OTÁZKA: Má se při uzavírání sňatku recitovat al-Fátiha? Je sňatek bez odrecitování al-Fátihy během obřadu jeho uzavírání platný?
ODPOVĚĎ:
Sňatek v islámské právní vědě nepatří do domény obřadů, ale do domény mezilidských vztahů. V mezilidských vztazích platí, že co není výslovně zakázáno, je v základu dovoleno (tzv. presumpce dovolenosti, arab. الإباحة الأصلية al-ibáhatu l-aslíja). Podmínkou uzavření sňatku podle islámu je přítomnost a dobrovolný souhlas obou novomanželů, přítomnost poručníka nevěsty (arab. ولي welí), dohodnuté věno pro nevěstu (arab. مهر mehr) a přítomnost dvou svědků. Žádná recitace al-Fátihy či kterékoli jiné koránské súry mezi podmínkami sňatku nefiguruje.
Není nejmenších pochyb o tom, že al-Fátiha je nejhodnotnější koránskou súrou, nazvanou sedmero opakovávaných veršů (arab. السبع المثاني as-seb’u l-mesání), o nichž hovoří Alláh ve Svých slovech:
وَلَقَدْ آتَيْنَاكَ سَبْعًا مِّنَ الْمَثَانِي وَالْقُرْآنَ الْعَظِيمَ
“A již dali jsme ti sedm opakovaných i Korán vznešený.” (Hidžr: 87)
Al-Kurtubí říká:
“Nazvána je tak proto, že se opakuje na každém rek’átu každé modlitby.”1
Zvláštní hodnota súry al-Fátiha je velmi dobře, obecně známá záležitost uváděná velkým množstvím autentických hadísů.
Recitace al-Fátihy jako taková pak spadá do domény obřadů a uctívání, v níž je základním pravidlem nutnost precedentu od Posla Božího صلى الله عليه وسلم, tj. provádět skutek uctívání či obřad je zakázáno, dokud nemáme důkaz o jeho potvrzenosti co do druhu, intenzity, frekvence, odůvodnění, umístění a načasování v Koránu nebo v Sunně.
Mnozí lidé dnes mají ve zvyku recitovat al-Fátihu poté, co skončí nějakou přednášku, nebo odrecitují něco z Koránu apod., často ostatním, kteří jsou přítomni, zavelí: “Al-Fátiha!” a všichni společně pak recitují tuto súru, buď nahlas, anebo každý potichu. Toto se děje i u příležitosti uzavření sňatku, po skončení prosby o požehnání a mír za Proroka صلى الله عليه وسلم, po odeznění svolávání k modlitbě, po příchodu na hřbitov, po skončení společné povinné modlitby, uzavření obchodní smlouvy, usmíření rozhádaných apod.
Nic z toho ovšem nemá žádné opření v praxi Posla Božího صلى الله عليه وسلم a prvních muslimů, generací našich zbožných předků. Od Posla Božího صلى الله عليه وسلم se nedochovalo, že by recitoval al-Fátihu po skončení svých přednášek, poté, co se za někoho pomodlil pohřební modlitbu, poté, co uzavřel sňatek či při kterékoli jiné příležitosti, při níž mívají dnešní lidé ve zvyku al-Fátihu recitovat. Vše toto jsou proto inovace protiřečící správnému vedení a chápání víry, které Posel Boží صلى الله عليه وسلم lidstvu zvěstoval.
Muhammed Rašíd Ridá říká:
„Věz, že dobře známá a velmi rozšířená praxe recitace al-Fátihy mrtvým apod. se nezakládá na žádném autentickém a dokonce ani na žádném slabém hadísu. Taková recitace al-Fátihy proto spadá mezi inovace (arab. البدع al-bide’) odporující výše uvedeným kategoricky vyznívajícím textuálním důkazům. Avšak tyto obyčeje si našli cestu k lidu díky mlčení zodpovědných lidí nosících oděv učenců a tím, že je tito mlčky schvalovali, jakož I chybějícím úsilím prostých mas předhánět se jedná se namísto toho v konání dobře potvrzených dobrovolných skutků uctívání a poctivém dodržování povinností.”2
Husámuddín Affána říká:
“Recitace al-Fátihy s úmyslem prosby o naplnění potřeb, vyřešení problémů, odstranění potíží, porážky nepřátel apod. je inovace, kterou náboženství zakazuje. Lidé při zásnubách či sňatku často recitují al-Fátihu s přesvědčením, že se odrecitováním al-Fátihy tímto obřadem uzavírá nerozlučitelná dohoda. Toto je inovace, neznalost a nesprávné přesvědčení.”3
Selím ibn ‘Íd al-Hilálí cituje fetwu Stálé komise pro fetwy v KSA v čele s šejchem ‘Abdul’azízem ibn Bázem. Když byla komisi položena otázka ohledně recitace al-Fátihy pro duši zemřelého, nebo při prosbě o ulehčení, po skončení recitace či u příležitosti uzavírání manželství, či ohledně povelu “al-Fátiha!” na nějž všichni přítomní odpoví recitací al-Fátihy, komise vynesla následující verdikt:
“Recitace al-Fátihy po odříkání prosebné modlitby, nebo po skončení recitace Koránu, anebo při uzavírání manželství je inovací. Nic takového není zaznamenáno ani od Posla Božíhoصلى الله عليه وسلم, ani od jediného z jeho společníků, nechť je se všemi Alláh spokojen.
Od Posla Božího صلى الله عليه وسلم se autenticky dochovala naopak slova odsuzující inovace:
مَنْ عَمِلَ عَمَلاً لَيْسَ عَلَيْهِ أَمْرُنَا فَهُوَ رَدٌّ
“Kdo vykoná skutek, který jsme nepřikázali, pak tento skutek budiž odmítnut!”4“5