Ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného
Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu, jeho rodu a všem jeho spravedlivým a bohabojným následovníkům.
Ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného
Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu, jeho rodu a všem jeho spravedlivým a bohabojným následovníkům.
Žijeme v době sporů, vnitřního nepřátelství a roztříštěnosti, které již zasáhlo téměř celou ummu. Hlasy míru a porozumění zanikají v kakofonické změti sektářského násilí, vzájemných pří a pokušení exkomunikace (tekfíru). Ze všech stran na nás útočí lidé hovořící o islámu a muslimské ummě. O modernizaci na straně jedné a o návratu k tradicím na straně druhé. Jedni osočují druhé jako odpadlíky a ti druzí naopak ty prvé jako dogmatiky. Celé toto soupeření se podobá historii soubojů židovských a schizmat křesťanské církve. Ne nadarmo řekl Posel Boží, mír a požehnání s ním: "Budete následovat stopy zvířete, ikdyby vlezlo do díry, vlezete za ním." Zeptali se jej, mír a požehnání s ním, jestli tím myslí židy a křesťany, odpověděl Posel Boží, mír a požehnání s ním: "Když ne je, koho potom?"(obecně přijímaný správný hadís)
Jindy řekl Posel Boží: "Židé se rozdělili do 71 skupin, křesťané se rozdělili do 72 skupin a muslimové (v jiném podání "Můj národ") se rozdělí do 73 skupin a všechny jsou v ohni – kromě jediné." Zeptali se jej: "Která je to, ó Posle Boží?" "To je moje džema’at." [1]. O tom jak z Boží inspirace předpověděl, co bude následovat, se můžeme dozvědět také z hadísu: "Kdo bude žít po mně, uvidí mnoho sporů – držte se mé sunny a sunny pravověrných chalífů po mě, pevně se jí držte zuby špičáky!"
Kolikrát jsme již slyšeli jak potřebná je modernizace islámské společnosti. Kolikrát jsme již slyšeli, jak je důležité oddělit skutečný islám od nánosů neislámských tradic. Kolikrát již byla tato klišé zneužita lidmi, kteří touží po pozměnění Boží víry a kteří odmítají jeden ze dvou základních pramenů – sunnu. Jestli uslyšíš, že někdo kritizuje nebo odmítá hadísy, nebo touží po něčem jiném než vyprávění, měj pochybnost o jeho víře a neměj pochybnost o tom, že je z lidu tužeb (ahl hawá´) a inovace (bid’a). Řekl imám Abú Hanífa: "Existuje-li v dané věci nějaký hadís, pak on je mým mezhebem[2]" Sunna je neoddělitelnou součástí Božího poselství a náboženství islámu. O tom v Koránu hovoří Bůh, když říká:
A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná.
(Ahzáb:21)
ani nehovoří z vlastního popudu svého. Je to vnuknutí pouze, jež bylo mu vnuknuto
(Nadžm:3-4)
Kdokoliv je poslušen posla, je poslušen i Boha
(Nisá´:80)
V hadísu zaznamenaném Abú Daúdem se ukazuje, že při výkladu tohoto náboženství potřebná i Sunna a v tom smyslu říká také Posel Boží, mír a požehnání s ním: "Dán mi je Korán a něco podobné jemu. Přijde čas, kdy někdo z lidí bude nahnut na své posteli a řekne: Držte se toho Koránu, cokoli v něm najdete, že je halál (povoleno), povolte to a cokoliv v něm najdete, že je haram (zakázáno), to učiňte haram a zakažte. Opravdu, to, co zakazuji já je přesně totéž jako je to, co Alláh zakázal."
Posel Boží sice nechtěl za jeho života sepisovat svá slova, z důvodu nebezpečí jejich pomíchání se zapsanými súrami z Koránu, avšak dbal na to, aby byla jeho slova zapamatována.
Od Anase, nechť je Bůh s ním spokojen, se traduje, že řekl Posel Boží, mír a požehnání s ním: "Dal Alláh Vznešený, aby obličej člověka byl z těch, kteří jsou šťastní, tak když slyší mou řeč, aby si ji zapamatoval a pak ji převypráví přesně tak, jak jsem ji vyřkl, možná ten, který uslyší, lépe pochopí než ten, který to vyprávěl." Obecně přijímaný, zaznamenal Tirmízí
Panuje obecná shoda na tom, že Prorok, mír s ním a jeho sahába, nechť je s nimi Bůh spokojen a po nich jejich následovníci, Bůh jim budiž milostiv a po nich další generace, nechť i je provází Boží milosrdenství – jsou nejlepšími lidmi, jací kdy kráčeli po zemi. Důkaz je ve slovech Vznešeného, kterými chválí Své služebníky:
"Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha ."
(Álu Imrán, 3:110)
Bůh pochválil první muslimy slovy: "Vy jste národ nejlepší." Komu by asi byla tato slova určena když byla součástí Muhammadova,mír a požehnání s ním, zjevení? A jsou určena analogicky i nám, pokud budeme následovat jejich příkladu a řídit se prorokovou, mír a požehnání s ním, sunnou. My dnes máme povinnost řídit se jejich sunnou – autentickou tradicí, která je průvodním doplněním textu základního a směrodatného – textu Koránu. Je palivem, které pohání celé muslimské společenství kupředu a uvádí do chodu jeho navigační systém, přímé nestvořené slovo Boží. Její důležitost spočívá ve dvou lehce odlišných aspektech, které při bližším pohledu na ni snadno zjistíme, za předpokladu alespoň minimálního povědomí o intencích islámského práva a alespoň minimální dávky inteligence.
1. Prvním aspektem je právě doslovná interpretace sunny a důležitost jednání přesně podle ní. To je i smyslem slov imáma Ahmeda: "Budu jednat podle sunny, i kdyby šlo o poškrábání na hlavě." Právě ze sunny jsme se dozvěděli jak přesně se máme modlit ke svému Stvořiteli, kterak se postit, jakým způsobem vymezovat náboženskou daň a tisíce dalších maličkých detailů které vytvářejí z Božího náboženství ucelený systém, kde nalézt odpověď na všechny otázky lidského života. Zde leží odkaz Prorokův, nechť mu Bůh žehná a dopřeje mu mír, a jeho společníků, budiž s nimi všemi Bůh spokojen. Jak říkal Posel Boží, mír a požehnání s ním: "Přeberte ode mne předpisy hadždže." Nebo "Modlete se tak, jak vidíte modlit se mne" Abdulláh ibn Mubarek, nechť je s ním Bůh spokojen, vypráví, že k Imránu ibn Husajnovi došel člověk a řekl:"Mi stačí Korán." "Ty hlupáku, najdeš v Alláhově knize že zuhr se modlí čtyři rak’át?" opáčil mu Imrán. Pak mu jmenoval ostatní modliby a potom předpisy zakátu apod. a ještě se ho zeptal: "Najdeš tohle vše v Boží Knize?" Boží kniha tohle vše vzpomenula a Sunna vyložila. Aby se objasnilo to, co bylo nejasné, jako když Posel Boží, mír a požehnání s ním objasnil čas pro suhúr: "Dokud nebudete moci rozlišit bílou nit od černé niti."
Vyslali jsme je s důkazy jasnými a písmy; a nyní jsme tobě seslali připomenutí, abys lidem objasnil to, co jim bylo (dříve) sesláno – snad budou uvažovat!(Nahl: 44)
Co pro nás má znamenat řídit se sunnou? Znamená to následovat její příkazy a zákazy ve věcech života a uctívání. Zákaz nošení hedvábí pro muže není zákazem na bázi Koránu, ale na bázi sunny. Ranní modlitbu se modlíme dva modlitební cykly ne proto, že to říká Korán, ale proto, že to stanovuje sunna. Jiný příklad: Pro toho, kdo zavrhne sunnu je zavržen také islámský zákaz nuceného sňatku. Víme, že Posel Boží, mír a požehnání s ním, dal rozvést dívku provdanou násilím za člověka, kterého skoro neznala a souhlas snoubenců pak stanovil jako právní podmínku platnosti sňatku. To spadá do sféry vysvětlení a doplnění Koránu. Ve věcech věronauky, vztahu mezi člověkem a Bohem a hrubých základních principů vztahů lidí navzájem k sobě. To je první nezbytný způsob nakládání se sunnou, tedy její respektování doslova. Kdo ho zanedbá, nebo dokonce jej popře, je ignorantem, inovátorem a heretikem.
2. Tím, že sunna Korán vysvětluje, vytváří rovněž notné intelektuální předpoklady nezbytné pro vytváření dílčích právních norem, protože společenské okolnosti jsou proměnlivé dobově a místně. Pokud se zamyslíme nad základními islámskými prameny, neměnnými prameny, to jest Koránem a Sunnou, vidíme, že tento fakt respektují a počítají s ním. V Koránu čteme, že za dob Adamových nebylo nic hříšného oženit se se sestrou a pak to bylo zakázáno. Vzít si vlastní tetu bylo zakázáno dokonce až v dobách Mojžíšových. V době Noeho pobytu v arše bylo povoleno konzumovat veškeré maso, i vepřové. V jednom z hadísů hovoří Posel Boží, mír a požehnání s ním o tom, jak napřed zakázal navštěvovat hroby a pak to povolil. Stejně postupoval i v případě přerušované soulože (‘azl, lat. coitus interruptus), která byla dříve zakázána – srovnej s biblickým vyprávěním o Onanovi. Takovýmto rozmýšlením lze vydedukovat obecný metodický postup při posuzování nově vyvstanuvších situací, kde máme k dispozici islámskoprávní nástroje analogie a kvalifikovaného úsudku ve všech jejich podobách. Jejich ukotvení v základních textech a jejich obecná důležitost je vyjádřena právě na tomto principu. Jde o metodické přístupy, specifický styl uvažování a nahlížení na věci, specifický druh obecné životní moudrosti, který jsme v islámských diskurzech zvyklí nazývat menhedž. Ten jsme rovněž povinni přijmout a následovat. Kdo ho nenásleduje, stává se rovněž omezeným ignorantem a zbloudilcem.
Co bychom si tedy měli z našeho povídání o úloze sunny odnést? Že bychom ji měli následovat jednak v doslovné rovině, jakožto uvedení Koránu a jeho poselství do chodu společnosti a rovněž v rovině obecně-intelektuální jako metodický návod pro řešení problémů doby a místa.
To, co přinesl Muhammad, mír a požehnání s ním, není jen náboženství, je to souhrn víry, světonázoru, společenského uspořádání a životního stylu.
Základní body jsou pevné a stálé. Neexistuje žádná změna ve věcech ‘akídy (věronauky, teozofie) a ve věcech způsobů uctívání. To jsou otázky neměnné. Jejich předpisy jsou doslovné a kategorické. V tomto kontextu chápeme význam Božích slov: "Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství" (Al-Máida,5:3)
a slov posla Božího, mír a požehnání s ním: "Každá inovace je bid’a a každá bid’a je bludem a je v ohni."
Co se týče otázek mezilidských a majetkoprávních poměrů, v šarí’a je známo, že je, v základě, dovoleno vše kromě toho, co víra jasně zakazuje. Upravit základní texty v této oblasti je podmiňováno určitými predispozicemi dané otázky, celkový její kontext v úhlu pohledu její podstaty a jejích okolností. Pak se nemůže jednat o zavrženíhodné měnění toho, co stanovil Bůh, ale pouze o přizpůsobení se objektivní nutnosti doby a místa. Zde vstupují do hry obecné principy šarí’y jako odklánění většího zla menším, obecné blaho, prevence škody atd.
Slovy jednoho z předních evropských muslimských intelektuálů, prof. Tárika Ramadána: "Také potřebujeme mít na zřeteli islámský univerzalismus (‘álemíjetu ´l-islám), tj. nezapomenout, že islám je víra, kterou Nejvyšší seslal všem lidem. Dnešní chápání islámu obsahuje tyto aspekty. Myslím, že velká zodpovědnost leží na učencích a představitelích muslimů. Oni musí znovu definovat některé otázky a nabídnout světu chápání islámu, které bude založeno na islámských principech a znalostech, ale které se stejně tak nespronevěří záměrům šarí’e (mekásidu ´š-šarí’a)."
Ovšem sunnou je jen to, co je kriticky prověřitelné – to je úkol pro hadískou disciplínu "džerh wa t-te’díl"- prověřování vypravěčů dle jejich paměťových schopností a morálních kvalit. Jak řekl Bůh: Vy, kteří věříte! Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili. (Hudžurát:6)
Nemusíme podotýkat, že prvé generace byly v tomto ohledu skutečně velmi, velmi přísné. I samotní druhové prorokovi dbali na řádné zdokladování hadísů a jejich předpisů, když od každého věrohodného člověka požadovali minimálně ještě jednoho, nebo lépe dva takové svědky, kteří slyšeli naprosto stejnou věc slovo od slova.
Zde leží odpověď na spor sekularistů a tradicionalistů o tom, kdo je dogmatik. Dogmatikem a naivkou je pouze toliko ten, kdo odmítá zdravý kriticizmus a nedokáže hlouběji dedukovat z pramenů, které jsou mu k dispozici. Jako takový je ustrnulým a rigidním a zasluhuje být pošlapán probuzenou masou řítící se vstříc pokroku a být zapomenut. Naopak, není dogmatikem ten, kdo lpí na sunně a dodržuje ji, snažíce se k tomu nabádat i ostatní, neboť ona pokrok neomezuje, ani nepoutá univerzální Boží zjevení k realitě střední Arábie první poloviny sedmého století. Nýbrž je nedílnou součástí obrody islámské ummy a jedním z jejích motorů na cestě k tomuto pokroku a úspěchu, jak v životě tomto, tak i v budoucím. A Bůh Vznešený ví nejlépe.
[1] Pozn. Učenci definovali džema’at jako skupinu lidí (ikdyž to může ve skutečnosti být i jediný člověk), která se ve své víře a ve svém náboženství (rozuměj filozofii, doktíně a také náboženských předpisech) shoduje se společností Proroka, mír a požehnání s ním a jeho společníků, a ve věcech mezilidských vztahů následuje jejich příkladu.
[2] Dosl. východiskem, zde právním názorem, směrem