Povinnost třetí: Odhodlanost k vykonání příkazu
Šejch Muhammed ibn ‘Abdilwehháb at-Temímí dále uvádí, že „mnoho lidí příkaz poznalo a zamilovalo si ho, ale nejsou odhodláni ho vykonat v obavě, že by se jejich světský život mohl změnit.“
Třetí povinností každého služebníka v okamžiku, kdy mu Alláh něco přikáže, je mít odhodlání k tomu, že daný příkaz uposlechne svým činem. Že ho provede v praxi. Když už služebník získal poznání daného příkazu, když už se v jeho srdci rozvinula láska k němu, pak musí následovat vůle v srdci dotyčného služebníka k tomu, že daný Boží příkaz také zrealizuje svým konáním.
K nejdůležitějším prosbám Posla Božího صلى الله عليه وسلم patřila také tato:
اللَّهمَّ إنِّي أسألُك الثَّباتَ في الأمرِ والعزيمةَ على الرُّشدِ
„Ó Bože, prosím Tě o neochvějnost v této věci a o odhodlání následovat správný směr!“1
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja o těchto dvou předmětech zmíněné prosby praví:
„Tyto dvě věci, o které se v prosbě žádá, v sobě spojují vše, co vede k úspěchu. Služebníku nebude umožněno dosáhnout úspěchu, leda že v sobě najde obě tyto věci, anebo alespoň jednu z nich.“2
Možná, že některý služebník správnou cestu zná a oblíbí si ji, avšak nemá dostatek zápalu pro vykonání daného příkazu, díky čemuž tento příkaz jeho srdce nebude schopno přijmout. Například když se někdo naučí, jak vykonat modlitbu a získá k modlitbě i patřičnou lásku, pochopí, jak důležité místo modlitbě náleží, porozumí, jak nezměrné dobro modlitba přináší a jaké plody z ní plynou na tomto i na onom světě. Dokonce zná i trest za odvržení modlitby. Když se ho na cokoli z toho zeptáte, je schopen vám o tom povědět. Řekne, že modlitbu má rád a že mu není nepříjemná, avšak dotyčný stále ještě v sobě neposbíral dostatek odhodlání nutného k tomu, aby se sám také začal modlit.
Podobně tomu, dotyčný možná poslouchá připomenutí, oblíbil si i to, co mu je připomínáno a nelze říci, že by to nenáviděl, avšak jeho vůle a ambice danou věc skutečně vykonat jsou zatím ještě jen nízké a slabé.
Jako ve verši, v němž Vznešený Alláh pravil:
وَلَوْ أَنَّهُمْ فَعَلُوا مَا يُوعَظُونَ بِهِ لَكَانَ خَيْرًا لَّهُمْ وَأَشَدَّ تَثْبِيتًا
„Avšak kdyby byli učinili to, k čemu jsme je napomínali, bylo by to bývalo pro ně nejlepší a účinnější pro utvrzení víry jejich.“(Nisá: 66)
Autor dále poukazuje na to, že nedostatek jejich rozhodnosti a odhodlání pramení z obavy, že by se jejich pozemský život mohl negativně změnit. Myslí se tím, že se možná nacházejí v určité privilegované pozici z hlediska hierarchie, bohatství, prestiže, společenského statu apod. Takoví lidé se bojí, že tím, že by začli dané činy vykovávat, by o některá z těchto svých privilegií mohli přijít. A proto své činy nemění.
Jako ti, kteří dosáhli jistého postavení u následovníků inovace a poté získali jisté vědění o Sunně a Sunnu si zamilovali. Avšak i nadále se nevydali po její cestě ze strachu, že by o své postavení v očích následovníků inovace přišli. A toto je drží daleko od praktikování Sunny v jejich vlastním životě.
Takoví lidé říkají: „Jak mám takovou věc praktikovat? Co si o mně lidé pomyslí, když pro ně tolik znamenám?!“
Autor: ‘Abdurrezzák al-Bedr
Zdroj: Wádžibuná nahwe má amerana ´lláhu bih
Překlad: Adam Šlerka a Alí Větrovec
- Od Šeddáda ibnu l-Aws رضي الله عنه ho zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 17155 se Šeddádovým dodatkem: „Až budou lidé kupit poklady zlaté a stříbrné, vy co nejvíce opakujte tato slova …“; a Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, hadís č. 29971. Jako hasan ho doložil al-Albání v Netáidžu l-afkár, 3/76. V delší verzi je řečeno:
اللَّهُمَّ إِنِّي أَسْأَلُكَ الثَّبَاتَ فِي الأَمْرِ وَالْعَزِيمَةِ عَلَى الرُّشْدِ وَأَسْأَلُكَ شُكْرَ نِعْمَتِكَ وَحُسْنَ عِبَادَتِكَ وَأَسْأَلُكَ قَلْبًا سَلِيمًا وَلِسَانًا صَادِقًا وَأَسْأَلُكَ مِنْ خَيْرِ مَا تَعْلَمُ وَأَعُوذُ بِكَ مِنْ شَرِّ مَا تَعْلَمُ وَأَسْتَغْفِرُكَ لِمَا تَعْلَمُ
„Ó Bože, prosím tě o neochvějnost v této věci a o odhodlání následovat správný směr! Prosím tě o vděk za poskytnuté dobrodiní a o sílu Ti co nejlépe sloužit! Žádám tě o srdce prosté nešvarů a pravdomluvný jazyk! Prosím Tě o všechno dobré, o čem Ty víš a utíkám se k Tobě před vším zlým, o čem Ty víš. A žádám tě o odpuštění za vše, o čem Ty víš.“ Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1304. Jako sahíh li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Tachrídžu Miškáti l-mesábíh, hadís č. 915. - Viz Miftáhu Dári s-se’áda, 1/142.