OTÁZKA: Je podle islámu také hříchem schvalovat nějaký hřích a trestný čin, např. vraždu, i když jde vlastně jen o slova a o názory?
ODPOVĚĎ:
Ve jménu Alláha Milostiplného, Milostivého.
OTÁZKA: Je podle islámu také hříchem schvalovat nějaký hřích a trestný čin, např. vraždu, i když jde vlastně jen o slova a o názory?
ODPOVĚĎ:
Ve jménu Alláha Milostiplného, Milostivého.
Co se týče schvalování nějakého kriminálního činu (dle šarí’y) – jako je např. vražda, krádež, apod., je třeba vždy rozlišovat mezi pachatelem, motivem, okolnostmi a činem samým, posuzovat je pečlivě odděleně i dohromady.
Jiná je vražda masového vraha a jiná je situace, kdy oběť dlouhodobého bezpráví zavraždí toho, kdo se na něm tohoto bezpráví dopouštěl (např. matka v rodině, která byla léta obětí domácího násilí ze strany otce-manžela, jej ze zoufalství otráví). Také z tohoto důvodu existuje v šarí’atském zákonodárství za vraždu jednak trest smrti a jednak možnost odpuštění či vyplacení odškodného.
Také je velký rozdíl mezi slovy “povolovat”, “schvalovat”, “mít pochopení pro” a “chápat motivaci.”
Zde je na místě připomenout dva principy:
1. Kdo slovem podpoří konkrétní zločin, má svůj úděl na tomto zločinu a je spolupachatelem hříchu dle konsenzu selef. Některé názory dokonce hovoří ve prospěch hadd trestu, např. pro toho, kdo slovem zadá “zakázku” nájemnému vrahovi.
2. Kdo povoluje Koránem a Sunnou jasně zakázaný čin, např. vraždu, případně povoluje prolití krve někoho, koho krev je dle jednoznačného názoru Koránu, Sunny a idžmá’u zakázáno prolít, je nevěřícím a odpadlíkem od víry. Ohledně tohoto se také traduje idžmá’.
V neposlední řadě pochopení pro činy zločinců a soucit s nimi je jistým druhem nespokojenosti s Božím Zákonodárstvím a s Jeho Vůlí, která je manifestována řádem světa na straně jedné a šarí’ou, dle níž mají lidé mezi sebou soudit, na straně druhé a je tak i určitou nespokojeností s Božím předurčením.
A Alláh ví nejlépe.
Schvalování trestných činů
