Tyto sexuální perverze (pohlavní zvrácenosti) označujeme arabským slovem fáhiša, které je nadřazeným pojmem i pro ziná (mimomanželský styk, viz blíže článek o kamenování). Zasluhují speciální pohled, protože se vymykají jiným konceptům.
Tyto sexuální perverze (pohlavní zvrácenosti) označujeme arabským slovem fáhiša, které je nadřazeným pojmem i pro ziná (mimomanželský styk, viz blíže článek o kamenování). Zasluhují speciální pohled, protože se vymykají jiným konceptům.
Jsou vzpomenuty Koránem i Sunnou, z učenců podrobněji o nich hovoří například Ibn Qajjim al-Džewzíja ve své knize Nemoc a lék. V ní také rozvádí diskuzi o trestech za ně. To vše ukazuje, že jsou průvodním negativním jevem lidské společnosti odnepaměti, nikoliv výsledkem posledních pár desetiletí, jak tvrdí někteří falešní moralisté. Ovšem na druhou stranu je pravda, že např. konkrétně homosexualita je na vzestupu, je více a na očích než dříve, díky vznikajícímu společenskému tlaku, který se snaží tuto perverzi legitimizovat.
Tyto činy jsou konáním zla a křivdy jak proti společnosti, tak proti rodině, jakožto jejímu základu, tak i proti lidství a lidské přirozenosti. Jsou jedem a chorobou člověčenství. Jsou konáním Lidu Lotova, o kterém hovoří Bůh:
A hle, pravil Lot lidu svému: "Zdaž budete se oddávat nemravnosti, jíž před vámi se žádný na světě tomto nedopustil?Vždyť vy z vášně své k mužům vcházíte místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu míru překračuje!" (A’ráf:80-81)
Verš se týká homosexuálního jednání, ale má obecnou platnost.
1. – Incest je heterosexuální pohlavní styk s osobou, která je zakázána pro svatbu, kvůli příbuzenskému poutu (tj. obcování ženy s jejím mahrámem) a trestem za něj je podle shody učenců kamenování.
2. – Ohledně trestu za homosexualitu panuje neshoda, učenci rozdělují obcování osob stejného pohlaví na lesbejství a pederastii. Zatímco pro lesbejství, kde je vyloučena možnost pohlavního vniknutí, není definován žádný specifický trest (spadá do kompetence soudce – ta’zír), pro pederastii formulovali učenci několik sazeb:
a) nižší než pro cizoložství, to byl jeden z názorů mezhebu hanefíje a je slabý.
b) stejný jako pro cizoložství. To byl názor mezhebu šáfi’íje a Abú Hanífových následovníků Abú Júsufa a Muhammeda aš-Šejbáního.
c) ukamenování v každém případě, názor mezhebu málikíje a většiny učenců, obhajuje jej i Ibn Qajjim ve svém výše vzpomenutém díle. Toto stanovisko se traduje již od Ibn Abbáse, zprostředkovali jej jeho učedníci Mudžáhid a Seíd ibn Džubejr. Vychází z předpokladu, že motivace činu je ještě zvrácenější něž u cizoložství.
d) trest smrti shozením z vysokého místa. Vychází z analogie s trestem Lidu Lotova, se kterými Bůh převrátil zemi. Slabý názor.
Čtveřice chalífů – Abú Bakr, Alí, Ibn Zubejr a Hišám ibn Abdulmelik těla homosexuálů spalovali.
3. Ostatní – trestem za zoofilii je kamenování, po smrti musí být tělo odsouzence spáleno, stejně jako tělo jeho zvířecí oběti, postižené zvíře se zabije, nepojí se z něj nic a spálí se. Ostatní -filie se trestají buď rovněž kamenováním, nebo v případě méně společensky nebezpečných spadají do sazby v kompetenci soudce (do tzv. ta’zíru).