  máš hodně, nikdy si bohatstvím nezískáš jejich uznání. Trestej je, aniž užiješ sílu a buď k nim shovívavý, aniž bys k nim byl zároveň slabý. A nikdy neurážej své sluhy.

 

Pokud už se někdy budeš hádat, buď pln respektu a střež se před svou vlastní ignorancí. Nebuď zbrklý a vždy nad svým argumentem přemýšlej. Ukaž soudci svou schopnost odpustit, zdrž se přílišného ukazování na druhé, dupání a šoupání nohama, zdrudnutí své tváře a pocení se. Jsi-li uražen svým sokem, odpouštěj a mluv, jen když jsi v klidu.

 

Když slíbíš, vždy to dodržuj a když promluvíš, promluv vždy pravdu. Nezvedej hlas, když se hádáš, jako bys hovořil na hluchého, ale ani nehuhlej jako němý, nýbrž vyber nejlepší způsob řeči a říkej jen to, co je přijatelné.

 

Když cituješ něco, co jsi slyšel, odkaž se na toho, kdo to řekl první. Vyvaruj se toho, abys vyprávěl odporné příběhy, které jsou srdci odvrhovány a ze kterých naskakuje husí kůže a vyvaruj se toho, aby ses opakoval, abys neustále říkal „ano, ano“ či „ne, ne“ či „pojďme, pojďme“ atd.

 

Když se očišťuješ, dobře si omyj dlaně a čisti si ústa slanorožcem[1] a zuby miswakem. Nevychrchlávej do umyvadla. Vodu z úst vyplivni ohleduplně, neprskej ji, abys jí nezasáhl nejblíže stojící osobu.

 

Nenakusuj sousto a nevracej zbytek zpět, jíš-li ve společnosti jiných, věru toto je zavrženíhodné. Nežádej často o pití u králova stolu a nešermuj kostmi. Nikdy neviň nic z toho, co ti je dáno na stůl a nabídnuto se slovy, že nemáš dost salátu, zeleniny, nebo medu atd.

 

Neobracej peníze jako bys byl nuzák a neutrácej jako pošetilec zbavený míry. Věz a znej, jaké zákonné nároky mají na tvé bohatství druzí, cti své přátele a nebuď závislí na pomoci lidí a lidé budou pak závislí na tvé pomoci. Věz, že závist vede k tomu, že ti bude navždy připsána a tužby, jak je řečeno, klepou na dveře otroctví (tj. způsobí, že se staneš otrokem jiných). Když jí okusíš, nebudeš moci okusit mnoha jiných pokrmů.

 

Být soběstačným je skrytým pokladem a vznešeným mravem. Muž, který zná hodnotu sebe sama říká: „Synu můj, věru manželka muže je jeho domovem, nemá života s jinou, než je ona. Proto, když se rozhodneš oženit se, zjisti si něco o její rodině, protože věru dobré kořeny plodí ty nejsladší plody. Věz, že ženy se od sebe velmi liší, více než prsty na tvé jedné ruce. Proto se střez před těmi, které jsou přirozeně sklonné škodit. Mezi nimi jsou to zejména ty ješitné…“

 

Zdroj: Rewdetu l-‘Ukalá

Autor: al-Hákim an-Nejsábúrí

---