Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
أَتَاكُمْ رَمَضَانُ شَهْرٌ مُبَارَكٌ فَرَضَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ عَلَيْكُمْ صِيَامَهُ تُفْتَحُ فِيهِ أَبْوَابُ السَّمَاءِ وَتُغْلَقُ فِيهِ أَبْوَابُ الْجَحِيمِ وَتُغَلُّ فِيهِ مَرَدَةُ الشَّيَاطِينِ لِلَّهِ فِيهِ لَيْلَةٌ خَيْرٌ مِنْ أَلْفِ شَهْرٍ مَنْ حُرِمَ خَيْرَهَا فَقَدْ حُرِمَ
„Přišel k vám Ramadán, požehnaný měsíc, v němž vám Alláh Vznešený dal za povinnost postit se. V něm se otevírají brány nebes a uzavírají brány pekel. A zlovolní šejtáni jsou řetězy spoutáni. V Ramadánu se nachází i noc lepší než tisíc měsíců. Kdo bude připraven o její dobro, ten bude připraven o vše.“1
Ramadán je proto ideální doba na životní změny. Přinášíme proto názorné příklady dvanácti rozmanitých ramadánských předsevzetí pro každého z nás:
1. Během tohoto Ramadánu se dobře seznámím s významem svého svědectví víry, se svou věroukou (arab. العقيدة al-‘akída) a s tím, co přesně znamená víra v Boží Jedinost a Jedinečnost (arab. التوحيد at-tewhíd) a co si ode mne toto přesvědčení žádá.
2. Ode dneška budu pravidelně vykonávat všech pět svých každodenních modliteb a už nikdy záměrně nezaspím na fedžr.
3. Budu se postit poctivě celý Ramadán tak, jak se má, od začátku do konce a nevynechám ani jeden den.
4. Od této chvíle si oblékám správný šarí’atský hidžáb a nikde na sociálních sítích neuveřejním svou fotku, kde nebudu zahalená tak, jak mám být.
5. Dneškem počínaje nejím žádné jiné maso, než halál, nebudu se podílet na úrocích a ani žádném zakázaném obchodě či nepoctivém výdělku.
6. Ode dneška přestávám s alkoholem, hazardními hrami či jinou podobnou závislostí, nebudu kouřit ani cigaretu, ani vodní dýmku a ani jinak konzumovat tabák.
7. Dneškem počínaje už nebudu poslouchat muziku a dívat se na prostopášné, tupé a nemravné filmy, seriály či videa a nepřístojný obsah na sociálních sítích.
8. Během tohoto Ramadánu verš po verši, kousek po kousku, súru po súře s rozmýšlením přečtu celý Korán, ať už v originále, nebo v překladu významu a doučím se arabské písmo.
9. Dneškem počínaje už nebudu odbývat své rodiče, nebudu vůči nim neposlušný, ale naopak splním každé jejich přání a nebudu jim v ničem odporovat, leda že by šlo o neposlušnost vůči Alláhu.
10.
a) Od nynějška se budu jako manžel více a s láskou věnovat své manželce, svým dětem a rodiným příslušníkům, budu je vést k dobru a odvracet od zla a už nikdy vůči nim nebudu hrubý a panovačný.
b) Jako žena upřednostním svou domácnost a úlohu manželky a matky nad svou kariérou, budu manžela poslouchat ve všem, co není neposlušností vůči Alláhu.
11. Dneškem počínaje přestávám se lhaním, sprostomluvou, urážením jiných, nemorálním chováním a budu poctivě dodržovat všechny nároky, které na mne ostatní lidé kladou.
12. Odteď už napořád nebudu nikomu ubližovat a budu všem ostatním lidem okolo sebe přát jen to, co si přeji sám pro sebe, budu pro ně chtít a milovat jen to, co chci a miluji i pro sebe a budu se podle toho i chovat.
To dobré, na co navykneme během tohoto měsíce, nepromrhejme a nevracejme se zpět k tomu špatnému, co jsme konali před Ramadánem.
Ibn Tejmíja řekl:
„Kdo se rozhodne zanechat hříchů pouze během Ramadánu, mimo ostatních měsíců, ten neprovádí skutečné pokání a není proto vůbec žádným kajícníkem. To je pouze někdo, kdo určité činy odkládá, dokud měsíc Ramadán neuplyne.“2
Využijme proto měsíc, kterého větší část stále máme před sebou, ke zdokonalení sebe sama a k odpuštění všeho zlého, čeho jsme se dopustili, protože ten, kdo v Ramadánu nedosáhne Božího odpuštění, je pod hrozbou trestu a Posel Boží i anděl Džibríl prosí Alláha proti němu.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم vystoupal na kazatelnu a řekl:
آمِينَ آمِينَ آمِينَ
„Ámín, ámín, ámín!“
„Posle Boží, vystoupal jsi na svou kazatelnu a řekls třikrát ámín,“ podivili se přítomní.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم jim odpověděl:
إِنَّ جِبْرِيلَ أَتَانِي فَقَالَ مَنْ أَدْرَكَ شَهْرَ رَمَضَانَ وَلَمْ يُغْفَرْ لَهُ فَدَخَلَ النَّارَ فَأَبْعَدَهُ اللَّهُ قُلْ آمِينَ فَقُلْتُ آمِينَ وَمَنْ أَدْرَكَ أَبَوَيْهِ أَوْ أَحَدَهُمَا فَلَمْ يَبَرَّهُمَا فَمَاتَ فَدَخَلَ النَّارَ فَأَبْعَدَهُ اللَّهُ قُلْ آمِينَ فَقُلْتُ آمِينَ وَمَنْ ذُكِرْتُ عِنْدَهُ فَلَمْ يُصَلِّ عَلَيْكَ فَمَاتَ فَدَخَلَ النَّارَ فَأَبْعَدَهُ اللَّهُ قُلْ آمِينَ فَقُلْتُ آمِينَ
„Věru přišel ke mně Džibríl a řekl: „Kdokoli se dožije Ramadánu, prožije ho, nebude mu odpuštěno a vstoupí do Ohně, nechť ho Alláh do něj uvrhne hluboko. Řekni ámín.“ Tak jsem řekl ámín. „A kdo se dožije stáří svých rodičů, obou či jednoho, ale nebude vůči nim dobrotivý, zemře a vstoupí do Ohně, nechť ho Alláh do něj uvrhne hluboko. Řekni ámín.“ Tak jsem řekl ámín. „A kdo, když jsi u něj vzpomenut, on za tebe nepoprosí o požehnání, zemře a vstoupí do Ohně, nechť ho Alláh do něj uvrhne hluboko. Řekni ámín.“ A tak jsem řekl ámín.“3
Ka’b ibn Málik řekl: „Kdo se v Ramadánu bude postit a už dopředu se rozhodl, že se po jeho skončení vrátí ke svým hříchům, toho půst bude odmítnut.“4
- Zaznamenali an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2106; a Ahmed v Musnedu, hadísy č. 7148 a 9213. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni n-Nesáí, hadís č. 1992.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 10/743.
- Zaznamenal Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 907. Jako hasan ho doložil Šu’ajb al-Arnáút v Techrídžu Sahíhi Ibn Hibbán, 3/188. Uvádí ho i Abú Ja’lá v Musnedu, 10/328.
- Zaznamenal Ibn Redžeb v Latáifu l-me’árif, 1/215.