Existují činy jazyka, které, pokud je člověk vykonává často a pravidelně, silně napomáhají k posílení jeho víry. Mezi tyto činy patří pamatování na Alláha, čtení Jeho Knihy, posílání pozdravů a žehnání Prorokovi ﷺ, přikazování dobrého a zakazování zlého, prosba o odpuštění, prosebná modlitba (dua), nebo pronášení slávy a chvály Alláhovi.
Šejch as-Sa’dí, kéž je k němu Alláh milostivý, řekl:
„Jednou z věcí, které posilují víru, je připomínání si Alláha za všech okolností a také častá prosebná modlitba (arab. الدعاء ad-du‘á´), která je jádrem všeho uctívání.
S připomenutím si Alláha se v srdci zasadí semínko víry a s každým dalším připomenutím je vyživováno a vyvíjí se dál. Čím víc si věřící připomíná Boha, tím silněji jeho víra roste.
Protože silná víra si žádá také pamatování na Alláha, bude ho ten, kdo Jej miluje, často vzpomínat. Jak se říká: „Kdo něco miluje, ten to bude (sobě a ostatním) připomínat.“ Vskutku, láska k Bohu je ztělesněním víry. Nebo ještě lépe – je jejím duchem.“ 1
Ibnu l-Kajjim ve své knize al-Wábilu s-sajjib říká, že pamatování na Alláha přináší celkem sto výhod. Ve svém díle vyjmenoval sedmdesát tři z nich. Mezi nimi stojí například to, že pamatování na Alláha zahání šejtána, získává člověku Boží přízeň, odvrací od něj depresi i úzkosti a přináší mu radost a štěstí. Dává sílu srdci i tělu, prozařuje srdce a tvář, přitahuje blahobyt a mnoho dalších výhod, z nichž všechny jsou zapříčiněny vzpomínáním na Boha. 2
Tou největší výhodou je však beze sporu posílení víry, její růst a ujištění. V Koránu a Sunně se objevuje mnoho pasáží, v nichž je lidem přikazováno a doporučováno vzpomínat na Alláha. Tyto pasáže vyzývají k tomu, aby byl Bůh vzpomínán často, a vysvětlují, v čem je důležitost a prospěšnost tohoto vzpomínání. Alláh řekl:
وَٱذْكُرُوا۟ ٱللَّـهَ كَثِيرًا لَّعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ
„A vzpomínejte často Boha, snad budete blažení!” (Džumu’a: 10)
A také:
وَٱلذَّٰكِرِينَ ٱللَّـهَ كَثِيرًا وَٱلذَّٰكِرَٰتِ أَعَدَّ ٱللَّـهُ لَهُم مَّغْفِرَةً وَأَجْرًا عَظِيمًا
“…muži a ženy hojně Boha vzpomínající – těm všem Bůh věru připravil odpuštění i odměnu nesmírnou.”(Ahzáb: 35)
إِنَّمَا ٱلْمُؤْمِنُونَ ٱلَّذِينَ إِذَا ذُكِرَ ٱللَّـهُ وَجِلَتْ قُلُوبُهُمْ وَإِذَا تُلِيَتْ عَلَيْهِمْ ءَايَـٰتُهُۥ زَادَتْهُمْ إِيمَـٰنًا وَعَلَىٰ رَبِّهِمْ يَتَوَكَّلُونَ
“Věřícími jsou jedině ti, jichž srdce se zachvívají, když Boha je vzpomínáno.” (Anfál: 2)
ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَتَطْمَئِنُّ قُلُوبُهُم بِذِكْرِ ٱللَّـهِ ۗ أَلَا بِذِكْرِ ٱللَّـهِ تَطْمَئِنُّ ٱلْقُلُوبُ
“A ty, kdož uvěřili a jichž srdce se uklidňují při vzpomínce na Boha – jak jinak, než vzpomínkou na Boha se mohou srdce uklidnit?”(Ra’d: 28)
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم cestou do Mekky míjel kopec zvaný al-Džumdán a řekl:
سِيرُوا هَذَا جُمْدَانُ سَبَقَ الْمُفَرِّدُونَ
“Pokračujte dále za al-Džumdán, al-Muferridún už všechny dalece předehnali.”
Když se ho ptali, kdo jsou to al-Muferridún, odpověděl:
الذَّاكِرُونَ اللَّهَ كَثِيرًا وَالذَّاكِرَاتُ
“Muži a ženy hojně vzpomínající Alláha.”3
Abu d-Derdá´رضي الله عنه vyprávěl, že Prorok صلى الله عليه و سلم pronesl:
أَلاَ أُنَبِّئُكُمْ بِخَيْرِ أَعْمَالِكُمْ وَأَزْكَاهَا عِنْدَ مَلِيكِكُمْ وَأَرْفَعِهَا فِي دَرَجَاتِكُمْ وَخَيْرٌ لَكُمْ مِنْ إِنْفَاقِ الذَّهَبِ وَالْوَرِقِ وَخَيْرٌ لَكُمْ مِنْ أَنْ تَلْقَوْا عَدُوَّكُمْ فَتَضْرِبُوا أَعْنَاقَهُمْ وَيَضْرِبُوا أَعْنَاقَكُمْ
“Řeknu vám o nejlepším z činů, který vás v očích vašeho Pána nejvíce vyzdvihne a který vám zvýší postavení u Něj. Který je pro vás lepší než zlato a peníze nebo bitva, v níž se střetnete s nepřítelem a přetnete vy jeho nebo on vaši šíji?”
Jeho společníci odpověděli: “Ovšemže, Posle Boží. Co je to?”
Odpověděl:
ذِكْرُ اللَّهِ تَعَالَى
“Vzpomínání Alláha Vznešeného.”4
‘Abdulláh ibn Busr رضي الله عنه zmínil, že jistý muž řekl Prorokovi صلى الله عليه و سلم: “Ó Posle Boží, dodržování náboženských rituálů je pro mě příliš. Existuje něco jiného, co bych mohl zatím dělat?” Prorok صلى الله عليه و سلم odvětil:
لاَ يَزَالُ لِسَانُكَ رَطْبًا مِنْ ذِكْرِ اللَّهِ
“Nedopusť, aby tvůj jazyk přestal vzpomínat Alláha.”5
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
يَقُولُ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ أَنَا عِنْدَ ظَنِّ عَبْدِي بِي وَأَنَا مَعَهُ حِينَ يَذْكُرُنِي فَإِنْ ذَكَرَنِي فِي نَفْسِهِ ذَكَرْتُهُ فِي نَفْسِي وَإِنْ ذَكَرَنِي فِي مَلإٍ ذَكَرْتُهُ فِي مَلإٍ خَيْرٍ مِنْهُمْ
”Alláh říká: “Já jsem vskutku takovým, jakého mne můj služebník očekává. Jsem s ním, když mne vzpomíná. Když mne vzpomíná sám, vzpomínám ho sám také, když mne vzpomíná ve společenství, já ho vzpomínám v daleko lepším společenství” 6
Toto opět ukazuje na důležitost a na dobro skryté ve vzpomínání na Alláha.
Avšak pokud se člověk úplně odvrátí od vzpomínání na Alláha, nestane se nic jiného než že jeho jazyk bude zanesen hříchy jako jsou pomluvy, urážky, lžy, ponižování a vulgarity, jak o tom řekl ibnu l-Kajjim:
“Jazyk nikdy nepřestane mluvit. Buď vzpomíná Alláha nebo mluví lehkovážně. Přirozeností lidské duše je, že pokud ji nezaneprázdníš pravdou, bude zaneprádzněna lží. A stejně tak pokud srdce nezaneprádzníš láskou k Bohu, bude zaneprádzněno přílišnou láskou k pozemskému životu. Na tobě pak je, jakou z těchto dvou cest se vydáš.” 7
Autor: šejch ‘Abdurrezzák al-‘Abbád
Zdroj: kniha Asbábu zijádeti l-ímáni we nuksánih
Přeložili: Adam Šlerka a Adriana Kuběnková
(…)
1 Viz at-Tewdíhu we l-beján, str. 32.
2 Viz al-Wábilu s-sajjib, str. 84 a dál.
3Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2676.
4 Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 5/195; Ibn Mádža v Sunenu, 2/1245; at-Tirmizí v Sunenu, 5/459; at-Taberání v ad-Du’á´ 3/1636; al-Hákim v al-Mustedreku, 1/496; Abú Nu´ajm v al-Hilja, 2/12; al-Beghawí v Šerhu s-sunna, 5/10; a al-Munzirí v at-Targhíb wa at-Tarhíb, 2/395; zaznamenáno skrze mnoho řetezěců přes Abí Behríju a přes Zijáda ibn Abí Zijáda. Al-Hákim řekl: “Tento hadís má sahíh řetězec tradentů, byť nebyl uveden al-Buchárím ani Muslimem.” Az-Zehebí ho také ocenil jako sahíh. Ibn ‘Abdilberr, al-Baghawí a al-Munzirí ho ocenili jako hasan.
5 Zaznamenali Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 10/301 a 13/458; at-Tirmizí v Sunenu, 5/458; ibn Mádža v Sunenu, 2/1246; a al-Hákim v Mustedreku, 1/495. At-Tirmizí ho ohodnotil jako hasan gharíb, al-Hákim řekl: “Tento hadís má sahíh řetězec tradentů, byť nebyl uveden al-Buchárím ani Muslimem” a az-Zahabí ho také ohodnotil jako sahíh. Al-Albání ve své revizi knihy al-Kelimu t-tajjib na str. 25 řekl: ”Jeho řetězec tradentů je sahíh.”
6 Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, 13/384 a Muslim v Sahíhu, 4/2061.
7 Viz al-Wábilu s-sajjib, str. 87 a str. 166-167.