OTÁZKA: Je možné zreformovat šarí’u? Byla přece vytvořena, podle toho, co mi je známo z litaratury, až asi 100 let po smrti Proroka…
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Je možné zreformovat šarí’u? Byla přece vytvořena, podle toho, co mi je známo z litaratury, až asi 100 let po smrti Proroka…
ODPOVĚĎ:
Literatura, která je v našem jazykovém prostředí k dispozici, je psána převážně nemuslimy, kteří si mnohdy zcela neuvědomují, jak určité pojmy chápou právě muslimové, pro které jde o závazné články víry. Proto dochází třeba i k nechtěnému a nezáměrnému smíšení pojmů fikh a šarí’a.
Šarí’a je Boží Zákon, zjevený v Koránu a v Sunně Poslu Božímu Muhammedovi, mír a požehnání s ním. Jako taková existovala již v jeho době a existuje beze změny dodnes. Je to určitý soubor daných, nebo vydedukovatelných norem, ke kterému lidé přistupují a který lidé poznávají, tedy předmět zájmu. Nejde jen o soubor ustanovení z Koránu a Sunny, ale i vše, co s nimi logicky souvisí, souhlasí a zapadá do nich. např. šarí’atské ustanovení o zákazu braní např. heroinu není nikde zakotveno v textech Koránu a Sunny. Jde o existující šarí’atské ustanoveníjasně vyplývající z podstaty šarí’y, které fikh rozpoznal pomocí svého nástroje – analogie.
Naproti tomu fikh je lidská věda, nauka přistupující k šarí’i. Již ze své definice jakožto vědy musí fikh nutně podléhat změnám a musí se vyvíjet, pokud nechce společnost zaostávat. Fikh jako nauka, jako náš způsob nazírání na šarí’u se definitivně ustálil ve své nynější podobě skutečně až 100 a více let po smrti Posla Božího, mír a požehnání s ním, se vznikem mezhebů – tedy škol právní interpretace.
Fikh je tedy lidská interpretace šarí’y, nejen že je proměnlivá v době, čase a místě, ale může to být interpretace pravdivá i nepravdivá. Může a nemusí se zakládat na faktech. Jeden učenec kdysi řekl, že kdyby člověk okolo sebe nashromáždil všechny omyly fikhu, nashromáždil by kolem sebe všecno zlo.
Ale to neznamená, že by šarí’a a nástroje využívané pro její interpretaci předtím neexistovaly, nebo byly v průběhu historie nějak měněny. Nutnost měnit náš pohled na šarí’u také vůbec nepodmiňuje nutnost měnit šarí’u jako takovou. Pokud je šarí’a souhrnem Bohem stanovených zákonů, ke kterým se svým pilným studiem dopracováváme, pak je jasné, že měnit je by bylo rouhačstvím a svatokrádeží, ba navíc je měnit ani nelze, neboť pak bychom lhali o Bohu tím, že mu připisujeme normu, kterou nevydal.Z logiky věci vyplývá, že šarí’a je daná Všemohoucím a Vševědoucím Bohem, je nereformovatelná a neměnitelná.
Co se týče aplikace některých „problematických“ ustanovení šarí’y, je potřeba přesně vědět, kdy, jak a proč by měly být aplikovány a jejich zavádění do praxe nemusí být vždy úspěšné, pokud bude prováděno spěšně a bez přihlédnutí ke všem okolnostem. A navíc, ne vše, co se zdá civilizované, je skutečně civilizované, někdy se ve skutečnosti jedná o pravý opak tohoto pojmu.
Úkolem dnešního fikhu tak musí být najít způsob aplikace šarí’y v její celistvosti tak, aby byly zachovány veškeré civilizační statky, které dnes máme k dispozici a také zároveň i ten, aby oddělil skutečné civilizační statky od lákadel a našeptávání, která nás svádějí od našeho cíle – věrně aplikovat šarí’u v souladu s dobou a místem.
Reforma šarí'y?
