بسم الله الرحمان الرحيم
Ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného. Chvála Bohu, Pánu světů, požehnání a mír Pečeti poslů a proroků.
بسم الله الرحمان الرحيم
Ve jménu Boha Milosrdného, Slitovného. Chvála Bohu, Pánu světů, požehnání a mír Pečeti poslů a proroků.
Jednou z otázek, na které se tazatelé často ptají a rovněž jednou důležitou kapitolou, která vyvstala před učenci islámské právní vědy v uplynulých několika desítkách let je také kontrola porodnosti a populační politika. Tváří v tvář sociální situaci panující v muslimských zemích mimo Evropu a stejně tak i čelíce politické situaci v evropských zemích, jsou učenci zavázáni reagovat a přispět svým stanoviskem k veřejné diskuzi. Pokusíme se zodpovědět na otázky, jak se šarí’a staví k antikoncepci, interrupcím a sterilizaci a zároveň také načrtneme pravidla šarí’atské reprodukční politiky.
Definice, postuláty
Pro naše potřeby zde budeme definovat kontrolu porodnosti ne jako omezování porodnosti, ani jako snahu dosáhnout žádaného počtu potomků, ale jako snahu prodlužovat intervaly mezi jednotlivými těhotenstvími tak, aby takové plánování rodiny bylo přijatelné pro všechny strany a nepřineslo těžkosti žádné z nich.
Dále musíme formulovat několik základních postulátů, které nám posléze pomohou pochopit šarí’atsko-právní stanoviska ohledně kontroly reprodukce:
1. Islámská věrouka a tím i šarí’atský právní systém bere člověka jako bytost s neredukovatelnou fyzickou schránkou, z níž vyvěrají mnohé pudové vášně a potřeby. Jejich uspokojování je možno jak zákonem povolenou cestou, tak i cestou hříchu, neposlušnosti Bohu a nepokornosti.
2. Takto je rovněž uznáván i lidský sexuální pud. Ten v sobě kryje jak důležitou funkcí rozmnožovací, tak i funkci slasti a potěchy. Bůh říká v Koránu (překlad významu): Ženy vaše jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole své (Bekara:223) V hadísech Posel صل الله عليه و سلم připomíná: „Svět je pouze pochoutka a největší pochoutkou tohoto světa je zbožná žena.“1 Sahába se jednou ptali Posla Božího صل الله عليه و سلم : „Když někdo z nás uspokojí svou touhu s manželkou, bude za to odměněn?“ Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: „Ano. Představte si, že svou touhu uspokojíte nelegálně. Budete za to potrestáni?“ Řekli: „Ano.“ Prorok صل الله عليه و سلم pokračoval: „Takže když se tomu vyhnete a vyberete si k uspokojení své touhy povolený způsob, budete za to odměněni. Což vy uvažujete jen to, co je zlo a nepočítáte s tím, co je dobré?“ 2 Uspokojení sexuálního apetitu je možné pouze skrze manželský svazek muže a ženy, jakékoli praktiky mimo něj jsou zakázány. Bůh řekl: Střezte se smilstva veřejného i tajného (An’ám:151) a Posel Boží صل الله عليه و سلم zmínil pohlavní orgány mezi hlavními příčinami lidského zatracení v pekle.
3. Na druhou stranu jsou zakázány i praktiky celibátu a zdržení se sňatku, jako nemístné přehánění ve víře, podle hadísu Anas ibn Málik vyprávěl: "Trojice zbožných přišli do domu Poslových صل الله عليه و سلم žen a vyptávali se na Poslovo صل الله عليه و سلم uctívání. Když byli zpraveni, jako by ho znevážili. Nuž řekli: "Kde jsme my v pohledu uctívání Poslova? A jemu Bůh odpustí učiněné hříchy i ty, jež učiní." Jeden z nich řekl: "Já se budu každou noc pořád modlit." Druhý řekl: "Budu se postit celý život." "Já se budu vyhýbat ženám a nikdy se neožením!" řekl třetí. Přišel Posel Boží صل الله عليه و سلم a odvětil: "Vy jste ti, kteří řekli tak a tak? Avšak, při Bohu, já se více než vy obávám Boha a jsem bohabojnější. Ale postím a půst přerušuji, modlím se i spím. A žením se s ženami. Ten, který si nepřeje mou sunnu, ten není ode mne."3
4. Neexistuje v šarí’atských textech zmínka o politice „plánovaného rodičovství“, plánování počtu potomků. Bytí a nebytí všech živých bytostí, stejně jako jejich výživa je totiž pouze v moci a vůli Alláha dž.š. V Koránu čteme: A není na světě bytosti jediné, jejíž obživa by od Boha nezávisela; a On zná spočinutí jeho i složení jeho a to vše je v Knize zjevné zapsáno. (Húd:6) Pokud člověk určí počet dětí, existuje možnost, že tento počet zasáhne nějaké neštěstí, které jej v jediném roce zničí a člověk zůstává bez dětí, bez potomků.4 Islám nabádá k zakládání rodiny a k plození potomstva, dle slov Posla صل الله عليه و سلم : „Žeňte se s těmi, které jsou velmi plodné a které velmi milují, neboť já se budu vychloubat vaší početností.“5 Proto bychom měli mít stále na mysli účel tohoto plánovaného rodičovství tak, jak je definován výše, v souladu s šarí’ou.
5. Fakt, že islám, na rozdíl od křesťanství, nestigmatizuje sexualitu jako hříšnou a přiznává jí, na rozdíl od judaizmu, vedle úlohy rozmnožovací také úlohu citovou, stejně jako skutečnost, že šarí‘a v zájmu obecného blaha připouští určité metody prodlužování doby mezi jednotlivými těhotenstvími, pokud k tomu existuje ospravedlnitelná potřeba, nesmí vést k oddělení sexuality od odpovědnosti. Nesmí být příčinou toho, že sexuální život opustí manželské lože a rozšíří se zkaženost, smilstvo a nemorálnost, která je zcela všedním jevem v nevěřících zemích. To by znamenalo vážné ohrožení tradiční muslimské rodiny a tím i celospolečenského uspořádání. Následoval by hluboký úpadek muslimů a oddálení se z cesty Boží, což je vpravdě to, oč usilují podvratné kruhy šiřitelů nemravnosti pod hlavičkou svobody, pokroku a liberalizmu.
Šarí’atsko-právní stanovisko (tzv.hukm) ohledně antikoncepce
Nejprve musíme přinést doklady o tom, zda existovaly nějaké metody antikoncepce v době Proroka Muhammeda صل الله عليه و سلم a jaký byl jeho hukm v pohledu toho.
Důkazem bude hadís Džábira bin Abdulláha: „Praktikovali jsme „‘azl“ a Korán byl sesílán.“6 Výraz ‘azl označuje prastarou antikoncepční metodu používanou již v antice, která se latinsky označuje jako „coitus interruptus“ a česky jako „přerušovaná soulož.“ O tom, nakolik byla tato praxe rozšířena mezi lidmi té doby, svědčí tato následující podání: Od Sa’da ibn Abí Wekkás se traduje jeho osobní přiznání: „Praktikoval jsem ‘azl.“7 Manželka prorokova druha Abú Ajjúba al-Ansárího rovněž dosvědčuje, že její muž praktikoval ‘azl8. Džábir vyprávěl: „Praktikovali jsme ‘azl v době Prorokově صل الله عليه و سلم, on o tom byl obeznámen, leč nám to nezakázal.“9
Jaký však byl názor samého Proroka صل الله عليه و سلم? Je zaznamenáno, že jednou došel jakýsi muž k Poslu صل الله عليه و سلم a zeptal se jej: „Posle Boží, mám otrokyni a s ní během pohlavního aktu provozuji ‘azl. Nesnesl bych, kdyby počala10, neboť já od ní nežádám jen to, co muži obyčejně žádají. A židé říkají, že ‘azl je malá vražda dítěte.“ „Židé řekli nepravdu,“ odvětil Posel صل الله عليه و سلم, „protože bude-li si Bůh přát stvořit jej, pak bys tomu ty nemohl zabránit.“11 Traduje se i jiný, zdánlivě opačný názor: „V přítomnosti Posla صل الله عليه و سلم byl vzpomenut ‘azl. Řekl Posel صل الله عليه و سلم: „Proč to někteří z vás dělají?“12 Andaluský učenec Ibn Hazm (z. 1063 kř. éry), teoretik dnes již nepoužívaného záhirovského mezhebu na základě tohoto hadísu a jiného podobného, který uvádí ve své knize Muhalla od ženy jménem Ghunáma13, kde Posel صل الله عليه و سلم přirovnává ‘azl ke skrytému zabíjení dětí, přerušovanou soulož zakazuje. V tom s ním souhlasí sběratel hadísů Ibn Hibbán.
Většina učenců však druhý citovaný Prorokův y názor nechápe jako zákaz. To se opírá o dodatek Ibn Abú Omara k Prorokovým صل الله عليه و سلم slovům „proč to někteří z vás dělají“, ve znění: „…a neřekl: „nechť to nikdo z vás nečiní.“
Dalším důkazem je odpověď Prorokova صل الله عليه و سلم zetě a bratrance Alího bin Abú Táliba na tvrzení židů o „malém zabíjení dětí“: „Nejedná se o vraždu, dokud neprojde sedm stádií – dokud nebude podstaty hlíny, pak kapky, pak přilnavé substance, pak hroudy masa, pak s kostmi, pak s kostmi obalenými masem a nakonec teprve nové stvoření.“14
Posledním důkazem, který uvádíme, je fetwa písaře mushafu Zejda bin Sábita a jeho učedníka Hadždžádže: „Seděl jsem u Zejda bin Sábita, když k němu přišel Ibn Kahd, muž z Jemenu, a zeptal se: „Abú Saíde, mám otrokyně, a mezi ženami nemám sobě milejších, nežli jich. Ale nelíbí se mi, abych s nimi všemi měl dítě, mohu tedy potom provést ‘azl?“ „Dej mu fetwu, Hadždžádži“ pravil Zejd. Řekl jsem „Bůh ti odpusť hříchy, sedíme u tebe, abychom se od tebe něco naučili!“ „Dej mu fetwu,“ trval na svém Zejd. Odpověděl jsem mu tedy: „To je tvé pole, jestli chceš, nezalévej ho, jestli chceš, zalévej ho. Tak jsem slyšel od Zejda.“ A Zejd potvrdil: „Pravdu díš.“15
Směrodatná většina fakíhů na základě výše uvedených argumentů povolila16 provozování přerušované soulože pod podmínkou souhlasu manželky, neboť oba manželé, muž i žena mají jak právo na to, mít děti, tak i právo na plnohodnotný a celistvý sexuální akt. To je názor mezhebu Abú Hanífy, včetně Abú Hanífova žáka Muhammeda ibn Hasan aš-Šejbáního, a mezhebu Ahmedova. Z šáfi’ovců s nimi souhlasil Abú Hámid al-Ghazzálí, zatímco většina učenců šáfi’íjského mezhebu považuje ‘azl za zavrženíhodný17. Málikův mezheb zpřísňuje své stanovisko ohledně souhlasu manželky požadavkem vyplacení speciálního odškodného, tzv. dijjetu n-nutfa, dosl. „cena semene“ manželce, pakliže dojde k přerušované souloži bez jejího svolení.
Co se týče jiných způsobů antikoncepce, precedentem tu je fetwa hanífovského fakíha Ibn Nudžejma, který v 16. století povolil ženě uzavřít hrdlo dělohy, aby nedošlo k oplodnění, ovšem analogicky k ‘azlu, s podmínkou souhlasu manžela. Dle toho schvaluje kvalifikovaná většina učenců (ar. džumhúr) také použití moderních antikoncepčních prostředků, které mají stejný účinek jako ‘azl – např. vzpomenuté uzavření děložního vstupu, použití klasického prezervativu, či dokonce také hormonální antikoncepce18, pod podmínkou jejich zdravotní nezávadnosti19, na základě obecného šarí’atského principu „nebudiž škody sobě ani druhým“. Nadto je konsensem zakázána jakákoli antikoncepční metoda, která by vedla k nezvratné ztrátě plodnosti – tedy sterilizace a kastrace. Zde by se totiž jednalo o mrzačení lidské bytosti (ztrátou jedné z přirozených funkcí lidského těla) a nepřípustné pozměňování Božího stvoření, odsouzené koránským veršem, citujícím slova prokletého Iblíse: nařídím jim, aby hyzdili stvoření Boží! (Nisá´:119)
Veškeré použití povolené antikoncepce nutně vyžaduje souhlas obou manželů.
Tento souhlas však není jedinou podmínkou. Respektive aby bránění početí bylo akceptovatelné z šarí’atského hlediska, musí být vedeno šarí’atsky správnými pohnutkami. Podloženost tohoto tvrzení o hledání jiných podmínek, nežli prostého souhlasu manželů dokumentuje následující hadís: „Nějaký muž přišel k Poslu Božímu صل الله عليه و سلم a řekl: „Posle Boží, provozuji ‘azl se svou ženou.“ „Proč to děláš?“ otázal se Prorok صل الله عليه و سلم. „Ze soucitu vůči jejímu dítěti, nebo jejím dětem.“ „Když by to škodilo, uškodilo by to i Peršanům a Byzantincům,“ odvětil Prorok.“ 20 Tedy pokud by praktikování přerušované soulože uškodilo početnosti a síle národa, uškodilo by to i Peršanům a Byzantincům, kteří v té době představovali největší supervelmoci.
Učenci jmenovali spoustu dalších důvodů, někteří více, jiní méně. Mnohé z těchto důvodů jsou všeobecně uznané a pádné, jiné jsou diskutabilnější. Vycházejí z obecných šarí’atských principů o přednosti odstranění škody před získáním užitku, zákazu škodit sobě i druhým, výběru menšího zla před větším atd. Uvedeme alespoň některé:
* další těhotenství by znamenalo ohrožení života, či trvalé poškození zdraví ženy. Trvalým poškozením se rozumí ztráta některého orgánu, ztráta funkčnosti některého orgánu, nebo trvalé poškození nějaké fyziologické funkce (konkrétní příklad: ztráta dělohy, riziko sterility, oslepnutí atd.)
* další porod by byl vyčerpávající, potenciálně ohrožující život, nebo působící trvalé poškození zdraví (např. riziko nenormálního těhotenství ukončeného císařským řezem)
* ohrožení již existujícího, kojeného dítěte tím, že při početí by došlo k zástavě produkce mateřského mléka
* ohrožení psychického zdraví a pohody matky dalším těhotenstvím
* ohrožení již narozených dětí tím,že po narození dalších dětí by již rodiče nedokázali zajistit všem dětem patřičnou materiální, fyzickou, duševní i morální péči a výchovu, kterou jsou jim dle šarí’y povinni poskytnout
* pro zajímavost Abú Hámid Ghazzálí uvádí i důvod, že příliš častou frekvencí porodů by žena ztratila přitažlivost pro svého muže a to by mohlo být příčinou rozpadu rodiny se všemi negativními důsledky21 z toho pramenícími.
Hukm ve věci umělého přerušení těhotenství (interrupce)
Na rozdíl od předchozí otázky, zde nenacházíme žádné zdroje, o které bychom se mohli tak pevně opřít a stavět na nich další analogické konstrukce a touto cestou vynést jasný a srozumitelný hukm. Naše stanovisko opřeme o informace, které podává o nitroděložním vývoji Korán. Ten uvádí překvapivé podrobnosti, jak je vidět z veršů:
stvořili jsme vás nejdřív z prachu, pak z kapky semene, pak z kapky přilnavé, pak z kousku masa ztvárněného či beztvarého – abychom vám to objasnili. A umisťujeme do lůna to, co chceme, až do lhůty stanovené, potom vás z něho vyvedeme jako kojence (Hadždž:5)
Potom jsme z kapky semene hmotu přilnavou stvořili a z hmoty přilnavé jsme kousek masa učinili; a z kousku masa jsme kosti stvořili a kosti jsme masem obalili. (Mu´minún:14)
O vývoji lidského plodu v lůně matky hovoří také sunna. Ibn Mes’úd pravil: „Vyprávěl nám Posel Boží صل الله عليه و سلم, a on hovoří pravdu a zjevení k němu přichází, že: „Věru se každý z vás v lůně své matky po čtyřicet dní nachází v podobě kapky semene, potom po dalších čtyřicet dní jako kapka přilnavá a potom po dalších čtyřicet dní jako hrudka masa. Následně je k němu poslán anděl, který mu vdechne duši a je mu připsáno čtvero: je mu připsána obživa, délka života, jaké bude konat činy a bude-li šťasten, či nešťasten. Při Tom, vedle Něhož jiného božstva není, někdo z vás bude konat činy obyvatel ráje, dokud mezi ním a rájem nebude vzdálenost jednoho lokte, ale předběhne jej to, co je předepsáno a začne činit skutky obyvatel ohně, dokud mezi ním a ohněm nebude vzdálenost pouhého lokte, ale předejde jej to, co je předepsáno a bude konat skutky obyvatel ráje, až do něj vejde.“22
Celé těhotenství je tedy rozděleno na čtyři etapy: 1. kapky semene; 2. kapky přilnavé; 3. hrudky masa; 4. zbylých pěti měsíců do porodu, kdy je plod již plnohodnotnou živou lidskou bytostí. Toto je důležité mít na paměti při formulaci hukmu ve věci interrupce.
Učenci napříč mezheby, hovořící o interrupci, se shodují na tom, že základním stanoviskem je zde, že umělé přerušení těhotenství je harám, hřích, za něž následuje Boží nespokojenost a trest na onom i na tomto světě. Takový hukm je postaven na analogickém principu, základem a důkazem je pro něj koránský verš: nezabíjejte z nedostatku děti své, vždyť jsme uštědřili nezbytné pro vás i pro ně! (An’ám:151) Interrupce tak splňuje skutkovou podstatu úmyslného zabití. Kdokoli provede interrupci živého plodu, je povinen zaplatit v odškodné plnou cenu krve, tzv. dijja. Ovšem i zde existují určité okolnosti, ospravedlňující provedení tohoto zákroku za přísně stanovených podmínek. V jejich šíři a definici se fakíhové neshodli. V podstatě existují dva základní přístupy:
1.
Umělý potrat je úplně odmítán, již od samého okamžiku početí. Není stanoveno dvojité hledisko mezi dobou před a po vdechnutí duše andělem. Jedinou situací je přímé a nevyhnutelné ohrožení života matky pokračujícím těhotenstvím, neboť ona je „kmenem“, samostatně žijícím organizmem, který již může eventuelně plodit další potomky, zatímco plod je „větví“, tedy bytostí, která zatím ještě samostatné existence schopna není. Tento názor zastává např. Abú Hámid Ghazzálí, který dodává: „Potrat je zločin proti již existující bytosti.“23 Souhlasí s ním většina učenců málikovského mezhebu. Toto je menšinový názor.
2.
Druhá skupina učenců považuje interrupci v nejrannějších fázích těhotenství, daleko před okamžikem vdechnutí duše, za mekrúh, tj. zavrženíhodný, zde ve smyslu ještě povolený. Kdo se tohoto činu zdrží, bude odměněn, kdo jej i přesto provede, nebude potrestán. Někteří hanefíjští fakíhové určují hranici 120 dní, souhlas manžela preferují, ale nestaví jej vždy jako nutnou podmínku. Následovníci imáma Ahmeda berou za hranici 40 dní. Šáfi’ovský mezheb a kvalifikovaná většina fakíhů všech mezhebů je toho názoru, že není možno určit přesnou hranici. Pokud tedy musíme interrupci provést, pak co nejdříve, protože zavrženíhodný čin se stává každým dnem stále více a více zavrženíhodným, až se nakonec stane zcela harám – zakázaným. I když podle všech těchto názorů není raná interrupce v případě nutnosti de facto hříchem, lze ji provést jen za těchto zákonných důvodů:
1. přímé ohrožení života matky pokračujícím těhotenstvím
2. těžké trvalé následky na zdraví matky
3. vrozená vada či malformace plodu, která by znamenala neúnosnou zátěž jak pro dítě, tak i pro jeho rodinu.
4. Matka počala následkem znásilnění během vojenského konfliktu nepřátelským útočníkem. Učenci včele s Júsufem al-Qaradawím povolili tento případ, když vydali fetwu ve věci masových znásilňování muslimských žen během balkánských konfliktů v 90. letech.
V pozdějších fázích zůstává opět jen jediný důvod, tudíž přímé a nevyhnutelné ohrožení života matky, stejně jako v případě první názorové skupiny.
Dodatek: hukm ve věci umělého oplodnění
Mezi prostředky kontroly porodnosti nepatří jen nástroje k zamezení nežádaných těhotenství, ale také způsoby, jak dosáhnout těhotenství žádaného, pakliže se to přirozenou cestou nedaří.
Dle šarí’a je neplodnost nemoc, kdy některá z přirozených funkcí lidského organizmu je v nepořádku. Podobně jako např. slepota. Není nic špatného na tom, když věřící léčí své neduhy. Posel Boží صل الله عليه و سلم říká: „Léčte se, hledejte léky na své choroby, věru Alláh nedal žádnou nemoc, aniž by na ni nedal i lék. Kromě stárnutí.“24 Neplodnost sem jednoznačně spadá a umělé oplodnění je jedním z nejspolehlivějších léků na neplodnost, které současná medicína nabízí. Základní hukm ve věci umělého oplodnění je, že je halál, za podmínky narození plodu do šarí’atsky platného manželství zachování rodové linie. Důkazem je hadís: „Dítě náleží tomu, na jehož posteli je narozeno.“25 Tyto podmínky jsou:
1. dárcem a příjemcem vajíčka je vždy manželka
2. sperma, kterým je vajíčko oplodněnu, musí v celém svém objemu pocházet od jejího zákonného manžela
3. operace umělého oplodnění je provedena v době platnosti manželství, za přítomnosti manžela
4. oba manželé jsou živí.
V opačném případě je naplněna skutková podstata cizoložství.
Nadto učenci definovali ještě další podmínky:
1. ochrana nahoty ženy, tedy aby ošetřujícím lékařem byla pokud možno muslimka, případně zodpovědná nemuslimka, lékař mužského pohlaví jen v případě, není-li k dispozici lékařka
2. zákaz dále přechovávat manželovo sperma, aby jím nemohla být oplodněna cizí žena
3. zákaz zakládání spermabank a bank vajíček klasického typu, jak je běžné na Západě, ze stejného důvodu.26
A Alláh dž.š. ví nejlépe.
1 Od Abdulláha bin Amr bin al-Ás zaznamenal imám Muslim.
2 Málik bin Anas: Muwetta‘
3 Sahíh Buchárí č. 5063, muttefikún alejhi.
4 Ibn Usejmín, Fetawá´, „Coitus interruptus“.
5 Podle Abú Daúda, hadís č. 2050 a podle Nesáího, 6/65-66.
6 Al-Buchárí, hadís č. 5207 – 5209.
7 V Muwetta‘ imáma Málika bin Anas, od Sa‘dova syna Amíra
8 Muwetta‘, od Abdurrahmána ibn Afleha, jejich sluhy.
9 Muslim, hadís č. 1440
10 Kdyby počala, musela by být propuštěna a dítě by se narodilo svobodné, se všemi právními důsledky z toho plynoucími.
11 Zaznamenala čtveřice autorů Sunenu – Abú Daúd, Tirmízí, Nesáí a Ibn Mádža od Džábira, Omara, Berá´a, Abú Hurejry a Abú Sa’ída.
12 Od Abú Sa’ída al-Chudrího zaznamenal Tirmízí jako hasan-sahíh.
13 Al Hibri, A.Y.: Plánování rodiny a šarí’a.
14 Převzato z internetové fetwy o antikoncepci, kterou vydal webový portál www.islamonline.com.
15 Zaznamenal Málik od Hadždžádže ibn Amra ibn Gazího v Muwetta‘.
16 Považuje za indiferentní čin, bez dalšího hodnocení, ar. mubáh, syn. džá´iz.
17 Např.autor knihy ‘Umdetu s-sálik Lu´lu´ bin Nekíb, nebo imám Nawawí.
18 Zde se jedná o ten druh pilulek, které se berou jako hormonální antikoncepce předem, před pohlavním stykem, nikoli oněch pohotovostních pilulek „po“. Jejich použití naplňuje skutkovou podstatu interrupce a jsou většinou učenců, kromě hanbelijského mezhebu, zakázány.
19 Tato zdravotní rizika spojená s užíváním antikoncepce ponechávám pro zhodnocení zodpovědným muslimským lékařům. Objevují se studie, které spojují užívání hormonální antikoncepce s poruchami menstruačního cyklu, psychickými poruchami, hormonálními disbalancemi, nebo dokonce rakovinou vaječníku. Naopak při karcinomu prsu má prý preventivní účinek.
20 Od Usámy ibn Zejda zaznamenal Muslim.
21 Ghazzálí: Ihjá´ ‘ulúmi d-dín.
22 Hadís zaznamenali Buchárí a Muslim, sahíh.
23 Citace převzata z Qaradawi, J.: Povolené a zakázané v islámu.
24 Zaznamenal Abú Daúd, Albání ocenil jako sahíh.
25 Podle Buchárího a Muslima, sahíh.
26 Viz např. Šaltút, M.: Fetawá´