Povinnost čtvrtá: Vykonání příkazu
Šejch Muhammed ibn ‘Abdilwehháb at-Temímí dále uvádí, že „mnoho lidí je odhodláno vykonat příkaz, ale jakmile se jim nedostává pochvaly od jejich učenců nebo od jiných lidí, skutek opustí.“
Čtvrtou povinností je tedy příkaz vykonat. Poté, co se člověk naučil, co příkaz znamená, získal k němu lásku a náklonnost, vytvořil si v srdci upřímný úmysl a sebral síly k tomu, aby ho vykonal, je důležité, aby tak skutečně i učinil.
Právě v tom momentě, kdy už jsme předchozí tři povinnosti splnili, nastává ten pravý čas daný příkaz vykonat a dodržet ho, shodně tomu, že každý příkaz má svou určenou chvíli. Vyvarujte se proto prokrastinace a odkládání svých povinností! Naopak spěchejte k vykonání skutku!
Vznešený Alláh pravil:
وَسَارِعُوا إِلَىٰ مَغْفِرَةٍ مِّن رَّبِّكُمْ
„Pospíchejte k milosti od Pána svého“ (Áli ‘Imrán: 133)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
بادِرُوا بالأعْمالِ فِتَنًا كَقِطَعِ اللَّيْلِ المُظْلِمِ
„Pospěšte si se svými činy, než nadejdou pokušení jako temnoty černé noci.“1
Tedy každý člověk si musí pospíšit s konáním dobrých skutků. Když nadejde vhodný okamžik pro konkrétní daný čin adekvátní pro nastalou situaci, není možné splnění dotyčného Božího příkazu dále odkládat ani o jedinou sekundu.
Posla Božího صلى الله عليه وسلم se jednou zeptali, jaký čin je nejlepší a on jim odpověděl:
الصلاة على وقتها
„Modlitba v její čas.“2
Když nadejde čas modlitby, je třeba vše ostatní odložit a pospíšit k modlitbě. To samé platí i pro všechny ostatní skutky uctívání, člověk si má pospíšit a vykonat vše ve stanoveném čase. Je třeba si dávat pozor na vše, co člověka od jeho cíle odvrací, oddaluje a rozptyluje od toho, aby Boží příkaz ihned vykonal. Od všeho, co ho zaměstnává a činí, že zapomíná na službu Bohu, která je tím nejzákladnějším důvodem, pro který jsme vůbec byli stvořeni:
وَمَا خَلَقْتُ الْجِنَّ وَالْإِنسَ إِلَّا لِيَعْبُدُونِ
„A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali“ (Záriját: 56)
Náš autor dále pokračuje tvrzením, že když už lidé mají vykonat příkaz, i přesto tak neučiní, protože se jim nedostává pochvaly od jejich učenců. A že když toto povzbuzení chybí, dobra, které mají vykonat, zanechají. To znamená, že poté, co si uvědomili, že zde existuje Boží příkaz, poté, co už je jim zcela jasné, co přesně tento příkaz znamená, stále se zdráhají ho vykonat, neboť prahnou po pochvalách jiných lidí.
Proto je nutné nenechat se odlákat od jeho vykonání kvůli tomu, že se to jiným lidem nelíbí nebo to nedoceňují.
Hadísy uvádí příklad ze života byzantského císaře Heráklia,3 který k sobě sezval pohlaváry Východořímské říše a řekl jim:
„Římané! Pokud je vaším přáním úspěch a pokud hledáte správné vedení a chcete, aby vaše říše zůstala, složte slib věrnosti tomuto Prorokovi.“ Když však lidé uslyšeli tento Herákliův názor, utíkali k branám paláce bezhlavě jako berani či divocí osli, ale našli jeho dveře zavřené. Heráklios si uvědomil hloubku jejich nenávisti vůči islámu a když ztratil naději, že by islám mohli přijmout, nařídil, aby byli přivedeni zpět k němu. Když se vrátili, řekl: „To, co jsem řekl dříve, byla jen zkouška síly vašeho přesvědčení. Už jsem se o jeho síle ujistil.“ Lidé se před ním klaněli, padali před ním na tvář a vychvalovali ho. A tím příběh o Herákliovi a víře končí.“4
Jakmile Heráklios poznal, že elita jeho říše ho v tomto případě odmítne uposlechnout, začal se bát, že by jakožto muslim přišel o svou císařskou moc a jeho křesťanští poddaní by ho odvrhli. Proto vzal svá původní slova zpět a i nadále vytrval na své nepravdivé víře a mylném přesvědčení.
A jemu podobných příkladů je celá řada.
Autor: ‘Abdurrezzák al-Bedr
Zdroj: Wádžibuná nahwe má amerana ´lláhu bih
Překlad: Adam Šlerka a Alí Větrovec
- Od Abú Hurejry رضيى الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 118.
- Muttefekun ‘alejhi. Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضيى الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 527 a 5970; Muslim v Sahíhu, hadís č. 85.
- Vládl 610-641 podle gregoriánského kalendáře.
- Od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 7.