Rozjímání o poctách a přínosech hadždže

Hadždž patří mezi akty uctívání, které Všemohoucí Alláh ustanovil jako povinné a zavedl je jako jeden z pěti pilířů islámu, které ustavují náboženství Islám, jak vysvětlil Prorok Alláha صلى الله عليه و سلم v autentickém hadísu:

 

 بُنِيَ الْإِسْلَامُ عَلَى خَمْسٍ : شَهَادَةِ أَنْ لَا إِلَهَ إِلَّا اللَّهُ ، وَأَنَّ مُحَمَّدًا رَسُولُ اللَّهِ صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ ، وَإِقَامِ الصَّلَاةِ ، وَإِيتَاءِ الزَّكَاةِ ، وَصِيَامِ رَمَضَانَ ، وَحَجِّ الْبَيْتِالله الْحَرَامِ.

„Islám je postaven na pěti pilířích: svědectví, že nikdo nemá právo být uctíván kromě Alláha a že Muhammad je Posel Boží. Konání modlitby, placení zakátu, půst v měsíci Ramadánu a provedení poutě k domu Alláha.“

 

Posel Alláha صلى الله عليه و سلم vedl lid, který konal pouť v desátém roku hidžry a tímto jim poskytl praktickou ukázku toho, jak tuto povinnost splnit. Navíc je povzbudil a naučil příkazy, které od něj přijali.

 

„Přeberte ode mne své obřady poutní, neboť se již spolu nemusíme po tomto roce setkat.“ Toto prohlásil během pouti na rozloučení. Posel Alláha صلى الله عليه و سلم doporučuje jeho ummě vykonat pouť a vysvětlil její přednosti i bohatou odměnu, kterou Všemohoucí Alláh připravil pro každého, kdo provádí pouť tím nejlepším způsobem.

 

V Hadísu al-Bucharího a Muslima Prorok صلى الله عليه و سلم uvedl:

 

„Ten, kdo provádí pouť, zdržujíc se oplzlých řečí a pohlavního styku a upouštějíce od hanebností, vrací se zbaven svých hříchů stejně jako v den, kdy ho jeho matka porodila.“

 

V jiném hadísu od al-Bucharího a Muslima, Abú Hurejra  رضي الله عنهvyprávěl, že Prorok صلى الله عليه و سلم pravil:

 

„Umra je vykoupením toho, co se stalo mezi ní a předchozí umrou, a za přijatý hadždž není jiná odměna nežli Ráj.“

 

V dalším hadíse zaznamenaném al- Buchárím a Muslimem Abú Hurejra رضي الله عنه vypravoval, že Prorok صلى الله عليه و سلم byl tázán, který skutek je nejlepší. Odpověděl:

„Víra v Alláha a jeho Posla.“

Pak byl dotázán: „Který potom?“ načež odpověděl:

„Džihád na cestě Alláhově.“

Dále byl dotázán, „Pak který?“ Odpověděl:

„Přijatý hadždž.“

 

Toto též podporuje podání v Sahíh Muslim od ‘Amra ibnu l-Ás رضي الله عنه, že když po delším váhání přijal islám, pravil mu Prorok صلى الله عليه و سلم:

 ‏أَمَّا عَلِمْتَ أَنَّ الإِسْلاَمَ يَهْدِمُ مَا كَانَ قَبْلَهُ وَأَنَّ الْهِجْرَةَ تَهْدِمُ مَا كَانَ قَبْلَهَا وَأَنَّ الْحَجَّ يَهْدِمُ مَا كَانَ قَبْلَهُ 

„Copak nevíš, že islám maže, co vylo předtím? A že hidžra maže, co bylo přední? A že pouť maže, co bylo před ní?“

 

Kromě toho Al-Buchárí zaznamenal ve svém Sahíhu od ‘Áiši رضي الله عنها: „Ó Posle Boží, považujeme džihád jako nejlepší čin, neměla bych se proto zapojit?“

On odpověděl:

„Ne, nejlepší džihád pro ženy je přijatá pouť.“

 

Tato vyprávění objasňují smysl a přednosti poutě a obrovskou odměnu, jakou poutník nalézá u Alláha. Je také jasné, že tato odměna je vyhrazena jen pro ty, kdo vykonali pouť správně. V důsledku toho vyvstává otázka, co znamená přijatá pouť, pro kterou Alláh dává tak velkou odměnu?

 

Přijatá pouť je ta, která je vykonána v nejlepším a nejvíce kompletním způsobem, upřímně pro Alláha a v souladu s tradicí jeho Proroka صلى الله عليه و سلم. Trvalé dodržování přikazů Alláha a vyhýbání se Jeho zákazům je vyžadováno po celou dobu. To je důvod, proč Alláh stvořil všechny bytosti –  aby Jej uctívali, což s sebou nese závazek dodržovat Jeho příkazy a zdržovat se jeho zákazů, podle toho, jak je uvedeno:

 

aby vyzkoušel, kdo z vás bude v skutcích nejlepší (Mulk:2)

 

Alláh Všemohoucí rovněž uvedl:

 

A lidi a džiny jsem stvořil jedině proto, aby mě uctívali. (Záríjját:56)

 

Proto musí muslim vždy poslechnout příkazy Vznešeného Alláha a vyhýbat se hříchům před, během a po pouti. Všemohoucí Alláh řekl:

 

Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali! (Álu ‘Imán:102)

 

Dále uvedl:

 

a Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde! (Hidžr:99)

 

Posel صلى الله عليه و سلم řekl:

„Opravdu, činy jsou podle jejich zakončení.“

 

Vykonat pouť spočívá také v tom, že muslim vážně rozmýšlí o některých jejích jemnějších aspektech a seznámí se s jejími krátkodobými i dlouhodobými přínosy jak na tomto světě, tak i na onom.

Mají mnoho podob a Vznešený Alláh je shrnul:

 

A vyzývej lidi ke konání pouti, a nechť k tobě přijdou pěšky anebo jedouce na všelikých velbloudech rychlých, přicházejíce ze všech rozsedlin hlubokých, aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých nad dobytčetem ze stád, jež Bůh jim v obživu daroval. Jezte z nich a nakrmte nuzného a chudého! (Hadždž:27-28)

 

Níže ve stručnosti uvádíme pár střípků vrhajících světlo na význam těchto veršů.

 

 

Existuje silné pouto mezi muslimy a mezi posvátným Domem Alláha, od počátku času, trvající tak dlouho, jak dlouho duše zůstává v těle. Když se dítě narodí, první náboženská povinnost, o které slyší, je pět pilířů islámu, z nichž jeden je pouť. Když nemuslim prohlásí svědectví o pravdě (a stává se muslimem), deklaruje jedinost Alláha a stvrzuje, že Prorok Muhammad صلى الله عليه و سلم je Boží Posel. Toto z něj dělá muslima. V tomto bodě je první povinností, která je mu vyučována, svědectví víry, dále vykonání modlitby, placení zakátu, půst v měsíci Ramadánu a pak vykonání poutě k Domu Božímu. Prvním pilířem po svědectví je pět denních povinných modliteb, pro které Alláh stanovil směr, kiblu, směr Ka‘by, což je jeden z předpokladů jejich správného vykonání. Tímto muslim získává trvalou vazbu k Domu Božímu, každý den, každou noc, v každé modlitbě, ať dobrovolné, či povinné. Tento vztah trvale váže srdce muslima k Domu jeho Pána. Tak se vytváří neutuchající touha vycestovat tam a navštívit jej. Zažít radost ze spatření Ka’by a vykonat pouť přesně tak, jak určil Vznešený Alláh.

Všemohoucí Alláh říká:

 

aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých nad dobytčetem ze stád, jež Bůh jim v obživu daroval. Jezte z nich a nakrmte nuzného a chudého! (Hadždž:28)

 

Když muslim k domu svého Pána dorazí, vidí na vlastní oči nejušlechtilejší místo povrchu zemského – nádhernou Ka‘bu. Je ústředním bodem muslimských modliteb ze všech koutů světa, ať už z východu, či západu. Muslimové vytváří soustředné kruhy kolem tohoto domu během svých modliteb.

 

 

Pokud byl muslim obdařen schopností cestovat k domu svého Pána a dospěje na míkát vymezující okrsek ihrámu, svlékne svůj běžný oděv a nahradí je izárem okolo spodní části svého těla a ridá´ přes horní část těla. Tento způsob stejnokroje dává rovnost všem, jak chudým, tak bohatým. Taková jednotnost vzhledu jim připomíná také to, jak budou zabaleni, když zemřou. Proto, když někdo vykonává pouť, zbavuje se svého běžného oblečení a obléká si ihrám. Měl by pamatovat okamžik smrti, kterým život na tomto světě končí, aby jiný, věčný život začal na světě onom. Toto si musí pamatovat a odnést si s sebou pro cestu na věčnost. Alláh říká:

 

a zásobte se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je bohabojnost! Buďte tedy bohabojní, vy, kdož nadaní jste rozmyslem! (Bekara:197)

 

Proto Prorok صلى الله عليه و سلم, když se jej jistý muž tázal, kdy nastane poslední hodina, odpověděl:

„A co sis pro ni připravil?“

 

Upozornil ho na to, že je naprosto nezbytné, aby muslimové dbali na to, co vykonají před smrtí a byli připraveni na smrt za všech okolností, přijetím příkazů Všemohoucího Alláha a dodržováním jeho zákazů.

 

 

Když muslim začne vykonávat pouť, pronáší telbíjju, jíž vyjadřuje tewhíd, jako Prorok صلى الله عليه و سلم, když telbíjju

pronášel následujícími slovy:

 

„Lebbejke lláhumme lebbejk, lebbejke lá šeríke leke lebbejk, inne l-hamde we n-ni’mete leke we l-mulke, lá šeríke leke.“

„Odpovídám na Tvou výzvu, Bože, odpovídám. Odpovídám na Tvou výzvu, ty nemáš společníka, odpovídám. Věru patří Ti všechna chvála, přízeň i nadvláda. Nemáš společníka.“

 

Sám Alláh Vznešený je pro uctívání vyhrazen a je absolutně zakázáno uctívat cokoli jiného, než pouze Jeho. Všechny akty uctívání musí být adresovány pouze Všemohoucímu Alláhu. A uctívat cokoli jiného je největší formou hříchu a bludu. Muslim odpovídá touto větou na výzvu Alláha k vykonání poutě k jeho domu. Cítí velkolepost Jediného, který poznal velikost a byl vyzván, aby dokončil pouť způsobem, který by byl nejvíce příjemný jeho pánu. Činí tak z přesvědčení, že tento akt uctívání, jako je tomu u jiných, se točí kolem upřímnosti k Alláhu, jak je uvedeno v prohlášení Tawhídu, obsaženého v Talbiyah, spolu s napodobením Posla Alláha صلى الله عليه و سلم, když nařídil lidem během poutě:

„Přeberte ode mne své obřady poutní.“

 

 

Když muslim dorazí, aby u Ka’by uctíval Alláha, provede okolo ní tawwáf. To je akt uctívání, který Šarí‘a neumožňuje nikde jinde, nežli na tomto místě. Pokud by byl uskutečněn na jakémkoli místě jiném než tomto povoleném, jest bludem od šejtána.

 

Což mají společníky, kteří jim jako náboženství uzákonili to, co Bůh nedovolil? Kdyby nebylo slova rozhodnutí, bylo by už mezi nimi rozsouzeno, však nespravedlivé trest bolestný očekává. (Šúrá:21)

 

Když muslim dorazí ke Ka‘bě, vidí lidi, jak líbají černý kámen, dotýkají se ho a také se dotýkají jemenského rohu. V Šarí‘i není předepsáno líbat žádné kameny, či dotýkat se jich, s výjimkou těchto dvou konkrétních míst. Když Omar ibnu l-Chattáb políbil černý kámen, objasnil, že napodoboval Posla Božího صلى الله عليه و سلم. Řekl:

„Kdybych neviděl Posla Božího صلى الله عليه و سلم, jak tě líbá, taky bych tě nepolíbil.“

 

 

Během poutě jsme svědky největšího islámského shromáždění. Koná se v den ‘Arafá, kdy ti, kteří provádějí pouť, se na tomto místě úplně zastaví a vzývají Alláha, prosí Ho a žádají o nejlepší na tomto i na onom světě. Toto obrovské shromáždění připomíná muslimům shromáždění, které se bude konat v Den Vzkříšení. V něm se dřívější generace setkají s pozdějšími. Všichni budou čekat na začátek rozsudku, podle něhož budou dále pokračovat v závislosti na svých činech do dalších míst určení. Pokud budou jejich činy dobré, budou i tato další místa určení dobrá a pokud budou špatné, budou i ona špatná. Poté se za ně uctívající Boží Služebník Muhammed صلى الله عليه و سلم přimluví, aby nad nimi Všemohoucí Alláh rozhodl a aby jim odpustil. To se nazývá al-makámu l-mahmúd (chvályhodné stanoviště), za které jej předcházející i následné generace velebí, neboť toto je zvláštní přímluva, vyhrazená pouze Božímu Proroku صلى الله عليه و سلم, kterou nedisponuje nikdo jiný, ani anděl, ani prorok, mimo něj.

 

Na tomto obrovském islámském setkání na ‘Arafá, podobně jako na ostatních shromaždištích během rituálů poutě, se střetávají muslimové z celého světa, ze západu i z východu, vzájemně se seznamují a dozvídají se o situaci druhých, sdílí své štěstí i pocit bolesti a uvádějí se na správnou cestu i čin. To vše se děje v souladu s příkazy Alláha, aby muslimové vzájemně spolupracovali ve spravedlnosti a zbožnosti.

 

 

Úžasná demonstrace vzájemné spolupráce se odehrává také v údolí Miná, které je zcela pokryto stany, že je problém tudy vůbec projít. Každý zde sehrává svou malou úlohu a plní své stanovené povinnosti. Podobným způsobem se každý muslim snaží naplňovat islám co jen je v jeho možnostech a vzájemně spolupracovat k dosažení tohoto cíle s ostatními. Jakkoli je úsilí jednoho jednotlivce nepatrné, dohromady s jinými vytváří ohromný kus práce. Těchto pár věcí, které byly nastíněny, jsou jen některé z předností, které jsou shrnuty ve slovech Alláha:

 

aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých nad dobytčetem ze stád, jež Bůh jim v obživu daroval. Jezte z nich a nakrmte nuzného a chudého! (Hadždž:28)

 

Leč největším přínosem hadždže pro muslimy po jeho dokončení, je přijetí tohoto aktu uctívání Všemohoucím Alláhem, a fakt, že je pouť změní a přetvoří jejich špatné činy v dobré a dobré v ještě lepší.

 

Prosím Alláha Vznešeného, aby dal všem muslimům porozumět náboženství a obdařil je vytrvalostí, aby je posílil a pomáhal jim proti jejich nepřátelům. On je věru každé věci Schopen.

Nechť Alláh požehná Svému Služebníku a Poslu, našemu Proroku Muhammadovi, jeho rodině a společníkům.

 

Autor: šejch Abdulmuhsin ibn Hammád al-‘Abbád

Český překlad: Abubacer

Zdroj: Journal of the Islamic Univerzity of Madína, Redžeb 1391

           Kutubu we Resáilu ‘Abdulmuhsin ibn Hammád al-‘Abbád al-Bedr, 6/217-224