Věz, že největším darem od Alláha pro každého člověka je jiný člověk. Největším dobrodiním pro každého muslima je jiný muslim. A nejlepší milostí pro následovníka Sunny je jiný následovník Sunny. Važme si proto jedni druhých, neboť jsme si sobě navzájem tím největším požehnáním, které nám Alláh sesílá.
Uvádí se, že ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه se vydal vstříc svým přátelům a když je potkal, řekl jim: „Vy jste pravý důvod, proč mne vždy opouští mé chmury!“ 1
Imám aš-Šáfi’í pravil: „Máš-li přítele, který ti pomáhá být poslušným vůči Alláhu, pevně se takového přítele drž!“ 2
Zákaz tříštit jednotu muslimů
Vznešený Alláh nám přísně zapověděl tříštit svou jednotu a hádat se kvůli malichernostem. Každý muslim je spravedlivý a bezúhonný, dokud se průkazně nepotvrdí, že je hříšník. Každý muslim je následovníkem Sunny a pravé víry, dokud se nade vší pochybnost nedokáže, že je následovníkem inovace, sekt a bludu. A každý muslim je muslimem, dokud se není stoprocentně dokázáno, že se své víry odřekl a popřel ji, na základě jasných důkazů, které není možno vyložit žádným způsobem v jeho prospěch a neexistují žádné překážky, které by takový soud znemožňovaly.
Rozsudek o hříšnosti, inovaci či nevíře vynáší výhradně šarí’atské soudy a kvalifikovaní učenci, nikoli laici, masy a lynčující davy. Toto je stanovisko následovníků Sunny a společenství zbožných předků. Kdo se od něho opouští, odchyluje se od hlavního proudu islámu a propadá se do sektářského bludu, neboť Vznešený Alláh pravil:
وَٱعْتَصِمُوا۟ بِحَبْلِ ٱللَّـهِ جَمِيعًا وَلَا تَفَرَّقُوا۟
Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! (Áli ‘Imrán: 103)
Vždy se proto drž s ostatními muslimy a nikdy se od nich neodděluj, obzvláště ne v této době a na tomto místě, shodně tomu, co ‘Amr ibn Šu’ajb رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
الرَّاكِبُ شَيْطَانٌ وَالرَّاكِبَانِ شَيْطَانَانِ وَالثَّلاَثَةُ رَكْبٌ
„Kdo cestuje sám, je jako šejtán, ti, kdo cestují ve dvou, jsou jako dva šejtáni a ti, kdo cestují ve třech už jsou skupinka na cestě.“ 3
Ibnu l-Kajjim poznamenal:
„V mnoha podáních bývá šejtán připodobňován k vlku, který vždy útočí jen na tu ovci, která zůstane osamocena. On je pro člověka tím, čím je pro ovci vlk. Jako je velmi záhy zmařen život ovce, která se ocitne mezi vlky, tak rychle bývá zmařen i život člověka, který se ocitne mezi šejtány bez ochrany Vznešeného Alláha. Jeho dravci na něho taktéž zaútočí.“ 4
Proto pracujme společně a netříštěme se kvůli malichernostem, zvláště pak za okolností, kdy jsou na nás upřeny cizí oči, jazyky i zbraně. Následovníci všech vyznání se snaží získat co největší počet oddaných následovníků. Avšak jen my, muslimové, jak říká soudobý učenec ‘Abdul’azíz at-Tarífí, se svým vlastním špatným pochopením víry vytrvale snažíme o to, aby nás bylo co nejméně, neboť máme zlozvyk vydělovat kohokoli, kdo s námi nesouhlasí, ze svého středu.
Jednota je milost Boží
Pečovat o jednotu a svornost, usilovat o ni a bránit jejímu rozdělení je metodou následovníků Sunny a společenství muslimů (arab. أهل السنة و الجماعة ahlu s-sunneti we l-džemá’a), kteří tvoří hlavní tělo a základ muslimské ummy. Jejich pochopení víry je jediné správné pochopení islámu, avšak jejich kruh je otevřený a jejich řady prostupné, nejsou tajnou sektou a přidat se k nim může úplně každý, kdo upřímně věří, že muslimy toho více spojuje, než rozděluje, že nelze mezi muslimy dělit podle učenců, které následují, dokud je tito učenci učí pravdě a otevřenosti k ostatním, že nelze mezi muslimy vést hranice podle názorů, které zastávají, dokud jsou tyto rozdíly udržitelné a legitimní ve světle Koránu a Sunny, že uvnitř společenství muslimů nezáleží na jejich místě narození, společenské třídě a etnické příslušnosti, ke které se hlásí.
Ibn Tejmíja praví:
„Kdokoli chová fanatickou a nekritickou náklonnost ke své zemi, myšlenkovému proudu, rodině či přátelům do té míry, že na základě toho vylučuje a odsuzuje vše ostatní, má uvnitř sebe kousek předislámské barbarské ignorance. Proto se věřící chovají tak, jak jim přikázal Vznešený Alláh, drží se pevně provazu Božího, Jeho Knihy a Prorokovaصلى الله عليه و سلم příkladu.“ 5
Takoví lidé jsou ovšem těmi nejvzácnějšími a nejojedinělejšími, neboť jen málo je těch, kteří pochopili podstatu víry.
Proto al-Hasan al-Basrí řekl: „Následovníci Sunny! Buďte k sobě navzájem shovívaví, nechť je k vám Alláh milostiv! To proto, že věru jste těmi nejvzácnějšími mezi všemi lidmi.” 6
Júnus ibn ‘Ubejd říká: „Jak málo je těch, kteří vzývají k Sunně. A jak málo je těch, kteří to přijímají.“7
Sufján as-Sewrí pravil: „Pokud by ti někdo řekl, že nějaký muž daleko na Východě následuje Sunnu a stejně tak činí i nějaký jiný daleko na Západě, pošli jim oběma ten nejupřímnější pozdrav míru, protože opravdových následovníků Sunny je jen málo.“ 8
Ahmed ibn Hanbel na konci dopisu Musaddedu ibn Musarhedovi napsal: „Miluj následovníky Sunny za to, co jsou. Ať mně i tobě Alláh dá zemřít jako následovníkovi Sunny a společenství muslimů. Ať Alláh mně i tobě zvětší mé vědění a učiní, že ho budeme také následovat. Ať Alláh zaručí mně i tobě úspěch v tom, co On miluje a s čím je spokojen.“ 9
Právě o takových jeden z nejvýznamnějších učenců minulého století, Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í, řekl:
„Provázet následovníky Sunny a být přítomen na jejich shromážděních je, chvála Alláhu, lékem na mnoho chorob a neduhů.“ 10
Otevři své srdce ostatním
Nám je přikázáno otevřít své srdce každému. Vést všechny tím nejlepším způsobem k pravdě a vystříhat se přitom všech podob nemravnosti, neboť vznešený Alláh praví:
فَبِمَا رَحْمَةٍ مِّنَ ٱللَّـهِ لِنتَ لَهُمْ ۖ وَلَوْ كُنتَ فَظًّا غَلِيظَ ٱلْقَلْبِ لَٱنفَضُّوا۟ مِنْ حَوْلِكَ ۖ فَٱعْفُ عَنْهُمْ وَٱسْتَغْفِرْ لَهُمْ وَشَاوِرْهُمْ فِى ٱلْأَمْرِ ۖ فَإِذَا عَزَمْتَ فَتَوَكَّلْ عَلَى ٱللَّـهِ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ يُحِبُّ ٱلْمُتَوَكِّلِينَ
Díky milosrdenství Božímu jsi byl k nim shovívavý; kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli. Odpusť jim tedy a pros za ně o odpuštění a poraď se s nimi v každé záležitosti. A až dospěješ k rozhodnutí, spolehni se na Boha, neboť Bůh miluje ty, kdož na Něj se spoléhají. (Álu’Imrán:159)
Jahjá ibn Kesír říká:
„K Prorokově صلى الله عليه و سلم mravnosti patřilo i to, že se snažil být svým druhům tím nejlepším společníkem. Vždy byl veselý a radostný, v dobré náladě, užíval si se svou rodinou, prokazoval jim svou lásku. Vůči svým přátelům byl štědrý a velkodušný, snažil se svým manželkám vykouzlit úsměv na tváři a se svou manželkou ‘Áišou si dokonce hrál na honěnou, aby jí ukázal, jak moc ji má rád.“ 11
Proto slyšel Zijád ibn ‘Iláka od svého strýce, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم prosíval:
اللَّهُمَّ إِنِّي أَعُوذُ بِكَ مِنْ مُنْكَرَاتِ الأَخْلاَقِ وَالأَعْمَالِ وَالأَهْوَاءِ
„Ó Bože, utíkám se k Tobě před opovrženíhodným charakterem, činy i tužbami.”12
Ibn Battál ve svém komentáři al-Buchárího Sahíhu uvedl:
„Věru zdravit lidi s úsměvem na tváři a radovat se z toho, že je potkáváme, patří k prorocké mravnosti, odhání to zpupnost a přitahuje lásku.“ 13
Buď si vědom, že lidé se mohou ve svých názorech lišit a platí to dokonce i o otázkách náboženských. Nikdy proto neber své momentální pochopení víry jako konečné a jediné správné, neboť člověk roste a vyvíjí se tak dlouho, dokud chodí po tomto světě. A jediným arbitrem správnosti nebo nesprávnosti něčího názoru o víře je pouze Korán a Sunna a tradice zbožných předků.
Vem si proto příklad z imáma Abú Hanífy, který svému učedníkovi Abú Júsufu Ja’kúbovi řekl: „Běda ti, Ja’kúbe! Nemůžeš si zapisovat úplně všecko, co ode mě uslyšíš! Věru dnes mohu zastávat nějaký názor, který nazítří odvrhnu a zítra zastávat názor jiný, který odvrhnu pozítří!“ 14
Imám Málik pravil: „Na tobě je vynasnažit se poznat učence a vynasnažit se dostát jejich nárokům. Je tvou povinností, že když projdeš vesnicí, o které se dozvíš, že tam žije učenec, zastavit se u něj a pozdravit ho pozdravy míru.“ 15
Každý má nárok, abys byl vůči němu dobrý
Važ si každého dobrého člověka, kterého potkáš na své životní cestě.
Jahjá ibn Me’ín pravil: „Ať od tebe každý dostane tři věci: Pokud už mu nebudeš ku prospěchu, aspoň mu neškoď. Pokud už ho nemůžeš rozveselit, alespoň mu nepůsob smutek. A pokud ho už nemůžeš pochválit, aspoň ho neodsuzuj.“ 16
‘Abdurrahmán ibn Násir as-Se’dí pravil:
„Dobro pro Božího služebníka, které tento získává tím, že může posedět se spravedlivým člověkem, je dalekosáhlé a lepší, nežli vůně mošusu. Dobrý člověk tě buď poučí o tom, co je pro tebe dobré z hlediska víry či tohoto světa nebo ti poskytne dobrou radu, varuje tě před něčím, co by ti mohlo uškodit, povzbudí tě, abys byl pokorným vůči Alláhu, laskavým vůči rodičům, udržoval vztahy se svými příbuznými a otevřel oči a mohl tak spatřit své vlastní nedostatky. Takový člověk tě vybídne ke vznešeným a vytříbeným mravům.“ 17
I kdyby se k tobě ostatní zachovali chladně, ty jim pomáhej, braň je a odkazuj lidi na ně, jak říká soudobý učenec ‘Ubejd al-Džábirí. Nedej, aby osobní emoce vnesly nepřátelství mezi muslimy následující odkaz Božího Poslaصلى الله عليه و سلم v tom nejlepším duchu v době, kdy zůstalo ze skutečného islámu jen nemnoho. 18
Proto nešlapej nikomu po jeho štěstí a nepůsob tíseň v ničím srdci. Naše životy jsou jen kratinké a my budeme ve svých hrobech potřebovat kohokoli, kdo by prosil za nás a nikoli proti nám. Nikdy neodsuzuj druhého, nepiď se po jeho chybách, nerozkrývej jeho úmysly a věz, že jsi byl poslán na tento svět, abys naplnil to, co Alláh přikazuje tobě. Proto se nezabývej záležitostmi ostatních.
Sálih al-Fewzán praví:
„Člověk je zodpovědný jen sám za sebe, zda se zachrání či uvrhne sám sebe do zkázy. Bude-li poslušný, zachrání sám sebe před trestem Božím. Nebude-li poslušný, zničí tím jen sám sebe.“ 19
A pokud se s kýmkoli pohádáš, okamžitě spěchej k urovnání toho, co se mezi vámi stalo, smírem a to, za co si se provinil vůči Alláhu, splať výkupným, které uvádí Prorokova صلى الله عليه و سلم Sunna:
تكفيرُ كلِّ لِحاءٍ رَكْعَتانِ.
„Odkup za každou hádku jsou dva rek’áty nepovinné modlitby.“ 20
(…)
1 Tak uvádí Ibn Abi d-Dunjá v al-Mewsú’a.
2 Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 4/101.
3 Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2607; a at-Tirnizí v Sunenu, hadís č. 1674 jako hasan sahíh. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Abí Dáwúd, hadís č. 2271; a v Sahíhu Suneni t-Tirmizí, hadís č. 1388.
4 Viz ad-Dáu we d-dewá´, str. 119-120.
5 Viz Medžmú’u l-fetáwá, 28/422.
6 Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a, podání č. 19.
7 Uvádí Sálih al-Fewzán v Itháfu l-kárí fí ta’líkáti ‘ale š-Šerhu Suneni li-imámi l-Berbehárí, 2/310-311.
8 Zaznamenal al-Lálikáí v Šerhu usúli i’tikádi ahli s-sunneti we l-džemá’a, 1/64.
9 Zaznamenal Abú Ja’lá v Tabakátu l-hanábila, 1/345.
10 Viz Kam’u l-mu’ánidi we zedžru l-hákidi l-hásid, str. 36.
11 Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 1/466.
12 Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3591 jako hasan gharíb.
13 Viz Iršádu l-kárí šerhu Sahíhi l-Buchárí, 5/193.
14 Zaznamenal Chatíb al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 15/544.
15 Zaznamenal as-Siklí v al-Džámi’, 9/347.
16 Zaznamenal Abú Lejs as-Semerkendí v Tenbíhu l-gháfilín, str. 165.
17 Viz Behdžetu l-kulúbi l-abrár, 1/156.
18 Viz Ibn Báz v Medžmú’atu l-fetáwá we l-makáláti l-mutenewwi’a, 25/105.
19 Viz Tashílu l-ilmám, 1/505.
20 Od Abú Hurejry رضي الله عنه ho zaznamenali Ibnu l-A’rábí ve svém Mu’džemu, hadís č. 1811; Temám ve svém Fewáidu, hadís č. 939; a ad-Dejlemí ve svém al-Firdewsu, hadís č. 2387. Jako hasan se všemi vypravěči spolehlivými ho uvádí al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1789.