OTÁZKA: Proč tvrdíte, že islám je proti domácímu násilí, když bití žen je zmíněno přímo v Koránu (verš 4:34)?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Proč tvrdíte, že islám je proti domácímu násilí, když bití žen je zmíněno přímo v Koránu (verš 4:34)?
ODPOVĚĎ:
Stojíme si za tvrzením, že islám zakazuje násilí na ženách. Proto, že mezi tím, co zmiňuje Korán a tím, co monitorují a řeší orgány činné v trestním řízení jako fenomén tzv. domácího násilí na ženách je nebetyčný rozdíl, který většině laiků neznalých této problematiky zcela uniká. To je ještě umocněno faktem, že překlady inkriminovaného koránského verše bývají často nepřesné, což je i případ jinak velmi kvalitního českého překladu Ivana Ahmeda Hrbka.
Hrbkův překlad významu koránských veršů je mezi českými muslimy i v úzu českých arabistů a islamologů jednoznačně převládajícím překladem a je používán zdaleka nejčastěji. Jiné překlady se objevují jen výjimečně a namnoze se jedná o upravené verze Hrbkova překladu s odstraněnými chybami či nežádoucími interpretacemi. Sami čeští muslimové opakovaně upozorňují, že Hrbkův překlad, ačkoli se jedná o seriózní vědecký překlad Koránu na evropské úrovni, není prost chyb a potřeboval by přinejmenším současnou aktualizaci.
Předmětná část zmíněného verše zní:
الرِّجَالُ قَوَّامُونَ عَلَى النِّسَاءِ بِمَا فَضَّلَ اللَّـهُ بَعْضَهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ وَبِمَا أَنفَقُوا مِنْ أَمْوَالِهِمْ ۚ فَالصَّالِحَاتُ قَانِتَاتٌ حَافِظَاتٌ لِّلْغَيْبِ بِمَا حَفِظَ اللَّـهُ ۚ وَاللَّاتِي تَخَافُونَ نُشُوزَهُنَّ فَعِظُوهُنَّ وَاهْجُرُوهُنَّ فِي الْمَضَاجِعِ وَاضْرِبُوهُنَّ ۖ …
Hrbek ho překládá jako: Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! … (Nisá´:34)
Takový překlad může na první pohled oprávněně působit jako pobídka k násilí na ženách, což je ovšem špatně a odporuje to skutečnosti jeho výkladu i praktického uplatnění. Pro výraz قوامون kawwámún jsou nejbližšími českými ekvivalenty slova „kustodi, strážcové, poručníci, ochránci.“ Pro výraz نُشُوز nušúz je nejbližším českým ekvivalentem „nepřístojnost, nemravné jednání“ vůči někomu/něčemu. Sloveso ضَرَبَ – يَضْرِب daraba – jadribu znamená mimo jiné také „udeřit“ (a jinak také „uvést příklad, oddělit, rázně a jednoznačně rozdělit něco od něčeho“), naopak pro výraz bít, mlátit, opakovaně silně udeřit užívá arabština slovesa يُضَرِّبُ – ضَرَّب darraba – judarribu. Rozdíl je pouze v odlišné vokalizaci stejného trojkonsonantního kořene. Dalším nedostatkem Hrbkova překladu této pasáže je chybějící vyjádření posloupné gradace.
Navrhuji proto tento upravující alternativní překlad sporné pasáže:
الرِّجَالُ قَوَّامُونَ عَلَى النِّسَاءِ بِمَا فَضَّلَ اللَّـهُ بَعْضَهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ وَبِمَا أَنفَقُوا مِنْ أَمْوَالِهِمْ ۚ فَالصَّالِحَاتُ قَانِتَاتٌ حَافِظَاتٌ لِّلْغَيْبِ بِمَا حَفِظَ اللَّـهُ ۚ وَاللَّاتِي تَخَافُونَ نُشُوزَهُنَّ فَعِظُوهُنَّ وَاهْجُرُوهُنَّ فِي الْمَضَاجِعِ وَاضْرِبُوهُنَّ ۖ …
Muži jsou kustody nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž nepřístojnosti se obáváte, nejprve varujte, pak jim vykažte místa na spaní a (nakonec, když to nejde jinak) je i udeřte! …
Mnohoznačnost některých koránských slov vyplývá z široké homonymie a synonymie arabského jazyka, která se nekryje s ekvivalenty v evropských jazycích a ponechává poměrně široký prostor jak pro interpretaci, tak žel i pro případnou manipulaci, čehož využívají také ti, kteří se snaží za každou cenu dokázat principiální nemožnost soužití muslimů s většinovou nemuslimskou populací v Evropě. Nelze se potom divit, že pod vlivem takto předsudečných chápání a častokrát také neschopnosti některých muslimů podat adekvátní vysvětlení, se již samotné citování takového verše stává pobuřujícím a skandálním.
Tento verš vysvětlil šejch kádí ‘Abdusselám ibn Burdžís v jedné své přednášce [1] takto:
„Pokud se žena chová nepřístojně vůči svému manželovi, má manžel právo upozornit ji na nároky, které vůči ní má, včetně plnění manželské povinnosti, protože je jí zakázáno odmítat ho a tím ho přibližovat k tomu, co je jinak zakázáno. Potom, pokud jí není ku prospěchu slušná domluva či slovní napomenutí, které musí trvat dlouho, v délce klidně i vícero dní, týdnů či měsíců, nelze hovořit o řešení manželského sporu domluvou, pokud tato domluva trvá jen dvě minuty a poté manžel přistoupí k dalšímu kroku, v žádném případě! Toto není dovoleno, pro přejití k druhé úrovni je nejprve nutno absolvovat první úroveň, musí se začít pokusem o slovní domluvu.
Pak, pokud domluva nepomáhá, pokud zůstane bez odezvy, dává islám pravomoc manželovi přejít na další úroveň a to je opuštění manželky v posteli [2] Podle některých učenců toto opuštění znamená, že manžel opustí společnou domácnost, podle většiny může ve společné domácnosti zůstat, ale nespí ve stejné posteli jako manželka.
Pokud ani toto nepomůže, aby manželka přestala s nepřístojností vůči manželovi, potom přichází rozhodnutí slovy Božími وَ اْضْرِبُوهُنَّ we´dribúhunne, tj. „ a udeřte je“ (nikoli „bijte je“ – وَ ضَرِّبُوهُنَّ we darribúhunne – pozn. překladu.) Jenže tento úder neznamená ženě ubližovat či ji fyzicky insultovat. Islám si toto ani nepřeje a ani s tím není spokojen. Nicméně toto „bití“ je něčím často užívaným některými nemuslimy k zastření skutečného obrazu islámu a Vznešeného Koránu. Úder, který je Božím nařízením není „bitím,“ které si lidé obyčejně představí, jako jsou údery nějakého zabijáka či bití někoho do krve, dokonce ani bití, které působí bolest. Lidé někdy, když jim dojde trpělivost, udeří své dítě rukou, aby se toto dítě vzpamatovalo a uvědomilo si, že udělalo něco špatného. A také se nad tím nikdo nepohoršuje (tj. mezi tímto a týráním dětí je obecně vnímán a chápán rozdíl), protože to nemá být úder který bolí a zraňuje, ale pouze jasné a srozumitelné gesto, které má jednoznačné poselství: „Přestaň, překročil jsi danou hranici. Prober se a uvědom si, čeho jsi se dopustil!“ Z tohoto důvodu vysvětlili zbožní předkové, že v našem případě se má jednat pouze o gesto úderu siwákem (resp. miswákem), tj. dřívkem na čištění zubů. Byť i plácnutí dítěte či tento úder miswákem jistou zanedbatelnou míru bolesti přeci jen způsobí – tj. lze ho pocítit. Naopak za bití, které by zraňovalo, je podle šarí’y manžel přímo trestně sankcionován. Učenci se sice přímo neshodli na jediném přesném způsobu, nicméně manžel, který svou ženu udeří tak, že jí způsobí modřinu nebo krvácení, musí manželce vyplatit příslušnou kompenzaci, případně ho musí soud za jeho jednání potrestat (trestem v kompetenci soudu). A toto je správný názor, který je také aplikován i v soudnicích Saúdské Arábie. Osobně jsem soudil případ v Rijádu, kdy muž zbil ženu tak, že jí způsobil podlitiny na stehnech. Soud nakonec rozhodl potrestat dotyčného násilníka patnácti ranami bičem. Příslušný soudní spis mám stále k dispozici, případ si velmi dobře pamatuji, celý spis jsem podrobně prostudoval a následně i zveřejnil. A mohu říci, že podobné případy zdaleka nejsou tak časté, jak by si mnozí nemuslimští Zápaďané mohli představit, naopak! Případ zmiňuji jen jako ilustraci toho, jaké je správné stanovisko islámu ohledně něčeho, co se dá nazvat „bitím“ žen a aby si to uvědomili i ti muslimští muži, kteří by se pokoušeli tvrdit, že mohou bít své ženy a potom toto jednání svalovat na islám.“ [3]
Dalším způsobem řešení je vyslání smírčích arbitrů z rodiny manželky i z rodiny manžela a následné rozhodnutí, zda je v zájmu obou z dvojice v narušeném manželském soužití pokračovat, či hroutící se manželství ukončit, třeba i soudní cestou. Tento předpis upravuje koránský verš, navazující přímo na ten výše citovaný:
وَإِنْ خِفْتُمْ شِقَاقَ بَيْنِهِمَا فَابْعَثُوا حَكَمًا مِنْ أَهْلِهِ وَحَكَمًا مِنْ أَهْلِهَا إِنْ يُرِيدَا إِصْلاحًا يُوَفِّقِ اللَّهُ بَيْنَهُمَا إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلِيمًا خَبِيرًا
A obáváte-li se rozvratu mezi oběma, povolejte rozhodčího z jeho rodiny a rozhodčího z její rodiny. A přejí-li si oba manželé usmíření, Bůh mezi nimi zařídí shodu, neboť Bůh je vševědoucí a dobře zpraven. (Nisá:35)
V případě skutečného násilí (které je vždy dlouho trvající a stupňuje se) a nikoli pouhé běžné hádky mezi manžely by měli tito smírčí soudci být natolik soudní a všímaví, že rozpoznají, že jde o nebezpečného násilníka a zamezí, aby v daném zlu, násilí a křivdě nejen vůči ženě, ale vlastně vůči celé rodině, pokračoval. Potom se rozhodnou manželství ukončit.
Zde je na místě osvěta v konzervativních prostředích v některých oblastech muslimského světa, aby lidé nevnímali rozvod nebo takový soud jako hanbu. Jde opět o kulturní prostředí a řešení místních specifik. Nicméně šarí’atské nástroje k tomuto očividně existují. Jde jen o to uplatnit je.
V jihozápadní Asii a severní Africe oproti postmodernímu přesvědčení Západu panuje diametrálně odlišný pohled na role pohlaví ve společnosti. Ve většinově muslimských zemích je také poněkud vyšší míra pocitu mužské nadřazenosti, oproti např. severozápadní Evropě. Je srovnatelná s románskými zeměmi jižní Evropy a s některými kraji na evropském východě. V oblastech, kde vládne chaos a negramotnost je situace ještě daleko horší. Pákistán uvádí asi 80% žen se zkušeností s domácím násilím na ženách pro rok 2011, oproti tomu Egypt 33% pro rok 2012, Turecko 40% pro rok 2009 a v roce 2013 stejná čísla uváděl Bangladéš. [4]
Z odlišných perspektiv potom mohou pramenit konflikty a třenice, které mohou ústit v pocit nadřazenosti či v násilí anebo ho přiživovat, zejména u smíšených manželství např. s Evropankami, která se mi z tohoto důvodu také nezdají nejšťastnější volbou. Neříkám, že nábožensky či etnicky smíšená manželství nemohou fungovat, pouze vyžadují daleko více péče, úsilí a vynaložené energie z obou stran, což se velmi často nepovede. Zvláště v dnešní době egocentrizmu, kdy je každému zatěžko přinášet oběti a slevovat ze svého ve prospěch kompromisu. Proto je lepší vyhýbat se jim. A všechna čest výjimkám, potvrzujícím pravidlo.
Někteří Zápaďané ukazují prstem na islám, muslimy a imigranty, přičemž zametají pod koberec vlastní problémy stejného druhu. V Evropě a Severní Americe je navíc na pokraji zájmu ten rozměr domácího násilí, který není namířen proti ženám coby manželkám, ale proti starým a nemohoucím mužům i ženám, často rodičům či prarodičům násilníků. Týrání seniorů, časté na Západě, kritizujícím postavení ženy v islámu, je podoba domácího násilí, kterou tradiční muslimské společnosti vůbec neznají a kterou muslimové obzvláště opovrhují.
Co se přímo žen v Evropě týče, ve Španělsku končí domácí násilí na ženě každé čtyři dny úmrtím napadené a podle příslušných humanitárních organizací je hlášena jen asi čtvrtina všech případů. [5] Data z Francie či Švýcarska ukaz
ují, že okolo 20% místních žen je vystaveno psychickému či fyzickému násilí ze strany manžela, ve Velké Británii je to každá čtvrtá. V Rusku 18% žen přiznává pravidelné kruté fyzické násilí ze strany manžela či partnera. [6] Ignatio Ramonet [7] uvádí, že 52,8% Portugalek bylo obětí násilí ze strany manžela či partnera, v Nizozemsku přibližně pětina, v Litvě 42,4% a v ČR 38%. V Německu je manželem nebo partnerem zabito asi 300 žen ročně, ve Finsku 27 za rok. V Rumunsku je to dokonce 12,62 na každý milion obyvatel ročně. [8]
Země s největším počtem případů násilí na ženách ovšem nejsou muslimské. Figurují mezi nimi Indie, latinskoamerické země a země subsaharské Afriky. Velmi vysoko jsou ale i USA, Kanada či dokonce Nový Zéland. [9]
Jak říkají Arabové v okřídleném přísloví: „Obvinila mne ze svých vlastních chyb a pak uprchla pryč.“
V souvislosti s fenoménem domácího násilí ale na Západě díky přebujelé politické korektnosti a feministického poblouznění dochází také k nežádoucí inflaci samotného pojmu násilí na ženách, v souvislosti s případy, kdy některé ženy v rámci rozvodového řízení křivě obviní bývalého manžela z násilí, aby získaly u soudu benefity, anebo jim byly přiřčeny děti do své péče. To vedlo ve vícero zemí včetně ČR k zakládání spolků „rozhněvaných otců“ za účelem ochrany práv a nároků rozvádějících se mužů.
Nechť Alláh pomůže těm, kteří hovoří pravdu a ty slabší brání a potrestá ty, kteří lžou a slabším ubližují. Ámín.
______________________________________________________________
[1] Šejch byl původně ze Saúdské Arábie, udržoval však kontakty i s evropskými zeměmi a navíc také působil přímo v praxi coby šarí’atský soudce. Citovanou přednášku přednesl v roce 2003 v Brixtonu v Londýně v mešitě „Ibn Taymiyya.“
[2] Tj. manžel na oplátku přestane plnit zase svou manželskou povinnost.
[3] O šarí’atských řešeních domácího násilí na ženách více viz zde: http://www.e-islam.cz/content/isl%C3%A1m-dom%C3%A1c%C3%AD-n%C3%A1sil%C3%AD-na-%C5%BEen%C3%A1ch-prevence-%C5%99e%C5%A1en%C3%AD-0
[4] Viz zpráva uznávané mezinárodní organizace HRW o stavu domácího násilí ve vybraných zemích k roku 2013. Opírala se o záznamy místních úřadů a vládní průzkumy jednotlivých zemí.
[5] Viz zpráva Kate Adler z BBC ke dni 27. 5. 2004.
[6] Viz reportáž v The Times ze srpna 2003.
[7] V reportáži pro Le Monde Diplomatique z 6. 7. 2004.
[8] Data převzata od evropské Rady pro rovné příležitosti mužů a žen, ze zprávy Campaign to combat domestic violence against women in Europe, k 16. 9. 2004.
[9] Viz zpráva HRW pro rok 2013.