Povinnost šestá: Vyhýbat se všemu, co by mohlo skutek zneplatnit
Šejch Muhammed ibn ‘Abdilwehháb at-Temímí uvádí, že „zbožní lidé se bojí, že jejich činy přijdou vniveč, protože Bůh řekl:
أَن تَحْبَطَ أَعْمَالُكُمْ وَأَنتُمْ لَا تَشْعُرُونَ
„aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení.“ (Hudžurát: 2)
A toho se dnes lidé nejméně bojí.“
Když už člověk ví, co znamená to, co mu bylo přikázáno, když už k tomu cítí lásku, když už se pevně rozhodl, že se tím bude řídit, když už daný čin opravdu vykonává a dělá tak upřímně i správně, musí se vyvarovat čehokoli, co by mohlo jeho skutky zneplatnit, ve shodě s Božími slovy „aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení“ (Hudžurát: 2).
Proto se mějte velmi dobře na pozoru před čímkoli, co by mohlo zneplatnit vaše skutky, neboť v Den Soudu přijdou lidé s mnoha skutky, které se všechny stanou marnými a budou odmítnuty. A není věci, která by činy člověka rušila více, než-li الشرك aš-širk, tedy přidružování jiných k Alláhu a الكفر al-kufr, tedy popírání víry.
Vznešený Alláh praví:
وَلَقَدْ أُوحِيَ إِلَيْكَ وَإِلَى الَّذِينَ مِن قَبْلِكَ لَئِنْ أَشْرَكْتَ لَيَحْبَطَنَّ عَمَلُكَ وَلَتَكُونَنَّ مِنَ الْخَاسِرِينَ بَلِ اللَّهَ فَاعْبُدْ وَكُن مِّنَ الشَّاكِرِينَ
„A bylo již vnuknuto tobě i těm, kdož před tebou byli: “Věru, budeš-li přidružovat, marné budou skutky tvé a budeš zajisté mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. Naopak, Boha uctívej a buď jedním z vděčných!“ (Zumer: 65-66)
وَمَن يَكْفُرْ بِالْإِيمَانِ فَقَدْ حَبِطَ عَمَلُهُ وَهُوَ فِي الْآخِرَةِ مِنَ الْخَاسِرِينَ
„A kdokoliv zavrhne víru, toho skutky budou marné a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.“ (Máida: 5)
Služebník se musí mít velmi na pozoru před čímkoli, co učiní jeho skutky neplatnými, jako je náboženská přetvářka (arab. الرياء ar-rijá´), kdy někdo koná své zbožné činy proto, aby ho při nich viděli ostatní, anebo touha po věhlasu skrze zbožné skutky (arab. السمعة as-sum’a), kdy se člověk snaží vydobýt si svou zbožností reputaci u lidí, tj. aby se o něm říkalo, jak je dobrým muslimem. Oba dva typy jednání jsou zakázány a služebníkův úmysl špiní a kalí, takže přestává být zasvěcen pouze Alláhu Jedinému.
Nyní trochu porozmýšlejme nad vážnou obavou, kterou měli společníci Posla Božího صلى الله عليه وسلم o své skutky. Jak moc se báli, že by dobro, které vykonali, mohlo být zneplatněno.
Když byl zjeven verš:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَرْفَعُوا أَصْوَاتَكُمْ فَوْقَ صَوْتِ النَّبِيِّ وَلَا تَجْهَرُوا لَهُ بِالْقَوْلِ كَجَهْرِ بَعْضِكُمْ لِبَعْضٍ أَن تَحْبَطَ أَعْمَالُكُمْ وَأَنتُمْ لَا تَشْعُرُونَ
„Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův a neobracejte se k němu s řečí hlučnou, tak jak to děláte mezi sebou, aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení.“ (Hudžurát: 2)
Sábit ibn Kajs ibn Šemmás رضي الله عنه se velmi obával, že tento verš hovoří přímo o něm.
Anas ibn Málikرضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم Sábita po nějakou dobu postrádal, dokonce natolik, že se na něj začal vyptávat. Kdosi se mu přihlásil a řekl: „Posle Boží, zjistím ti, co je s ním.“
Zašel tedy k Sábitovi a nalezl ho, jak sedí doma ve svém domě se svěšenou hlavou. „Co je s tebou?“ zeptal se onen muž Sábita. Sábit mu řekl, že je na tom velmi zle, neboť se předtím opovažoval zvýšit hlas silněji, než zněl hlas Posla Božíhoصلى الله عليه وسلم , díky čemuž všechny dobré skutky, které kdy vykonal, budou zneplatněny. Už se viděl mezi obyvateli pekelného ohně.
Pak se onen muž vrátil k Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم a pověděl mu to, co mu říkal Sábit. Músá ibn Anas, jeden z vypravěčů tohoto hadísu, dále vypráví, že dotyčný se potom vypravil zpět k Sábitovi s velikou a dobrou zvěstí. Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu totiž vzkázal:
اذْهَبْ إلَيْهِ فَقُلْ له: إنَّكَ لَسْتَ مِن أهْلِ النّارِ، ولَكِنَّكَ مِن أهْلِ الجَنَّةِ
„Vrať se k němu a řekni mu: Ty nebudeš mezi obyvateli Ohně, ty budeš mezi obyvateli Ráje!“1
Od Sewbána رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
لأعلمنَّ أقوامًا من أمتي يأتون يومَ القيامةِ بحسناتٍ أمثالِ جبالِ تهامةَ بيضًا فيجعلُها اللهُ عزَّ وجلَّ هباءً منثورًا
„Vskutku vím, že jistí lidé z řad mé ummy v Soudný Den přijdou se spoustou dobrých skutků, velikých jako bílé hory Tiháma, avšak Alláh Vznešený je promění v rozvířený prach.“
Sewbán se zeptal: „Posle Boží, popiš nám je, řekni nám o nich více, abychom se my nestali jedněmi z nich, aniž bychom to vůbec tušili.“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
أما إنهم إخوانُكم ومن جِلدتِكم ويأخذون من الليلِ كما تأخذون ولكنَّهم أقوامٌ إذا خَلْوا بمحارمِ اللهِ انتهكُوها
„Oni jsou věru vašimi bratry, ze stejného těsta jako jste vy, část noci vyhrazují pro uctívání zrovna tak, jako to činíte vy, avšak oni jsou takovými lidmi, že když zůstanou osamotě a mají možnost porušit některý z Božích zákazů, okamžitě se k tomu snižují.“2
Ti, kteří byli mnohem zbožnější, nežli jsme my dnes, se také mnohem více obávali, že jejich dobré skutky přijdou vniveč. A proto mezi těmi, kteří jsou opravdu zbožní a těmi ostatními zeje obrovský rozdíl v tom, jak se chovají ke svým skutkům.
Ten, kdo není skutečně zbožný, vykoná nějaký skutek a pak ještě předstírá, že jeho prostřednictvím se uráčil poskytnout někomu nějakou laskavost.
O takových Alláh říká:
يَمُنُّونَ عَلَيْكَ أَنْ أَسْلَمُوا ۖ قُل لَّا تَمُنُّوا عَلَيَّ إِسْلَامَكُم ۖ بَلِ اللَّهُ يَمُنُّ عَلَيْكُمْ أَنْ هَدَاكُمْ لِلْإِيمَانِ إِن كُنتُمْ صَادِقِينَ
„A domnívají se, že tobě udělali milost, když přistoupili k islámu. Rci: “Netvrďte mi, že vaše přistoupení k islámu je nějakou milostí vůči mně! Naopak Bůh vám učinil milost tím, že vás přivedl k víře – jste-li pravdomluvní!” (Hudžurát: 17)
Nicméně pokud dobrý skutek vykoná zbožný člověk, velmi se obává, aby se mu nestalo, že jeho dobrý skutek nebude přijat a bude vykonán marně, jak ukazuje Vznešený Alláh ve Svých slovech:
وَالَّذِينَ يُؤْتُونَ مَا آتَوا وَّقُلُوبُهُمْ وَجِلَةٌ أَنَّهُمْ إِلَىٰ رَبِّهِمْ رَاجِعُونَ
„ti, kdož dávají to, co dávají, a jejichž srdce se chví před tím, že k Pánu svému se navrátí“ (Mu´minún: 60)
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها se tázala Posla Božího صلى الله عليه وسلم: „Vztahuje se to na někoho, kdo smilní, krade či pije alkohol?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم jí odpověděl:
لا، يا بِنتَ أبي بَكْرٍ أو يا بِنتَ الصِّدِّيقِ ولَكِنَّهُ الرَّجلُ يَصومُ، ويتَصدَّقُ، ويُصلِّي، وَهوَ يَخافُ أن لا يُتقبَّلَ منهُ
„Nikoli, dcero Abú Bekrova“ anebo „dcero as-Siddíkova – toto se spíše vztahuje na někoho, kdo se postí, dává milodary a modlí se, avšak stále se bojí, že jeho činy od něj ani nebudou přijaty.“3
Vznešený Alláh totiž pravil:
إِنَّمَا يَتَقَبَّلُ اللَّهُ مِنَ الْمُتَّقِينَ
„Bůh přijímá jedině od bohabojných.“ (Máida: 27)
To znamená, že Alláh přijímá dobré činy jedině od těch, kteří se Ho obávají, a to jen ty činy, které jsou vykonány upřímně a jsou v souladu se Sunnou Posla Božího. A právě z tohoto důvodu se bohabojní a zbožní ze všech nejvíce obávají o to, aby jejich činy byly skutečně Alláhem přijaty a nebyly ničím zneplatněny.
Ctihodný učenec z generace následovníků Prorokových společníků, ‘Abdulláh ibn Abí Mulejka, pravil:
أدركت ثلاثين من أصحاب النبي صلى الله عليه و سلم كلهم يخاف النفاق على نفسه
„Zažil jsem třicítku Prorokových společníků. A všichni z nich se obávali, aby se sami nestali pokrytci.“4
Al-Hasan al-Basrí pravil:
إن المؤمن جمع إحسانا و شفقة و ان المنافق جمع إساءة و أمنا
„Opravdový věřící v sobě spojuje dobrotu a bázeň, zatímco pokrytec v sobě spojuje zlovolnost a klamné naděje.“5
Tedy pokrytec je, pohlédneme-li na jeho činy, zlým člověkem, ale i přesto se cítí před Božím trestem v bezpečí. Naproti tomu skutečný věřící svými činy usiluje o dokonalé dobro a stále se chvěje bázní, zda-li ho skutečně dosáhl a zda jeho čin nebude z nějakého důvodu odmítnut. Pointa tkví v tom, že je třeba se mít neustále na pozoru před tím, abychom o své dobré skutky nepřišli kvůli tomu, že jsme se dopustili něčeho, co by je mohlo zneplatnit anebo ohrozit jejich přijetí u Alláha.
Autor: ‘Abdurrezzák al-Bedr
Zdroj: Wádžibuná nahwe má amerana ´lláhu bih
Překlad: Adam Šlerka a Alí Větrovec
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4846.
- Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4245. Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 3442.
- Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3175; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4196; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 25705. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibni Mádža, hadís č. 3403. Jako sahíh li-ghajrihi ho pak doložil v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 162.
- Viz Sahíhu l-Buchárí, 1/27.
- Zaznamenal Ibn Mubárek v az-Zuhd, podání č. 985.