Ramadánské zastavení o potřebě boží podpory

Chvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Koho vede Alláh, toho nikdo nesvede a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, bez společníka a dosvědčuji, že Muhammed صل الله عليه و سلم je Jeho Služebník a Posel. Bůh žehnej Jemu, jeho rodině, pravověrným chalífům, jeho společníkům a následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazynaší víry a jděme přímo! Alláh dž.š. zjevil (ve významu): Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než jako muslimové! (Álu ‘Imán:102). A Muhammed صل الله عليه و سلم řekl: “Věru nejlepší je slovo Boží, nejlepším vedením je vedení Muhammeda a nejhorší věcí jsou novoty ve víře, každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“

 

A potom, Alláh zjevil (ve významu): Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli – snad budete bohabojní! (al-Bekara:183) Je toho mnoho, o čem by se mělo hovořit v ramadánských kázáních. O půstu, jeho etice, o bohabojnosti, o vytrvání na správné cestě, o noční modlitbě a jiných dobrovolných aktech uctívání. Je toho mnoho a všechna témata jsou důležitá. Dnes se pozastavíme nad něčím, co je společným jmenovatelem a podmínkou všech těchto skutků, a tím je pomoc a podpora Boží. Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl Ibn Abbásovi: „Ohlídej si Alláha, pak si ohlídá i On tebe. Hlídej si Alláha, najdeš Jej u sebe. Když prosíš, pros Alláha. Když hledáš pomoc, hledej ji u Alláha. A věz, že i kdyby celý národ přišel, aby ti přinesl užitek, neprospěje ti ničím více, než tím, co již ti Alláh předepsal. A kdyby se shromáždili, aby ti způsobili nějaké zlo, neuškodí ti ničím více, než jen tím, co již pro tebe Alláh předepsal. Pera byla zdvižena a stránky oschly.“ Zaznamenal Tirmízí jako hasan sahíh. Ibn Redžeb al-Hanbelí vysvětluje tento hadís: „Hlídání znamená vykonávání všech příkazů, klonění se zákazů a nepřekračování Božích hranic, aby se z povoleného nepřešlo v zakázané. To znamená, že ten, kdo bude hlídat Boží hranice a bude pozorným vůči Božímu právu, najde Alláha před sebou za všech svých okolností. Alláh bude nad ním bdít, bude mu pomáhat, chránit ho, vést jej, posilovat a usměrňovat.“ Katáda říká: „Kdo se bojí Alláha, Alláh je s ním. A s kým je Alláh, s tím je neporazitelné vojsko, strážce, který nespí a průvodce, který nikdy nepřivede do záhuby.“ Bůh říká: Tito jsou pod správným vedením jejich Pána a tito jsou úspěšní. (Bekara:5) Ibn Redžeb pokračuje: „A Alláh nařídil, abychom žádali jedině u Něj a zakazuje nám žádat od svých stvoření. Po tom všem Posel Boží navedl lidi k hledání pomoci jen u Alláha Jediného.“ Alláh říká (ve významu): „Jen Tebe uctíváme a jen Tebe o pomoc žádáme“ (al-Fátiha:4) Ibn Redžeb říká: „To je všeobsahující věta, neboť je řečeno, že je tajemství všech Božích knih v ní skryto a vše se točí okolo ní. V hledání pomoci pouze u Alláha Jediného existují dva užitky. 1. Služebník není sám schopen a není s to samostatně vykonávat dobré činy. 2. Není jiného pomocníka pro Božího služebníka, než Jej, jak ve věcech víry, tak ve věcech tohoto života. Proto, komu Alláh pomůže, ten je podpořen a koho zanechá bez podpory, ten je ztracen.“ Ibn Kajjím říká o člověku: „Je v nevyhnutelné potřebě, aby jej Vznešený Alláh vedl na správnou cestu, na kterou uvedl své vyvolené a uchráněné a aby jej uchránil před sejítím z této cesty.“ Posel Boží صل الله عليه و سلم říká:  „Nikdo nevejde do Ráje skrze své činy.“ Zeptali se: „Což ani ty, ó Posle Boží?“ „Dokonce ani já,“ odpověděl, „kromě když mne Bůh zahrne Svou milostí.“ Podle Muslima. Proto on صل الله عليه و سلم říká: „Spěj k tomu, co je ti užitkem, hledej pomoc u Alláha a nezoufej!“ Sahíh dle Muslima. Na začátku každé chutby Posel صل الله عليه و سلم pronášel slova: „Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme, jen jeho o pomoc a o správné vedení žádáme.“ Stejná slova dodnes kazatelé používají. Posel Boží nařídil Mu’ázu bin Džebelovi, aby po skončení každé modlitby pronesl: „Pane můj, pomoz mi, abych Tě vzpomínal, děkoval ti a krásně tě uctíval.“ Ibn Redžeb dodává: „Tedy je potřeba pro Božího služebníka, aby hledal pomoc u Alláha, aby mohl vykonávat dobré činy a aby mohl zanechat zakázaných věcí.“ Když byl Osmán rozradostněn zprávou o ráji, kvůli strpení při pokušení, které ho zastihlo, řekl: „Alláh je Ten, který poskytuje pomoc!“ Když k němu vešli a krev se mu valila po tváři, kvůli úderům, které dostal, říkal: „Není božstva kromě Tebe, sám sobě jsem ukřivdil! Pane Můj, od Tebe hledám proti nim pomoci a ve všem prosím jen od Tebe o pomoc. Daruj mi trpělivost v tom, s čím jsi mne zkoušel.“ Zubejr odkázal svému synu Abdulláhovi radu, jak po jeho smrti vracet jeho dluhy. „Když nebudeš schopen, požádej o pomoc mého Přítele.“ „Kdo je tvůj přítel, tatínku?“ zeptal se jej syn. „Alláh.“ Když by pak Abdulláh upadl v těžkost při splácení otcových dluhů, říkal by: „Příteli Zubejrův, vrať jeho dluhy.“ A pak by je vracel. Podle Buchárího. Při své první chutbě řekl Omar bin al-Chattáb: „No ne? Arabové jsou jako poslušný velbloud, kterého jsem vzal za uzdu a kterou vedu správným směrem. A od Alláha při tom žádám o pomoc.“ O takových Alláh zjevil: Pane náš! Neodchyluj naše srdce poté, co jsi nás uvedl a obdaruj nás svou milostí, věru Ty jsi Obdarovatel. (Álu ‘Imrán:8) Naši selef se v tomto nikterak nelišili od dřívějších spravedlivých Božích služebníků. O mladících v jeskyni je zjeveno, že prosili: Pane náš, daruj nám od Sebe milosrdenství a připrav nám pro věc naši správné vedení! (Kehf:10) Músá přikázal svému lidu: Proste Boha o pomoc a buďte trpěliví, vždyť země Bohu náleží a On v dědictví ji dává tomu, komu chce ze služebníků Svých. A šťastný konec náleží bohabojným! (al-A’ráf:128) A Ja’kúb pravil: Ó nikoliv, to duše vaše vás svedly ve věci té, leč trpělivost je překrásná a u Boha je třeba hledat útěchu před tím, co mi namlouváte. (Júsuf:18) Prorok Júsuf též prosil: Pane můj, Tys mne obdařil částí moci královské a naučils mne výkladu záhad; tvůrce nebes a země, Tys mým ochráncem na tomto i onom světě, povolej mne k Sobě oddaného do vůle Tvé a připoj mne k bezúhonným!“ (Júsuf:101) Ibn Kajjím říká: „Uvedená prosba obsahuje přiznání Boží Jednoty, přepuštění sebe sama Jedinému Pánu skrze ohlášení závislosti na Něm a zřeknutí se každé lásky a přívrženství k někomu jinému mimo Něj, Vznešeného. V prosbě se zdůrazňuje, že zemřít jako muslim je největším přáním a cílem služebníka, ale je to možno jen s Boží vůlí a pomocí.“

 

A Bůh říká: Bůh je záštitníkem těch, kteří uvěřili, vyvádí je z temnot na světlo. (Bekara:257) A tací jsou pod Božím slibem, který je zaznamenán v kudsí hadíse od Abú Hurejry, že Posel tlumočil Boží slova: „Bůh mocný a vznešený řekl: „Kdo se postaví proti jednomu z mých spojenců – tomu jsem Já vyhlásil válku. Můj služebník se mi nepřibližuje s ničím ,co miluji víc než to co jsem mu uložil jako povinnost. Tak dlouho můj služebník se ke mně přibližuje dobrovolnými modlitbami až jej budu milovat. A když ho budu milovat, jsem jeho sluchem , kterým slyší, jeho zrakem, kterým vidí, jeho rukou, kterou udeří, jeho nohou , kterou chodí. Když se mne bude ptát, tak mu dám a když mě žádá o pomoc, tak mu pomůžu.“ Podle Buchárího. To je shrnuto v jiném verši, kde se vzpomíná: Bůh způsobil, že milujete víru, a učinil ji krásnou v srdcích vašich, zatímco vám zošklivil nevěrectví, hanebnosti a neposlušnost. A to jsou ti, kdož řídí se cestou správnou (Hudžurát:7) Ibn Kesír říká: „Učinil vám víru milou a drahou ve vašich duších a zkrášlil ji ve vašich srdcích. A učinil vám mrzkým nevíru i rozvrat.“ Proto ať nás neoklame náš stav, který vykazujeme navenek a nechť nás nesvede šejtán tím, že svůj islám a své dobré skutky budeme stavět na oddiv a budou zdrojem našeho elitářství. Před tím hledáme pomoc a ochranu u Alláha, Pána světů. Vždy totiž existuje někdo, kdo je znalejší, zbožnější a Alláhu přiblíženější, než jsme my.